1 / 43

Mgr. Daniella Sarah Chocholová

Mgr. Daniella Sarah Chocholová. Povaha státní moci. z ákladní ustanovení jsou obsažena v úvodních článcích Ústavy + Listiny s tátní moc je neomezená uvnitř i navenek čl. 2 odst. 1, odst. 3 Ústavy, čl. 2 odst. 1 Listiny

tallis
Download Presentation

Mgr. Daniella Sarah Chocholová

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author. Content is provided to you AS IS for your information and personal use only. Download presentation by click this link. While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server. During download, if you can't get a presentation, the file might be deleted by the publisher.

E N D

Presentation Transcript

  1. Mgr. DaniellaSarahChocholová

  2. Povaha státní moci • základní ustanovení jsou obsažena v úvodních článcích Ústavy + Listiny • státní moc je neomezená uvnitř i navenek • čl. 2 odst. 1, odst. 3 Ústavy, čl. 2 odst. 1 Listiny • znaky státní moci: svrchovanost (SM  výlučná, nezávislá navenek i dovnitř), jednotnost, demokratická legitimovanost… • mocenský monopol (na území ČR nemůže nikdo jiný státní moc nebo veřejnou moc vykonávat, nedá-li k tomu svrchovaná moc souhlas)  případy výkonu: • rozhodnutí cizí státní moci cizí státní mocí (MS – celnictví) • rozhodnutí cizí státní moci našimi orgány (uznání cizích rozhodnutí a jejich výkon na našem území  NS) • samosprávy územní • PO a FO při výkonu státní správy, která jim byla svěřena (lesní, vodní stráž) • svépomoci – hrozí-li bezprostřední útok nebo bezprostřední nebezpečí (stát nemůže být přítomen vždy)

  3. Státní moc v Ústavě • Ústava ČR nedefinuje státní moc přímo • Avšak celým obsahem se pojmu věnuje • Základní východisko  čl. 2 odst. 1 (vyjadřuje, kdo je nositelem státní moci) • Jaké jsou vlastnosti moci? - Ústava nepopisuje  plyne z ústavního pořádku

  4. Ústavní pořádek a státní moc • z ústavního pořádku lze dovodit, že: • „státní moc je schopnost ovlivňovat chování na základě monopolu legitimního fyzického násilí“ • tento monopol má pouze stát (čl. 6 – čl. 9, čl. 39 – čl. 40 Listiny) • je to až poslední prostředek státu  zásada „ultima ratio“

  5. Znaky státní moci • Území svrchovanost (suverenita) – neomezená  možnost dispozice se státním územím (př. jeho smluvní postoupení) • Územní výsost (jurisdikce) • ČR vykonává nerušeně státní moc na svém území • lze ji postoupit jinému státu (př. pobyt zahraničních vojsk na našem území, hraniční kontroly jiného státu…) • x suverenitu postoupit nelze • Personální výsost • státní moc se vztahuje na všechny příslušníky daného státu bez ohledu na to, kde se nacházejí, i když pobývají v cizině

  6. Vymezení subjektů podílejících se na státní moci • Čl. 2 odst. 1, odst. 2 „orgány moci“  dle mého názoru by mělo být „orgán mocí“ zákonodárné, výkonné a soudní nebo jako lid • Čl. 79 odst. 3, čl. 105  možnost přenesení výkonu státní moci na orgány ÚSC • Čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy  z tohoto ustanovení vyplývá, že se počítá i s jinými formami výkonu veřejné moci (jiné formy samosprávy – profesní, akademická…)

  7. Státní moc v ČR • Vztah mezi nejvyššími státními orgány je založen na principu parlamentní formy vlády (x nikoli na principu vlády shromáždění jako do 31. 12. 1992) • ! nestojí však proti sobě Parlament a vláda (jak je pro tuto formu vlády typické), ale vládní většina je s vládou totožná (v PS se rozhoduje většinou, která je většinou na straně vlády) • kontrola výkonné moci parlamentem • státní moc je jednotná v tom směru, že zdrojem je lid • dělba státní moci – stav, kdy lid tuto moc vykonává prostřednictvím zvláštních soustav státních orgánů

  8. Dělba moci • Ústava stojí na stanovisku trialistické teorie, kdy v čl. 2 odst. 1 a v hlavách druhé, třetí a čtvrté rozlišuje orgány: • Moc zákonodárná • Moc výkonná + prezident republiky • Moc soudní

  9. Ad A) Moc zákonodárná • Parlament ČR (čl.16 až čl. 53 Ústavy) • pravomoc přijímat ústavní a „obyčejné zákony“ • schvaluje MS, volí prezidenta ČR, zásadní rozhodnutí ohledně válečného stavu a účasti ČR v obranných systémech mez. organizace, jíž je ČR členem, rozhoduje o vyslání ozbrojených sil mimo území ČR, povolení pobytu cizích vojsk

  10. Struktura Parlamentu

  11. Působnost komor Parlamentu • každá z komor má odlišné funkce • nemají stejné postavení  Ústava odlišila řadu kompetencí obou komor • PS – centrum politického rozhodování v oblasti zákonodárné moci a politických linií • Senát – stabilizující a kontrolní činitel • výjimky, kdy dochází k rovnoprávnému rozhodování komor: • přijímání ústavních zákonů a MS o lidských právech a základních svobodách (čl. 39/4) • přijetí volebního zákona, z. o zásadách jednání a styku obou komor mezi sebou (čl. 40) • volba prezidenta republiky v prvém a druhém kole (čl. 58) – ve 3. kole se sčítají všechny hlasy bez ohledu na to, zda jde o hlas senátora nebo poslance • rozhodnutí o tom, že prezident nemůže ze závažných důvodů vykonávat svůj úřad (čl. 66) • rozhodnutí o vyhlášení válečného stavu, souhlas s pobytem cizích vojsk na území ČR a s vysláním ozbrojených sil mimo území ČR, přijetí usnesení o účasti ČR v obranných systémech mez. organizace, jíž je ČR členem (čl. 39/3 a čl. 43/2) • vyhlášení stavu ohrožení státu (čl. 7 odst. 2 ústavního zákona čl. 110/1998 Sb.)

  12. Poslanecká sněmovna • 200 poslanců, volených na 4 roky ve volbách, jež se konají na základě volebního systému poměrného zastoupení • každý občan, kterému je alespoň 21 let • kandidují politické strany a politická hnutí • nelze být členem obou komor • JŘPS ukládá povinnost zřízení výborů  mandátového, imunitního,rozpočtového, petičního a organizačního (má jich daleko více: zahraniční, volební, pro vědu a výzkum…)

  13. Politická strana vs. politické hnutí • Politické hnutí (občanské hnutí) je PO • právo staví na roveň politické straně a nečiní mezi nimi rozdíl • rozdíl z politologického hlediska: - strany předkládají komplexní politický program (x hnutí se spíše zaměřují na jednotlivé konkrétní otázky, nemají vládní ambice) • Hnutí nemívají početnou členskou základnu, nevytvářejí složité územní struktury • tomu nasvědčuje: § 6 odst. 2 písm. b) bod 5 z. č. 424/1991 Sb., který hovoří (v souvislosti s organizačními jednotkami) pouze o "straně", nikoli o "straně nebo hnutí" jako na jiných místech • v ČR cca 40 politických hnutí, z nichž žádné však není tak významné jako největší politické strany • nejznámější z nich jsou hnutí NEZÁVISLÍ a Klub angažovaných nestraníků.

  14. Senát • 81 senátorů, volených na 6 let v jednomandátových volebních obvodech na základě dvoukolového většinového systému • Senát je obměňován z 1/3 každé 2 roky • každý občan, který dosáhl věku 40 let • kandidují jednotlivci (v „dresu“ politické strany nebo jako nezávislý)

  15. Úprava konání voleb do Parlamentu ČR • podrobná úprava konání a průběhu voleb  č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu ČR • nespornější v zákoně je hranice 5% odevzdaných hlasů, kterou politická strana či hnutí musí dosáhnout pro získání poslaneckého mandátu • ÚS: shledal 5% klauzuli v souladu s Ústavou, když konstatoval, že je přípustné do volebního mechanismu zabudovat určité integrační stimuly, aby nedošlo k velkému roztříštění hlasů mezi velký počet politických stran (tím i k funkčnosti parlamentního systému) • ÚS: zároveň zvyšování této hranice by mohlo ohrozit demokratickou podstatu voleb

  16. Neslučitelnost funkcí senátorů a poslanců • senátor či poslanec nemůže být současně: • prezidentem, soudcem ÚS i obecného soudu, další funkce (př. NKÚ) • může však být členem vlády • imunita: • HP – úplná nebo částečná – př. na výroky v Poslanecké sněmovně • PP – nestíhatelnost  nedá-li komora souhlas, pak je stíhání navždy vyloučeno

  17. Funkce a vzájemné vztahy komor • zasedání komor jsou stálá • PS může být rozpuštěna prezidentem republiky (x Senát nerozpustitelný) • je-li PS rozpuštěna – Senát přijímá na návrh vlády zákonná opatření (ve věcech, které nesnesou odkladu a kde by byl jinak nezbytný zákon znovu ustavená PS musí zákonná opatření schválit na 1. schůzi, jinak pozbývají platnost)

  18. Způsobilost komor usnášet se • přítomnost alespoň 1/3 členů (tj. 67 poslanců nebo 27 senátorů)  tzv. kvorum • přijetí obyčejného zákona  souhlas prosté většiny přítomných • přijetí ústavního zákona + ratifikace MS  3/5 všech poslanců (tj. 120 hlasů) a souhlas 3/5 přítomných senátorů

  19. Postavení komor v zákonodárném procesu • aktivnější a významnější postavení má Poslanecká sněmovna • senát má právo vyjádřit se až k ucelenému návrhu zákona, který byl schválen Sněmovnou • některé akty prováděné formou zákona přísluší dokonce pouze Poslanecké sněmovně (př. státní rozpočet, státní závěrečný účet) • silnější postavení Sněmovny – právo přehlasovat případný nesouhlas Senátu s návrhem zákona, resp. jeho pozměňovací návrhy (potřeba 101 hlasů) x někdy nesouhlas Senátu přehlasovat nelze (př. ústavní zákon)

  20. Legislativní proces • 4 základní fáze: • Zákonodárná iniciativa • Projednání návrhu zákona • Schválení zákona • Vyhlášení (publikace) zákona

  21. Ad 1) Zákonodárná iniciativa • kdo je oprávněn podat návrh zákona (poslanec, skupina poslanců, Senát jako celek, vláda, zastupitelstvo kraje • podání návrhu předchází složitý proces, který není upraven právem, ale je pouze popsán v legislativních pravidlech vlády (interní směrnice, ne právní předpis)

  22. Ad 2) Projednání návrhu zákona • ten, kdo pojal legislativní záměr, rozhodne o zahájení přípravných prací (zpravidla ministerstvo, př. ministerstvo financí rozhodne o přípravě nového zákona o pojišťovnictví) • Návrh zákona vypracován ve 2 fázích: • tzv. zásady zákona, později • paragrafové znění • zpravidla vláda předkládá věcný záměr zákona  následuje: tzv. připomínkové řízení • návrh se zasílá k připomínkovému řízení ústředním orgánům státní správy a dalším institucím (př. vyjádří se ministerstvo) • součástí návrhu ( vyhodnocení vazeb navrhovaného textu na ostatní právní předpisy, EKO rozbor – zejména dopad na státní rozpočet, zda bude třeba vydat prováděcí předpis – tedy vyhlášku ministerstva)

  23. po skončení připomínkového řízení  projedná návrh legislativní rada vlády + sdělí stanovisko poté projedná návrh vláda, pokud ho schválí  předseda vlády ho postoupí Poslanecké sněmovně k projednání(součástí návrhu důvodová zpráva) projednání návrhu zákona v Poslanecké sněmovně upravuje zákon o jejím jednacím řádu, tedy z. č. 90/1995 Sb. zákon č. 90/1995 Sb., zavedl systém tzv. trojího čtení předseda Sněmovny postoupí návrh organizačnímu výboru Sněmovny (který ho zařadí na nejbližší schůzi PS)+ rozešle ho všem poslancům a poslaneckým klubům je-li předkladatelem někdo jiný než vláda (zastupitelstvo kraje, poslanci, senát), zašle ho předseda PS vládě k posouzení nevyjádří-li se vláda do 30 dnů  souhlas organizační výbor navrhne, kterému výboru Sněmovny (i více výborům) má být návrh přikázán a kdo má být zpravodajem pro 1. čtení

  24. První čtení • navrhovatel uvede návrh (zpravidla příslušný ministr) + přiloží důvodovou zprávu • může navrhnout, aby souhlas s návrhem byl vysloven již v tomto prvním čtení • po něm vystoupí soudce zpravodaj organizačního výboru • návrh je přikázán výboru nebo výborům • pokud nebyl podán návrh na schválení návrhu již v 1. čtení, nebo • byl-li zamítnut, • nebyl-li podaný návrh zamítnut hned v tomto čtení ani nebylo rozhodnuto o jeho vrácení k dopracování) • následuje obecná rozprava – zda se poslanci budou zákonem vůbec zabývat • mohou: • zamítnout, • vrátit k dopracování, • postoupit příslušnému výboru • výbor má 60 dnů na vyjádření se k zákonu • výbory zasedají, když není plenární zasedání.

  25. Druhé čtení • navrhovatel opět uvede zákon, p něm zpravodaj přednese stanovisko příslušného výboru • následuje podrobné projednání předloženého textu • při obecné rozpravě senávrh může: • vrátit do výborů • zamítnut (tj. nepustit do závěrečného 3. čtení) • podrobná rozprava (předkládají se jednotlivé pozměňovací návrhy a jsou vnášeny do textu zákona) • u podrobné rozpravy se rovněž může návrh (vrátit do výboru, zamítnout) • není stanoven časový limit pro 2. čtení

  26. Třetí čtení • zahájeno nejdříve za 24h po doručení pozměňovacích návrhů poslanců • pouze návrhy oprav legislativně technických a gramatických chyb, lze však navrhnout i opakování druhého čtení • Potom se hlasuje: • - o zamítnutí zákona jako celek • - o jednotlivých pozměňovacích návrzích • - o zákoně jako celku • je-li zákon schválen  zasílá se bezodkladně Senátu (konečné) • Senát: • Buď nezasahuje (vysloví souhlas, vysloví usnesení nevyjadřovat se, po 30-ti dnech bez jednání se má za to  že souhlasí) • Aktivně zasahuje (zamítne přijetí zákona, vnese vlastní pozměňovací návrhy) a vše vrátí do PS k projednání • pokud Senát zákon zamítl, ale PS absolutní většinou znovu zákon odsouhlasí je zákon přijat (veto PS) • pozměňovací návrhy Senátu – PS prostou většinou hlasuje, zda přijme všechny návrhy Senátu (pokud ano - postoupí zákon prezidentovi) • nejsou-li přijaty pozměňovací návrhy Senátu, hlasuje se znovu o původním textu zákona  je-li pro absolutní většina, platí původní text a zákon je postoupen prezidentovi (není-li pro absolutní většina, tak legislativní proces končí)

  27. Ad 3) Schválení zákona • schválený zákon je postoupen prezidentu republiky • prezident je oprávněn do 15-ti dnů přijatý zákon: • podepsat • vrátit PS s odůvodněním (veto) • PS může absolutní většinou přehlasovat prezidenta • není-li absolutní většina pro, podařilo se prezidentovi zablokovat legislativní proces  ten tímto končí • ústavní zákony nemůže prezident vetovat! • tzv. stav legislativní nouze za mimořádných okolností může být návrh zákona projednán ve zkráceném řízení (vyhlašuje předseda PS na návrh vlády – jen na určitou dobu)

  28. Ad 4) Vyhlášení (publikace) • nezbytná podmínka platnosti • ve Sbírce zákonů se vyhlašují - zákony, ostatní právní předpisy, některé akty veřejné moci (př. nálezy pléna Ústavního soudu), Sbírka mezinárodních smluv • platnost = zveřejnění (vyhlášení) ve Sbírce zákonů (z.č. 309/1999 Sb.)  stává se součástí právního řádu • Sbírka mezinárodních smluv – MS schválené Parlamentem • účinnost – okamžik, od kterého jsou adresáti právních norem povinni je respektovat (uvedena na konci právního předpisu) • v právním předpise je zpravidla stanoven den, kdy nabývá účinnosti, není-li stanoveno, pak Sbírka zákonů stanoví podpůrně lhůtu 15-ti dnů po vyhlášení • legisvakance

  29. Zákonná opatření • vydává je Senát v určitých případech (př. neexistuje sněmovna, co nelze upravit zákonem a nesnese to odkladu) • zákonné opatření Senátu navrhuje vláda • netýká se Ústavy, rozpočtu, MS • nová Sněmovna musí vzít takové opatření za své, jinak přestává platit

  30. Novelizace • novelizace znamená: • změna norem obsažených v platném a účinném právním předpisu • k doplnění nových norem • je samostatným právním předpisem • má svou platnost a účinnost • jakmile nabude účinnosti, pak se stává součástí novelizovaného (tedy původního) právního předpisu • je třeba pak uvádět původní označení s dovětkem (př. …“ve znění zákona…“, …“ve znění pozdějších předpisů“)

  31. Republikace • pokud změny činí právní předpis nepřehledným • vydání textu zákona ve znění všech jeho změn a doplňků • vyhlašuje se tedy tzv. „úplné znění zákona“, což ovšem není právní předpis, ale pouze rekapitulace toho, co platí, v přehledné podobě • př. pod č. 65/2004 Sb., vyhlášené úplné znění zákona č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření)

  32. Zánik účinnosti • jen výslovným zrušením  tzv. derogace • derogační klauzule – text pozdějšího zákona obsahuje ve své závěrečné části ustanovení vypočítávající, jaké právní předpisy se zrušují • druhy: • úplná – s náhradou nebo bez ní • částečná – vlastně forma novelizace • zrušením zákona dochází ke zrušení předpisů, které byly vydány k jeho provedení, a to i kdyby to nebylo řečeno výslovně • lze zrušit právní předpis i mlčky  uplatnění zásad: • Lexposteriorderogat priori • Lexspecialisderogatgenerali

  33. Ad B) Prezident republiky • hlava státu • volen na dobu 5 let na společné schůzi obou komor Parlamentu • občan ČR, volitelný do senátu (tj. 40 let), max. 2x za sebou • prezident není z výkonu své funkce odpovědný • stíhání – pouze velezrada (žalobu podává Senát)  o této žalobě by rozhodovat ÚS (trestem pouze ztráta prezidentského úřadu a způsobilost jej znovu nabýt) • návrh na kandidáta podává skupina nejméně 10 poslanců či 10 senátorů  způsob volby čl. 58 Ústavy • až 3 kola volby  ve 3. kole postačuje získat nadpoloviční většinu hlasů přítomných poslanců a senátorů dohromady (nepodaří-li se, pak nové volby)

  34. Pravomoci prezidenta I. • upraveny v čl. 62 až čl. 63 Ústavy • čl. 62  k aktům vydávaným dle tohoto článku nepotřebuje prezident kontrasignaci předsedy vlády nebo jím pověřeného člena • čl. 63 nutná kontrasignace • ! čl. 62 však neznamená, že je prezident oprávněn zcela samostatně a bez jakékoli součinnosti jiných ústavních orgánů (př. soudce ÚS jmenuje až po souhlasu Senátu, viceprezidenta jmenuje NKÚ jmenuje na návrh PS)

  35. S kontrasignací • akty prezidenta související s jeho zastupováním státu navenek • sjednávání a ratifikace MS • pověřování vyslanců a velvyslanců • vyhlašuje volby do PS a do Senátu • jmenuje soudce obecných soudů, uděluje amnestii, propůjčuje státní vyznamenání • vykonává funkci vrchního velitele ozbrojených sil, povyšuje a jmenuje generály • plní další funkce, které mu svěřuje zákon (př. jmenuje rektory VŠ, jmenuje profesory…) • je-li úřad prezidenta uvolněn, pak do zvolení se jeho pravomocí ujímá předseda PS (případně Senátu) a předseda vlády (čl. 66 Ústavy)

  36. Bez kontrasignace • jmenuje a odvolává vládu (resp. přijímá demisi) • koho má prezident pověřit sestavením vlády po volbách Ústava neurčuje (nemusí to tedy nezbytně být předseda vítězné strany) • nejsou-li dva jmenovaní předsedové vlády úspěšní (tj. nezíská-li jejich vláda a vládní program důvěru v PS), pak jmenuje prezident předsedu vlády na návrh předsedy PS • není-li úspěšný ani předseda PS, pak může prezident rozpustit Sněmovnu • k rozpuštění může dojít ještě ve třech dalších případech uvedených v čl. 35 Ústavy

  37. Další oprávnění prezidenta • svolává zasedání PS • právo účasti na schůzi obou komor Parlamentu + vlády • ve vztahu k moci zákonodárné: suspenzivní právo veta (počtem 101 hlasů lze prezidenta přehlasovat) • ! může napadnout zákon pro jeho neústavnost návrhem u ÚS a požadovat jeho zrušení • ve vztahu k moci soudní: jmenuje soudce, předsedy a místopředsedy ÚS, NS, NSS, odpouští a zmírňuje uložené tresty • jmenuje členy bankovní rady ČNB

  38. Ad B) Vláda • složení: předseda, místopředseda, ministři • vláda je odpovědná PS  povinna před ní předstoupit do 30 dnů po svém jmenování a požádat ji o vyslovení důvěry (žádat může i v průběhu působení) • navrhnout, aby vládě byla vyslovena nedůvěra může skupina min. 50 poslanců  k přijetí takového návrhu nutné nejméně 101 hlasů • vláda rozhoduje ve sboru (nadpoloviční většina všech jejich členů) • počet členů vlády (ministrů) Ústava nestanoví, nemusí tedy být stejný jako počet ministerstev • Činnost vlády řídí její předseda (Ústava nezná označení používané v médiích – premiér) • Postavení předsedy vlády k jejím členům: navrhuje jejich odvolání i jmenování, kontrasignuje určitá rozhodnutí prezidenta, spolupodepisuje zákony, výsadní postavení v Bezpečností radě státu…)

  39. Činnost vlády • činnost vlády zabezpečuje ÚŘAD VLÁDY • nařízení vlády – slouží k provedení zákonů a v jejich mezích je oprávněna vydávat právní předpisy (nepotřebuje zvl. zmocnění v zákoně) • je-li zákonodárcem otevřen prostor pro úpravu některých otázek právním předpisem nižší síly • usnesení vlády – charakter interní normativní instrukce

  40. Ministerstva • zřízení jen na základě zákona • v čele ministr jako člen vlády • Ministerstvo financí, zahraničních věcí, obrany, vnitra, spravedlnosti, mládeže a tělovýchovy, kultury, průmyslu a obchodu, dopravy a spojů, pro místní rozvoj, zemědělství, ŽP

  41. Ústřední orgány státní správy • úřady, v jejich čele nestojí člen vlády • Český statistický úřad, Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, Komise pro cenné papíry (jmenuje prezident na návrh vlády) • mohou vydávat vyhlášky, na rozdíl od vlády pouze tehdy, pokud jsou k tomu výslovně zmocněni zákonem

  42. Dekoncentrované, resp. specializované orgány řízené z centra • ÚP, finanční ředitelství, FÚ, správa policie, vojenské správy, KN, báňské úřady…) • Pověřené obecní úřady (v přenesené působnosti plní řadu úkolů moci výkonné • SZ (veřejný žalobce, hájí veřejný zájem, vystupuje tam, kde mu to zákon ukládá)  Nejvyšší SZ (vláda na návrh ministra spravedlnosti) + organizace obdobná jako u soustavy soudní

More Related