Josef II.

1. Josef II.

2. Narodil se 13. března 1741 ve Vídni • Zemřel 20. února 1790 ve Vídni • V letech 1765 až 1790 císař Svaté říše římské • V letech 1780 až 1790 král uherský a (nekorunovaný) král český a arcivévoda rakouský • V českých zemích se těšil obzvláštní oblibě. Například častý výskyt jména Josef je odrazem jeho obliby mezi lidem, jehož postavení podstatně zlepšil

3. Dětství • Josef II. byl nejstarším synem rakouské, české a uherské panovnice Marie Terezie a císaře Svaté říše římské Františka I. Štěpána Lotrinského. Narodil se dne 13. března roku 1741 ve Vídni do habsbursko-lotrinské rodiny. Byl to nejstarší syn Marie Terezie a Františka I. Štěpána Lotrinského.  • Protože to byl následník trůnu, jeho výchova a vzdělání měly poměrně vysokou úroveň. Po smrti otce roku 1765 byl jmenován římskoněmeckým císařem a spoluvládcem své matky. Stal se osvícencem (uplatňoval reformy), ale radikálnost jeho názorů vedla k rozporům mezi ním a matkou. Po smrti Marie Terezie 29. listopadu 1780 se ujal vlády v monarchii, stal se českým a uherským králem. Jeho vládou pokračoval osvícenský absolutismus a nedokonalý rakouský centralismus. Osvícenský absolutismus byl způsob vlády, kdy absolutistický panovník (vládnoucí sám, podle vlastní vůle a bez omezení) uplatňoval reformy. Rakouský centralismus znamenal, že Rakousko bylo centrem Habsburské říše a vše se řídilo odsud. Josef však chtěl, aby tato centralizovaná říše byla jednotná, a aby v jejím čele stál panovník (tedy on sám). Ten by potom rozhodoval o všech důležitých otázkách. Pokračoval tedy v úsilí o centralizaci a postátnění správy monarchie, které již započala Marie Terezie. Proto zavedl mnohé reformy, mnohem odvážnější než reformy své matky. • Mezi jeho početné sourozence patřili např. pozdější císař a jeho nástupce Leopold II. či Marie Antonie, provdaná za francouzského budoucího krále Ludvíka XVI.(je známější pod jménem Marie Antoanetta).

4. Soukromý Život • V osmnácti letech se Josef II. zamiloval do Isabely z Parmy, kterou si o rok později, v roce 1760 si tuto krásnou princeznu vzal za ženu. Ta mu povila nejdříve Terezku ( 1762 ), která zemřela jako osmiletá, následující rok potom Kristinu, kterou však přivedla na svět již na smrtelném loži, neboť umírala na černé neštovice. Novorozeně žilo pouze dvě hodiny, do týdne umírá i jeho matka.Isabela byla jediná žena, kterou kdy Josef opravdově a hluboce miloval. Její nečekaná smrt jej dovedla až na pokraj zoufalství. Jeho matka, Marie Terezie jej tehdy vmanipulovala do sňatku se starší a k tomu ještě nevšedně ošklivou Josefou Bavorskou. V roce 1765 se tedy Josef II. formálně oženil. Svou novou manželku však nenáviděl a vyhýbal se jí až do její smrti v roce 1767, kdy Josefa umírá stejně jako Isabela na černé neštovice.

5. Vláda • Od roku 1764 vládl po boku své matky Marie Terezie, když byl ve Frankfurtu zvolen císařem Svaté říše římské.Faktickou moc však v rukou stále třímala Marie Terezie. • V tomto období se se svou matkou často dostával do ostrých konfliktů. Zatímco Josef II. přistupoval k reformě říše jako osvícenský panovník, Marie Terezie tento myšlenkový proud nikdy plně nepřijala a dala se více vést svou hlubokou katolickou zbožností. • Josef II. chtěl vše řídit a kontrolovat sám. Proto rád a hodně cestoval inkognito pod jménem hrabě Falkenstein, přičemž se seznamoval s realitou na vlastní oči. • Poddaní ho měli rádi, protože se snažil zlepšit jejich postavení a to se mu také povedlo. U českého lidu získal velké sympatie. Češi si ho hrdě nazvali „selským císařem“. • Panovník vedl od roku 1788 neúspěšnou válku s Tureckem, která pohlcovala dvě třetiny státních zájmů a zhoršovala hospodářskou situaci. To vzbuzovalo odpor proti politice panovníka. A tak ke konci Josefově vlády vyrostla zejména v Belgii, Uhrách a Tyrolsku silná opozice (lidé nespokojení a bojující s vládnoucí stranou). V Uhrách to byla především uherská šlechta.

6. Josef ve své snaze o reformu říše podnikl řadu kroků, které byly prvotně zamýšleny k zefektivnění hospodářství a státní správy, ale ve výsledku přispěly k nebývalému zkvalitnění života jeho poddaných (Josef II. vycházel z jednoduchého předpokladu, že je-li poddaný relativně zdravý a spokojený, je říši prospěšnější, proto v tomto směru podnikl řadu regulací, např. v oblasti státní správy, náboženství, hygieny a zdraví apod.). • Zásadní změnu života habsburských državách však přinesly tzv. Toleranční patent a Patent o zrušení nevolnictví.

7. Reformy Josefa II. (A) • Od smrti své matky v roce 1780 vládl sám a byl zvolen i králem českým a uherským. V této době také prosadil své hlavní reformy. Během své vlády vydal přes 6000 výnosů (v průměru téměř 2 denně). • Za nejdůležitější z nich lze považovat zrušení cenzury (později ji znova obnovil, ale podstatně omezenou), toleranční patent a zrušení nevolnictví (všechny 3 vydány 1781). • Byly ale i jiné změny: zlepšení postavení židů, srovnání daní a možností provozovat řemesla, změna doplňování vojska), zřízení katastru půdy a domů (josefínský katastr), reforma trestního práva (mj. v podstatě zrušen trest smrti), zavedení nových úřadů a úředních hodin, tajná policie, zřízení sítě nemocnic, porodnic, nalezinců, blázinec, reformy školství, reformy ovlivňující katolickou církev. • Řada reforem byla namířena proti církvi (například zrušení klášterů, které se nezabývaly vzděláváním, zdravotnictvím nebo vědou – což byla přibližně polovina všech klášterů). • Některé však katolické církvi mohly dlouhodobě i prospět (možnost odchodu do důchodu pro staré kněze). Stát rovněž převzal výuku kněží (později zrušeno).

8. Reformy Josefa II. (B) • Mnoho reforem se v praxi ukázalo jako nepřínosné nebo nepřijatelné. Některé byly zrušeny už za Josefova života (například zákaz pohřbívání v rakvích, aby se ušetřilo dřevo a stromy, mělo být nahrazeno pohřbíváním v plátěných pytlích do hrobů vysypaných vápnem), mnohé po jeho smrti (například radikální reforma daňového systému). • Podle některých pramenů mu ke konci života, kdy navíc i císařství bylo v těžké situaci, úředníci podstrkovali k podpisu nařízení rušící řadu reforem, přičemž Josef už možná ani nevěděl, co podepisuje. Díky jeho rozhodnému a nekompromisnímu postupu v předchozích letech však řada reforem už odvolat nešla. • Josef II. spojil v jeden celek Slezsko a Moravu, přičemž do jejího čela postavil město Brno. Dále sjednotil Prahu, která byla doposud rozdělena na jednotlivá města. Těmi byly Staré Město, Nové Město, Malá Strana a Hradčany. • Vydal občanský zákoník a zrušil trest smrti.

9. Reformy Josefa II. (C) • Velké bouře a brzké zrušení vyvolaly tzv. Josefínský katastr a Berní a urbariální reforma (patent). Josefínský katastr byl soupis veškeré půdy říše, poddanské i panské bez rozdílu a zaváděl její rovné zdanění (rušil tak dřívější mnohé daňové úlevy vrchnosti). Berní a urbariální patent mj. rušil povinnost roboty a nahrazoval ji peněžními dávkami, v přechodném 1ročním období měli poddaní robotovat za mzdu, daňové zatížení poddanských usedlostí nemělo překročit 30 % výnosu pozemku. Oba byly zrušeny ještě za Josefova života. • Josef II. se snažil o centralizaci své říše. Z toho důvodu chtěl jako jediný a jednotící jazyk prosadit němčinu. Tím (a zrušením nevolnictví, které umožnilo stěhování do měst) zavdal nechtěně jeden z impulsů k započetí boje za obranu národních jazyků, který je v Česku znám jako národní obrození. Přitom byl jedním z mála vládnoucích Habsburků, kteří uměli česky. • Svou vnitropolitickou situaci ke konci své vlády podstatně zhoršil válkou s Tureckem, v níž situaci Rakouska nakonec zachránil generál Laudon.

10. Toleranční Patent • První z velkých patentů byl tzv. Toleranční patent, jako datum jeho vydání se udává 13. října 1781, ve skutečnosti však šlo spíš o sérii nařízení upravujících problematiku tolerance různě pro různé země monarchie. Rušil církevní monopol katolické církve v rakouských korunních zemích a dovoloval vedle katolického vyznání také luteránské, kalvínské a ortodoxní křesťanství. Nejednalo se o zrovnoprávnění, ale o „toleranci“, jakési trpění, nekatolická vyznání podléhala řadě znevýhodňujících nařízení, přesto se jednalo o zásadní čin v otázce svobody vyznání. • Od roku 1782 byla podobným způsobem víc tolerována i židovská víra. Židé se od té doby mohli věnovat většině běžných povolání, studovat na univerzitách, v některých oblastech dokonce mohli vlastnit půdu. Bylo zrušeno potupné označování žlutým kolečkem, někde mohli být oslovováni „pane“ místo „žide“. Nadále např. nesměli vstupovat do státních služeb. Zrušil tzv. „židovské mýto“ (židé ho museli platit u městských bran), zakázal tzv. „křty z nouze“ (židovské dítě, někým zpravidla proti vůli rodičů pokřtěné muselo být v důsledku toho odebráno rodičům, protože už se nemohlo stát Židem). Byla ovšem zároveň zrušena rabínská soudní pravomoc, hebrejština a jidiš už pro židy neplatily jako úřední řeč, každý žid musel převzít německé jméno. • Josef zrušil také řadu „neosvíceneckých“ obřadů. Těmi bylo například pověrečné vyzvánění nebo konání procesí při nedostatků vláhy či naopak při bouřích.

11. Patent o Zrušení Nevolnictví • Dne 1. listopadu 1781 byl vydán tzv. patent o zrušení nevolnictví v Čechách, na Moravě i ve Slezsku, jímž bylo nevolnictví zrušeno a nahrazeno mírnějším poddanstvím a nadále byla zachována robota (až do roku 1848), čímž byli poddaní vyvázáni z přímé závislosti na své vrchnosti, ať šlechtické či církevní. Tato změna mj. znamenala, že poddaní nepotřebovali souhlas vrchnosti, když se chtěli odstěhovat z panství (např. do města, nebo na panství jiné vrchnosti), když chtěli uzavřít sňatek s osobou žijící mimo panství, když chtěli dát své děti vyučit řemeslu či studovat, což dřív bez souhlasu vrchnosti učinit nesměli. Z poddanství rovněž bylo možné se vykoupit. Nepřímým důsledkem patentu byl nárůst vzdělanosti (víc lidí mohlo svobodně studovat) a podnikatelské činnosti (rolníci mohli odejít do měst, kde byli zaměstnáni v továrnách), což výrazně podpořilo průmyslovou revoluci v Čechách. Možnost stěhování do měst podpořilo i český živel ve městech.

12. Josefovy plány a záměry byly dalekosáhlejší než dosažené výsledky. Přestože učinil opravdu mnoho užitečných reforem, nebyl příliš spokojený. Tyto reformy mu k jeho plánům nepomohly tak, jak předpokládal. Měl do budoucna ještě mnoho plánů, které však nemohl uskutečnit. Zemřel za sychravého ranního počasí (20. února roku 1790) ve Vídni. To byl konec jeho vlády plné reforem a zvratů. Šlechtické kruhy císařovy smrti nelitovaly a uherská Pešť přijala zprávu o Josefově skonu dokonce s nadšením. Panovníkova úmrtí upřímně želel pouze prostý lid. • Po Josefovi nastoupil na trůn jeho bratr Leopold II.

13. Pamětní deska Josefa II. v Městském muzeu v Děčíně Socha Josefa II. Na náměstí v Uničově Josefova koruna

14. Zpracoval: David Chlupáč • Zdroje informací: internet (http://cs.wikipedia.org/wiki) literatura: Toulky Českou Minulostí (5. Díl) encyklopedie: Panovníci Českých Zemí