teologická gnoseologie

1. teologická gnoseologie Katolická teologická fakulta UK v Praze – 4. 1. 2014

2. Obsah přednášky 1. Vymezení pojmu „teologická gnoseologie“ 2. Krátký dějinný přehled 3. Základní pojmy 4. Rozum a víra 5. Teologie jako věda?

3. 1. Vymezení pojmu: „teologická gnoseologie“ • Gnoseologie (z řec. gnósis- poznání + logos- slovo, řeč), v anglosaské literatuře obvykle epistemologie (epistemé - znalost, schopnost), je akademická disciplína, která zkoumá poznání, jeho vznik, proces a předmět. • Teologie (z řec. Θεολογία, složeninatheos - Bůh + logos- slovo) je řeč či nauka o Bohu, bohosloví; Boží sebevyslovení. Bůh jako objekt i subjekt zároveň.

4. Bůh jako předmět poznání? • Teologická gnoseologie / epistemologie (TheologischeErkenntnislehre) • Bůh není stejně, jako jiné předměty poznání přírodních či humanitních věd • Jinak je stůl -> kniha -> lidská osoba -> Bůh(nevíme, jaké je být Bohem; s naším pojetím existence věcí a osob si nevystačíme)

5. Bůh zjevný a skrytý Hospodin se sám zjevuje: • Mojžíšovi v hořícím keři („Jsem, který jsem“), • Eliášovi na hoře Chorebu („hlas jemný, tichý“) • Božímu lidu skrze proroky, kteří Hospodinovi propůjčují svá ústa a svůj hlas („stalo se ke mně slovo Hospodinovo“). Hebr. navi (prorok, „vidoucí“), išelohim(„muž Boží“) • Skrze svého Syna (Žid 1,1-2: „Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil Bůh v minulosti k našim předkům skrze proroky. V této poslední době však promluvil k nám skrze svého Syna. Jeho ustanovil dědicem všeho a skrze něj také stvořil svět.“ Jan 1,1: „Na počátku bylo Slovo…“)  -> Boží sebe-vyslovení

6. Teologie jako hledání smyslu • Teologie se zabývá smyslem Božího Slova, které je obráceno ke všem, kteří v něho věří. • Teolog je jakýsi „detektiv smyslu“ Božího sebe-vyslovení a života víry v různých společensko-kulturních prostředích • Augustin: člověk je capaxDei(schopný Boha) • Karl Rahner: člověk je položená otázka – Zjevení je zároveň Boží slovo (Wort-Gottes) a Boží odpovědí (Antwort-Gottes) na lidské tázání, na jeho nejhlubší existenciální touhu • Prameny teologického bádání: Zjevení (Písmo a Tradice), zkušenost víry a schopnost jí porozumět; souvisí se správným učením (ortodoxia),které by mělo vést ke správnému jednání(ortopraxis)

7. 2. Krátký dějinný přehledStarověk • Termín teologie pochází z helénské kultury: mytologická vyprávění o bozích. Pojem se objevuje i ve starověké filosofii, která se vůči mytologii vymezuje. • Platón se ve své Ústavě (379a) staví kriticky k mytologii o bozích. Naproti tomu stojí pravda o jednom, dobrém a neměnném. • Aristotelés pojmem teologie označuje nejvyšší z teoretických věd, která má za svůj předmět první příčinu (Metafyzika 1064a/b).

8. Rané křesťanství • Křesťanští autoři se vyhýbají slovu „teologie“; místo toho používají pojmy: sacra pagina, doctrina (christiana, divina, sacra), institutio divina, Scriptura. • Od 2. stol. výraz theologia u apologetů, kteří křesťanskou filosofii staví do kontrastu k pohanské mytologii (teologii). • Eusebius z Cesareie užívá pojmu ve smyslu „křesťanského chápání Boha“. • Církevní Otcové - nikdy jako celek křesťanské víry, ale pouze část vztahující se k Bohu; pro boží spásné jednání vůči člověku Otcové zavedli pojem oikonomia (ekonomie spásy). • sv. Athanasius – nauka o Bohu

9. Irenej z Lyonu • Nejslavnější spis, zejména proti „spasitelnému poznání“ (gnósi): AdversusHaereses • „regulaveritatis“ v církvích založených prvními apoštoly • „consensusfidei“ – víra církve je otázkou universálního konsensu věřících, kterým je udělen Duch svatý • Křesťanský teolog zkoumá Zjevení a věnuje pozornost tomu, co mu bylo předáno skrze apoštoly jako obsah a struktura víry

10. Órigenés z Alexandrie • řecký církevní učitel a teolog, nejznámější představitel alexandrijské školy • zabývá se Písmem a vyzývá k hledání „duchovního smyslu“ • Vychází ze závěru 1. Pavlova listu Tessaloničanům (5,23): „Sám Bůh, dárce pokoje, kéž vás posvětí skrz naskrz. Ať si uchováte ducha neporušeného a duši i tělo neposkvrněné pro onen den, až přijde náš Pán Ježíš Kristus.“ corpus-anima-spiritus -> trojí smysl Písma

11. Tomáš Akvinský (1225 – 1274) • Doctorangelicus (andělský učitel), teolog scholastické tradice, jeho práce je vrcholem scholastiky • SummaTheologiae (učebnice) - termín „theologia“ se vyskytuje v celém díle jen 3 x • Tomáš vymezil hranice mezi vírou a rozumem, zároveň ukázal, že se vzájemně potřebují • Pravda je jen jedna, ale vedou k ní dvě cesty, cesta rozumu a cesta víry, tj. cesta zjevené pravdy, která je poznatelná lidským rozumem podobně jako pravdy přírody (tj. přirozeného světa). Stejně tak je možné obhájit rozumem existenci Boha.

12. Martin Luther (1483-1546) • solafides / solaScriptura / solagratia • ospravedlnění na základě víry (caputetsumma) • podnítil diskusi nad rolí rozumu v teologii a nad tím, zda k pramenům teologie patří vedle Písma i Tradice • zpochybnil hodnotu a pravdivost lidského poznání v teologii • Tridentský koncil reaguje na jeho myšlení a mimo jiné potvrzuje důležitost Tradice jako pramene teologického myšlení

13. MelchiorCano (1509 – 1560) • význačný teolog tridentského koncilu • zamýšlí se nad prameny teologického poznání • překládá do latiny Aristotelův výraz topos termínem locus(místo). Ve svém díle De locistheologicis, vydaném posmrtně v roce 1563, hovoří Cano o pramenech teologického poznání jako o „místech“. • Rozlišuje deset pramenů a ty pak dělí do tří skupin: • konstitutivníprameny (Písmo svaté a tradice) • prameny interpretujícízjevení (učení církve, koncilů, římských papežů, církevních otců nebo scholastických teologů) • pomocné prameny neboli ascripti(lidský rozum, filosofii a dějiny)

14. První vatikánský koncil • dogmatická konstituce (1870) definuje víru jako přijetí v milosti toho, co Bůh zjevil – „znaky věrohodnosti“ • Zjevení zve lidstvo k tomu, aby šlo za hranici toho, co lze vnímat a rozumem pojmout • teologie má své místo v životě víry a víra nechává prostor i pro rozum • Boha lze poznat skrze přirozené světlo rozumu

15. Začátek 20. století • Teologie se snaží vyrovnat s odkazem modernismu – víra v rozum • Rozvoj vědy – víra v pokrok • Doba „antropocentrismu“: německý idealismus – kopernikánský obrat k člověku • Kritika klasické epistemologie a metafyziky • Krize dosavadní teologické metody (novotomismu, „manualistiky“, různých forem esencialismu)

16. Hledání adekvátní odpovědi • Transcendentální metoda (Josef Marechal, Karl Rahner, Bernard Lonergan, Johannes B. Lotz, Otto Muck a další) – obrat k člověku, umírněný realismus aristotelsko-tomistické koncepce • Nová teologie (Henri de Lubac, Jean Danielou, YvesCongar a další) – především ve znamení „návratu k pramenům“, studium učení církevních Otců

17. Karl Rahner (1904-1984) Budoucí teologie nemůže stát mimo svět, nebo nad ním, jako by byla sama pro sebe. Kopernikánský obrat k člověku v teologii: teolog musí mluvit o Bohu srozumitelným jazykem dnešních lidí. Teologii nemáme pěstovat jen pro sebe, ale z lásky k člověku („teologie zdola“) Důraz na náboženskou zkušenost: Křesťan 21. století bude buď mystikem, nebo nebude vůbec.

18. YvesCongar (1904-1995) V krizi nevidí nějakou nemoc, ale spíše šanci k růstu Obnova teologie díky kontaktu s prameny teologického myšlení (biblické prameny, spisy církevních Otců) Snaha pochopit z hlediska víry dnešní svět a čerpat z proudů současného myšlení

19. Bernard Lonergan (19O4-1984) Zájem o epistemologii (ale také antropologii, filosofii, matematiku, ekonomii, přírodní vědy, pedagogiku) 17 čestných doktorátů, na 25 svazků, přednášky na prestižních univerzitách Dvě stěžejní díla: - Insight: A Study ofHumanUnderstanding - Method in Theology Metoda v teologii se musí opřít o způsob, jak člověk poznává

20. Druhý vatikánský koncil • Aggiornamento – rekontextualizace • zejména věroučná konstituce Dei Verbum vnesla nové světlo do pojetí Tradice, Písma a role magisteria (učitelského úřadu církve): • Bible – poselství spásy v Kristu zprostředkované díky svědectví apoštolů a jejich blízkých spolupracovníků (DV 7); studium Písma by měla být duší posvátné teologie (DV 24) • Tradice – evangelium je třeba v církvi zachovat celé a živé • Role magisteria – ve službě Slova; úkol: ochrana a interpretace – zprostředkovává hlásání poselství a původního smyslu předaného proroky a apoštoly

21. 3. Některé základní pojmy • Zjevení: Písmo a Tradice (auditusfidei) - teolog jako „posluchač slova“ • Role učitelského úřadu církve (Walter Kasper: Dogma pod Božím slovem) • Fidesquacreditur / Fidesquaecreditur – víra jako obsah (depositum / regulafidei) a jako akt porozumění (intellectusfidei) • víra neoddělitelná od života • náboženská zkušenost / zkušenost víry

22. 4. Rozum a víra • Encyklika Jana Pavla II. adresovaná biskupům o vztazích mezi vírou a rozumem (1998) • obhajoba sepětí mezi rozumem a vírou:  „jsou jako dvě křídla, jimiž se lidský duch pozvedá k nazírání pravdy. Touhu poznat pravdu a nakonec poznat Boha samého vložil totiž do lidského srdce sám Bůh. Tím, že člověk pozná a miluje Boha, dosáhne také plné pravdy o sobě samém.“ • Víra bez rozumu je slepá a vede k fideismu nebo fanatismu. • Rozumem bez víry nelze pochopit Boží tajemství. Racionalistická teze popírající jakékoli poznání, jež by nebylo výsledkem přirozené schopnosti rozumu, jsou překonané. Bez víry nelze poznat ani smysl Písma. • Rozum a vůle tedy vedou člověka ke svobodnému aktu víry (přijetí víry). • Rozum a víra – důležité téma papeže Benedikta XVI.

23. 5. Teologie jako věda? • Je-li teologie vědou, tedy v jakém smyslu? • Vědecký charakter (Wissenschaftlichkeit) je problematický, látku ke své reflexi teologie čerpá z tajemství víry • „Teologie je křehká disciplína, neboť je to akademický obor, a zároveň má vztah k víře“… Se všemi ostatními akademickými obory sdílí úsilí „o historickou přesnost, pojmovou přísnost, systematickou jednotu a interpretační jasnost“, na druhou stranu je ale více „nadějí nežli vědou“. (Fiorenza) • scientia / sapientia • demonstratio / monstratio