Historie

1. Historie Zakladatel Anton Tschinkel {Anton Činkel} V roce 1864 se podle příběhu průmyslník Anton Tschinkel vracel z obchodní cesty z Německa a v domnění, že se jedná o hotel, se ubytoval v místním bordelu v Dubí. Zamiloval se do jedné z tamních pracovnic a rozhodl se přestěhovat se za ní, neboť se mu též zalíbilo okolí Teplic. Během jedné z procházek narazil na bývalou továrnu na zbraně, která sice byla v hrozném stavu, ale Anton Tschinkel v ní viděl velký potenciál, rozhodl se ji koupit a začal v ní vyrábět majoliku, což jsou ozdobné předměty z keramické hlíny. Anton Tschinkel

2. Historie - pokračování Od roku 1874 se sortiment rozšířil na porcelán a od té doby je továrna známá svým "porcelánem generací", což vyjadřuje oblíbenost porcelánu u všech generací, nezávisle na věku. Během následujících 100 let se v továrně několikrát změnil majitel, vliv zanechala především společnost "C. Teichert", která zároveň řídila výrobu na ostrově Míšeň v Německu, odkud pochází světově známý míšeňský porcelán. Od konce šedesátých let v 19.stol. je v závodě věnována značná pozornost stálé modernizaci provozů s cílem ulehčit a zefektivnit výrobu, vytvořit optimální pracovní prostředí a dosáhnout co nejčistší produkce z hlediska ekologie. V roce 1991 se podnik osamostatnil a stal se akciovou společností. V současné době se díky dobrým kontaktům po Evropě daří velkou část výroby vyvážet a udržovat si tak dobré postavení na slábnoucím trhu s porcelánem.

3. Současnost V roce l997 se stala akciová společnost ČESKÝ PORCELÁN většinovým akcionářem Porcelánové manufaktury Royal Dux Bohemia, a.s. v Duchcově (tato společnost se zabývá výrobou figurálního a ozdobného porcelánu). Čísla: Kapitál společnosti: 116 423 000,--Kč Roční obrat: 42 324 000,--Kč Rozdělení výroby: Podíl vývozu - Německo: 36% Podíl vývozu - Rakousko: 22% Podil vývozu - ostatní země: 20% Domácí odběratelé: 22% obraz ze začátku 20. stol.

4. Chemické procesy při výrobě porcelánu: Výroba "polotovarů" Na výrobu tvrdého porcelánu se používá 50 % kaolinu, 25 % křemene (ostřivo) a 25 % živce (tavivo). Někdy se přidává také křída a mramor. Kaolín je zvětralá živcová hornina, která se vyznačuje maximální pevností, transparentností a bělostí a pálí se nad 1300 °C. Redukční prostředí (nadbytek elektronů), to znamená s omezeným přístupem vzduchu, zajistí jeho bělost. Směs kaolinu, křemene a živce se tře a proplachuje ve formách (viz následující obrázek), potom je v lisu zbavována vody a sušena. Sušení proběhne díky sádře (CaSO4), která je přítomna na povrchu forem - ta totiž je schopna vázat vodu a krystalizovat. Vzniká z ní dihydrát síroví - CaSO4 . 2H2O. Z původní směsi vzniká polotovar, který je třeba vypálit.

5. Formy na výrobu hrnků

6. Chemické procesy při výrobě porcelánu: Vypalování Vypalování probíhá v komorové peci při cca 900-1000°. Proces trvá cca 18-20 hodin. Vypálením vzniká relativně křehký "keramický střep", čili porcelán ve fázi před glazurací. Vyznačuje se vysokou "porezitou", což je schopnost absorbovat vodu.

7. Chemické procesy při výrobě porcelánu: Glazurace Glazura je tenký sklovitý povlak na povrchu porcelánových výrobků. Směs pro glazuraci se vyrábí rozemletím křemičitanů a barvících oxidů na jemný prášek, který se následně smíchá s vodou a takto nanáší na přežahnutý výrobek. Přežahnutý keramický střep (přežah se pálí obvykle při teplotě kolem 850 °C) je porézní a nasákavý a proto při máčení, nástřiku, natírání nebo jiném způsobu nanášení glazury nasaje glazuru na svůj povrch. Při ostrém výpalu (teploty nad 1050 °C) se z glazury odpaří voda a v bodě tání sline v kompaktní sklovitý povrch. Chemické složení glazury Jedná se o křemičitany, např. Al2SiO4, K2SiO4 atd. s přídavkem jiných chemických složek ovlivňujících barvu, lesk, tavnost aj.

8. Glazovací linka

9. Chemické procesy při výrobě porcelánu: Vypálení glazury Po nanesení glazury je nutné nechat porcelánové výrobky projet 80 metrů dlouhou tunelovou pecí (viz obrázek), což trvá cca 30hodin. Náročné na této fázi je, že pro dokonalý efekt je nutné, aby výrobky procházely v peci různými teplotami, takže i když je tunelová pec jeden spojený prostor, musí být na různých místech různá teplota.

10. Chemické procesy při výrobě porcelánu: Dekorace Existuje mnoho možností, jak upravit vzhled pocelánu, nejrozšířenější způsoby jsou: -Barevná úprava prvotní glazury -Ruční malba glazurovou směsí, následné druhé vypálení -Fólie s natištěnými vzory -Opakované vypalování různých barevných vrstev. Vynecháním nekterých míst na výrobku pak vznikají různé barevné kombinace. -Pozlacení nebo nanesení jiného kovu, jako platina nebo stříbro Je velmi těžké odhadnout výslednou barvu jednotlivých glazur, neboť směs způsobující zčervenání není červená, směs pro vytvoření modré barvy není modrá atd.