Vývoj společnosti Evoluce vs. revoluce

1. Vývoj společnostiEvoluce vs. revoluce

2. SPOLEČNOST = sebereprodukující, seberegulujícíse systém udržuje STAV DYNAMICKÉ ROVNOVÁHY(neustále dochází ke změnám, ale společnost jim dokáže přizpůsobit, lidé začnou změnu akceptovat, přijde rovnováha) homeostáze, ekvilibrium – zachován řád

3. Společenské procesy • Při analýze sociálních systémů (ať už jsou to sociální skupiny nebo celé společnosti společnosti) musíme uvažovat o PROCESECH: • vzniku a zániku • integrace (spojování) a dezintegrace (rozložení) • růstu a odumírání • diferenciace (základem diferenciačního procesu je dělba práce – každý dělá něco jiného, kooperace služeb) a unifikace (všichni jsme stejní, funguje na principu nápodoby, učíme se díky nápodobě • rozvoje a stagnace (zastavení na krátký okamžik, nikdy se společnost úplně nezastaví) • řízení a regulace

4. Sociální změna • = nový kulturní prvek, nový sociální útvar (soc. skupiny, agregáty v podobě davu), změna kulturních vzorců, sociální struktury (př. politická strana, fast foody, surfování na netu) • - všude kolem nás = svědčí o vývoji (kvantitativní, kvalitativní) • - lze je doložit empirickým (zkušenostním) pozorováním

5. Zdroje změny • Prostředí, přírodní zdroje (vyčerpání zdrojů), populační vývoj • Kulturní inovace, technologický vývoj (nové potřeby, postupy uspokojování, od 19. st. oblast vědy a techniky, vzdělanostní úroveň obyvatelstva (to co máme z kulturního hlediska) • Individuální činy aktérů (Hitler,…) – podněty z reformních a revolučních hnutí

6. Formy vývoje společností • Vývoj má své různé formy a nestejná tempa. • Obecný předpoklad: vývoj = pohyb na vyšší úroveň • Nelze vyloučit: • - vývoj opačný = DEGENERACE, REGRES(=návrat k předchozí úrovni) (př. fáze životního cyklu,…) • - zastavení vývoje = STAGNACE

7. sociální změny v současných společnostech jsou ve srovnání s minulostí velmi rychlé - týká se to materiální kultury, institucí, životního stylu • nejvlivnější jsou dva obecné přístupy. Prvním je přístup, jenž navrhuje sociální evolucionismus, jehož představitelé se pokoušejí propojit biologickou a sociální změnu. Druhé stanovisko je spojeno s historickým materialismem

8. (evoluce, cyklus, revoluce, pokrok) • - mezi sebou se vzájemně odlišují podle typu a rychlosti soc. změn • EVOLUCE • - vývoj kdy dochází k pozvolným soc. změnám, jsou společností akceptovány • - od vývoje očekáváme obvykle zlepšení = POKROK • - silná tradice evolucionistického myšlení • EVOLUCIONISMUS (H. SPENCER) – postupnost změn (H. Spencer před Darwinem) • konfliktní pojetí:sociální darwinismus • sociokulturní pojetí (T. PARSONS)

9. Herbert Spencer (1820 – 1902) • Nevlivnější filosof a vědec své doby, sociologie byla pouze částí jeho zájmů • Práce Principy sociologie (1876-1896 ) • Studoval spisy Comta a přijal některé jeho myšlenky (dělení sociologie na studium sociální statiky a dynamiky, význam rozvoje průmyslu, úsilí o hledání zákonů vývoje, dělení na vojenské a průmyslové společnosti) odmítl ovšem Comteovy názory politické a etické • Byl proti zasahování do přirozeného vývoje společnosti

10. Spencer rozlišoval společnosti jednoduché a společnosti složené. Skupina se totiž podle Spencera nemůže proměnit ve společnost pouhým růstem svých členů, ale je potřeba, aby k tomuto růstu došlo spojováním více skupin. Tak vznikají společnosti (skupiny vyššího řádu). • Základem pro pochopení vnitřního vývoje společnosti je Spencerovi zákon zachování a přeměny hmoty a energie. - v hmotě existují přitažlivé a odpudivé síly, díky nim se každý organismus (i sociální organismus) proměňuje a vyvíjí. Tento vývoj má v důsledku vztahu protikladných sil určitý rytmus. Nejdříve vlivem přitažlivých sil dochází k integraci, pak převáží odpudivé síly, zvyšuje se pohyb a tření ve společnosti a nastává dezintegrace. Součástí integrace je diferenciace společnosti (která ovšem následně posiluje dezintegraci). - cílem je aby dezintegrace nepřekročila určitou mez

11. TalcottParsons (1902 -1979) – moderní evolucionista • Základní pro všechny lidské kultury je, jak uvádí Parsons, komunikace a základem komunikace je jazyk. • Jazyk je tak první a nejdůležitější evoluční univerzálií neexistuje žádná lidská společnost, která by neměla jazyk. Dalšími třemi evolučními univerzáliemi, které nalézáme i v nejranějších formách společnosti, jsou náboženství, příbuzenství a technologie. Tyto čtyři univerzálie se týkají tak zásadních aspektů lidské společnosti, že bez nich nemůže dojít k žádnému procesu sociální evoluce • společnosti se vyvíjejí směrem k větší složitosti (vnitřní diferenciaci)

12. Materialistický přístup - Karl Marx • Ve svých dílech prezentoval obecnou teorii dějin i teorii společnosti • Jde o teorii objektivistickou, zaměřenou na poznání struktury (v Comtově duchu by dalo říci jde o „sociální statiku“) stejně jako zákonů dynamiky • Základna společnosti • Produkční síly (technologie, lidská práce) • Produkční vztahy • Nadstavba – kultura v širokém významu (morálka, zákony atd.) • Pojem „nadstavba“ neznamená, že jde o fenomén irelevantní, ale spíše, že se nedá analyzovat pouze s pomocí svých vlastních obsahů, ale je vždy potřeba vzít do úvahy jaká je podoba

13. Marxova vývojová stádia • Archaická formace – kolektivní vlastnictví, • Antická/asijská formace – neustále velký vliv kolektivity, jsou to ovšem už společnosti usedlé, využívající zemědělství a také otrockou pracovní sílu • Feudální formace • Kapitalistická formace • Komunistická formace

14. Modely sociálního vývoje • CYKLUS – PitirimSorokin • - série dílčích opakujících se změn (kolísání stavu, oscilace kolem zákl. hodnoty) • - nacházíme je v ekonomice, politice (střídání vlád, hospodářský cyklus,…) • POKROK • - vývoj k lepšímu, k vyššímu vývojovému stupni • - o jeho existenci a směru vedeny spory – kritika: je hodnotící (subjektivní)

15. Znaky vývoje • zvýšení schopnosti adaptace, rychlosti regenerace, autoregulace • lepší obrana • zdokonalování struktur, růst autonomie při zachování integrity a akceschopnosti • vyšší úroveň uspokojování potřeb • rozšíření možností volby, racionality, nezávislosti a svobody

16. Jak poznáme vývoj? • operacionalizace kritérií – oblasti, kde ho lze prokázat: • péče o zdraví (nemocnost, průměrná délka života) • úroveň bydlení, stravování • pokrok ve vědě, technice, informatice • mobilita, cestování • demokracie, lidská práva, civilizovanost, kultivace a zjemnění mravů • Pokrok přináší i negativní důsledky (nezamýšlené) – jaderné zbraně, šíření nemocí • PARKINSONŮV ZÁKON: ,,Rozrůstání plodí složitost a složitost plodí zánik“

17. Sociální revoluce • - změna, která je rychlá, náhlá, kvalitativní, proměna soc. systému (systému společenských vztahů) obvykle na základě boje o moc • Každá revoluce má své: • - příčiny, podmínky, aktéry, fáze, důsledky, Příčiny revolucí • Nespravedlivá (nelegitimní) distribuce statků a moci • Možnost alternativního uspořádání společnosti (ideologie kdo jiný by měl vládnout a proč) • blokování změny (k přístupu moci) • krize legitimity (oprávnění) a fungování politických institucí • ztráta podpory mocenských orgánů (armáda, policie) – důležitá podmínka!!! • = roste pravděpodobnost náhlé změny (ekonomické)

18. REVOLUCE = střet velkých soc. skupin = změna poměrů, nové uspořádání spol. • Nositel, hegemon revoluce: sociální (třídní) základna, ideologie, řídící a organizátorské centrum, sympatizanti a spojenci. • Vítězové a poražení: kontrarevoluce =(poražení vyprovokují další revoluci), restaurace původního režimu

19. Fáze revoluce • příprava, nazrávání revoluční situace • vypuknutí na základě nějakého (spouštěče) • eskalace, stupňování radikalismu • stabilizace výsledků změny • korekce výsledků, upevnění moci (revoluce požírá své děti) • druhá generace vůdců, reprezentace vítězné třídy • korekce excesů, náprava chyb a škod

20. Moderní revoluce se pokoušejí nastolit nejen nový politický či ekonomický řád, ale také nový řád kulturníPříklad: Revoluční kalendář ve Francii • Francouzský revoluční kalendář byl kalendář zavedený ve Francii rozhodnutím Konventu • Důsledek snahy nahradit vše zažité, především to, co mělo křesťanské kořeny • Kalendář byl zaveden 24. 11. 1793, letopočet začínal prvním dnem francouzské Republiky, tedy 22. září 1792. • Kalendář byl zrušen Napoleonem 31. března 1805 – důsledek vnitřního odporu uvnitř Francie, ale také snaha usmířit se s církví

21. Revoluční kalendář ve Francii • Rok rozdělen do dvanácti měsíců po 30 dnech – měsíce dostaly nová jména (např. thermidor - měsíc horka, koupelí) • Každý měsíc rozdělen do 3 týdnů po deseti dnech (které byly označeny prostě jako první až desátý) • Byly odstraněny křesťanské svátky a místo nich byl každý den věnován nějakému zvířeti, rostlině nebo pracovnímu nástroji.