EU, USA a Blízký východ

1. EU, USA a Blízký východ Transatlantické vztahy EU

2. Blízký východ • Nejvíce konfliktní oblast ve světě. • USA: hlavní hráč, oblast je v centru pozornosti zahraniční politiky • Chápáno jako zdroj ohrožení (terorismus) • EU: historické vazby Francie a Velké Británie • Priorita jsou vztahy se zeměmi Středomoří • EU je postižena nestabilitou v oblasti (nelegální imigrace, organizovaný zločin atd.)

3. Blízký východ • EU a USA - sdílí cíle ZP v blízkovýchodní oblasti, ale zastávají odlišné strategie k aktérům a řešení konfliktů • Odlišná pozice v regionu: • USA: jsou dominantní silou, jsou více nakloněny užití síly. • EU: externí síla, preferuje vyjednávání. • Společné zájmy: ochrana zásob ropy, podpora prozápadních režimů, které spolupracují v boji proti terorismu, zabránění šíření ZHN

4. Izraelsko-palestinský konflikt • Dosud proběhly čtyři arabsko-izraelské války • 1. arabsko-izraelská válka (1948-1949, Válka za nezávislost) • 2. arabsko-izraelská válka (1956-1958, Sinajská válka) • 3. arabsko-izraelská válka (1967, Šestidenní válka) • 4. arabsko-izraelská válka (1973, Jomkipurská válka)

5. Izraelsko-palestinský konflikt • Od r. 1964 zastupovala Palestince Organizace pro osvobození Palestiny (OOP) • 1974: status stálého pozorovatele při OSN • 1987: Počátek 1. palestinské intifády • 1991: Mírová konference v Madridu • Organizovaná USA a SSSR • Cíl, aby arabské země podepsaly mírové dohody s Izraelem

6. Izraelsko-palestinský konflikt • 1993: Mírové dohody z Oslo – „Deklarace Principů“, „Oslo I.“ • Vzájemné uznání Izraele a OOP (Rabin-Arafat) • Izraelské jednotky se měly stáhnout ze západního břehu Jordánu a pásma Gazy • Vytvoření Prozatímní palestinské samosprávy • Obě strany uznaly svá politická práva • Hamás ani představitelé židovských osadníků Oslo neuznali • Oslo nebylo implementováno • Izrael přestal věřit tomu, že se Palestinci vzdají násilí a uznají židovský stát • Palestinci nevěřili, že se Izrael stáhne z okupovaných území a zruší osady

7. Izraelsko-palestinský konflikt • 2000: Mírová jednání Barak-Arafat v Camp Davidu • Snaha řešit problematické body: Jeruzalém, hranice a uprchlíci • Po nedohodě došlo k zahájení 2. palestinské intifády • 2002: USA se poprvé vyslovily pro ustavení dvou států • 2003: „Cestovní mapa“ tzv. Čtyřky – USA, Rusko, EU, OSN

8. Izraelsko-palestinský konflikt • 12/2003: Ženevská jednání → neformální dohoda mezi Izraelem a Palestinci • Palestinci se vzdají práva na návrat výměnou za téměř celý Západní břeh • Izrael se vzdá hlavních osad, ale udrží si některé blízko hranic • Palestinci budou mít hlavní město ve Východním Jeruzalémě, ale Izrael bude mít svrchovanost nad Západní zdí Starého města

9. Izraelsko-palestinský konflikt • listopad 2004: smrt Jásira Arafata • srpen – září 2005: odsun Izraele z pásma Gazy • leden 2006: vítězství Hamás v parlamentních volbách v Palestinské autonomii • léto 2006: válka Izraele s Libanonem • léto 2006: válka Izraele s Palestinci

10. Izraelsko-palestinský konflikt • listopad 2007: mírové rozhovory v Annapolisu • obnovení mírových rozhovorů • cíl: vytvořit samostatný palestinský stát do r. 2008 • systém pravidelných schůzek • Přetrvává vzájemná nedůvěra

11. Hlavní problémy • Jeruzalém • obě strany chtějí Jeruzalém jako hlavní město • V r. 1967 Izrael obsadil Východní Jeruzalém, který do té doby kontrolovalo Jordánsko • Mezinárodně nebyla uznána izraelská suverenita nad Východním Jeruzalémem

12. Hlavní problémy • Palestinští uprchlíci • Otázka návratu více než 4 milionů palestinských uprchlíků • Uprchlíci po 1. a 3. válce • Umožnění návratu = konec židovského charakteru státu, proto Izrael odmítá návrat a prosazuje, aby byli Palestinci přijati v okolních arabských státech • Podle rezoluce OSN 194 mají Palestinci právo na návrat a odškodnění

13. Hlavní problémy • Židovští osadníci na okupovaných územích • Od 1967 se jedná o západní břeh Jordánu, pásmo Gazy, Golanské výšiny, Východní Jeruzalém • Od počátku existence Izraele nebyly jasně definovány hranice • Část politické elity prosazovala myšlenku Velkého Izraele • Palestinci chtějí návrat do hranic z r. 1967 • 09/2005 odchod Izraele z pásma Gazy • Hamás, který vyhrál volby v r. 2006, chce ale návrat do hranic v r. 1948

14. Hlavní problémy • Přístup k vodním zdrojům • V celé oblasti je kritický nedostatek pitné vody a vodních zdrojů • V r. 1967 Izrael dostal pod kontrolu vodu ze západního břehu a Galilejského moře • Palestinci si stěžují, že je jim bráněno užívat vodní zdroje

15. Pozice USA • Strategické partnerství USA-Izrael • Izrael je vnímán jako klíčový americký spojenec • Je to jediný stát v regionu, který je považován za demokratický. • Oboustranně výhodná strategická aliance: • Izrael profituje z americké ekonomické, finanční, politické a vojenské pomoci • Pro USA proamerická orientace židovského státu důležitá pro regionální rovnováhu moci (SV vyvážení SSSR) • Izrael je největší příjemce americké zahraniční pomoci.

16. Pozice USA • USA vůdčí síla v mírových jednáních • J. Carter: 1978 Camp David Izrael-Egypt • R. Reagan: Izrael je strategický spojenec při zadržování sovětského nebezpečí • G. Bush: Madridská mírová konference • B. Clinton: Mírové dohody z Oslo • G. W. Bush: příklon ke vzniku dvou států • Kritika Izraele, ale odmítá jednat s Hamásem

17. Pozice USA • Obama: • BV jedním z ústředních cílů zahraniční politiky • Smířlivý diskurz směrem k muslimské populaci • Zvýšená kritika Izraele a ústup od jeho bezpodmínečné podpory • podpora vzniku dvou států • Tajná jednání s Hamásem

18. Pozice USA • Postavení Jeruzaléma • USA neuznávají izraelskou okupaci Východního Jeruzaléma • Zacházení s Palestinci na okupovaných územích • Americká kritika izraelského přístupu k Palestincům na okupovaných územích – odraz v každoročních zprávách o dodržování lidských práv • Existence a výstavba nových židovských osad na okupovaných územích • USA je považují za nelegální a za jednu ze zásadních překážek míru

19. Pozice EU • Odlišné postoje členských zemí k Izraeli a arabským státům • Francie: na straně arabských států • Od r. 1971 poskytuje EU (ES) ekonomickou pomoc Palestincům • Po Jomkipurské válce (1973) ES odmítlo princip získávání území silou, uznání legitimních práv Palestinců • Euro-arabský dialog (1974) • Izrael odmítal účast OOP, chápáno jako její mezinárodní uznání • Ochladnutí vztahů mezi Izraelem a ES a na druhé upevnění vazeb mezi Izraelem a USA

20. Pozice EU • Benátská deklarace (1980) • První pozice ES k blízkovýchodnímu konfliktu • Právo na existenci a bezpečnost všech zemí regionu (včetně Izraele) • Spravedlnost pro všechny lidi, kteří tam žijí (Palestinci) • Základem byl princip „území za mír“, návrh na řešení vzniku dvou států • Mírová jednání měla být zprostředkována a zaručena OSN • Roztržka s Izraelem → do r. 1992 Izrael odmítal, aby se ES zapojilo do mírových jednání

21. Pozice EU • Barcelonský proces (1995) - Euro-středomořské partnerství • Účastní se ho všechny státy Středomoří (i Libye, Sýrie) → zde se mohou setkat se zástupci Izraele • Cíle: partnerství v politické a bezpečnostní oblasti, vytvoření zóny volného obchodu, partnerství v sociální a kulturní oblasti

22. Pozice EU • V r. 1996 se stal zvláštním evropským vyslancem pro blízkovýchodní proces Miguel Ángel Moratinos • Od r. 2003 je to Marc Otte • 1997: uzavřena Prozatímní asociační dohoda o obchodu a spolupráci s Palestinskou samosprávou • Poskytování pomoci vázáno na vnitřní reformy palestinských institucí a demokratizaci palestinské samosprávy

23. Pozice EU • 2002: Sevillská deklarace: cílem je ukončit okupaci a vytvořit Palestinský stát na základě hranic před r. 1967 • Evropský postoj: • neodvolatelné právo Izraele žít v míru a bezpečí s mezinárodně uznanými hranicemi • Ustavení Palestinského státu na základě hranic z roku 1967 • Nepřijatelnost získávání území válkou • Jeruzalém bude společně hlavní město obou států • Přijatelné řešení problému palestinských uprchlíků • Role EU je vnímána především ve schopnosti přesvědčit Palestince a arabské státy, aby přijaly výsledky mírového procesu, pokud je přijme Izrael

24. Pozice Ruska • Značná část židovských imigrantů pochází z Ruska • Studená válka • 1948 SSSR uznal Izrael a do r. 1951 jej i podporoval • Problém nastal, když se Izrael spojil s USA, SSSR začal podporovat arabské státy (Sýrie, Egypt) → protiváha amerického vlivu na Blízkém východě • 1953 přerušení diplomatických styků SSSR-Izrael • 90. léta: • Změny zahraniční politiky po rozpadu SSSR • Říjen 1991 obnovení diplomatických vztahů Rusko-Izrael

25. Pozice Ruska • Problémy rusko-izraelských vztahů • Nekonzistentnost ruské zahraniční politiky • Balancování mezi podporou Izraele a arabských států • Rusko-palestinské vztahy • Změna ruské zahraniční politiky byla vnímána negativně – ztráta dlouhodobého spojence • Rusko podporuje vyhlášení nezávislého Palestinského státu za předpokladu plnění dohod s Izraelem (proti jednostrannému vyhlášení palestinské nezávislosti) • V řešení konfliktu Rusko nevyužívá svůj vliv a nepřichází s vlastními návrhy

26. Pozice OSN • Snaha hrát roli v řešení palestinské otázky a izraelsko-palestinského konfliktu od 40. let 20. století • Rezoluce, plány a návrhy OSN na řešení situace na Blízkém východě • 1947 plán dělení Palestiny (rezoluce OSN 181) • Dohled nad příměřím v rámci UNTSO po 1. válce • Rezoluce 242 (1967) – požadavek stažení Izraele z okupovaných územích, výměna „území za mír“ • Rezoluce OSN 338 (1973)– požadavek ukončení konfliktu

27. Pozice OSN • Rezoluce Valného shromáždění 3236 (1974) – právo palestinského lidu na sebeurčení • 90. léta aktivní podíl OSN na blízkovýchodních mírových rozhovorech (Madrid, Oslo) • Princip výměny „území za mír“ • Podíl na budování infrastruktury Palestinské autonomie • Je vnímána jako propalestinská • Izrael se stal nejčastěji kritizovaný stát v OSN

28. Transatlantická spolupráce • Transatlantická spolupráce je efektivní v konání konkrétních kroků • Společné jsou cíle, ale liší se celkovým přístupem k regionu • EU je vnímáno značně propalestinsky • Kritika Izraele, ale současně odsouzení palestinských teroristických akcí proti civilním cílům v Izraeli • USA je zase vnímán proizraelsky

29. Transatlantická spolupráce • Do konce 90. let EU dlouhodobě podporovala politiku USA, i když měla své vlastní aktivity • USA vnímá EU jako slabšího hráče na BV, protože není vojenskou velmocí a mezi členskými státy existují rozpory ohledně priorit

30. Transatlantická spolupráce • Odlišné hodnocení konfliktu a jeho hlavních problémů • EU: hlavní problém je židovské osídlení okupovaných území • Obě strany používají nepřijatelné prostředky, obě strany musí zároveň přestat s násilnými akcemi • Vytvoření dvou států • Izrael má zvláštní odpovědnost jako demokratický stát, ale nedodržuje plně lidská práva • Nevidí jako ústřední problém bezpečnost Izraele, a tudíž ani nutnost stále ujišťovat o uznání židovského státu

31. Transatlantická spolupráce • USA: • Hlavní problém je neochota uznat židovský stát arabskými státy • Prioritní je bezpečnost Izraele, a proto chápe jednání Izraele jako sebeobranu • Palestinské skupiny jsou teroristé → tlak na jejich zadržení

32. Transatlantická spolupráce • Odlišné vnímání role arabských států v konfliktu • EU: arabské státy mohou usnadnit vyřešení konfliktu, ale nejsou jeho přímými účastníky • USA: arabské státy by měly posílit své závazky k Izraeli a podporovat umírněné palestinské vedení • Země jako Egypt nebo Saudská Arábie mají bránit extremistům a teroristům, aby konflikt přiživovali

33. Transatlantická spolupráce • Tlak na aktéry: • Podle EU se USA soustředí jen na Palestince a jejich ústupky, ale netlačí na Izrael • Podle USA jen podporují Izrael, aby přijal složitá rozhodnutí, a hlavní problém spočívá v tom, že Palestinci nejsou ochotni převzít zodpovědnost za závazky a jednat • Vyslání mezinárodních sil do oblasti (NATO nebo OSN) • USA proti, EU pro • USA: Vyžadovalo by to obrovské zdroje a silný mandát • Od vypuknutí konfliktu byly v oblasti již 7x rozmístěny mezinárodní jednotky a nikam to nevedlo