SKANDINÁVIE

1. SKANDINÁVIE Doc. PhDr. Vlastimil Fiala, CSc.

2. Vývoj politického systému • Obecná charakteristika • Švédsko, Dánsko, Norsko – konstitučními monarchiemi s parlamentní vládou • Island - typická parlamentní republika v čele s prezidentem • Finská republika –poloprezidentský, parlamentní od roku 1999

3. ŠVÉDSKO I. • Období vzniku, formování a existence královské monarchie (do roku 1809) • ve Švédsku zárodeční forma parlamentu (Riksdaag) a poměrně silné společenské síly - šlechta, církev, představitelé měst a venkova, buržoazie • výkonná moc v rukou panovníka, fakticky neomezena žádnými ústavními • pravidla výkonné moci, tzv. Regeringsformen (1634), považován za jeden z vůbec prvních ústavních textů na světě, panovníka = absolutní suverén. • 17.stol. období střídání moci mezi panovníky a aristokratickou oligarchií.

4. ŠVÉDSKO II. • počátek století - absolutní moc Gustava II. Adolfa a Karla X. Gustava • Po jejich smrti - jmenování regentské vlády - švédská aristokracie. • 1682 - švédský Riksdaag na nátlak Karla XI. veškerá legislativní moc přešla zpět do rukou švédského krále, 1683 "absolutního monarcha z boží milosti". • Konstituční reformy z let 1719, 1720 a 1723 zůstaly v platnosti až do roku 1772, tzv. období svobody. Královská a vyšší aristokratická moc byla omezena ve prospěch komory nižšího šlechtictva, tzv. rytířů a představitelé ostatních švédských stavů. • 1772 Gustav III - Riksdaag novou ústavu = obnova absolutistické moci • Napoleonské války, Švédska konflikt s Ruskem a Dánskem, vojenský převrat 1809, Gustav IV zbaven královské moci, nová ústava a panovníkem vévoda Karel jako Karel XIII.

5. ŠVÉDSKO III. • Formování konstituční monarchie s královskou formou vlády (1809-1917) • 1809 přijetí první ústavy, konstituční typ monarchie a teoreticky omezení královské výkonné moci, praxi si panovník podržel výkonnou moc, musel řídit ústavou, "král sám má moc vládnout zemi", panovník má naslouchat radám svých ministrů, spor mezi králem a parlamentem o právo jmenovat členy vlády. • Konflikt o kontrolu vlády vyvrcholil na počátku 20.století, • Startovacím signálem se stal rozpad personální unie s Norskem v roce 1905. • Spor s Gustavem V. – liberální premiéři Karl Staaf, Arvid Lindman a od roku opět Karel Staaf, v roce 1914 konflikt, když Gustav V. memorandum o nedůvěře, demise liberální vlády • Švédsko neutralita během první světové války, poválečná všeobecná radikalizace společnosti. • Zlom v boji nástup liberálně-sociálně demokratické koaliční vlády, skutečná parlamentní demokracie.

6. ŠVÉDSKO IV. • Konstituční monarchie s parlamentní formou vlády (po roce 1917) • Odpovědnost švédského kabinetu vůči parlamentu potvrzena v roce 1917 • pravomoc panovníka ovlivňovat složení a činnost vlády nebyl změněn. • Ve 20.století panovníci snaha ovlivňovat • švédský politický systém = konstituční kompromis mezi sociálně demokratickou stranou a nesocialistickými stranami v roce 1971, který umožnil přijetí nové ústavy v roce 1974.

7. ŠVÉDSKO V. • A/ Konstituční monarchie se silným postavením panovníka do roku 1974 • možnosti zasahování do výkonné moci ze strany panovníka • prakticky přejímá reprezentativní a ceremoniální úlohu hlavy státu. • Podle ústavy panovník mohl předsedat zasedání vlády a • mohl ovlivňovat složení nejvyšších složek švédské armády. • B/ Konstituční monarchie s reprezentativním postavením panovníka po 1974 • Nová ústava - zrušení článků královských možností vstupovat do exekutivy. • úlohu prostředníka při formování nové vlády přebral mluvčí parlamentu, • konec vlivu v armádě • Parlamentní demokracie dovršena

8. DÁNSKO I. • Období vzniku, formování a existence královské monarchie (do roku 1849) • rychleji feudální vztahy díky styku s kontinentální Evropou, • panovníci mnohem silnější postavení, • rozmach zejména za vlády Knuta Velkého (1018-1035), • ve 12.století se dánští králové aktivně vměšují do evropské politiky, • na konci 13. a ve 14.století se Dánsko dostává pod tlak německých výbojů, • rozmach Dánska až v 2.polovině 14.století za vlády Valdemara Atterdaga (1340-1375), výboj proti Švédsku. • Kalmarská unie 1387-1523. Dánsko, Norsko, Švédsko. • Personální unie, regenti, společná ústava, vlastní zákonodárství a správa • Erik Pomořanský usiloval o centralizaci, ale silný odpor národních šlecht, • válka s Hanzou a německými knížaty, nespokojenost ve Švédsku a Norku, sesazen v roce 1439

9. DÁNSKO I. • nahrazen Krištofem Bavorským, kterého v roce 1448 vystřídal Kristián I., • Konflikty s Hanzou a povstání ve Švédsku G. Vasa, zvolen švédskou Ríšskou radou švédským králem (1523). • Konec Kalmarské unie. Dánsko a Norsko dál v 16.stol. v personální unii. • 16.století - nástup reformace, porážka katolických biskupů v Dánsku s pomocí švédských vojsk a vytvoření protestantského Dánska. • Dánsko ovládalo Norsko, • Švédsko ovládalo Finsko. • V Dánsku vliv německých knížat • rychlý hospodářský růst, rozvoj zemědělství, placení daní, zisky v Norsku. • absolutismus, osvícenský absolutismus v 18.století. • Krize dánského státu v období napoleonských válek, • okupace Anglií, přišla o loďstvo, později kontinentální blokáda • Válečný střet Dánska a Švédska, tzv. Kielské spojenectví, ztráta Norska • Revoluční rok 1848 - přijetí ústavy, konstituční monarchie

10. DÁNSKO III. • Období vzniku konstit. monarchie s královskou formou vlády (do r. 1953) • nová ústava - dánští liberálové, • požadavek pravidelného zasedání parlamentu, • politické odpovědnosti ministrů před parlamentem, • demokratizace volebního systému. • Panovník zasedání parlamentu, návrh ústavy, v platnost 25.června 1849. • Dánsko jedno z nejdemokratičtějších zemí v liberalistickém pojetí.

11. DÁNSKO IV. • Vláda byla formována v dvoukomorovém parlamentu tzv. Riksdagu (Folketing DS a Landsting HK), které vznikaly na základě voleb. • Panovník se zřekl absolutistické moci. • Právo podpisu zákonů, jmenovat členy vlády, odpovědni parlamentu. • Nová reforma v roce 1866, která se týkala voleb, do Folketingu všeobecné volební právo, do Landstingu volební census., panovník získal právo jmenovat 12 senátorů z 64 členů. • Král se pokoušel vměšovat do výkonné moci koncepcí, že vláda je vlastně Královskou radou, parlament trval na svém, že vláda je formována parlamentem a odpovědna pouze jemu. • Nadřazenost parlamentu nad vládou řešila revize ústavy z června roku 1915, • státní krize v roce 1940 okupace –konflikt mezi DS a HS, vyústil v požadavek vytvořit jednokomorový parlament

12. DÁNSKO V. • Moderní konstituční monarchie (1953 poslední změna ústavy) • Sociální demokraté a pravicové strany vypracovali návrh nové ústavy, liberální Venstre se nestavěl proti jednokomorovému parlamentu a proti snížení věkové hranice, proti jen komunistická strana, • nová ústava přesněji kodifikovala principy parlamentarismu, • vyhlásila jednokomorový parlament (folketing) • snížila věk pro výkon pasivního volebního práva na 23 místo 25 let. • Zrušila téměř úplně majetkový census • zavedla parlamentní mandáty pro Faerské ostrovy a Grósko, • ústava rozšířila používání referend o otázkách zásadního charakteru, dědičnost i po ženské linii

13. FINSKO I. • Období vzniku, formování a existence královské monarchie (do roku 1917) • A/ Švédská dominace (do roku 1807) • Finsko až do roku 1807 nedílnou součástí švédského království • B/ Ruská dominace (1807-1917) • Manifestem cara Alexandra I. r. 1807 Finsko součástí ruského impéria • až do pádu carského režimu a VŘSR v roce 1917. • V 1917 ruská občanská válka, 6.prosince 1917 vyhlásilo nezávislost. • vyhlášení nezávislosti = občanská války i ve Finsku, • finští komunisté poraženi • 1919 parlament přijal ústavu, parlamentní demokracie (republika)

14. FINSKO II. • Období republiky • A/Období prezidentského systému (do roku 1974) • prezident na 6 let volený 300 členným sborem volitelů (zvoleni). • Pravomoci prezidenta v ústavě značně posíleny, poloprezidentský systém • Prezident právo legislativních iniciativ, schvaloval zákony • Veto mohlo být zrušeno jen nově vzniklým parlamentem na základě mimořádných všeobecných voleb. • Prezident mohl vládnout pomocí dekretů • nesměly být v rozporu s již existujícími zákony a ústavou • nově přijímané zákony tyto dekrety nesměly rušit nebo nahrazovat. • právo rozpustit parlament a vyhlásit nové volby. • Prezident měl nejvyšší výkonnou moc.

15. FINSKO III. • B/ Období prezidentsko-parlamentního systému (1974-1999) • permanentní boj o kompetence mezi prezidenty a parlamentem. • postupně prosazovat moc parlamentu, omezování pravomocí prezidentů. • charismatický prezident Urho Kaleva Kekkonen, (1956- do 80.let, zvolen v šesti za sebou jdoucích volbách). • V 1974 zkrácení prezidentského volebního období na čtyři roky • Omezení prezidenta v reálné politické moci (zdravotní stav Kekkonena) • C/ Parlamentní systém (po roce 1999) • V roce 1999 byla schválena nová finská ústava, ve které byly omezeny výkonné pravomoci prezidenta a posílena parlamentní moc

16. NORSKO I. • Charakter politického systému: • Do roku 1380 Norsko nezávislé, • 1319-1343 v personální unii se Švédskem, 1380 pod dánskou svrchovanost • 1397 součástí Kalmarské unie a nadvláda Dánska až do roku 1814, • 1814 Norsko součástí personální unie se Švédskem, 1905 rozdělení, • člen dánského královského rodu, Haakon VI., Olav V a Harald V. • Konstituční monarchie na základě referenda, • panovníkem jen muž, jinak doporučí svého následníka. • V období 1.SV neutrální, v 2.SV pod okupací Německa

17. NORSKO II. • Upevňování moderní konstituční monarchie (1905 - 1940) • Volební reforma 1919 nahradila většinový volební proporčním systémem, • snížen věkový census z 25 na 23 let a zvýšen počet poslanců na 150. • V meziválečném období konstituční monarchii, u moci liberální strany • Nacistická okupace (1940 -1945 ) • Norsko okupováno, vláda do exilu v Londýně a Stockholmu, • v září 1940 byl Haakon VII. zbaven plných mocí, rozpuštěn storting, • vytvořena nacionální vláda, kolaborace s Němci • politické strany rozpuštěny, Quisling premiérem v roce 1942. • Odboj Vlastenecká fronta a KS, továrna na výrobu těžké vody v Rjukanu

18. NORSKO III. • Konstituční monarchie (po roce 1945 do současnosti) • V červnu 1945 odstoupila norská exilová vláda, • parlamentní volby na podzim roku 1945. • Norská strana práce získala 76 mandátů ze 150 • Premiérem Einar Gerhardsen, Marshallův plán, NATO, EU 1972, 1994

19. VÝKONNÁ MOC I. • Obecná charakteristika • vláda je politicky závislá na parlamentu (Dánsko, Švédsko a Norsko) • do vztahu mezi parlamentem a vládou vstupuje prezident (Finsko a Island)

20. PREZIDENTSKÁ MOC • ISLAND • prezident silné výkonné pravomoci, jmenuje a odvolává veřejné úředníky, rozpouští parlament, suspensivní právo vetovat zákony, praxe odlišná • Island se chová jako parlamentní demokracie, vláda je odpovědná parlamentu • prezident podepisuje vládní rozhodnutí, politickou odpovědnost nese ministr. • prezident plní ceremoniální funkce, jako skandinávští monarchové. • součást Dánského království, nezávislost až v roce 1944. • Islandská vláda a její ministerský předseda je jmenována prezidentem

21. PREZIDENTSKÁ MOC • FINSKO • - kombinace prezidentského a parlamentního systému, ústava 1919 • - zahraniční politika, jmenoval vyšší státní úředníky, dekrety se sílou zákonů, dohled na výkon státní správy, suspensivní právo v legislativě, pozdržet. • - rozpustit parlam., volby, na návrh premiéra, předsedy parlam. a parlam.výborů • - velitel OzbrSil, zasedání Státní rady a rozhodoval na základě podání ministra. • - Rozhodnutí prezidenta kontrasignováno ministrem nebo všemi členy vlády, • - ministři musí získat důvěru parlamentu a jsou odpovědní před parlamentem • - poslanci interpelacemi nedůvěru jak vládě, tak jednotlivým ministrům. • - V 90.letech diskuse o omezení pravomocí finského prezidenta • - V meziválečném období se finští prezidenti pravidelně střídali, • - 2. SV silná autorita prezidentského úřadu, posílení úlohy zahraničních politiky

22. PREZIDENTSKÁ MOC • - období vlády Urho Kekkonena (1956-1981) • - Ve Finsku za vytvoření vlády zodpovídá prezident, souhlas parlamentu. • - změna ve jmenování premiéra, finský prezident jen formální možnost ovlivnit • - V roce 1999 byla přijata nová ústava, omezení prezidentských pravomocí. • - tři ústavní dokumenty, ústavu 1919, Zákon o Parlamentu 1928 a Zákon o odpovědnosti ministrů z listopadu 1922. • - Nadřazenost parlamentu nad výkonnou mocí ze struktury ústavy, - ústava posiluje parlament, poloprezidentský na parlamentní demokracii. • - exekutivní moc je přesunuta na vládu, v případě konfliktu vláda • - prezident právo rozhodovat bez vládního návrhu jen v  oblastech: • Jmenování vlády nebo ministra, jakož i přijímaná rezignace vlády a ministra • Zvláštní pravomoci v případě mimořádných parlamentních voleb • Právo milosti • Záležitosti z Autonomního aktu Landských ostrovů, jejich financování.

23. PARLAMENTNÍ SYSTÉM • - tzv. negativní parlamentarismus, parlament nesouhlas s celou politikou vlády • Švédsko • ústava (1974) stanovuje podmínky schválení ministerského předsedy • nepřítomní nebo nehlasující poslanci vyjadřují pasivní podporu • liberální vláda v roce 1978 39 hlasy liberálů proti 66 hlasům komunistů a konzervativců, socdem a Centristická strana se zdržely

24. PARLAMENTNÍ SYSTÉM • Norsko a Dánsko • - hlava státu (v Dánsku) jmenuje a odvolává premiéra a další ministry • - v Norsku "král sám vybírá radu z přijatelných norských občanů". • - V politické praxi - panovník jen formálně souhlasí. • - V nejasných parlamentních situacích jmenován speciální vyjednávač, • - od 1975 jím je mluvčí Folketingu a v Norsku zaveden v roce 1990.

25. PARLAMENTNÍ SYSTÉM • Vyhlášení nedůvěry • parlament má právo vyjádřit nedůvěru premiérovi, ministrům či celé vládě. • Ve Švédsku vyjádření nedůvěry premiérovi spojeno s nedůvěrou celé vládě. • V Norsku parlament nerozpustný, není možné vyhlásit mimořádné volby. • Ve Švédsku omezené, 3 roky a nyní 4, řádné volby v řádném termínu,

26. PARLAMENTNÍ SYSTÉM • Složení skandinávských vlád • Norská Strana práce většinu v období let 1946 - 1961, • švédští demokraté většinu Riksdagu v letech 1941-44, 1969-79. • Období tzv. krize demokracie (1918-1930) vládní nestabilita, slabé koalice • Ve Švédsku 1920-30 vystřídalo 7 vlád, v Norsku 8 a ve Finsku 13. • socdem historický kompromis s agrárními stranami, moderního welfare state, • Finsku občanská válka (1918) – komunisti a extrémní nacionalistická hnutí

27. PARLAMENTNÍ SYSTÉM • Moderní problémy skandinávských parlamentních vlád • 2 typy vládnoucích bloků, strana sociální demokracie ve spolupráci s některou z levicových stran, blok nesocialistických stran. • Typické pro Norsko, Švédsko a Dánsko, Finsko a Island koalice mezi bloky • Počty členů vlád: Dánsko má 24 členů, Švédsko 21, Norsko 19, Finsko 17,

28. LEGISLATIVNÍ MOC • a) Parlament jako poradní orgán panovníka • b) Parlament jako partner panovníka - určitá rovnováha • c) Převaha parlamentu v politickém systému (ne Finska a Island) • Profesionalizace parlamentní činnosti, profesionalizace poslanců a senátorů, přísná stranická disciplína, výklad obecné politické linie

29. LEGISLATIVNÍ MOC • Omezení poslaneckých mandátů • Separace moci: V Islandu prezident a soudci Nejvyššího soudu, v Norsku diplomaté a státní úředníci na vládních ministerstvech, ve Finsku soudci Nejvyššího soudu, ombudsman, vojáci v aktivní službě. V dánské ústavě je formulace, že poslancem nesmí být člověk "který je obecně považován jako nevhodný být členem Folketingu".

30. LEGISLATIVNÍ MOC • Odejmutí poslaneckého mandátu • V Dánsku, Finsku Švédsku a Islandu jen přesně vymezené případy. • V Norsku není možné odvolat poslance v žádném případě. • přestane být schopný pro výkon funkce (zdraví, státní služba, aj.), obvinění z těžkého zločinu, na vlastní žádost • Účast členů vlády • Účastní se jednání schůzí, vystupují, nesmí však hlasovat.

31. LEGISLATIVNÍ MOC • III. 4. PARLAMENTNÍ PROCEDURY • Zahájení jednání • - V Dánsku, Norsku a Švédsku je parlamentní jednání zahajováno v říjnu, • - Ve Finsku a na Islandu na začátku nového kalendářního roku. • Mimořádná zasedání • - Během léta mimořádné zasedání parlamentu, ve Švédsku, Norsku a Dánsku vláda, prezident na Islandu a ve Finsku, parlam. menšina v Dánsku a Švédsku. • Urychlení legislativního procesu • Časové zkrácení projednávání zákonů, rozdělením práce, specializací parlamentních klubů či zvláštních ad hoc komisí

32. LEGISLATIVNÍ MOC • III. 5. PARLAMENTNÍ VÝBORY • V Dánsku je 23 stálých výborů, ve Švédsku 16, v Norsku a Finsku 13. • Členové výborů jsou voleni podle proporčního systému. • parlamentní výbory odpovídají existujícím ministerstvům. • Jednání parlamentních klubů jsou uzavřené.

33. LEGISLATIVNÍ MOC • III. 6. LEGISLATIVNÍ PROCEDURY • Přijímaní zákonů - souhlas se zákonem ze strany panovníka (Dánsko, Norsko) či prezidenta (Finsko, Island), • při jejich odmítnutí parlament má konečné slovo. • legislativní činnosti především vláda předkládáním návrhů zákonů. • poslanci právo legislativní iniciativy, využíváno členy opozice. • V Norsku návrh zákonu od jednotlivců mimo parlament, zaštítěno poslance,

34. LEGISLATIVNÍ MOC • III. 8. PROCES SCHVALOVÁNÍ ZÁKONŮ • Metoda trojího čtení. • Ústavní zákony • ústavní zákony musí schválit dva za sebou následující parlamenty. • Ve Švédsku nový ústavní zákon 2 parlamenty, i na Islandu v Norsku, někdy poslanci v menšině před prvním schvalováním mohou vyvolat referendum. • Navíc se vyžaduje 2/3 většina obou parlamentů. • V Dánsku se změnou ústavy musí souhlasit vláda a minimálně 50% poslanců, potom volby a opět souhlas 50% poslanců, povinné referendum, kdy 50% obyvatel souhlas při minimální účasti 40% oprávněných voličů. • Finsku 2 hlasování ve 2 parlamentech na základě nových voleb, 1. hlasování 50%, u 2.hlasování 2/3 většina. 5/6 poslanců za urgentní, pro schválení 2/3 většina, aniž by se musel parlament rozpustit a vyhlásit nové volby.

35. LEGISLATIVNÍ MOC • Dánsko, Folketing, volební práh: 2% • Finsko Eduskunta, volební práh: 0% • Island Althing, volební práh: 0% • Norsko Storting, volební práh: 4% • Švédsko Riksdag, volební práh: 4%

36. POLITICKÉ STRANY • Obecná charakteristika • - politické strany na přelomu 19. a 20 století změnami, které souvisely • a) s rozšířením všeobecným volebního práva, b) s prohloubením parlamentní demokracie a c) s rozvojem stranického systému, vznik masových socdem stran. • Cleavages moderní skandinávské společnosti: (Stein Rokkan) • rozdíly mezi městy a venkovem, intenzifikace rozporů mezi sociálními skupinami na základě socio-ekon. rozporu, kulturní a náboženské rozpory • Hlavní vlivy na vzniky politických stran • Boj za politická práva a vznik odborového hnutí, vznik odborového hnutí a socdem stran, charakteristika socdem stran, SD vs.konzervativní strany, různorodé zájmy rurální spol., jazyk., nábož., kult. a mezinárodní okolnosti.

37. POLITICKÉ STRANY • - S. Rokkan stranický systém jako Five-Party systém, 5 relevantních stran. • Podle socio-ekonomického konfliktu: Dělnické hnutí • Reformní postup - sociální demokracie • Revoluční postup – komunistické strany • Nesocialistické hnutí (navíc působí konflikt měst a venkova) • Venkov - agrární strany • Město - liberální a konzervativní strany • Finsko (skandinávská výjimka) • Hlavní rozpor jazykový, kulturní – Finská strana za zrovnoprávnění Finů • Rozdělení Finské strany na tzv. Starofiny (spolupráce a postupná transformace) a Mladofiny (pasivní odpor)

38. Nesocialistické strany • Nesocialistické strany se rozpadají do tří základních skupin: • 1.liberální • 2.konzervativní • 3.agrární strany • - díky marginalizaci skupina dalších nevýznamných nesocialistických stran: náboženské strany (většinou křesťanské), centristické a pokrokové strany.

39. Křesťanské strany • Nejúspěšnější křesťanskou stranou se stala norská KDS, • v 70., respektive v 90.letech se KDS i v Dánsku a Finsku, i ve Švédsku. • V Norsku KDS v roce 1933. • Ostatní KDS mnohem slabší a taktéž vznikaly mnohem později (Dánsko Křesťansko Lidová strana 1970, ve Finsku Křesťanská liga 1958, ve Švédsku Křesťanští demokraté 1964). • Do dánského parlamentu poprvé v 1973, ve Finsku 1970, Švédsku 1991.

40. SOCIALISTICKÉ STRANY • SOCIÁLNĚ-DEMOKRATICKÉ STRANY • A/ Dánsko - SDS 1871, 1959 se od Dánské KS oddělila levicová strana → Dánskou socialistickou lidovou stranu, později další menší frakce, jedna z těchto frakcí založila v roce 1967 Levicovou socialistickou stranu, • B/ Švédsko - Švédská SDS (1889) radikální, demokracie a účast na vládě. • C/ Norsko - Norská SDS- Norská strana práce (1887), radikální zlom po 1.světové válce, krajně levicové proudy a KI, rozštěpení strany, sloučení 1927. Norská Strana práce dominuje norskému stranickému systému. • D/ Finsko - Finská SDS (1899). Krize 1918, TB, po roce 1945 20-25% hlasů.

41. Socialistické strany KOMUNISTICKÉ STRANY A/ Dánsko - Krajní levice v Dánsku marginální, 1959 oddělení Dánské socialistické lidové strany, proti pro-moskevské politice. • B/ Švédsko - okrajové postavení, pouze v severních oblastech ovládnutí sociálně demokratických organizací a silné pozice • C/ Norsko - 1918 krajní levice zcela dominovala v sociálně demokratickém proudu, členem Kominterny, 1927 sjednocení norské levice, 1923 pro-moskevská KS, marginální vliv, určité posílení KS Norska v 90.letech, sjednocení ve volební koalici s bývalou levicovou frakcí Norské strany práce, • D/ Finsko - FKS (1918) ozbrojený boj, přechod do ilegality, legalizována po roce 1945, koalice levicových stran Demokratická liga finského lidu, v prvních volbách po roce 1945 téměř 25% všech hlasů, volební zisk hlasů kolem 20%.

42. Ostatní politické strany • Enviromentální strany • Finsko - Strana zelených v roce 1983 získala dva mandáty. • Švédská ekologická strana (1981) - omezení jaderné energie, 1988 zisk 5,5% hlasů, 20 poslaneckých mandátů, 1991 bez parlamentního zastoupení. • - Strany zelených v Dánsku a Norsku horší postavení, norská strana zelených v roce 1989 dosáhla jen 0,4%, dánská strana zelených (1983), nepřekročila 2%

43. Ostatní politické strany • Protestní strany • V 70.letech částečný průlomu ve stranickém systému • V Dánsku po volbách v roce 1973 (pětka jen 63% mandátů) • šest nových politických stran. • Pokroková strana, program snížení daní a státní byrokracie. • Centre Democratic Party, odpadlíci od socdem • Nespokojenost voličů s existujícím stranickým establishmentem • A/ oslabení spojení mezi stranami a voličstvem a důvěru v politiky • B/ PS nenabízely alternativy na různé problémy moderní společnosti, růst daní • C/ noví političtí vůdcové - využití televize pro své často populistické programy • D/ pro Dánsko je specifický 2% volební práh, umožňuje úspěch malých PS.

44. Ostatní politické strany • Extrémní pravicové strany • - Ve Finsku - v 2. desetiletí proti-komunistická strana, tzv. Lappo movement, Popular Movement for the Homeland, fašistickými tendencemi, pak zakázána. Fašistické a nacistické strany tradičně bez podpory.

45. VOLEBNÍ SYSTÉM • Obecná charakteristika • společný proporční volební systém, • v 19. Stol a v prvních desetiletích 20.století většinový systém v jednomandátových nebo vícemandátových volebních obvodech. • Většinový systém jen- 1 poslanec z ostrova Aland do finského parlamentu. • mandáty rozděleny do jednotlivých volebních obvodů či krajů. • počet mandátů v každém volebním okrsku je rozdělen mezi strany. • mandáty musí být přiděleny kandidátům stran na kandidátkách, • Proporční systém má řadu zvláštností a specifik.

46. VOLEBNÍ SYSTÉM • Jména jednotlivých národních parlamentů • Folketing(Dá) Eduskunta (Fi) Storting (No) Riksdag (Swe) • Počty poslanců se liší podle počtu obyvatel • Norsko: 4.41 mil -volí 165 (8 dodatečných mandátů) = 26,727 osob na 1 posl. • Dánsko: 5,32 mil - volí 179 (40 dodatečných mandátů) = 29,720 osob na 1 posl • Švédsko 8.9 mil.- volí 349 (39 dodatečných mandátů) = 25,501 osob na 1 posl • Finsko: činí 5.18 mil - volí 200 = 25,900 osob na 1 poslance nebo senátora • ČR: 10.00 mil - volí 281 = 35,587 osob na 1 poslance nebo senátora • Tzv. dodatečné mandáty, zvýhodnit malé strany a odstranit disproporce

47. VOLEBNÍ SYSTÉM • Volební práh • ve Finsku žádný volební práh, v Dánsku je prakticky minimální 2%, v Norsku a Švédsku je 4%, v Dánsku, Švédsku a Norsku – dodat. mandáty. • Metoda přepočtu mandátů podle získaných hlasů • ve Finsku a Islandu čistý D´Hondt (celá čísla) • Dánsko, Švédsko a Norsko upravený Sainte-Laguë systém (lichá čísla, 1,4) • pro získání dodatečných mandátů další podmínky. • V Norsku tato strana musí v celostátním průměru překročit 4% hlasů, • ve Švédsku 4% nebo alespoň v jednom volebním kraji 12% hlasů, • v Dánsku musí vyhrát v 1 volebním obvodě jeden mandát a musí překročit v celostátním měřítku 2% anebo musí dosáhnout průměrného počtu hlasů ve dvou ze tří určených volebních krajků (Kodaň, ostrovy a Jutsko).

48. VOLEBNÍ SYSTÉM • Způsob rozdělení mandátů mezi kandidáty • politické strany dominantní úlohu při stanovení pořadí kandidátů, • existují výjimky, zejména v Norsku, Finsku a částečně i v Dánsku. • V Norsku a Finsku existují zákony, které určují nominaci kandidátů, v Norsku má tento zákon jen konzultační sílu. • prosazení zásady - členská základna má zásadní slovo v určení nominace, oslabit úlohu ÚV, přesto i dochází k nominaci kandidátů z centra • V Norsku může volič škrtat v seznamech a měnit prostřednictvím preferenčních hlasů pořadí kandidátů, neměly větší vliv na změny kandidátů. • Podobně od roku 1994 ve Švédsku.

49. VOLEBNÍ SYSTÉM • Ve Finsku největší možnost ovlivnit výběr kandidátů, hovoří se o individuálních volbách a ne stranických, Na lístku prázdná okénka a voliči vpisují čísla kandidátů, která volně přístupná ve volebních místnostech. • Jako první se počítají hlasy pro stranu a rozdělí se počet mandátů. • Teprve potom se zjišťuje počet hlasů pro jednotlivé kandidáty. • Personální změny ve FI parlamentu, 1983 se vyměnilo 76 poslanců. • V DA komplikovaný systém, strany se rozhodují mezi 2 typy voleb. seznamů • Obecně volební lístek obsahuje jména politických stran a jejich kandidátů. • Jeden typ obsahuje jména seřazená abecedně, preferenční hlasy • Druhý typ je nominační, strana jedno jméno vytiskne tučně, kandidát získává všechny hlasy ve volebním okrsku, určeny pro politické strany

50. Počet volebních okrsků • čím větší počet volebních okrsků, tím je horší šance pro malé strany • Švédsko má nejnevýhodnější systém. • Norsko: obyvatel 4.41 mil - 19 volebních okrsků = 232,000 obyvatel/okrsek • Dánsko: obyvatel 5,32 mil - 7 volebních okrsků = 760,000/okrsek • Švédsko: obyvatel 8.9 mil.- 29 volebních okrsků = 306,000 osob/okrsek • Finsko: obyvatel činí 5.18 mil - 15 volebních okrsků = 345,000 osob/okrsek • Česká republika: obyvatel 10.00 mil - 8 volebních okrsků = 1,250,000 osob na jeden okrsek, 14 volebních okrsků = 714,000 osob na jeden okrsek • Věk - postupně snižována věková hranice, konec 60.let, věková hranice 18 let. • Délka volebního období Švédska – 3/4 roky, ostatních země čtyřleté období