Struktura krajiny

1. Struktura krajiny 24. 3. 2009

2. Přístupy k hodnocení struktury krajiny • Struktura krajiny • Souhrn vztah a vzájemná vazba prvků (komponent) tvořících krajinu (stabilní a proměnné prvky) • Zásadním způsobem se liší přístupy obou hlavních krajinně ekologických škol • „středoevropská“ škola (polycentrický přístup • „anglosaská“ škola (biocentrický přístup)

3. Přístupy k hodnocení struktury krajiny • Důležitá je rovněž hierarchická úroveň zkoumané prostorové jednotky (regionu, ekosystému), na níž se struktura krajiny hodnotí (platné spíše pro „středoevropskou“ školu) • Planetární • Regionální • Chorická • Topická • A „směr“ studovaných vazeb • Vertikální: vazby vertikální mezi geokomponenty (tzv. monosystémový model) • Horizontální: vazby horizontální mezi jednotlivými krajinnými prostorovými jednotkami (ekosystémy) (tzv. polysystémový model)

4. Struktura krajiny polycentrickým pohledem • Založená na charakteru zkoumaných geografických prvků (geokomponentů) • Primární • Sekundární • Terciérní • Kvartérní???

5. Primární struktura krajiny • Je tvořena fyzicko-geografickými prvky (komponenty) • Horninové podloží • Reliéf • Klima • Vodstvo • Půdy • Biota • Vegetace (pouze přirozená nebo potenciální vegetace!!!) • Živočišstvo (ne domestikované)

6. Vsuvka k vegetaci • Aktuální (reálná) – viz dále • Potenciální • Vegetace, která by se vytvořila za předpokladu vyloučení dalšího působení člověka • Odráží tedy vlastnosti stanoviště a zahrnuje nezvratné změny prostředí • Rekonstruovaná • Vegetace, která by se vytvořila za původních člověkem nezměněných podmínek

7. Primární struktura krajiny • Je tedy tvořena komponenty, které tvoří původní a trvalý základ pro ostatní struktury • Tyto prvky člověk buď dosud nezměnil nebo jen velmi málo a nemá přílišný vliv na jejich funkce

8. Sekundární struktura krajiny • Současný land cover • Člověkem ovlivněné či pozměněné a geografické prvky (komponenty) • Člověk vytvořené geografické prvky (komponenty) • Tj. technické objekty v nejširším významu – lidské výtvory v krajině • Hodnocení technicko-urbanistické struktury krajiny • Současný land use • Člověkem využívané geografické prvky (komponenty) • Pozor na prolínání obou kategorií!!!

9. Terciérní struktura krajiny • V případě terciérní struktury krajiny existují definiční nejasnosti • 1. názor • Socioekonomická struktura krajiny – Miklós, Izakovičová (199ý): Krajina jako geosystém • Terciérní struktura krajiny je v tomto případě tvořena prvky a prostorovými subsystémy socioekonomické sféry • Je to soubor nehmotných prvků a jevů charakteru zájmů, projevů a důsledků činností společnosti a jednotlivých odvětví v krajině • Jsou krajinně-ekologicky relevantní, tj. váží se na hmotné prvky prvotní a druhotné struktury krajiny • Mají prostorový projev (jsou v prostoru mapovatelné) • Socioekonomické jevy (SEJ) v krajině • Funkční zóny (těžební a průmyslové areály, dopravní plochy, zemědělské kategorie, rekreační areály, chráněná území, lesnické kategorie • Jelikož jsou nehmotné, mohou se prostorově překrývat

10. Terciérní struktura krajiny • V případě terciérní struktury krajiny existují definiční nejasnosti • 2. názor • Krajinný ráz (genius loci) • Subjektivně vnímaná struktura krajiny • Jeho hodnocení je obtížné • Löw, Míchal (2003): Krajinný ráz • Někdy tzv. „kvartérní struktura krajiny“

11. Struktura krajiny biocentrickým pohledem • Nejedná se o systémový přístup ke krajině • Krajina je chápána celostně jako soubor ekosystémů (respektive soubor různých typů využití ploch) • Krajina je chápána jako mozaika • Kontexty jsou důležitější než obsahy (context is more important than content) • Forman, R. T. T. (1995): Land Mosaics: the ecology of landscape and region. CUP, Cambridge. • Forman, R. T. T., Godron, M. (1993): Krajinná ekologie. Academia, Praha. • Překlad knihy „Landscape Ecology“ z roku 1986

12. Struktura krajiny biocentrickým pohledem • Sledujeme umístění ekosystému v rámci krajiny, zkoumáme, s čím sousedí a jak je se svými sousedy propojen • Kontakty se mohou uskutečňovat • Vertikálními vazbami (viz dále) • Horizontálními vazbami (mezi jednotlivými ekosystémy) • Interakce mezi ekosystémy se uskutečňují pomocí: • Energetického gradientu (difúze, transport) – vítr (rozdíly v tlaku vzduchu), voda (rozdíly v potenciální energii) • Pohybu (lokomoce) při vydání vlastní energie (živočichové, člověk, stroje)

13. Struktura krajiny biocentrickým pohledem • Každá krajina má tři základní strukturní složky • Koridory (corridors) • Plošky (patches) • Matici (matrix)

14. Struktura krajiny biocentrickým pohledem • Koridory • Veškeré liniové prvky v krajině • Podle původu • Přirozené • Umělé • Podle kontrastu s okolím • Vyšší než své okolí (meze, živé ploty, aleje apod.) • Nižší než své okolí (umělé koridory a stezky živočichů) • Vodní toky (specifický typ koridoru)

15. Struktura krajiny biocentrickým pohledem • Koridory • Patří sem i poměrně široké ekosystémy označované jako ekotony • Mohou mít složitou vnitřní strukturu • Sledujeme • Vztah k okolním ekosystémům • Křivolakost • Šířku • Konektivitu (zda je koridor přerušený apod.)

17. Struktura krajiny biocentrickým pohledem • Plošky • Plošný prvek v krajině (ne příliš rozsáhlý) • Jedná se o centra biodiverzity v krajině (tzv. biocentra) • Matice (matrix) • Také plošný prvek v krajině • Pokud koridory a plošky tvoří krajinou kostru (viz i ÚSES), pak matici můžeme označit za tkáň krajiny

18. Struktura krajiny biocentrickým pohledem • Jak se liší ploška od matice? • Matice: • Ekosystém, jehož plocha ve zkoumaném území přesahuje 50 %, případně je podstatně větší než druhý plošně nejrozsáhlejší ekosystém • Ekosystém, který se vyznačuje vysokým stupněm konektivity (tj. spojitosti) • Ekosystém, který kontroluje dynamiku krajiny • Tzn. pokud se odehraje určitá disturbance (tj. narušení krajiny, ať již umělé či přirozené), za matici považujeme ten ekosystém, který určí budoucí tvář krajiny

20. Struktura krajiny z hlediska hierarchické úrovně • Planetární úroveň • Využívá jak horizontálního tak vertikálního přístupu (ovšem bez nároku na detail) • Geografické sféry • Litosféra, pedosféra, biosféra, hydrosféra, atmosféra, humánně geografická sféra (antroposféra) • Charakter a struktura krajiny jsou hlavně určeny makroklimatem • Toto členění stojí spíše mimo obor krajinné ekologie (zabývá se jím biogeografie)

21. Struktura krajiny z hlediska hierarchické úrovně • Chorická úroveň (tzv. „mozaika topů“) • Klade důraz na horizontální strukturu a horizontální vazby v krajině • Struktura krajiny je dána charakterem land use / land cover • Právě chorickou úrovní se nejčastěji zabývá „anglosaská“ škola krajinné ekologie (prakticky ze 100 %) • „středoevropská“ škola věnuje chorické úrovni cca 2/3 svého zájmu • Středoevropský přístup se však snaží o syntézu celostních charakteristik krajiny a charakteristik jednotlivých složek krajiny, jakož i vazeb a vztahů mezi nimi • V případě kulturních krajin klade důraz na land use

22. Struktura krajiny z hlediska hierarchické úrovně • Topická úroveň • Výhradně studium vertikální struktury krajiny • Horizontální přístup nemá význam z ohledem na charakter topu, jenž je v horizontálním směru homogenní • Struktura krajiny je ovlivňována především reliéfem a topoklimatem

23. Struktura krajiny z hlediska hierarchické úrovně • Topická úroveň • Typy jednotek podle procesů • Skaláry • Gradienty • Vektory • „středoevropská“ škola • Komplexní fyzická geografie • Jistá analogie k planetární úrovni • Studium vztahů mezi jednotlivými krajinnými komponenty (geologické podloží, reliéf, půda, hydrické charakteristiky, biota, topoklima)

24. Půdy jako centrální složka topické úrovně • Půda se považuje někdy za abioticko-biotický prvek (obsahuje neživé složky, organické složky, živé složky) • Odráží charakter všech zbývajících FG prvků a zpětně je také ovlivňuje

25. Půdy jako centrální složka topické úrovně • Půdní horizonty • A – humusový horizont (zdroj minerálních látek) • E – eluviální horizont (ochuzený o minerální látky, které jsou z něho vyplavovány prosakující vodou) • B – iluviální horizont (minerální látky jsou přinášeny prosakující vodou) • C – zvětralinový horizont mateční horniny • D – kompaktní mateční hornina • Půda má vždy horizont A a C (D) • Horizonty E a B vznikají za specifických podmínek • Horizonty se člení na subhorizonty (např. A2) • Charakter půdního horizontu může být zpřesněn malým písmenem (např. Bt)

26. Půdy ČR a jejich vztah ke geografickým charakteristikám • „zonální“ půdy • Černozem (A – C) • Mocný humusový horizont nasedající přímo na mateční horninu • Vyvinuty na spraších v nížinných velmi suchých a teplých oblastech (původní ekosystémy: stepi, lesostepi) • Srážky 450 – 650 mm, teploty nad 8 stupňů • Vyskytují se do 300 m n. m. (na jižní Moravě se mohou nalézat i v pahorkatinnách)

27. Půdy ČR a jejich vztah ke geografickým charakteristikám • Hnědozem (A – Bt – C) • Lemuje pás černozemí na svazích nížinných pahorkatin, kde jsou poněkud vyšší úhrny srážek, které jsou zodpovědné za vznik texturního horizontu Bt (slabá ilimerizace) • Původní ekosystém: dubohabrové lesy • Srážky 500 – 700 mm, teplota 7 – 9 stupňů • 200 – 450 m n. m.

28. Půdy ČR a jejich vztah ke geografickým charakteristikám • Ilimerizovaná půda (A – E – Bt – C) • Vyvinuta v pahorkatinných až vrchovinných oblastech s dostatkem srážek (proces ilimerizace) • Prosakující voda vymývá jílovité částice a tvoří se nezřetelný slabě ochuzený horizont E • Jílovité částice se hromadí v texturním horizontu Bt • Srážky 550 – 900 mm, teplota 6 – 8 stupňů • Původní ekosystém: kyselé doubravy, bučiny • 250 – 500 m n. m.

29. Půdy ČR a jejich vztah ke geografickým charakteristikám • Podzol (A – E – Bhs – C) • Vrchoviny a hornatiny s vysokými úhrny srážek • Prosakující voda vytváří mocný, silně ochuzený vybělený horizont E, který je zbaven jílovitých částic i minerálních látek (posun sloučenin železa a hliníku) • Ty se hromadí v horizontu Bhs (proces podzolizace) • Srážky přesahují 800 mm, teploty 0 – 6 stupňů • Nad 800 m n. m. • Jehličnaté (hlavně smrkové) lesy

30. Půdy ČR a jejich vztah ke geografickým charakteristikám • Hnědá půda (A – Bv – C) • Nejrozšířenější půdní typ v ČR • Vývojově mladá půda • Vyskytuje se především na svazích (ne příliš prudkých!) • Proces brunifikace (vnitropůdního zvětrávání): mechanický rozpad a chemická přeměna prvotních minerálů na druhotné • V závislosti na poloze a srážkových úhrnech by se bez účinku svahových pochodů časem z hnědé půdy vyvinuly výše zmiňované půdní typy

31. Půdy ČR a jejich vztah ke geografickým charakteristikám • Azonální půdy (nejsou určeny charakterem klimatu) • Lithosol • Skalní podloží vystupuje blízko k povrchu (temena terénních vyvýšenin, skalní města, hrany ostře zaklesnutých údolí apod.) • Ranker • Svahové půdy středních a vyšších poloh • Kamenité až balvanité půdy (ne na karbonátových horninách!) • Ekosystém: suťové lesy na severních svazích

32. Půdy ČR a jejich vztah ke geografickým charakteristikám • Rendzina • Výhradně na silně karbonátových horninách (vápence, dolomity) • Vyskytují se ve všech klimatických pásmech • Ekosystémy: šípákové a teplomilné doubravy, stepi (nižších polohy); vápnomilné bučiny (vyšší polohy) • Pararendzina (karbonátově-silikátové horniny – opuky, některé pískovce)

33. Půdy ČR a jejich vztah ke geografickým charakteristikám • Arenosol • Na extrémně chudých písčitých sedimentech v nižších polohách • Původní ekosystém: borové lesy • Nivní půda (fluvisol) • Plochá dna říčních údolí • Vývojově velmi mladé půdy • Původní ekosystém: lužní les • Glej • Zamokřené půdy

34. Struktura krajiny z hlediska typu formujícího procesu • Fluviální • Glaciální • Eolická • Samozřejmě existují i kombinované typy např. krajiny fluvio-glaciální apod. • Kulturní • Pozn.: jsou uvedeny pouze hlavní typy procesů působící na regionální úrovni!

35. Struktura krajiny z hlediska výsledků procesů • S velkými ploškami • S malými ploškami • Dendritická • Pravoúhlá • Šachovnicová • Lalokovitá, prolínající se (interdigitated)

37. Struktura krajiny z hlediska zásahů člověka • Přírodní • Plánovaná • Neplánovaná

39. Struktura krajiny z hlediska rozložení a zastoupení krajinných prvků • Makrostruktura • Relativní zastoupení krajinných prvků ve zkoumané prostorové jednotce • Statistické údaje • Mikrostruktura • Konkrétní lokace krajinných prvků ve zkoumané prostorové jednotce • Historické a současné mapování