Anthony Giddens ( teorie strukturace )

1. Anthony Giddens(teorie strukturace)

2. New Rules of Sociological Method, 1976, - produkce a reprodukce společnosti musí být nahlížena jako dovedný výkon jejích členů a struktury musí být z toho důvodu považovány za ustálené praktiky - normy, významy a moc jsou logicky implikovány v pojmu intencionálního jednání (každé úmyslné jednání je regulované, smysluplné a manipulující) Studies in Social and Political Theory, 1977 (soubor studií ze 70. let, opakuje v nich názory obsažené v NRSM) Central Problems in Social Theory, 1979 (na jedné straně, v knize je jen málo nepřijatelných závěrů, v tom předčí mnoho jiných současných teoretických knih. Na druhé straně je v ní stejně málo důvěryhodných závěrů vyslovených srozumitelně a jednoznačně - Giddens nerad chodí s kůží na trh. Barry Barnes) The Constitution of Society: outline of the theory of structuration, 1984 (systematické zopakování a rozpracování toho, co napsal dříve) dějiny teorie strukturace

3. funkcionalismus a strukturalismus se vyznačuje imperialismem sociálního objektu, tj. celku nebo struktury subjektivismus, tzn. hermeneutická větev sociologie, je naopak poznamenán imperialismem subjektu: subjektivita je středem zkušenosti kultury a dějin a mimo subjektivitu není sociálno teorie strukturace se soustředí na uspořádané a opakující se společenské praktiky zakotvené v prostoru a čase;lidská společenská činnost se podobá seberepodukujícím se jednotkám v přírodě -aktéři netvoří společenskou praxi, ale obnovují jí a jsou jejím prostřednictvím konstituováni jako aktéři. kritika dosavadních přístupů

4. na rozdíl od přírodních organismů jsou lidé poučení neboli informovaní (knowledgeable) aktéři/agenti souvislé pokračování praktik předpokládá reflexivitu, kterou však nelze chápat jako pouhé sebeuvědomění, nýbrž jako sledovaný (monitored) charakter běhu společenského života člověk by nemohl být aktérem, kdyby nebyl v každém okamžiku schopen vysvětlit své chování ( i když toto vysvětlení nemusí být informací o motivu, účelu či důvodu jeho chování) jednání není řadou oddělených aktů; akt je vytvořen pouze diskursivně, zaměřením pozornosti na určitý moment běhu prožívané zkušenosti aktér

5. Motivy - celkové plány nebo programy jednání a z toho důvodu většina našeho běžného jednání není přímo motivovaná; motivace je třeba, abychom jednali neobvykle. Ovšem Giddens bere v úvahu i nevědomou motivaci ve Freudově smyslu stratifikační model jednání

6. různé formy vědomí diskursivní vědomí ↑ praktické vědomí ↓ ------ nevědomé motivy/poznání

7. jednání je úmyslné chování; jednání se týká událostí, jež jednotlivec „spáchal“; přičemž důležité je to, že mohl jednak jinak nemůže se spojovat popis jednání s jednáním; agency se nevztahuje na úmysly, nýbrž na činy moc chápe jako schopnost činit zásahy do světa, schopnost působit na svět a tato schopnost je inherentní jakémukoliv jednání; aktér, který není schopen efektivně působit na svět přestává být aktérem; jednání logicky zahrnuje moc jako transformativní schopnost („making a difference“) dialektika kontroly - kontrola a moc není definována v termínech poslušnosti, nýbrž manipulace; „vícemocní“ i „méněmocní“ mohou sobě navzájem ovlivňovat okolnosti pro jednání jednání

8. sociální struktura - strukturující vlastnosti umožňující „vázat“ časoprostor v sociálních systémech; struktura je virtuální řád v tom smyslu, že sociální systémy reprodukované prostřednictvím sociálních praktik nemají struktury, ale spíše vykazují strukturální vlastnosti strukturální principy - nejhlouběji usazené strukturální vlastnosti implikované v reprodukci společenských celků instituce - praktiky, které dosáhly největšího rozšíření v časoprostoru struktura sestává z pravidel a zdrojů povaha pravidel: 1. o pravidlech nemůžeme pojednávat odděleně od zdrojů; 2. pravidla implikují metodický charakter sociálního jednání; 3. pravidla jednání dodávají na jedné straně význam a současně jednání sankcionizují struktura, strukturace

9. Zdroje jsou dvojího druhu: alokativní a autoritativní. alokativní zdroje: a) hmotný materiál, b) technologie a vytvořené statky autoritativní zdroje: a) organizace sociálního časoprostoru, b) produkce/reprodukce těla, tzn. organizace a vztahy lidských bytostí ve vzájemných asociacích, c) organizace životních šancí

10. strukturace

11. „struktura, jako rekursivně organizovaný soubor pravidel a zdrojů je mimo čas a prostor, je zachovaný ve svých konkretizacích a koordinacích jako paměťové stopy, a vyznačuje se „absencí subjektu“. Sociální systém, ve kterém je struktura rekursivně obsažena, sestává naopak ze situovaných aktivit lidských agentů, reprodukovaných napříč časem a prostorem. Analyzovat strukturaci sociálních systémů znamená studovat způsoby, kterými jsou takové systémy, zakotvené v poučených činnostech situovaných aktérů, kteří čerpají (transformační moc) z pravidel a zdrojů v rozmanitosti kontextů jednání, vytvářeny a reprodukovány v interakci.“ (Constitution of Society: 25) Strukturální vlastnosti sociálních systémů jsou proto jak prostředkem, tak výsledkem praktik, které rekursivně organizují. dualita struktury