1. přednáška

1. TDMV IÚvod, zopakování hlavních tezí o teoriích, terminologie a teoretické přístupyMgr. et Mgr. Pavlína Springerová, Ph.D. 1. přednáška

2. Sylabus • viz extranet • Kurz Teorie a dějiny mezinárodních vztahů (TDMV) je dvousemestrální kurz určený magisterským studentům MUP. Tento předmět navazuje především na kurz na Úvod do studia mezinárodních vztahů, který studenti absolvovali již během bakalářského studia. • Cílem tohoto navazujícího kurzu TDMV je rozšířit znalosti týkající se základního pojmosloví MV a zejména podrobně se seznámit s jednotlivými teoriemi a debatami MV. Studenti by po absolvování kurzu měli být schopni chápat kontext jednotlivých teoretických přístupů MV a měli by být schopni aplikovat teoretické přístupy na jednotlivé otázky mezinárodních vztahů. • Konzultační hodiny 30 min. po skončení komb. výuky.

3. Zápočet – podmínky • Každý student na prvním výukovém setkání příštího semestru kurzu TDMV II odevzdá recenzní esej na jednu (případně i více) z vybraných knih (seznam knih viz níže). Formální náležitosti: • rozsah: 7 – 9 NS • citace: dle normy MUP (viz extranet) • zdroje: práce bude čerpat minimálně z 5 odborných zdrojů (např. otevřená encyklopedie Wikipedia není odborný zdroj) • samozřejmě musíte používat i jiné zdroje, než jsou níže v seznamu uvedené knihy, ale níže uvedené knihy resp. jedna kniha bude tvořit základ (hlavní téma) Vaší recenzní eseje • příklad recenzní eseje např. viz Drulák, Petr. 2006. „Svět jako metafora“. Mezinárodní vztahy, 41, č. 4, s. 67–80. • Povinná četba na oba semestry:Drulák, Petr. 2003. Teorie mezinárodních vztahů. Praha: Portál.

4. Obsah/témata přednášek: • Úvod do kurzu, zopakování hlavních tezí o teoriích z bakalářského studia, základní terminologie a teoretické přístupy • Realismus a neorealismus v MV • Liberalismus v MV a jeho alternativy • Marxismus, neomarxismus a postmarxismus • Kritická teorie (2. sem.) • Sociální konstruktivismus (2. sem.) • Poststrukturalismus (2. sem.) • Alternativní pojetí MV: feminismus, postkolonialismus a zelená teorie (2. sem.)

5. Objev! • známe historický kontext vývoje MV • známe vztahy mezi velmocemi • analyzujeme současnou mezinárodní politiku • … • Ale pozor! • existují taktéž teorie mezinárodních vztahů • do 60. let existovaly pochybnosti, zda jsou MV disciplínou s adekvátní teoretickou výbavou • dnes ale již nelze pochybovat o tom, že se bez TMV praktická mez. politika neobejde → pouze teorie nám umožní uspořádat fakta do přehledného rámce a vyvozovat použitelné generalizace • bohužel „mapa“ teorií MV není příliš přehledná → mnoho pojmů, postojů, splývají, překrývají se… • Ale! Existují jisté záchytné body → důležité mezníky, paradigmata

6. Úvod do kurzuVelké debaty MV • základní heuristický nástroj pro pochopení historického vývoje oboru MV • rámec pro konstrukci identity oboru • avšak není shoda o počtu debat, o jejich vyznění… • obvykle vymezovány 3 až 4 debaty + debatky menší • dva typy debat: • o základních tématech – otázky po faktech • Jaké byly příčiny WW1? • Je demokracie zárukou míru? apod. • debaty spojené s metodologií, konceptuální a filos. otázky • Lze studovat MV za pomocí objektivních vědeckých metod? • Co je „válka“? apod. • každá debata probíhá v určitém kontextu • obecná frustrace z pokusů o vznik kolektivní bezpečnosti • období snahy o „zvědečtění“ společenských věd a politiky • pluralizace MV a společenských věd atp.

7. Kritici debat • některé debaty v reálu zásadními střety nebyly • meziválečný idealismus nebyl ucelenou školou • realismus je spíše reakcí na idealistické proudy • zaměření na debaty zjednodušuje pozice jednotlivých účastníků debat a představuje je staticky • dichotomní charakter (nutnost dvou jasně vymezených táborů) je příliš určující, omezující → nevhodný pro analýzu současných MV (dnes pluralita)

8. Úvod do kurzu – vzpomenete si?První debata • vývoj oboru MV lze sledovat na pozadí tzv. velkých debat • 30. a 40. léta, 40. léta • idealismus vs. realismus • válka, mír, možnost změny v MV • na konci 30. let E. H. Carr napadl převažující pojetí studia → spoléhající na harmonii zájmů, přeceňování možnosti reformy MV, opomíjející mocenský obsah politiky • realisté dominují do počátku 60. let

9. První debata (idealismus vs. realismus) • výhradně debata nad základními otázkami válkou a mírem • Idealisté:Jak by měla být utvářena mezinárodní politika? (hra s nenulovým součtem) • idealismus vidí člověka jako přirozeně rozumného, schopného racionálně jednat a chápat význam norem, které by měly vést ke zlepšení • všeobecný společenský vývoj/pokrok musí mít vliv na změnu MV • Realisté:Jak je utvářena mezinárodní politika? (hra s nulovým součtem) • realismus byl reakcí na utopický liberalismus/idealismus • Carrův + Morgenth. realismus kombinoval pesimistický pohled na lidskou přirozenost s představou mocenské politiky mezi státy (v rámci mezinárodní anarchie)

10. Idealismus/Liberalismus • široký heterogenní myšlenkový přístup • někdy označován jako pluralismus • možnost trvalého míru a spolupráce v MV (za pomoci institucí) • společné předpoklady všech odnoží • stát není jediný aktér MV • existují i nestátní aktéři • nepřevažuje high politics nad low politics • neexistuje jasná hierarchie témat MV • transnacionální závislost a interdependence mezi aktéry • existují univerzální etická pravidla

11. Realismus • teoretický přístup konstituovaný mezi válkami • postupně vzniká několik realistických škol (klasický R., neorealismus a postklasický R.) • hlavní rysy • ústřední role státu • přežití • svépomoc • dva klasičtí realisté • E. H. Carr „The Twenty Years Crisis 1919–1939“ (1939) 2)H. Morgenthaua „Politics among Nations“ (1948)

12. Státocentrismusústřední role státu • stát je hlavním či snad jediným aktérem mez. politiky • jeho existence spojena s hrozbou síly a jejím použitím • rozdělení na vnitřní (hierarchie) a vnější doménu politiky (anarchie) • bez ohledu na vnitřní povahu se všechny státy navenek chovají totožně • usilují o bezpečnost, neexistuje dělba práce, anarchie… • státy mezi sebou soutěží zajištění bezpečnosti, zdrojů, vlivu • tuto soutěž chápou jako hru s nulovým součtem • spojeno zejména s realistickou tradicí • ale i neoliberální institucionalisté • opakem je pluralismus • hlásí se k němu varianty neoliberalismu, normativní a kritické teorie, postmodernismus • zastánci státocentrismu • stát zůstává a zůstane hlavním aktérem • je schopen se adaptovat na změny v prostředí, proměňuje fce, nezaniká, je garantem prosazování zájmů…

13. Rysy realismupřežití a svépomoc • primárním NZ státu je přežití • high politic • otázka moci • nejvýš stojí tzv. high politics (vojensko-politická moc) • low politics = podřadná (ekonomická, kulturní, sociální) • pro R. neexistují žádné universálně platné morální principy • mezinárodní systém • decentralizovaný, anarchický, chybí vyšší autorita • každý stát si zajišťuje svou bezpečnost sám • vnitrostátní systém • centralizovaný, hierarchizovaný • občanům zajišťuje bezpečnost stát • vzn. bezpečnostní dilema (dle Johna Herze) • zvyšuje-li 1 stát svou bezpečnost (zbrojí)  zvyšuje se nejistota ostatních ohledně jejich sil a bezpečnosti  ostatní také zbrojí  vzniká bezpečnostníspirála (závody ve zbrojení o zajištění větší a větší bezpečnosti)

14. Kritici státocentrismu • nelze oddělovat vnitřní a vnější dimenzi politiky • jen málo států skutečně (za všech okolností) dokáže zabezpečit bezpečí svým občanům → energetická závislost, neschopnost čelit přírodním či jiným katastrofám • existují i další aktéři → MO, nadnárodní korporace atp. • kritizován i v normativní rovině • Je existence hranic a rozdělení světa na polit. společenství (státy) správným konceptem mezinárodního řádu? • komunitarismus vs. kosmopolitismus • komunitarismus: pro rozdělení světa na jednotlivá společenství, zaručena ochrana hodnot • kosmopolitismus: takové rozdělení je umělé, nereflektuje univerzální podstatu lidství

15. Úvod do kurzu – vzpomenete si?Druhá debata • vývoj oboru MV lze sledovat na pozadí tzv. velkých debat 2) přelom 50. a 60. let, 60. léta • tradicionalismus (R + I) vs. behavioralismus/scientismus • metodologie výzkumu MV • tradicionalismus spoléhá na historické analýzy  • scientismus akceptuje jen takové poznání, které je vědecké a vychází postupů užívaných přírodními vědami (statistická analýza, matematické modelování)

16. DRUHÁ DEBATA tradicionalismus vs. behavioralismus • debata o metodologii • přelom 50. a 60. let 20. století • debata mezi dvěma tradičními přístupy  • tradicionalismem (realismem a idealismem)  • behavioralismem (nový přístup) • nová generace kombinovala metody politické vědy, matematiky, přírodních věd a ekonomie vzn. nový tzv. behavioralistický přístup zkoumání MV • behavioralismus • důraz na zkoumání člověka v politice • empirické výzkumy chování jedince, resp. skupin v politických vazbách • získávání měřitelných dat („CorrelatesofWar“ – kvantitativní data popisující války od poč. 19. st.) • zkoumání prostředí, v němž dochází k politickým rozhodnutím • v 1. debatě lze identifikovat vítěze  ve 2. debatě to možné není • v 60. l. realismus a idealismus začal přejímat behavior. metody zkoumání • 2. debata výrazně napomohla profesionalizovat MV jako akademickou disciplínu

17. Úvod do kurzu – vzpomenete si?Třetí debata • vývoj oboru MV lze sledovat na pozadí tzv. velkých debat 3) pol. 70. let  debata mezi třemi paradigmaty, 70. a 80. léta • „debata“ mezi neorealismem, neoliberalismem a neomarxismem • problém nesouměřitelnosti paradigmat • vztahy politiky a ekonomiky (R vs. L), Sever vs. Jih (R, L vs. M) • po vzniku neorealismu se debata soustředí na možnosti překonání anarchie, na udržitelnost spolupráce, roli MI • 80. léta vzn. neo-neo syntéza • přejímá předpoklad mezinárodní anarchie a zároveň sdílí snahu zkoumat vývoj kooperace a význam institucí • otevírá potenciál metateoretických předpokladů disciplíny

18. TŘETÍ DEBATAneorealismus/neoliberalismus vs. neomarxismus • započala v pol. 70. let 20. století • Keohane, Nye (77) vydali knihu Power and Interdependence vycházela z liberálního přístupu • pol. 70. let diskuse mezi neorealisty a zastánci vzájemné komplexní interdependence (neoliberály) • otázky regionální integrace, hierarchie témat agendy ZP apod. • tato debata neoliberálů vs. neorealistů neměla žádného jasného vítěze • neorealismus je úspěšnější v určitých tématech a neoliberalismus v jiných • debata mezi paradigmaty se odehrávala zejména mezi neolib. a neoreal. • souběžně se rozvíjelo paradigma neomarxismu

19. Paradigmata – 3. „debata“ • „debata“ mezi třemi paradigmaty • nebyla to dichotomická diskuse, ale spíše střet několika nejasně vymezených škol • každé paradigma řeší trochu jiné otázky, témata, odlišné předpoklady, jiné výsledky… • návrh: chápat tyto teorie jako tři nezávislá paradigmata představující „normální vědu“ (dle T. Kuhna) • nelze určit vítěze • otevírá pluralističtější vývoj teorií MV • 70. léta → oslabování dominance politického realismu • mezinárodní vývoj! → roste ekonomická propojenost zemí, prohlubuje se evropská integrace, stírá se rozdíl mezi high a lowpolitics • zesiluje kritika ze strany liberálů • vynořují se dva kritické proudy: liberalismu (pluralismus – pluralita aktérů) a marxismus (strukturalismus) • souhrn filozofických, normativních, teoretických a metodologických předpokladů, o něž se opírá výzkum nějaké skupiny vědců

20. Úvod do kurzu – vzpomenete si?Čtvrtá debata • vývoj oboru MV lze sledovat na pozadí tzv. velkých debat 4) od 80. let, především 90. léta • racionalismus (pozitivismus) → racionální a empirické poznání objektivní reality vs. reflektivismus (postpozitivimus) → nemožnost takového poznání • racionalismus = neoliberalismus, neorealismus, neomarxismus • epistemologie a ontologie MV • vznik sociálního konstruktivismu → usiluje o překonání rozdílů • interpretativní postmoderní přístupy objevily polozapomenuté normativní otázky + překonávají hluboce zakořeněný státocentrismus

21. ČTVRTÁ DEBATAracionalismus vs. reflektivismus • na přelomu 80. a 90.let vzniká skupina nových teorií  postmodernizmus, feminismus, normativní teorie, kritická teorie… • Robert Keohane je nazval reflektivistickými teoriemi • tato 4. a současná debata je vedena nejen o metodologii ale také o základních tématech oboru • reflektivistické směry převzaly např. témata jako je morálka a etika, kterých se neoliberalismus vzdal v rámci neo-neo syntézy • na pomezí obou skupin stojí tzv. konstruktivistický přístup • kombinuje racionalistické a reflektivistické pozice • Alexander Wendt

22. Postpozitivismus • postpozitivismus = široká škála přístupů jdoucí proti pozitivizmu • od 80. let • postpozitivistické přístupy • kritické t., feministické t., hermeneutické t., postmoderní t., pragmatismus atp. • různé směry odmítají různé rysy pozitivismu • kritické teorie odmítají pozitivistickou představu neutrálního poznání • feministické

23. Postmoderní přístupy • nejradikálnější a nejrelativističtější podoba postpozitivistického útoku na racionalitu člověka a vědy • pol. 80. let vstupuje do MV • různorodé směry • ALE! – cílem je osvobodit vědu z metodologických a paradigmatických okovů • vymezuje se proti modernitě, tedy osvícenectví věřící v racionalitu, pokrok… (podrobněji viz další přednášky)

24. Teorie MV • teorie MV lze chápat ve dvojím smyslu • konkrétní teoretická perspektiva • synonymum pro studium MV jakožto vědecké disciplíny • v užším slova smyslu soubor tvrzení popisujících a vysvětlujících určitou skupinu jevů • teorie usiluje o odhalení určitých kauzalit mezi fenomény • její tvrzení jsou formulována jako testovatelné hypotézy • ALE! existují i jiné, alternativní pohledy na teorii • viz kritické teorie, postmodernismus → teorie může podle nich plnit řadu dalších fcí • může sloužit jako kritika dominantní ideologie, uspořádání společnosti, případně může nějakou ideologii legitimizovat

25. Teorie • jedná se o systém předběžně potvrzených hypotéz, jimiž vysvětlujeme určité jevy • teorie mají vypovídající charakter a jejich funkce spočívá primárně v interpretaci skutečnosti • soustředí se primárně na vztahy mezi proměnnými a snaží se je popsat • bez teorie nelze chápat realitu • teorie pomáhá „vidět namísto stromů les“, vyčlenit faktory, které jsou nejdůležitější (nejvíce relevantní), chceme-li vysvětlit nějaký jev

26. liberalismus realismus marxismus kritická teorie behavioralismus sociální konstruktivismus postmodernismus každá z teorií zahrnuje škálu konkrétnějších teoretických přístupů např. v rámci liberalismu → idealismus, teorie kompl. vzáj. závislosti, neoliberalismus Základní teoretické perspektivy

27. Teorie MV – v širším slova smyslu • teorie MV jako samostatný obor • rodí se mezi světovými válkami • kánon starých myslitelů, na něž se jednotlivé teorie odvolávají…

28. Ontologicko-normativní Historicko-dialektický Empiricko-analytický  Teoretické přístupy • historicky nejstarší • vychází z klasické filozofie • důraz na stanovení norem myšlení, chování a politické praxe („vyšší pravda“) • určit „to, co by mělo být“ – dle toho posuzovat „to, co je“ • řešit problémy na základě osvědčených principů • „konzervativní“, „prakticko-filozofický“ • H. Arendt, E. Voegelin, L. Strauss • „kriticko-dialektický“, „marxistický“ • důraz na normy prověřené historickým vývojem • „historicky podmíněné pravdy“ • Hegelova dialektika + Marxova teorie společnosti • zásadní vliv v 60./70. letech • frankfurtská škola (T. W. Adorno, J. Habermas, H. Marcuse) • dnes nejrozšířenější • odmítá normativní hledisko (apriorní soudy) • důraz na objektivitu a neutrální postoj ke zkoumanému předmětu • důraz na empiricky ověřitelná fakta • výzkumný postup: • definice problému (obsahové, prostorové, časové vymezení) • stanovení hypotézy • empirický výzkum – prověření hypotéz • stanovení teorií

29. Předchůdci teorie MV • teorie MV se formuje jako samostatná disciplína v době první debaty • čerpá z řady příbuzných disciplín • historie, politická filozofie, mezinárodní právo… • předchůdci: Thukydides, Machiavelli, Grotius, Hobbes, Kant, Marx

30. Thukydides, Machiavelli a Hobbes = vliv na realistickou tradici Thukydides: v MV je důležité rozložení moci (ne bohové, ne pokrevní svazky) Machiavelli: oddělení politiky od sféry morálky a náboženství, důraz na stát (růst a přežití) Hobbes: přirozený stav mezi lidmi (aplikace realisty na stav mezi státy, anarchie) Grotius, Kant a Marx = vliv na opačnou tradici MV nejsou čistě anarchické, konfliktnost lze omezit možnost změny v MV, ideje pokroku Grotius: odděluje koncept přirozeného práva od božského; platnost mezinárodního práva v nejednotné Evropě; mezinárodní společnost (evropské státy sdílejí pravidla – omezení konfliktů) Kant: v mnohém velký předchůdce liberalismu → důraz na jedince a racionalitu, transformace MV (K věčnému míru) = inspirace teorie demokr. míru Marx: základem pro kritickou teorii, vliv na vznik MPE → zkoumání S x J (periferie); jak odstranit diskriminaci marginalizovaných skupin Předchůdci teorie MV

31. Hlavní témata a otázky… • Teoretické a časové vymezení „čtyř velkých debat“. • Jsou všechny debaty skutečnými debatami? • Základní teoretické přístupy a relevantní terminologie. • Vliv předchůdců – jaký, v čem? Jaká znáte jejich díla?

32. Použité zdroje

33. TDMV IRealismus a neorealismus v MVMgr. et Mgr. Pavlína Springerová, Ph.D. 2. přednáška

34. Realismus • součást první „debaty“ • spíše prezentace vlastních názorů (idealistů a realistů) na základní témata a otázky • Předchůdci? • V čem ovlivnili formování realistického myšlení?

35. Realismus a neorealismus v MV • Klasický realismus (1939 – 1979) • lidská přirozenost • Neorealismus (po r. 1979) • struktura systému • Edward Hallet Carr • 1892 –1982 • Hans Joachim Morgenthau • 1904 –1980 • Kenneth Waltz • narozen 1924

36. pojem realismus definuje v protikladu vůči utopismu Carrovo chápání dichotomie utopismus – realismus v zásadě odpovídá dichotomii teorie – praxe útočí na ideu, že státy mohou mít trvalé společné zájmy (SN a Vers. systém) utopisté vychází z osvícenských představ o harmonii zájmů Carr: NE! naopak státy jsou v ostrém nesouladu státy hájící status quo jsou se situací spokojeny  Německo brojí po WW1  o výsledku pak nerozhodují MO, ale mocenské poměry chce klást důraz na anaýzu skutečné politiky  REALISMUS byť k čistému realismu se nehlásil  pouze moc, žádná morálka U je voluntaristický věří v možnost radikální změny reality aktem vůle U je blízký intelektuálovi staví na absolutních a předem daných principech U nadřazuje univerzální etická pravidla politice U ignoruje faktor moci, mocenské vyvažování E. H. Carr

37. Hans Morgenthau • Politika mezi národy [Politics Among Nations. The Struggle for Power and Peace (1949)] • paradigmatický text → „bible realismu“ • definuje „Šest principů politického realismu“ • M. realismus vychází z neměnné lidské povahy vytvářející „svět protikladných zájmů“ a konfliktů • „člověk žijící v řetězech nejen že chce být svobodný, on chce být také pánem“ • tendenci k dominanci Morgenthau považuje za jeden ze základních rysů lidské přirozenosti → logickým důsledkem je všudypřítomnost mocenských střetů na všech úrovních organizace společnosti • M. vytváří moderní realistickou alternativu liberálním a idealistickým pohledůmna mezinárodní politiku • jeho realismus dominuje od 50. do 70. let • nejefektivnější systém je moc. rovnováha • moderní nacionalismus a ideologie 20. st. národní zájem zatemnily

38. 1. Politické vztahy jsou ovládány objektivními pravidly, pevně zakořeněnými v lidské přirozenostišest principů politického realismu • 1. Politika je ovládána objektivními zákony zakořeněnými v lidské povaze • vzhledem k neměnnosti lidské povahy/přirozenosti to znamená, že tyto zákony jsou nadčasové i nadkulturní • teorie politiky musí být podrobena dvojí zkoušce – rozumu a zkušenosti • povahu zahraniční politiky lze zjistit prozkoumáním vykonaných politických činů a předvídatelných důsledků těchto činů • v politice je možné rozlišovat mezi pravdoua názorem tzn. mezi tím, co lze doložit důkazy a tím, co je pouze subjektivním úsudkem. • Teorie realismu: ujasňování faktů a nalézání jejich smyslu skrze rozum.

39. 2. Političtí vůdcové uvažují o zájmech definovaných jako mocšest principů politického realismu • 2. Politiku je třeba chápat skrze mocenské zájmy politických aktérů (států). Realistická teorie předpokládá, že státy racionálně vymezují své mocenské zájmy. • hlavním ukazatelem je koncept zájmů definovaný prostřednictvím moci a mocenského zájmu • státy jednají při vytváření své zahraniční politiky jako racionální aktéři – hledat klíč k zahraniční politice výhradně v motivacích státníků je nepřesné a zavádějící • „patologie mezinárodní politiky“ – předsudky, vášnivě obhajované ideály, neschopnost vyřešit problém • z dobrých úmyslů státníka nelze vyvodit, zda jeho zahraniční politika bude buď chvályhodná nebo politicky úspěšná (Nevil Chamberlain, Winston Churchil…)

40. 3. Mocenský zájem či národní zájem je objektivní a univerzálně platnou kategorií šest principů politického realismu • 3. Mocenský zájem či národní zájem je objektivní a univerzálně platnou kategorií • moc, povaha či formy státu se mohou měnit v čase, místě atp. → ale koncept mocenského zájmu zůstává neměnný • jeho konkrétní formulace závisí na okolnostech → určován politickým a kulturním prostředím • racionálně jednající aktéři se stejným zájmem se vždy domluví na spolupráci • pokud lze faktory této domluvy zopakovat v širším měřítku zajistíme tím stabilní a mírové prostředí

41. 4. Univerzální morální principy nemohou být přímo aplikovány na akce státůšest principů politického realismu • 4. Univerzální morální principy nemohou být aplikovány na chování/činy států, vždy je nutno přihlédnout k okolnostem. • politický realismus si je vědom morální závažnosti politických činů → NICMÉNĚ • stát si nemůže dovolit luxus řídit se striktně jen morálkou – má povinnost zajistit přežití svých občanů, absolutním zájmem každého státu je přežití • zatímco jednotlivec se může obětovat pro naplnění abstraktního principu, stát nemůže takto obětovat své občany • obecná etika posuzuje jednání podle toho, zda se shoduje s mravnímu zásadami, politická etika soudí podle politických důsledků • neexistuje nějaká obecně platná sada morálních principů, na jejímž základě by stát mohl tvrdit, co je dobré a co špatné → okolnosti • jedná-li stát morálně, pak je to kvůli vlastním mocenským zájmům

42. 5. Morální aspirace určitého státu nelze ztotožňovat s morálními zákony, které ovládají univerzumšest principů politického realismu • 5. Státy maskují své partikulární zájmy jazykem univerzálních principů • R. odmítá ztotožnění zahraničněpolitických cílů státu s morálními zákony, vždy se jedná především o mocenský zájem státu • pokud dokážeme prohlédnout iluzi, že naši zahraniční politiku řídí morální principy, dokážeme posuzovat jiné národy tak jako posuzujeme svůj vlastní, a poté budeme schopni provozovat takovou mezinárodní politiku, která realizuje naše zájmy a zároveň respektuje zájmy jiných států • R. rozlišuje mezi pravdou X modlářstvím. Státy jsou v pokušení halit určité cíle a jednání do hávu morálních zásad. – něco činí ve jménu mravního principu…(křižácké nájezdy..) • R. odmítá ztotožnění zahraničněpolitických cílů státu s morálními zákony, vždy se jedná především o mocenský zájem státu

43. 6. Politická sféra je autonomníšest principů politického realismu • 6. Politika představuje autonomní sféru reality s vlastními pravidly odlišnou od ekonomiky, práva či morálky. • ekonomický, právnický či morální přístup k politickému problému povede ke špatnému výsledku • Základní otázka státníka zní: „Jak tato politika ovlivňuje moc státu?“ • politik si je vědom existence a významu standardů myšlení, jež jsou odlišné od politického myšlení, musí však tyto standardy podřídit zákonitostem zahraniční politiky

44. Koncept moci • Morgenthau se podrobně věnuje definici konceptu moci • moc subjektu chápe obecně jako jeho kontrolu nad myslí a činy jiných subjektů • nejdůležitějším materiálním zdrojem moci v MV je vojenská síla • moc se opírá o: • zeměpisnou polohu, přírodní zdroje, průmyslovou základnu, vojenskou připravenost, počet obyvatel, národní charakter, rozhodnost a vytrvalost národa a kvalitu diplomacie

45. Národní zájem • Morgenthauovo pojetí národního zájmu: • Národní zájem státu, chápaný jako shromažďování moci, je dán objektivně, bez ohledu na představy konkrétních představitelů státu a vnitrostátních aktérů. • mezinárodní politika je střetem různých národních zájmů → rozpor → zvýšení moci jednoho státu nutně znamená úbytek moci ostatních států • sledování národního zájmu ukládá státu jasnou disciplínu a racionalitu; pokud tuto disciplínu poruší a chová se neracionálně, poškodí tím sám sebe

46. Teorie mocenské rovnováhy • R: mocenská politika není otázkou volby, ale odpovídá povaze sociálních vztahů resp. lidské přirozenosti • mocenská politika je založena na mocenské rovnováze • porušení rovnováhy vede ke spontánní snaze systému ji nastolit (v původní či změněné rovině) • nerovnováha vede k převaze → může ohrožovat existenci

47. dva základní vzorce boje o moc a nastolování mocenské rovnováhy soutěž: konflikt imperialistického národa A s národem B udržujícím status quo se odráží ve vztahu k dalším národům národ C si může udržet nezávislé postavení (lavíruje) C se může spojit s A, nebo B nemožnost ovládnout B a naklonit si C vede A, aby realizoval imperialistické choutky jinde → zvětší moc, kontrolu, ovládne D → pak se může vrátit ovládnout B Teorie mocenské rovnováhydle Morgenthaua • přímá opozice: národ A uplatňuje imperialistickou politiku vůči národu B a B může odpověď buď politikou zaměřenou na udržení statu quo, nebo vlastní imperialistickou politikou • v obou případech dojde k vyrovnání sil, nárůst sil na jedné straně vede k nárůstu na druhé straně • to pokračuje dokud jeden národ nebude přesvědčen, že získal výhodu nad druhým a rozpoutá válku…

48. Jedna metoda přímé opozice • závody ve zbrojení • skrze závody ve zbr. se státy snaží udržet krok s nárůstem síly svých protivníků, příp. je přebít • tato rovnováha moci je nejistá + ekonomicky vyčerpávající • rivalita Něm. a VB, Něm. a Fr. před WW1 • již od napoleonských válek ex. pokusy nahradit tento nestálý, dynamický způsob zajišťování rovnováhy stabilním způsobem → proporcionálním odzbrojováním • ale není snadné kvantifikovat poměrnou sílu jednotlivých národů

49. Tři metody soutěže • Rozděl a panuj! (Divide et impera!) • menší problémy se zvládají snáze než problémy velké • snaha vyvolat mezi protivníky nesváry a rozbroje → pak je lze jednotlivě snadněji porazit + ovládnout • používala např. Francie vůči rozkouskovanému Německu → počínaje podporou kardinála Richelieua protestantských německých knížat až po Napoleonovu podporu Rýnského spolku • Kompenzace • teritoriální kompenzace a rozdělování území mezi vítěze respektující princip rovnováhy • Utrechtská dohoda (1713) • rozdělila španěl. evropské a koloniální državy mezi Habsburky a Bourbony → s cílem udržet evr. rovnováhu • trojí dělení Polska respektovalo rovnováhu územních zisků Rakouska, Ruska i Pruska • může též jít o rozdělení sfér vlivu → Afrika na konci 19. století • soutěž o Etiopii (Fr, VB a It) → vyřešeno přechodně dle modelu dělení Polska → vzn. 3 sféry vlivu • ustavení sféry vlivu neznamená suverénní vládu na daným územím, ale nárok na jeho použití pro komerční a případně i vojenské účely, aniž by k tomu ale byl politický titul • Spojenectví • tíha závazku vůči jinému státu je přebita poměrnou výhodou, kterou tímto svazkem daný stát získává oproti výchozímu stavu • základy spojenectví • společné zájmy→ zájem VB (poté USA) na mocenské rovnováze v Evr., nepřítelem se mohl stát kdokoli • komplementární zájmy→ spojenci sledují odlišné cíle → spojenectví USA a Pakistánu v době SV proti SSSR → pro USA nástroj zadržování, pro Pákistán nástroj zvýšení polit., ekon. a voj. moci vůči Indii • sdílené ideologické stanovisko→ Svatá aliance, NATO → formulace obecných morálně-politických principů a z nich vyplývajících cílů (dle Morg. Musí mít ideologické spojenectví vazbu na materiální zájmy)

50. Dopady… • M. realismus je teorie, která chce racionálně rekonstruovat praxi mezinárodní politiky • M. se pokouší převést novověkou zkušenost evropské politiky do jazyka sociálních věd → aby ji učinil přijatelnou v amerických akademických a politických kruzích • obrat US politiky k realismu • Memorial Remarks for Hans Morgenthau Henryho Kissingera http://www.henryakissinger.com/eulogies/072380.html