1 / 40

Habsbursk monarchie v letech 1848 a 1914

yuki
Download Presentation

Habsbursk monarchie v letech 1848 a 1914

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author. Content is provided to you AS IS for your information and personal use only. Download presentation by click this link. While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server. During download, if you can't get a presentation, the file might be deleted by the publisher.

E N D

Presentation Transcript


    1. Habsburská monarchie v letech 1848 až 1914 František Josef I. (vládl 1848 – 1916)

    2. František Josef I. na trun nastoupil v 18 ti letech a obnovil absolutistickou vládu jako presvedcený konzervativec nebyl naklonen reformám, ty se díky okolnostem (porážky Rakouska na bojištích – 1859, 1866) prosazovaly i proti jeho vuli

    3. Alžbeta (Sissi) Rakouská manželka zavraždena v Ženeve italským anarchistou Luigim Luchenim (pohrbena v kapucínské krypte ve Vídni) ctyri deti

    4. jediný syn, korunní princ (po nem pojmenována napr. budova Rudolfina v Praze) spáchal sebevraždu v Mayerlingu (1889) se svou milenkou Mary Vetserovou Rudolf

    5. mladší bratr jako bývalý mexický císar byl roku 1867 zastrelen republikánskými vzbourenci Maxmilián

    6. Bachovský (neo) absolutismus po porážce revoluce v Rakousku (1848 – 1849) došlo v 50. letech k návratu k absolutistické vláde 1851 – odvolání ústavy (z brezna 1849) císarem 1859 – porážka Rakouska v severní Itálii a pád ministra vnitra Alexandra Bacha úplný návrat pred brezen 1848 už nebyl ale možný – realizace všech zásadních rozhodnutí revoluce = definitivní konec feudální éry: zmena stavovské spolecnosti v moderní obcanskou spolecnost

    7. Alexander Bach 1813 – 1893 ministr vnitra (1849 – 1859) symbolem 50. let, ackoliv byl pouze vykonavatelem vule císare období jeho pusobení v minulosti hodnoceno jednoznacne negativne

    8. Pozitiva: zrušeno poddanství a robota (výkup za náhradu) vybudování státní správy na nejnižší úrovni v podobe okresních hejtmanství místo zrušených vrchnostenských úradu (okres, kraj, zeme) [tato správní soustava v modifikované podobe trvá dodnes] ustavení místní samosprávy na úrovni obcí a mest (zastupitelstva, starostové) pokracoval proces utvárení obcanské spolecnosti (vznik spolku apod.) liberální hospodárská politika smerující k svobodnému kapitalistickému podnikání (zrušeny cechy, dovozní cla a vnitrní celní hranice, zmeneny zastaralé obchodní a živnostenské zákony, podporováno další budování železnic apod.)

    9. policejní dohled a pronásledování politických odpurcu a kritiku režimu (tvrdé tresty k zastrašení – napr. májové spiknutí): Karel Havlícek Borovský: novinár, básník a liberální politik, v roce 1851 nezákonne vyhošten do Brixenu, jeho pohreb (1856) manifestací celonárodního odporu Vojta Náprstek: odchod do ciziny František Palacký: rezignace na verejný život, vedecká cinnost (napr. Dejiny národa ceského v Cechách a v Morave), díky své žene hmotne zaopatren (na rozdíl od napr. Nemcové, Tyla aj.) Negativa:

    10. zavedena prísná cenzura umrtvení politického a spolecenského života katolická církev znovu získala kontrolu nad vyucováním na školách (= konkordát s papežem) odmítání požadavku na zrovnoprávnení ceského národa (napr. Purkyne za svou prednášku v ceštine vyšetrován policií)

    11. Obnovení ústavnosti po porážce (1859) v severní Itálii (Sardinským královstvím) a ztráte Lombardie byl císar František Josef I. nucen se vzdát absolutistické vlády a prislíbit návrat k ústavnosti – tzv. ríjnový diplom (1860) byl pak na pocátku roku 1861 rozpracován do tzv. únorové ústavy (premena Rakouska v konstitucní monarchii) moc panovníka omezena ústavou (= konstituce) a cinností zvoleného parlamentu (ríšská rada, zemské snemy) uzákoneny nekteré obcanské svobody obnovena verejná politická a spolková cinnost

    12. novou ústavu z duvodu navrženého centralismu (o všem podstatném mela rozhodovat vláda ve Vídni) odmítli Madari, dále napr. i Chorvati a Italové

    13. Dualismus po porážce v prusko-rakouské válce (3. 7. 1866 v bitve u Sadové u Hradce Králové) bylo Rakousko vytlaceno z úcasti na nemeckém sjednocení, Madari si vymohli tzv. rakousko-uherské vyrovnání – 1867: rozdelení zeme na 2 cásti (dualismus = unie 2 státních útvaru) Predlitavsko (vcetne ceských zemí) – neoficiální název, Víden (hlavní mesto i pro celé mocnárství), prevaha Nemcu (nemcina velící recí v armáde, na úradech) [podle rícky Litavy, jež oddelovala obe cásti – mezi Dolním Rakouskem a Burgenlandem] Zalitavsko (vcetne Slovenska) – Budapešt, prevaha Madaru

    14. Rakousko-Uhersko

    15. každá cást mela svou vlastní ústavu, parlament a vládu pojítkem: osoba panovníka nekteré spolecné záležitosti a orgány (zahranicní politika, armáda, cást financí – menová politika) [mimo (spolecná správa): Bosna a Hercegovina (od roku 1878)] problém: dohoda vídenské vlády s Madary = nerespektování historických práv ceských zemí (podunajská monarchie vznikla puvodne ze trí historických zemí – ceských, rakouských a uherských), neocenení loajality Cechu za prusko-rakouské války

    16. roku 1867 prijato nekolik základních zákonu, souhrnne oznacovaných jako tzv. prosincová ústava (platila v Predlitavsku až do roku 1918) moc panovníka omezena zákony (presto neformální autorita Františka Josefa I. velmi vysoká) ministri byli odpovední parlamentu rovnost všech obcanu pred zákonem zarucena všechna základní obcanská práva (napr. neomezená volnost pohybu a jmení, osobní a domovní svoboda, svoboda shromaždování, vyznání, spolcování …) v dalších letech: ukoncen církevní dohled nad školstvím (odstranení konkordátu) zavedení povinné státem kontrolované osmileté školní docházky ci všeobecné branné povinnosti …

    17. Ceši usilovali o federalizaci monarchie (= rovnoprávné postavení jednotlivých národu) – hlavní cíl obou linií ceské meštanské politiky (staroceši, mladoceši) zklamání Cechu vedlo k tomu, že se neztotožnovali s další existencí Rakousko-Uherska (napr. neúcast v ríšské rade, nechut bojovat v 1. sv. válce apod.) František Palacký: „Byli jsme i pred Rakouskem, budeme i po nem“

    18. Víden moderní hlavní mesto ríše [v roce 1851: 431 000 obyv., 1916: 2,2 mil. obyv.] jeho národnostní složení odráželo charakter habsburské monarchie jako mnohonárodnostního státu „stýkání“ jednotlivých kultur a národu prinášelo prospech všem a díky tomu se Víden stala na poc. 20. stol. jedním z kulturních a vedeckých center Evropy Gustav Klimt (vrchol secese) Sigmund Freud (rodák z Príbora, psychoanalýza) Johann Strauss ml. (150 valcíku, 16 operet) Gustav Mahler (rodák z Kalište u Humpolce, hudební skladatel a dirigent)

    19. Vývoj ceské politiky nesouhlas ceské verejnosti i politiku s rakousko-uherským vyrovnáním: úcast na národopisné výstave v Moskve (1867) masová shromáždení (= tábory lidu) na památných místech (napr. Ríp, Blaník, Vítkov aj.) prevoz ceských korunovacních predmetu z Vídne do Prahy položení základního kamene Národního divadla (1868) jako demonstrace národní svébytnosti nekde došlo behem demonstrací i ke srážkám s policií a vojskem (napr. v Praze a okolí na podzim na nejakou dobu vyhlášen dokonce výjimecný stav)

    20. 1871 – pokus o ceské vyrovnání: neklid v hospodársky nejvyspelejší cásti Predlitavska ohrožoval stabilitu celé monarchie hrozba nové války s Pruskem proto: snaha císare a vlády (Hohenwarth) vyjít ceským požadavkum vstríc dohoda o ceském vyrovnání, tedy o autonomním postavení ceských zemí v rámci Predlitavska (tzv. fundamentální clánky) = rozdelení západní cásti ríše na dva celky A) Období státoprávního boje:

    21. menší samostatnost než Uhry, vedle spolecných orgánu pro Predlitavsko (napr. dane, správa cest a silnic, pošta, obchodní politika aj.) mela nove vzniknout ceská zemská vláda a posíleny pravomoci ceského snemu slib císare, že se nechá korunovat ceským králem pokus o rešení národnostní otázky (rozdelení zeme na jazykove jednolitá území = okresy – ceský, nebo nemecký úrední jazyk) proti Madari i ceští Nemci – s podporou Nemecka (ohrožení jejich privilegií, hrozba, že by to samé mohly chtít i nemadarské národy Uher)

    22. nátlaku císar ustoupil a nechal padnout vládu i dohodu o ceském vyrovnání: zklamání Cechu z nenaplnených slibu, postoje císare i neocenení dosavadní loajality, pocity rezignace a zmaru radikalizace vztahu mezi Cechy a Nemci (= konec poklidného soužití) po neúspešných státoprávních bojích rozhodnutí (1873) ceských politiku o neúcasti na jednání i ceského zemského snemu (již dríve bojkot ríšské rady ve Vídni)

    23. B) Období pasivní politiky: kritika neúcinné politiky starocechu: František Palacký, František Ladislav Rieger (dále i osobní antipatie) mladocechy: Karel Sladkovský, Julius (majitel Národních listu) a Eduard Grégrovi [1874 – v Praze ustavena Národní strana svobodomyslná = mladoceši] úcast mladocechu na zemském snemu (1874) – staroceši totéž, od roku 1879 (po 16 letech) úcast ceských poslancu na jednání ríšské rady ve Vídni

    24. 80. léta: v cele ceské politiky staroceši (Národní strana) úzce spolupracující s ceskou historickou šlechtou podpora konzervativní vlády hrabete Eduarda Taaffeho (1879 – 1893, politika odkládání zásadních rešení - „Co je možné odložit na zítrek odložíme na pozítrí“) - za podporu ocekávají dílcí ústupky (jazykové, kulturní, ci hospodárské) = „drobecková politika“ (napr. cástecné zrovnoprávnení ceštiny a nemciny pri jednání s úrady – na ceské podání odpoved cesky a naopak, 1882 – rozdelení pražské univerzity na ceskou a nemeckou, tedy na dve samostatné univerzity, rozšírení poctu ceských základních a stredních škol, zavádení ceského jazyka do státní správy atd.) C) Období aktivní politiky:

    25. kritika málo úspešné politiky starocechu, v boji mladocechy zneužit i neštastný Riegruv výrok: „…když se nám nepodarilo vymoci si svá práva jedním rázem… musíme si je nyní sbírat po drobtech, i kdybychom ty drobty sbírat meli pod stolem…“ snaha na poslední chvíli docílit „hmatatelného“ úspechu (výsledku své politiky): 1890 – dohoda s umírnenými Nemci (tzv. punktace) – kritika, že Nemci v ceských okresech meli mít vetší práva než naopak – úpadek významu a vlivu starocechu – nástup mladocechu

    26. 90. léta: v cele ceské politiky mladoceši (napr. Josef Kaizl, Karel Kramár) – ani oni nedosáhli více úspechu (smírlivý postoj k vláde) – na prelomu 19. a 20. stol. prestali být vudcí stranou ceského národa kritika dosavadních volicu (otázka, do jaké míry zastupují jejich zájmy) – rozruznení politického života v roce 1906 uzákoneno (1907 zavedeno v praxi) všeobecné a rovné volební právo pro muže (starší 24 let) pro volby do ríšské rady (sociální demokracie nejsilnejší u nás i v Rakousku)

    28. Pozn.: (*) v prumyslove rozvinutých ceských zemích melo delnictvo velký význam – pocátky delnických organizací v pol. 60. let 19. stol. (napr. odborové spolky slévacu a knihtiskaru, svépomocné spotrební a výrobní spolky = pocátky družstevnictví – pražský Oul aj.) 1878 – Josef Boleslav Pecka a Ladislav Zápotocký založili v brevnovském hostinci U Kaštanu Ceskoslovanskou sociálne demokratickou stranu delnickou (oživení sociálnedemokratického hnutí nejen u nás po 1. máji 1890) do 1. sv. války nejsilnejšími politickými uskupeními agrárníci a sociální demokraté

    29. TomᚠGarrigue Masaryk 1850 – 1937 profesor ceské univerzity (filozofie, sociologie) jako vyhranená osobnost stál mimo hlavní proudy ceské politiky v cele realistické strany v roce 1914 odchod do exilu a práce na dovršení procesu ceské politické emancipace

    30. angažoval se ve dvou kauzách, kde se postavil proti verejnému mínení: boj o Rukopisy – zpochybnil jejich pravost (falza) spolu s jazykovedcem Janem Gebauerem a historikem Jaroslavem Gollem hilsneriáda – vystoupil proti primitivnímu antisemitismu (vraždu krestanské dívky Anežky Hruzové mel z rituálních duvodu vykonat Žid Leopold Hilsner)

    31. Ceši a Nemci v ceských zemích Ceši se Nemcum na konci 19. stol. vyrovnaly kulturne i hospodársky a žádali i zrovnoprávnení politické – ceští Nemci se nechteli vzdát svých výsad [1914: cca 10 mil. obyv. ceských zemí, z toho 3,5 mil. Nemcu] zhoršování vztahu vedlo k vzájemné izolovanosti obou spolecenství (vlastní školy, divadla, spolky aj.) – vzájemné kontakty až na výjimky ustaly spory se prenesly i do ulic - napr. po krachu tzv. Badeniho jazykových narízení (1897) – jazyk podání = jazyk rízení, pro úredníky zkoušky z obou jazyku – odpor Nemcu (podpora z Nemecka) – vytloukání nemeckých a židovských obchodu v Praze

    32. Rozmach prumyslu u nás prumyslová revoluce, tj. strojová výroba, nejprve v tradicní textilní výrobe [puvodne se predením lnu „po domácku“ zabývalo na 90 000 lidí, totéž množství bavlny sprádalo na strojích pouhých 7 500 delníku] vhodné predpoklady: hustá sít silnic i nove budovaných železnic (pozdeji doplneno o telegrafní sít, Labe splavneno pro paroplavbu atd.) [z Vídne do Brna dorazil první vlak v roce 1839, do Prahy 1845] bohatá nalezište uhlí a železné rudy, dostatek keramické hlíny, stavebních hmot dostatek prostredku k zakládání prumyslových závodu (nejprve zejména mezi Nemci) dostatek vypestovaného obilí, lnu a cukrové repy

    33. kvalifikovaná pracovní síla financní podpora ze strany vlády i zemské šlechty (napr. Jednota pro povzbuzení prumyslu v Cechách) rozvoj odborného školství nedostatky (omezení): málo podnikatelských zkušeností, technických znalostí i domácího kapitálu neduvera lidí ke kapitalismu (obava ze ztráty jistot – nutné se spoléhat na vlastní síly), posílená krachem na vídenské burze v roce 1873 (= pocátek hospodárské krize – zánik podniku, rust nezamestnanosti – prekonána až na poc. 20. stol. = opetovný hospodárský rozmach)

    34. ve 2. pol. 19. stol. zasáhla prumyslová revoluce (dovršena na poc. 70. let) i další odvetví: A – v hornatém (nemeckém) pohranicí textilní, sklárský a keramický prumysl B – v zemedelském vnitrozemí potravinárský prumysl (cukrovary, lihovary, pivovary) C – težký prumysl (hutnictví železa) v blízkosti uhelných nalezišt (napr. Ostravsko, Kladensko, severní Cechy) D – ve velkým mestech strojírenské závody (napr. Plzen – Emil Škoda, Mladá Boleslav – Václav Laurin a Václav Klement, Praha – František Križík, Emil Kolben, Cenek Danek)

    35. Jubilejní výstava v Praze (1891) ukázkou vyspelosti ceského prumyslu (neúcast vetšiny nemeckých firem) ceské zeme prumyslove nejrozvinutejší oblastí rakousko-uherského mocnárství (až 40% prumyslové výroby pocházelo odtud)

    36. Präsident (1898) první automobil vyrobený na našem území (Koprivnice) rychlost až 25 km/h první cesta: Koprivnice - Víden

    37. Emil Škoda a František Križík

    38. Vehlas ceské kultury v cizine hlavním úkolem ceského umení šírit a posilovat národní myšlenku (povznést národ) symbolem národní hrdosti novorenesancní budova Národního divadla architektu Josefa Zítka a Josefa Schulze (11. 6. 1881, znovuotevreno 1883 po požáru) hudba: Bedrich Smetana (opery „Libuše, Branibori v Cechách, Dalibor, Prodaná nevesta“, cyklus symfonických básní „Má vlast“), Antonín Dvorák (9 symfonií – „Z nového sveta“ a 11 oper), Zdenek Fibich (trilogie „Hippodamie“), Leoš Janácek, Oskar Nedbal (operety)

    39. literatura: Jan Neruda, Svatopluk Cech, Josef Václav Sládek, Karel Václav Rais, Alois Jirásek (historický román), Vítezslav Hálek, Jaroslav Vrchlický - konec 19. stol.: konec boju mezi ruchovci a lumírovci, generace nejmladších autoru se hlásila k evropské moderne (Manifest ceské moderny) veda: Jan Evangelista Purkyne, Josef Pekar, Josef Šusta (historici) zrízení Ceské akademie (Josefem Hlávkou) k pestování „ved, umení a slovesnosti“ bohatá spolková cinnost: Sokol (Miroslav Tyrš a Jindrich Fügner), pevecký sbor Hlahol, Umelecká beseda aj. vydávání ceských knih, novin a casopisu

    40. rust vzdelanosti obyvatel na konci 19. stol. (gramotnost až 99,5 %) díky státnímu školství, ruzným spolkum, vydávané zábavné a osvetove-naucné literature (napr. na Riegrovu encyklopedii ze 60. let navázal „Ottuv slovník naucný“ v 28 svazcích) architektura a výtvarné umení: posun od historizujících slohu k secesi (napr. Obecní dum v Praze, tvorba Alfonse Muchy), plastiky pro verejná prostranství: Josef Václav Myslbek, Ladislav Šaloun, František Bílek; vnitrní výzdoba ND = generace ND: Josef Mánes, František Ženíšek, Vojtech Hynais, Václav Brožík, MikolᚠAleš; vynález fotografie a filmu

    41. Literatura k tématu použitá: Augusta, P. – Honzák, F. – Pecenka, M. (2002): Dejiny novo-veku. 2. díl. Ucebnice pro ZŠ. Praha, SPL- Práce / Albra, 79 s. Hlavacka, M. (2006): Dejepis 3 pro gymnázia a SŠ. SPN, Praha, 175 s. Pokorný, J. (1994): Dejepis. Nová doba. 1. díl. Práce – SPL, Praha, 95 s. doporucená (rozširující): Urban, O. (1991*): František Josef I. Mladá fronta, Praha, 318 s.; Urban, O. (1982): Ceská spolecnost 1848 – 1914. Svoboda, Praha, 690 s. Efmertová, M. C. (1998): Ceské zeme v letech 1848 – 1918. Libri, Praha, 463 s. Pozn. (*) ruzná vydání

More Related