E N D
1. Habsburská monarchie v letech 1848 a 1914 Frantiek Josef I. (vládl 1848 1916)
2. Frantiek Josef I. na trun nastoupil v 18 ti letech a obnovil absolutistickou vládu
jako presvedcený konzervativec nebyl naklonen reformám, ty se díky okolnostem (poráky Rakouska na bojitích 1859, 1866) prosazovaly i proti jeho vuli
3. Albeta (Sissi) Rakouská manelka
zavradena v eneve italským anarchistou Luigim Luchenim (pohrbena v kapucínské krypte ve Vídni)
ctyri deti
4. jediný syn, korunní princ (po nem pojmenována napr. budova Rudolfina v Praze)
spáchal sebevradu v Mayerlingu (1889)
se svou milenkou Mary Vetserovou Rudolf
5. mladí bratr
jako bývalý mexický císar byl roku 1867 zastrelen republikánskými vzbourenci Maxmilián
6. Bachovský (neo) absolutismus po poráce revoluce v Rakousku (1848 1849) dolo v 50. letech k návratu k absolutistické vláde
1851 odvolání ústavy (z brezna 1849) císarem
1859 poráka Rakouska v severní Itálii a pád ministra vnitra Alexandra Bacha
úplný návrat pred brezen 1848 u nebyl ale moný realizace vech zásadních rozhodnutí revoluce = definitivní konec feudální éry: zmena stavovské spolecnosti v moderní obcanskou spolecnost
7. Alexander Bach 1813 1893
ministr vnitra (1849 1859)
symbolem 50. let, ackoliv byl pouze vykonavatelem vule císare
období jeho pusobení
v minulosti hodnoceno jednoznacne negativne
8. Pozitiva: zrueno poddanství a robota (výkup za náhradu)
vybudování státní správy na nejnií úrovni v podobe okresních hejtmanství místo zruených vrchnostenských úradu (okres, kraj, zeme)
[tato správní soustava v modifikované podobe trvá dodnes]
ustavení místní samosprávy na úrovni obcí a mest (zastupitelstva, starostové)
pokracoval proces utvárení obcanské spolecnosti (vznik spolku apod.)
liberální hospodárská politika smerující k svobodnému kapitalistickému podnikání (zrueny cechy, dovozní cla a vnitrní celní hranice, zmeneny zastaralé obchodní a ivnostenské zákony, podporováno dalí budování eleznic apod.)
9. policejní dohled a pronásledování politických odpurcu a kritiku reimu (tvrdé tresty k zastraení napr. májové spiknutí):
Karel Havlícek Borovský:
novinár, básník a liberální politik, v roce 1851 nezákonne vyhoten do Brixenu, jeho pohreb (1856) manifestací celonárodního odporu
Vojta Náprstek:
odchod do ciziny
Frantiek Palacký:
rezignace na verejný ivot, vedecká cinnost (napr. Dejiny národa ceského v Cechách a v Morave), díky své ene hmotne zaopatren (na rozdíl od napr. Nemcové, Tyla aj.) Negativa:
10. zavedena prísná cenzura
umrtvení politického a spolecenského ivota
katolická církev znovu získala kontrolu nad vyucováním na kolách (= konkordát s papeem)
odmítání poadavku na zrovnoprávnení ceského národa (napr. Purkyne za svou prednáku v cetine vyetrován policií)
11. Obnovení ústavnosti po poráce (1859) v severní Itálii (Sardinským královstvím) a ztráte Lombardie byl císar Frantiek Josef I. nucen se vzdát absolutistické vlády a prislíbit návrat k ústavnosti tzv. ríjnový diplom (1860) byl pak na pocátku roku 1861 rozpracován do tzv. únorové ústavy (premena Rakouska v konstitucní monarchii)
moc panovníka omezena ústavou (= konstituce) a cinností zvoleného parlamentu (ríská rada, zemské snemy)
uzákoneny nekteré obcanské svobody
obnovena verejná politická a spolková cinnost
12. novou ústavu z duvodu navreného centralismu (o vem podstatném mela rozhodovat vláda ve Vídni) odmítli Madari, dále napr. i Chorvati a Italové
13. Dualismus po poráce v prusko-rakouské válce (3. 7. 1866 v bitve u Sadové u Hradce Králové) bylo Rakousko vytlaceno z úcasti na nemeckém sjednocení, Madari si vymohli tzv. rakousko-uherské vyrovnání 1867: rozdelení zeme na 2 cásti (dualismus = unie 2 státních útvaru)
Predlitavsko (vcetne ceských zemí) neoficiální název, Víden (hlavní mesto i pro celé mocnárství), prevaha Nemcu (nemcina velící recí v armáde, na úradech)
[podle rícky Litavy, je oddelovala obe cásti mezi Dolním
Rakouskem a Burgenlandem]
Zalitavsko (vcetne Slovenska) Budapet, prevaha Madaru
14. Rakousko-Uhersko
15. kadá cást mela svou vlastní ústavu, parlament a vládu
pojítkem:
osoba panovníka
nekteré spolecné záleitosti a orgány (zahranicní politika, armáda, cást financí menová politika)
[mimo (spolecná správa): Bosna a Hercegovina (od roku 1878)]
problém: dohoda vídenské vlády s Madary =
nerespektování historických práv ceských zemí
(podunajská monarchie vznikla puvodne ze trí historických zemí
ceských, rakouských a uherských), neocenení loajality
Cechu za prusko-rakouské války
16. roku 1867 prijato nekolik základních zákonu, souhrnne oznacovaných jako tzv. prosincová ústava (platila v Predlitavsku a do roku 1918)
moc panovníka omezena zákony (presto neformální autorita Frantika Josefa I. velmi vysoká)
ministri byli odpovední parlamentu
rovnost vech obcanu pred zákonem
zarucena vechna základní obcanská práva (napr. neomezená volnost pohybu a jmení, osobní a domovní svoboda, svoboda shromadování, vyznání, spolcování
)
v dalích letech:
ukoncen církevní dohled nad kolstvím (odstranení konkordátu)
zavedení povinné státem kontrolované osmileté kolní docházky ci veobecné branné povinnosti
17. Cei usilovali o federalizaci monarchie
(= rovnoprávné postavení jednotlivých národu) hlavní cíl obou linií ceské metanské politiky (starocei, mladocei)
zklamání Cechu vedlo k tomu, e se neztotonovali s dalí existencí Rakousko-Uherska (napr. neúcast v ríské rade, nechut bojovat v 1. sv. válce apod.)
Frantiek Palacký: Byli jsme i pred Rakouskem, budeme i po nem
18. Víden moderní hlavní mesto ríe
[v roce 1851: 431 000 obyv., 1916: 2,2 mil. obyv.]
jeho národnostní sloení odráelo charakter habsburské monarchie jako mnohonárodnostního státu
stýkání jednotlivých kultur a národu prináelo prospech vem a díky tomu se Víden stala na poc. 20. stol. jedním z kulturních a vedeckých center Evropy
Gustav Klimt (vrchol secese)
Sigmund Freud (rodák z Príbora, psychoanalýza)
Johann Strauss ml. (150 valcíku, 16 operet)
Gustav Mahler (rodák z Kalite u Humpolce, hudební skladatel a dirigent)
19. Vývoj ceské politiky nesouhlas ceské verejnosti i politiku
s rakousko-uherským vyrovnáním:
úcast na národopisné výstave v Moskve (1867)
masová shromádení (= tábory lidu) na památných místech (napr. Ríp, Blaník, Vítkov aj.)
prevoz ceských korunovacních predmetu z Vídne do Prahy
poloení základního kamene Národního divadla (1868) jako demonstrace národní svébytnosti
nekde dolo behem demonstrací i ke srákám s policií a vojskem (napr. v Praze a okolí na podzim na nejakou dobu vyhláen dokonce výjimecný stav)
20. 1871 pokus o ceské vyrovnání:
neklid v hospodársky nejvyspelejí cásti Predlitavska ohrooval stabilitu celé monarchie
hrozba nové války s Pruskem
proto: snaha císare a vlády (Hohenwarth) vyjít ceským poadavkum vstríc
dohoda o ceském vyrovnání, tedy o autonomním postavení ceských zemí v rámci Predlitavska (tzv. fundamentální clánky) = rozdelení západní cásti ríe na dva celky A) Období státoprávního boje:
21. mení samostatnost ne Uhry, vedle spolecných orgánu pro Predlitavsko (napr. dane, správa cest a silnic, pota, obchodní politika aj.) mela nove vzniknout ceská zemská vláda a posíleny pravomoci ceského snemu
slib císare, e se nechá korunovat ceským králem
pokus o reení národnostní otázky (rozdelení zeme na jazykove jednolitá území = okresy ceský, nebo nemecký úrední jazyk)
proti Madari i cetí Nemci s podporou Nemecka (ohroení jejich privilegií, hrozba, e by to samé mohly chtít i nemadarské národy Uher)
22. nátlaku císar ustoupil a nechal padnout vládu i dohodu o ceském vyrovnání:
zklamání Cechu z nenaplnených slibu, postoje císare i neocenení dosavadní loajality, pocity rezignace a zmaru
radikalizace vztahu mezi Cechy a Nemci (= konec poklidného souití)
po neúspených státoprávních bojích rozhodnutí (1873) ceských politiku o neúcasti na jednání i ceského zemského snemu (ji dríve bojkot ríské rady ve Vídni)
23. B) Období pasivní politiky: kritika neúcinné politiky starocechu: Frantiek Palacký, Frantiek Ladislav Rieger (dále i osobní antipatie) mladocechy: Karel Sladkovský, Julius (majitel Národních listu) a Eduard Grégrovi
[1874 v Praze ustavena Národní strana svobodomyslná =
mladocei]
úcast mladocechu na zemském snemu (1874) starocei toté, od roku 1879 (po 16 letech) úcast ceských poslancu na jednání ríské rady ve Vídni
24. 80. léta: v cele ceské politiky starocei (Národní strana) úzce spolupracující s ceskou historickou lechtou
podpora konzervativní vlády hrabete Eduarda Taaffeho (1879 1893, politika odkládání zásadních reení - Co je moné odloit na zítrek odloíme na pozítrí) - za podporu ocekávají dílcí ústupky (jazykové, kulturní, ci hospodárské) = drobecková politika (napr. cástecné zrovnoprávnení cetiny a nemciny pri jednání s úrady na ceské podání odpoved cesky a naopak, 1882 rozdelení praské univerzity na ceskou a nemeckou, tedy na dve samostatné univerzity, rozírení poctu ceských základních a stredních kol, zavádení ceského jazyka do státní správy atd.) C) Období aktivní politiky:
25. kritika málo úspené politiky starocechu, v boji mladocechy zneuit i netastný Riegruv výrok:
kdy se nám nepodarilo vymoci si svá práva jedním rázem
musíme si je nyní sbírat po drobtech, i kdybychom ty drobty sbírat meli pod stolem
snaha na poslední chvíli docílit hmatatelného úspechu (výsledku své politiky):
1890 dohoda s umírnenými Nemci (tzv. punktace) kritika, e Nemci v ceských okresech meli mít vetí práva ne naopak úpadek významu a vlivu starocechu nástup mladocechu
26. 90. léta: v cele ceské politiky mladocei (napr. Josef Kaizl, Karel Kramár) ani oni nedosáhli více úspechu (smírlivý postoj k vláde) na prelomu 19. a 20. stol. prestali být vudcí stranou ceského národa
kritika dosavadních volicu (otázka, do jaké míry zastupují jejich zájmy) rozruznení politického ivota
v roce 1906 uzákoneno (1907 zavedeno v praxi) veobecné a rovné volební právo pro mue (starí 24 let) pro volby do ríské rady (sociální demokracie nejsilnejí u nás i v Rakousku)
28. Pozn.: (*) v prumyslove rozvinutých ceských zemích melo delnictvo velký význam pocátky delnických organizací v pol. 60. let 19. stol. (napr. odborové spolky slévacu a knihtiskaru, svépomocné spotrební a výrobní spolky = pocátky drustevnictví praský Oul aj.)
1878 Josef Boleslav Pecka a Ladislav Zápotocký zaloili v brevnovském hostinci U Katanu Ceskoslovanskou sociálne demokratickou stranu delnickou (oivení sociálnedemokratického hnutí nejen u nás po 1. máji 1890)
do 1. sv. války nejsilnejími politickými
uskupeními agrárníci a sociální demokraté
29. Tomá Garrigue Masaryk 1850 1937
profesor ceské univerzity (filozofie, sociologie)
jako vyhranená osobnost stál mimo hlavní proudy ceské politiky
v cele realistické strany
v roce 1914 odchod do exilu a práce na dovrení procesu ceské politické emancipace
30. angaoval se ve dvou kauzách, kde se postavil proti verejnému mínení:
boj o Rukopisy zpochybnil jejich pravost (falza) spolu s jazykovedcem Janem Gebauerem a historikem Jaroslavem Gollem
hilsneriáda vystoupil proti primitivnímu antisemitismu (vradu krestanské dívky Aneky Hruzové mel z rituálních duvodu vykonat id Leopold Hilsner)
31. Cei a Nemci v ceských zemích Cei se Nemcum na konci 19. stol. vyrovnaly kulturne i hospodársky a ádali i zrovnoprávnení politické cetí Nemci se nechteli vzdát svých výsad
[1914: cca 10 mil. obyv. ceských zemí, z toho 3,5 mil. Nemcu]
zhorování vztahu vedlo k vzájemné izolovanosti obou spolecenství (vlastní koly, divadla, spolky aj.) vzájemné kontakty a na výjimky ustaly
spory se prenesly i do ulic - napr. po krachu tzv. Badeniho jazykových narízení (1897) jazyk podání = jazyk rízení, pro úredníky zkouky z obou jazyku odpor Nemcu (podpora z Nemecka) vytloukání nemeckých a idovských obchodu v Praze
32. Rozmach prumyslu u nás prumyslová revoluce, tj. strojová výroba, nejprve v tradicní textilní výrobe
[puvodne se predením lnu po domácku zabývalo na 90 000 lidí,
toté mnoství bavlny sprádalo na strojích pouhých 7 500 delníku]
vhodné predpoklady:
hustá sít silnic i nove budovaných eleznic (pozdeji doplneno o telegrafní sít, Labe splavneno pro paroplavbu atd.)
[z Vídne do Brna dorazil první vlak v roce 1839, do Prahy 1845]
bohatá nalezite uhlí a elezné rudy, dostatek keramické hlíny, stavebních hmot
dostatek prostredku k zakládání prumyslových závodu (nejprve zejména mezi Nemci)
dostatek vypestovaného obilí, lnu a cukrové repy
33. kvalifikovaná pracovní síla
financní podpora ze strany vlády i zemské lechty (napr. Jednota pro povzbuzení prumyslu v Cechách)
rozvoj odborného kolství
nedostatky (omezení):
málo podnikatelských zkueností, technických znalostí i domácího kapitálu
neduvera lidí ke kapitalismu (obava ze ztráty jistot nutné se spoléhat na vlastní síly), posílená krachem na vídenské burze v roce 1873 (= pocátek hospodárské krize zánik podniku, rust nezamestnanosti prekonána a na poc. 20. stol. = opetovný hospodárský rozmach)
34. ve 2. pol. 19. stol. zasáhla prumyslová
revoluce (dovrena na poc. 70. let) i dalí odvetví:
A v hornatém (nemeckém) pohranicí textilní, sklárský
a keramický prumysl
B v zemedelském vnitrozemí potravinárský prumysl
(cukrovary, lihovary, pivovary)
C teký prumysl (hutnictví eleza) v blízkosti uhelných
nalezit (napr. Ostravsko, Kladensko, severní Cechy)
D ve velkým mestech strojírenské závody (napr. Plzen
Emil koda, Mladá Boleslav Václav Laurin a Václav
Klement, Praha Frantiek Kriík, Emil Kolben, Cenek
Danek)
35. Jubilejní výstava v Praze (1891) ukázkou vyspelosti ceského prumyslu (neúcast vetiny nemeckých firem)
ceské zeme prumyslove nejrozvinutejí oblastí rakousko-uherského mocnárství (a 40% prumyslové výroby pocházelo odtud)
36. Präsident (1898) první automobil vyrobený na naem území (Koprivnice)
rychlost a 25 km/h
první cesta: Koprivnice - Víden
37. Emil koda a Frantiek Kriík
38. Vehlas ceské kultury v cizine hlavním úkolem ceského umení írit a posilovat národní mylenku (povznést národ)
symbolem národní hrdosti novorenesancní budova Národního divadla architektu Josefa Zítka a Josefa Schulze (11. 6. 1881, znovuotevreno 1883 po poáru)
hudba: Bedrich Smetana (opery Libue, Branibori v Cechách, Dalibor, Prodaná nevesta, cyklus symfonických básní Má vlast), Antonín Dvorák (9 symfonií Z nového sveta a 11 oper), Zdenek Fibich (trilogie Hippodamie), Leo Janácek, Oskar Nedbal (operety)
39. literatura: Jan Neruda, Svatopluk Cech, Josef Václav Sládek, Karel Václav Rais, Alois Jirásek (historický román), Vítezslav Hálek, Jaroslav Vrchlický
- konec 19. stol.: konec boju mezi ruchovci a lumírovci, generace nejmladích autoru se hlásila k evropské moderne (Manifest ceské moderny)
veda: Jan Evangelista Purkyne, Josef Pekar, Josef usta (historici)
zrízení Ceské akademie (Josefem Hlávkou) k pestování ved, umení a slovesnosti
bohatá spolková cinnost: Sokol (Miroslav Tyr a Jindrich Fügner), pevecký sbor Hlahol, Umelecká beseda aj.
vydávání ceských knih, novin a casopisu
40. rust vzdelanosti obyvatel na konci 19. stol. (gramotnost a 99,5 %) díky státnímu kolství, ruzným spolkum, vydávané zábavné a osvetove-naucné literature (napr. na Riegrovu encyklopedii ze 60. let navázal Ottuv slovník naucný v 28 svazcích)
architektura a výtvarné umení: posun od historizujících slohu k secesi (napr. Obecní dum v Praze, tvorba Alfonse Muchy), plastiky pro verejná prostranství: Josef Václav Myslbek, Ladislav aloun, Frantiek Bílek; vnitrní výzdoba ND = generace ND: Josef Mánes, Frantiek eníek, Vojtech Hynais, Václav Broík, Mikolá Ale; vynález fotografie a filmu
41. Literatura k tématu pouitá:
Augusta, P. Honzák, F. Pecenka, M. (2002): Dejiny novo-veku. 2. díl. Ucebnice pro Z. Praha, SPL- Práce / Albra, 79 s.
Hlavacka, M. (2006): Dejepis 3 pro gymnázia a S. SPN, Praha, 175 s.
Pokorný, J. (1994): Dejepis. Nová doba. 1. díl. Práce SPL, Praha, 95 s.
doporucená (rozirující):
Urban, O. (1991*): Frantiek Josef I. Mladá fronta, Praha, 318 s.; Urban, O. (1982): Ceská spolecnost 1848 1914. Svoboda, Praha, 690 s.
Efmertová, M. C. (1998): Ceské zeme v letech 1848 1918. Libri, Praha, 463 s.
Pozn. (*) ruzná vydání