Politické dějiny českých zemí 1848 - 1914

1. Politické dějiny českých zemí 1848 - 1914 1/ Zrození moderního českého národa (1792 – 1848) Česká národní emancipace: Fáze kulturní (od 70. let 18. stol. do poloviny 19. stol.) Národní obrození Fáze rozvoje politického, hospodářského a společenského českého živlu (od poloviny 19. stol. do 1914)

2. 1792 - 1848 • - České království, Moravské markrabství a Slezské vévodství, dědictví tereziánských a josefínských reforem, • - stavové, zemské sněmy, • - „Dedukce o právní nepřetržitosti ústavních práv a svobod stavů českých“ (1847), Palacký • - hlavní aktéři: historická šlechta X po roce 1861 liberální měšťanstvo

3. 1792 - 1848 • - 1. fáze (1780 – 1810) = vlastní jazyk, etnikum, • - 2. fáze (1810 – 1830) = národní agitace, Kramerius, Jungmann, Bolzano a tzv. bohemismus, • - 3. fáze (1830 – 1848) = české národní hnutí, Jednota ku povzbuzení průmyslu, Matice česká, Vlastenecké muzeum atp.

4. 2/ Revoluce 1848 - 1849 • - zahraniční revoluční události, • - březen 1848 Svatováclavský výbor, Brauner • → 1. deputace do Vídně, • → 2. deputace do Vídně (Rieger): odpověď císaře = Kabinetní list, • - sněm ve Franfurtu X Palackého „Psaní …“ • - K. Havlíček a Národní noviny

5. 1848 - 1849 • - Svatováclavský výbor → Národní výbor • - Praha: místodržitelství, tzv. prozatímní rada (Palacký, Rieger) • - Slovanský sjezd: rozpory, Manifest evropským národům (Palacký, Bakunin) • - Svatodušní bouře v Praze X Windischgrätz • - říšská rada ve Vídni: Češi + ústava • - konflikt s Maďary, povstání ve Vídni →

6. 1848 - 1849 • → Kroměříšský sněm: návrh ústavy X rozehnán 7. 3. 1849 • - nový císař František Josef I. (od 2. 12. 1848) • - v Praze výjimečný stav, zatýkání, rozpuštění Národního výboru a prozatímní rady • - říšský sněm: říjen 1848 zrušení poddanství a roboty, • - Praha: radikální demokraté (Sladkovský, Sabina) + Repeal, Lípa slovanská • - květen 1849: spiknutí v Praze X potlačeno

7. 1848 - 1849 • - Kroměříšský sněm = návrh ústavy X císař + vláda → oktrojovaná ústava 4. 3. 1849: ano základní liberální svobody X ne autonomní moc zemských sněmů, • - střet nastupujících idejí liberalismu X dosavadní konzervativní polofeudální pořádek • - Čechy: převažuje liberální austrofilská (prorakouská) politika

8. 3/ Neoabsolutismus (1850 – 1859) • - oktrojovaná ústava (březen 1849 – konec 1851): omezení svobod tisku a shromažďování, • - 3 silvestrovské patenty (1849) = základ neoabsolutismu: zrušení ústavy, zrušení poddanství, rovnost před zákonem, státem uznávaná náboženství, stát zasahuje do samosprávy

9. 1850 - 1859 • - efektivní represívní aparát • - reforma správy: obec – okresní úřady (hejtmanství), krajské úřady, místodržitelství, nezávislost justice, VŠ svoboda bádání X nižší školy monopol katolické církve • - zakladatelské období kapitalismu

10. 4/ Období parlamentarismu (1860 – 1871) • - Říjnový diplom (1860) = obnova volených zemských sněmů ser zákonodárnou pravomocí + stálý zákon státu = příklon panovníka k parlamentarismu • - Únorová (Schmerlingova) ústava (1861) = říšská rada(2 komory), zemské sněmy, volební řády preferují šlechtu a majetné (census), 3 kurie (velkostatkáři, města a OŽK, venkov)

11. 1860 - 1871 • - volební systém v Čechách: 2/3 českého obyvatelstva X 1/3 českých poslanců na zemských sněmech → frustrace a odpor (systém trvá až do 80. let, poté zlepšení, ale spravedlivý v zásadě až po 1907) • - § 13 Schmerlingovy ústavy = vláda může vydat zákon i bez schválení říšské rady (jen dodatečná informace parlamentu)

12. 1860 - 1871 • - od 1861 spojenectví mezi Staročechy a historickou šlechtou (Rieger / Clam-Martinic) • - 1864 zákon o vyučování na SŠ (české a německé školy, bilingvidní přístup) • - 1863 povstání v Polsku→ „mladočeská frakce“ v Národní straně • - od 1861 Národní listy (Július Grégr) • - spolkový život, družstevnictví

13. 1860 - 1871 • - hrozba dualismu X Palacký „Idea státu rakouského“ • - 1867: R-U vyrovnání (svazek dvou států) a důsledky pro české země • - Prosincová ústava (1867): modernizace parlamentu, ústava platí až do 1918 (novely – volební řády) • - 1868 – 1879 = bojkot českých poslanců

14. 1860 - 1871 • - 1868 – 1874:bojkot moravských poslanců • - 1867 Pouť na Rus • - 1868 – 1871: tzv. tábory lidu • - tzv. Fundamentálky: úmluva Čechů s Hohenwarthovou vládou

15. 1871 - 1879 • - rozpory ve Staročeské straně → 1874 Mladočeši (Sladkovský, bři Grégrové) • - selhání politiky pasívní rezistence vůči Vídni

16. 5/ Taafeho vláda 1879 - 1893 • - konec jednostranně proněmecké politiky – snaha o kompromis • - 1880 Stremayrovo jazykové nařízení: ČJ do vnějšího úřadování • 1882 novela volebních řádů • 1884 reforma voleb do OŽK • 80. léta: 3 hl. politické proudy = německo- nacionální, křesťansko-soc., soc.-dem.

17. 1879 - 1893 • - od 70. let podpora ultra liberálního hospodářského řádu: min. státní zásahy, ne sociální zákonodárství a odbory X dělnické svépomocné hnutí (Chleborád), Lassalle, Marx • - Sociálně-dem. Strana (od 1874 Rakousko), 1878 Čechy • - 80. léta sociální zákonodárství a 11 hod. pracovní doba

18. 1870 - 1993 • Český klub na říšské radě: 4 frakce (Staročeši, Mladočeši, Moravané a aristokraté – klíčové postavení) • - od 80. a hlavně 90. let nacionální spory • - 1895 Badeni: tzv. punktace • - 1891 Všeobecná výstava • - 1893: Masaryk se rozchází s mladočechy

19. 1893 - 1914 • - tzv. realisté (Masaryk, Kaizl, Kramář) → 1906 Česká strana pokroková • - 1897: Badeniho jazyková nařízení: ČJ pro vnitřní úřadování X odpor Němců = neúspěch • - 1890: 1. máj • - 1897 protistátoprávní ohrazení soc. dem. na říšské radě → čeští národní socialisté (Klofáč)

20. 1893 - 1914 • - 1906: všeobecné volební právo (muži nad 24 let alespoň 1 rok usedlí) • - 1907: volby – vítězství soc. dem. = konec nadvlády mladočechů • - 1906 Česká strana pokroková (Masaryk, Herben, Gruber, Drtina) • - Česká strana lidová (1894) • - Česká agrární strana (1899) A. Švehla

21. 1893 - 1914 • 1908: rakouská anexe Bosny a Hercegoviny • 1912 – 1913: Balkánské války (Srbsko, Bulharsko, Černá Hora a Řecko proti Osmanské říši) • Ekonomická emancipace českých zemí před rokem 1914 a vztah k rakouské monarchii • Národnostní otázka zůstávala v Čechách nejožehavějším problémem