Bankovníctvo a finančníctvo

1. Bankovníctvo a finančníctvo Finanční rizika Doc.Ing. Jaroslav Slepecký,PhD

2. Rizika jsou nevyhnutelným atributem jakékoliv činnosti. Rizika jsou přípustným chováním a jednáním podnikatelského subjektu. Jakékoliv riziko má 4 základní atributy: • Neexistuje bezriziková varianta, • Očekávané pozitivní efekty převládají nad negativními, • Předem se počítá s náhradními opatřeními, • Subjektivní předpoklady.

3. Riziko není definované jednoznačně. Mezi základní rizikové faktory patří: • Postup řešení, • Měnící se vnější podmínky, • Faktor času, • Podmínky na trhu, • Kvalifikace znalostí rozhodovatele, • Nízká motivace subjektu, • Postoje k riziku.

4. Podrobně popsat riziko je poměrně složitý matematický úkol a je součástí teorie portfólia, kterého cílem je nalezení optimálního rozmístění kapitálu do více alokací,projektů při explicitním uvažování rizika. Základním cílem podnikatelské činnosti je maximalizace tržní hodnoty společnosti. Podnikatelské riziko je možnost odklonu skutečné hodnoty podniku od hodnoty očekávané. Finanční riziko ve svém nejširším pojetí je jistým způsobem vyjádření celkového podnikatelského rizika.

5. Finanční řízení se praxi týká především: • likvidity, • financování, • řízení finančního rizika. • Finanční řízení má za cíl vytvořit jistotu,že likvidita je zabezpečená a že finanční riziko je identifikované a efektivně řízené v souladu s cíli firmy.

6. Ve vztahu k riziku rozlišujeme tři typy postojů: • averzi – odmítání rizika,nechuť investovat nebo provádět rizikové operace • neutrální postoj – neutrální (indiferentní) přístup • vyhledávání rizika – v případě možnosti zvýšených výnosů akceptace vyšší míry rizika. • Vyhledávat riziko ale neznamená neuváženě riskovat. Obecně by jsme mohli v tomto specifickém případě konstatovat,že existuje: • nejistota, • riziko, • hazard. – nebankové nelicencované instituce a pod.

7. Manažment finančního rizika pozná tři základní způsoby eliminace (zmírňování). Podrobněji se touto otázkou budeme zabývat později – finanční deriváty. • Pojištění • Manažment aktiv a pasiv • Hedging • Pojištěníje stará a tradiční forma zmírňování rizik.Pojistit je možné ale jen tzv. čisté rizika, kterými je vystavený velký počet subjektů, jako např. havárie, požáry a pod., tzn. mohou se vyskytnout jen u určitého počtu subjektů. • Čisté riziko představuje možnost ztráty,neexistuje možnost zisku . • Pojistit např.proti poklesu tržní hodnoty cenných papírů nelze,protože plošně zasáhne všechny majitele a při růstu se dosahuje zisk.

8. Manažment aktiv a pasiv se snaží minimalizovat zejména kurzové a úrokové rizika správnou kombinací aktiv a pasiv,příjmů a výdajů: Rozvaha Výkaz zisků a ztrát Aktiva Pasiva Příjmy Majetek Zdroje Výdaje

9. Mimořádně důležité,hlavně z hlediska vlivu na vnitřní hospodářství je řízení měnového rizika. Faktory ovlivňující pohyb měnového kurzu jsou různé z dlouhodobého, střednědobého nebo krátkodobého hlediska. Z dlouhodobého hlediska se porovnávají ceny stejného zboží v různých zemích. Podle teorie parity kupní síly jsou hlavní příčinou změn měnových kurzů rozdíly v míře inflace jednotlivých zemí. Měnový kurz země s vyšší mírou inflace se obvykle znehodnocuje. Ze střednědobého hlediska na zvýšenou volatilitu kurzů působí změny ekonomické aktivity. V příznivých fázích podnikatelského cyklu roste ekonomická aktivita a s tím spojená spotřeba a naopak. Význam měnových kurzů a rozdíly v krátkodobé úrokové míře jsou podstatným jevem z krátkodobého hlediska, zejména z důvodů snah o zhodnocování spekulativního kapitálu. 14-denní repo sazba – základní úroková sazba, pomocí které NBS ovlivňuje ekon.aktivitu subjektú – k 10.3.2008 - 4,25 %

10. Například Národní banka Slovenska ( NBS ) má převis devizových aktiv nad devizovými pasivy a to vytváří tzv. dlouhou devizovou pozici. NBS musí podle platných účetních standardů ohodnocovat všechny svoje aktiva v domácí měně, to znamená, že všechny vlivy devizových kurzů se přenášejí do kursových zisků a ztrát. Pokud se změní výměnný kurz SKK/EUR o 1 %, tj. asi o 40 hal., zaznamená NBS ztrátu nebo zisk v průměru 2,5 mld. Sk. Měnové riziko je možné snížit volbou vhodné struktury devizových aktiv a pasiv a tvorbou rezerv na kursové rozdíly.

11. Řízení rizika likvidity se projevuje ve schopnosti pokrýt očekávané i neočekávané platby. Logicky nejjednodušším způsobem je držení hotovosti na běžném účtu, ale to je v rozporu s požadavkem na výnosnost Vhodnějším způsobem je kombinace krátkodobých investic s investicemi do vysoko likvidních cenných papírů (státní dluhopisy,poklad.poukázky a pod.) Riziko úrokové sazby, je v některých případech nesprávně ztotožňované s tržním rizikem z důvodu proměnlivosti cen dluhopisů. Míra úrokového rizika přímo úměrně roste s volatilitou (proměnlivostí) úrokových sazeb a s durací ( délkou průměrné splatnosti) nakoupených dluhopisů. Řešením je investice do krátkodobých cenných papírů,ale s rizikem menšího výnosu.

12. Na následujícím obrázku je zobrazené možné rozdělení finančních rizik, i když je zřejmé, že uvedená klasifikace je poměrně široká a aplikovatelná ve všeobecnosti pro podnikatelskou činnost. Je potřebné si uvědomit, že uvedená schéma definuje jen základní rozdělení finančních rizik. Od nich se odvíjí další odvozená klasifikace, konkretizující jednotlivé činnosti. Jejich identifikace s určením pořadí důležitosti rizikových faktorů, specifikace podmínek pozitivního nebo negativního působení je náročná a vyžaduje odborné znalosti a praktické zkušenosti. Výsledkem by měl být kromě jiného návrh preventivních opatření vedoucích k snížení finančních ztrát.

13. Finanční rizika úvěrové riziko tržní riziko likvidní riziko operační riziko obchodní riziko přímé úvěrové riziko úrokové riziko riziko financování transakční riziko právní riziko akciové riziko riziko změny ratingu riziko úvěrových ekvivalentů riziko tržní likvidity riziko operačního řízení komoditní riziko reputační riziko vypořádací riziko riziko systémů měnové riziko daňové riziko riziko úvěrové angažovanosti korelační riziko riziko měnové konvertibility riziko úvěrového rozpětí riziko pohromy regulační riziko EKONOMICKÉ DUSLEDKY KATASTROF Viz FOLIE

14. Úvěrové riziko – je rizikem ztráty ze selhání (default) dlužníka tím, že si nesplní své závazky podle smluvních kontraktů vůči svému obchodnímu partnerovi – věřiteli a tím mu způsobí ztrátu. Takové závazky vznikají z : - úvěrových aktivit, - obchodních a investičních aktivit, - z platebního styku a vypořádání cenných papírů, - při obchodování na vlastní a cizí účet a pod. Úvěrové riziko je tak staré jako úvěrování samotné. Jestliže úvěr je možné definovat jako očekávání přijetí peněžních prostředků, potom úvěrové riziko je pravděpodobnost,že toto očekávání nebude splněno.

15. Přímé úvěrové riziko je rizikem ztráty ze selhání partnera u tradičních rozvahových položek tj. úvěrů,půjček,vkladů,dluhopisů,směnek apod. Patří mezi nejstarší finanční rizika a také je stále nejdůležitějším rizikem finančního trhu. Specifickým případem je tzv.suverénní riziko, které je rizikem selhání vlád nebo vládních agentur. V zásadě platí,že vláda selhat nemůže,ale v praxi se stává, že stát odmítne zaplatit věřitelské bance. V případě selhání, hledají věřitelské banky způsoby restrukturalizace splátek úvěrů. Učebnicovým příkladem je neschopnost splácet úroky a jistiny z úvěrů u rozvojových zemí. V poslední době měly podobné problémy např. Rusku,Mexiko, Argentina atd. Řízení úvěrového rizika dluhových nástrojů bank je prioritním zájmem bankovního dohledu a banky mají zpracované podrobné metodiky pro řízení úvěrového rizika.

16. Vnější úvěrové hodnocení je složitý proces a zabývají se jím specializované firmy – ratingové agentury.Činnost ratingových agentur si probereme podrobněji v následujících hodinách. Vnitřní úvěrové hodnocení dlužníků provádějí většinou úvěroví pracovníci finančních institucí pomocí identifikace kritérií o důvěryhodnosti klientů. I když banky mají zpracované pravidla,metodiky,tabulky,váhy a pod. jako pomocné instrumenty, je výsledek mnohdy zatížený subjektivním rozhodnutím příslušného pracovníka.

17. Tržní riziko je riziko ztráty ze změn tržních cen nebo změn hodnot finančních nástrojů nebo komodit z důvodu nepříznivého vývoje úrokových měr (úrokové riziko), cen akcií (akciové riziko), cen komodit (komoditní riziko) nebo měnového kurzu (měnové riziko). • Existují čtyři kategorie tržního rizika : • úrokové riziko– riziko ztráty ze změn cen nástrojů citlivých na úrokové míry, • akciové riziko– riziko ztráty ze změn cen nástrojů citlivých na ceny akcií, • komoditní riziko– riziko ztráty ze změn cen nástrojů citlivých na ceny komodit, • měnové (devizové) riziko– je rizikem ztráty ze změn cen nástrojů citlivých na měnové kurzy.

18. Likvidní rizikooznačuje možnost,že dlužník nebude schopný z nejrůznějších důvodů plnit v termínu svoje závazky – nebude mít dostatek likvidních prostředků. Jedná se tedy o riziko vzniku platební neschopnosti,která může mít krátkodobý nebo dlouhodobý charakter. • Likvidní riziko se dělí na dvě kategorie: • riziko financování, které je rizikem ztráty v případě momentální platební neschopnosti, • riziko tržní likvidity, které je rizikem ztráty v případě malé likvidity trhu s finančními nástroji,co brání rychlé likvidaci pozic,čím je omezený přístup k peněžním prostředkům.

19. Riziko financování se týká schopnosti splnit požadavky na investování a financování vzhledem k nesouladu v peněžních tocích (cashflow). Jedná se o riziko neschopnosti zajistit hotovost na portfolio aktiv a pasiv o určitých splatnostech a úrokových mírách. Hlavním úkolem řízení likvidního rizika je zajistit,aby podnik měl za jakýchkoliv, i nepříznivých , podmínek přístup k hotovosti za přijatelnou cenu na krytí svých potřeb při splátkách závazků končících splatnost,kontinuálního zabezpečování výroby, pravidelných závazků vůči státu, dodavatelům, zaměstnancům apod.

20. Operační rizikoje možné rozdělit na tři kategorie: • transakční riziko, které je rizikem ztráty z provádění operací v důsledku široké škály chyb – chyby v prováděných operacích,chyby vyplývající ze složitosti produktů,výrobků,služeb a v neschopnosti je zvládnout na požadované úrovni, legislativních, účetních chyb apod. • riziko operačního řízení, které je rizikem ztráty z chyb v řízení firmy, nedostatku kontroly,personální práce, • riziko systémů, je rizikem nezvládnutého automatizovaného vybavení firmy,přenosu zpracovaných informací vedení firmy,případně chybných dat, vyplývajících z chybného softveru,databáze údajů apod. • Tento typ rizika je obtížně identifikovatelný a předvídatelný. I zkušení pracovníci mohou své postavení ve firmě zneužít k jiným aktivitám. Za řízení operačního rizika zodpovídá management na všech úrovních řízení.

21. Obchodní riziko se dělí na sedm kategorií : • právní rizikoje rizikem ztráty z právních požadavků partnera nebo z právní neprosaditelnosti kontraktu. Toto riziko je tak staré,jak staré jsou obchodní vztahy.Právní ohraničení obchodních vztahů mezi partnery v některých státech je pozadu za neustále novými druhy kontraktů – nejvíce je to vidět v případě derivátových obchodů, používání nových nástrojů finančního trhu apod. U podniků je třeba zejména dávat pozor při uzavírání kontraktů se zahraničním partnerem, protože různé země mají různou právní úpravu obchodních vztahů. Řešením bývá spolupráce s externími právním poradci, kteří dokonale poznají zákony. • riziko změny úvěrového hodnocení, které je rizikem ztráty ze ztížení možnosti získat peněžní prostředky za přijatelné náklady. Tato problematika souvisí s ratingovým hodnocením ,co je tématem jiné přednášky.

22. reputační riziko je rizikem ztráty z poklesu reputace u pochodních partnerů, na trzích apod. • daňové riziko je rizikem ztráty ze změny daňových zákonů nebo nepředvídaného zdanění – 24 000 sk, změny DPH, apod. • riziko měnové konvertibility – riziko ztráty z nemožnosti konvertovat měnu na jinou měnu jako následek změny politické nebo ekonomické situace – tento typ krizí budeme zvlášť probírat v samostatné přednášce. • riziko pohromy, které je rizikem ztráty z přírodních katastrof,války, teroristických akcí, krachu finančního systému apod. • regulační riziko je rizikem ztráty z nemožnosti splnit regulační opatření – např. u bank kapitálovou přiměřenost a z chyb v předvídání budoucích regulačních opatření.

23. Zvláště je třeba se zastavit u rizika pohromy, specificky u rizika burzovních krachů a jejich vlivem na hospodářství státu. Burzovním krachem se rozumí pokles trhu řádově o několik desítek procent během několika dní nebo týdnů. Existují v zásadě dva druhy burzovních krachů: -benigní ,bývá krátkodobého charakteru a je zpravidla brzy překonaný obnoveným růstem,typické jsou pády v posledních letech, - maligní (zhoubné) jsou mnohem nebezpečnější. Jejich následky mohou trvat i desetiletí. Např. americké akcie dosáhly po krachu v roce 1929 své původní úrovně až během 50-ti let Japonský index NIKKEI se po maximální úrovní v prosinci 1989 a následnému pádu dosud nevzpamatoval. Maligní krachy jsou doprovázeny rozsáhlými makroekonomickými a mikroekonomickými problémy (hospodářská stagnace,nezaměstnanost,inflace ,devalvace měny, potíže bankovního sektoru – credit crunch (banky nepůjčují peníze,protože mají nedostatek zdrojů). Předpovídat burzovní krachy nelze a všechny pokusy mají subjektivní podtón. Existují však diagnostické techniky,které umožňují rozlišit včas,zda se jedná o benigní nebo maligní krach.

24. Riziko vstupuje do života a činnosti všech subjektů různým způsobem, s rozdílnou intenzitou závislou na čase a konkrétních podmínkách. Jednotlivé rizika mohou působit samostatně, nebo ve vzájemné kombinaci, přičemž jejich účinek se může násobit nebo naopak snižovat. Identifikace druhů rizik je jedním z kroků analýzy rizika a je velmi důležitá pro určeni rizikových faktorů, jevů a událostí, s kterými bude subjekt v reálných podmínkách konfrontovaný. V rámci krizového manažmentu se sledují rizika, které vstupují do všech nebo většiny společenských činností (politické riziko, riziko pohromy...) a rizika jedinečné, které působí na úzkou skupinu subjektů (akciové riziko, platební riziko...).

25. Konkrétní podnikatelský subjekt ovlivňuje velké množství rizik. jejich optimální identifikace umožňuje vytřídit rizika a určit, které působí na podnikatelskou činnost pozitivně nebo negativně. Klasifikovat rizika je možné podle různých kritérií, které nejsou striktně dané a mohou se měnit a třídit na základě dalších skutečností, které přináší praxe a doba, jako např. terorizmus velkého rozsahu, neserióznost auditorských firem, selhání státního dozoru a pod. • Možné rozdělení kritérií je následující: • příčiny rizik, • oblast podnikatelské činnosti, • započitatelnost rizika do nákladů, • obsah a vzájemné vazby podnikatelského rizika, • konkrétní podnikatelské prostředí, • plnění stanovených cílů. • Uvedené třídění nemusí být konečné, klasifikační kritéria je možné specifikovat pro různé odvětví průmyslu, konkrétní situaci v daném časovém úseku a pod.

26. Snad nejlépe jsou konkretizované finanční rizika. Je to pochopitelné, protože finanční instituce pracují s riziky na profesionální báze a jejich různorodý vliv na podnikatelskou činnost berou velmi vážně a zodpovědně. I přesto jsou v odborných kruzích známé případy nezodpovědného vztahu pracovníků bank při spravování svěřených finančních prostředků. Pokud selhává řízení vyšším manažmentem nebo kontrola vnitřním auditem, posiluje se pokušení dealerů provádět podvodné dealerské operace. Dealeři takových podniků nebo bank přitom sjednávají kontrakty, které jsou pro podnik nebo banku apriori nevýhodné nebo příliš rizikové. Vzhledem k volatilite úrokových měr bývá obtížné odhalit,že cílem těchto obchodů byl nepoctivý úmysl.

27. Jestliže Nick Leeson svými spekulacemi před rokem 1994 přivedl ke krachu prestižní anglickou banku Barings, Eduardovi Nodilovi se s Riječskou bankou (RB) podařilo téměř to samé. Broker Nodilo spekuloval s prostředky klientů na devizovém trhu. Ztrátové obchody se pokoušel vyrovnat dalšími spekulacemi s ještě většími sumami. Dělal to tak dlouho, až to celé prasklo. Od začátku října 2001 byl broker za mřížemi a dcerská banka Bayerishe Landensbank (59,9 % v RB) na pokraji propasti. Banka totiž neutrpěla jen přímou finanční škodu okolo 100 mil.eur, ale její klienti v panice vybrali další desítky miliónů. Takových příkladů samozřejmě existuje daleko více, co jenom podtrhuje riziko nedostatečného řízení rizik.

32. V roku 2007 způsobil obrovské problémy 31- ročný makléř Jerome Kerviel Francouzské bance Sociéte Générale vyrobením obrovské ztráty 5 mld. Eur. Náplní jeho práce byla arbitráž, tzn. Nakupování futurit, riziko měl snižovat hedgingem. Proto,aby si zabezpečil větší provize, plnil jen první úlohu. V čase největšího propadu akcií za posledních 5 let – důsledky hypotekární krize měl otevřené pozice na evropské akciové indexy – zejména DAX za 50 mld.eur. Nejde o zpronevěru,ale o důsledek nedostatečného kontrolního mechanizmu banky, které se po pádě banky Bearings – 1,4 mld. USD, významně posílily

33. Základními principy eliminace podvodů jsou: • Dohled představenstva,dozorčí rady a manažmentu na proces řízení rizik, • Správný proces řízení rizik,který zahrnuje obezřetnostní limity na rizika, vhodné postupy řízení rizik a informační systémy, průběžné monitorování rizik a časté informování manažmentu.