Lekce 8.

1. Lekce 8. Fondy a investice do nich

2. Citát dne Lidstvo jde stále vpřed, ale člověk zůstává pořád stejný. JOHANN WOLFGANG VON  GOETHE

3. Všeobecné informace o fondech • Pokud se rozhodnete investovat a netroufnete si na vlastní pěst, můžete tak učinit kolektivně prostřednictvím otevřených podílových fondů. V současnosti existuje několik základních kategorií fondů, které se vzájemně liší investičními cíly, rozložením rizika a časovým horizontem, po kterém by měly přinést výnos. V každém případě se investicí do oblasti fondů vzdáváte přímého ovlivnění rozložení těchto investic. Navíc se musíte vzdát části výnosu ve prospěch zřizovatele fondu. Výhodou je rozložení rizika .

4. Typy fondů – fondy peněžního trhu Fondy peněžního trhu jsou mezi tuzemskými investory nejvyhledávanější kategorií fondů. Podle statistik asociace AKAT dosahuje majetek ve fondech peněžního trhu 40% všech investic do fondů. Peněžní trh je efektivní alternativou k termínovaným účtům. Tyto fondy jsou nejkonzervativnější investicí, protože kolísavost ceny jejich podílového listu je velice nízká. Nízké riziko kolísavosti ceny těchto fondů je ovšem zaplaceno nízkým potenciálem výnosu. Fondy peněžního trhu v dlouhém horizontu dokáží pokrýt inflaci, případně přinést jen něco málo nad ní. Investoři v podstatě jen investicí do fondů peněžního trhu uchovávají kupní sílu svých peněz. Vzhledem ke svému konzervativnímu charakteru investují fondy peněžního trhu jen do krátkodobých dluhopisů a pokladničních poukázek. Jejich splatnost je velmi krátká k čemuž se váže nízká rizikovost těchto dluhopisů, ale také nízký výnos.

5. Typy fondů – fondy peněžního trhu Při investici do těchto fondů peněžního trhu je důležité zaměřit se zejména na celkové náklady fondu. V dobách, kdy fond peněžního trhu vydělal řekněme 7,5 %, se náklady ve výši 1 % nezdály být až tak podstatné, ale v momentě, kdy mají fondy peněžního trhu potenciál vydělat asi kolem 2 % za jeden rok, jsou náklady velmi důležité. K tomu se váže také daňové zatížení. Velmi důležitá je u fondů peněžního trhu také volba měny, ve které fond investuje. Je proto nutné, aby investice byla provedena ve měně, ve které se investor pohybuje a ve které plánuje prostředky později utratit. Pro českého investora je to tedy primárně česká koruna. Při porušení této zákonitosti se totiž z konzervativní investice stává spekulace na pohyb směnného kurzu. Může se jednoduše stát, že fond peněžního trhu např. v eurech vydělá 3 %, ale koruna k euru posílí o 20 % a investor je v korunách 17 % v mínusu.

6. Vývoj hodnoty jednoho fondu PT Cena podílu vzrostla za 1 rok o 1% . Správa zabere 0,55%!

7. Typy fondů – akciové fondy Akciové fondy jsou pro investora nejrizikovější, ale v dlouhodobém horizontu také nejziskovější. Dokazují to burzovní statistiky za posledních padesát let v Evropě a více než osmdesát let v USA. Portfolio manažer akciového fondu typicky nakupuje za peníze vybrané od investorů akcie firem, o kterých si myslí, že se jim v budoucnu bude dařit. Problém je v tom, že burzovní hodnoty jednotlivých akciových titulů v čase hodně kolísají. Bohužel je reálné, že hodnota investice v akciovém fondu několik let klesá. Zatím se ale v historii vždycky trend obrátil a následný růst více než vynahradil předcházející pokles. Růstový trend akcií vychází z logiky akciových společností, jejichž hlavním cílem je dosažení zisku, který inkasuje akcionář.

8. Typy fondů – akciové fondy Investor, který si koupil akcii jednoho konkrétního titulu, nese riziko špatného výběru. Obranou je rozložení portfolia, tak zvaná diverzifikace. Investor nekoupí velký balík jednoho akciového titulu, ale například akcie deseti různých firem z různých odvětví. Když jedna zklame, ostatní můžou celkovou investici ještě zachránit. Nevýhodou pro drobného investora jsou vysoké transakční náklady. Při nákupu zaplatí desetkrát poplatek obchodníkovi s cennými papíry, který jeho jménem konkrétní akcie na burze nakupuje. Náklady diverzifikace lze elegantně obejít investicí do otevřeného podílového fondu akciového typu. Portfolio manažer akciového fondu zpravidla nakupuje několik desítek až stovek různých akciových titulů. Některé z nich zabírají v majetku fondu významnou část (například pět procent), jiné nepatrnou (několik desetin procenta). Záleží na investiční strategii konkrétního fondu.

9. Vývoj akciového fondu Sporotrend

10. Historie vývoje fondu Sporotrend

11. Typy fondů – zajištěné fondy Jde o fondy garantující minimálně návrat vložených prostředků. Řada investorů se ráda vzdá části potenciálního zisku za jistotu nulové možné ztráty. Někteří analytici přirovnávají zajištěné fondy k formě pojištění investice – musím zaplatit určitý poplatek (vzdám se části potenciálního zisku), ale v případě nepříznivého vývoje investice neskončím ve ztrátě (je pojištěná). Zajištění tedy nikdy není zdarma, ale je vyváženo tím, že se investor dobrovolně vzdá možného výnosu. Společným znakem všech zajištěných fondů zůstává především vymezená doba investice. Zpravidla se jedná o dva až pět let. Investor sice může ze zajištěného fondu vystoupit dříve, ale pouze za cenu vysokých poplatků a navíc tím ztrácí nárok na garanci. Zajištěné fondy jsou ze svého principu nelikvidní. Většina stávajících zajištěných fondů nabízí investorovi garanci alespoň nějakého minimálního zisku. Příkladem je slib návratu 105 % původně vložené částky na konci doby investice při jakémkoli vývoji trhů. Fondy se od sebe liší rozpětím minimálního a maximálního zhodnocení. Další odlišností jednotlivých fondů je podkladové aktivum, na jehož vývoj je navázán investorův zisk. To jsou tak zvané zaklikávací fondy. Doba investice je rozdělena na několik období a pokud v daném období podkladový index vzroste alespoň o určitou hodnotu nebo neklesne pod určitou hodnotu, je výnos z období zakliknut a investor už o něj nepřijde.

12. Vývoj jednoho zajištěného fondu Zajištěný fond Click 5 ČSOB

13. Tabulkový vývoj fondu

14. Typy fondů – smíšené fondy Smíšené fondy investují do akcií, dluhopisů a peněžního trhu zároveň a vytváří tak portfolio investora v jednom jediném fondu. Hlavním myšlenkou smíšených fondů je diverzifikace, která má pomoci snížit investiční riziko. Zároveň často dochází k aktivnímu řízení fondu, tzn. přeskupování podílů v jednotlivých investičních třídách v čase, podle aktuálního výhledu manažera. Podíly akcií, dluhopisů a peněžního trhu se v portfoliu fondu mění v rámci pravidel, která jsou uvedena ve statutu každého fondu. V tom spočívá hlavní výhoda a jednoduchost podílových fondů. Smíšený fond je tedy nástrojem, který je určen pro relativně jednoduché řešení investičních potřeb. Smíšené fondy, stejně jako fondy peněžního trhu, dluhopisové a akciové nabízí každá investiční společnost. Tím, že je ale možné smíchat do fondu podíly jednotlivých cenných papírů, vzniká nepřeberné množství investičních strategií, které se mezi sebou nedají jednoduše srovnávat. U fondu s vyšším podílem akciové složky bude cena logicky více kolísat. Při výběru smíšených fondů je důležité velmi dobře prostudovat jeho investiční strategii, protože každý typ smíšeného fondu je určen pro jinou skupinu investorů.

15. Typy fondů – smíšené fondy Smíšené fondy se mezi sebou neliší jen z pohledu rozdílných podílů akcií a dluhopisů v portfoliu, ale také například regionálním zaměřením. Mohou se vyskytnou dva fondy, které mají stejnou alokaci například 70:30 (akcie : dluhopisy), ale jeden fond drží akcie globální a druhý akcie středoevropské, což je velký rozdíl. Stejný problém se týká i dluhopisů, je rozdíl, jestli drží fond eurové nebo korunové dluhopisy. Tím se dostáváme k měnovému riziku, které může velmi „zamíchat“ výkonností celého fondu. Podkategorií smíšených fondů jsou i fondy životního cyklu. Tyto fondy přeskupují investiční strategii od nejvíce rizikové po nejméně rizikovou (z akcií do dluhopisů a následně peněžního trhu) na stanoveném dlouhém investičním horizontu. Investor podstupuje riziko ve své životní produktivní fázi a v neproduktivní fázi (důchodu), kdy zhodnocené prostředky čerpá je investice nastavena nejméně rizikově.

16. Vývoj jednoho smíšeného fondu

17. Typy fondů – fondy fondů Fondy fondů přišly s poměrně zajímavou myšlenkou směřující k mnohem vyššímu rozložení rizik, než které nabízí klasické podílové fondy. Klasický podílový fond totiž nakupuje jednotlivé cenné papíry a v portfoliu jich má typicky kolem 50-100. Fond fondů ale volí jinou cestu – místo konkrétních akcií či dluhopisů nakupuje do svého portfolia podílové listy jiných fondů, takže tím dochází v podstatě k jakési diverzifikaci na druhou. To je myšlenka poměrně zajímavá. Důležité ale je, jak se investiční společnost umí v takovýchto fondech poprat s náklady. Nejen, že musí hradit všechny klasické náklady vznikající u všech fondů, jako jsou náklady na správu portfolia, poplatky za obchodování a jiné fixní náklady, ale také všechny tyto náklady v podstatě platí ještě jednou na úrovni fondů, které nakupují do svého portfolia. Dochází tak k tomu, že se poplatky vlastně platí dvakrát. A na této úrovni je potřeba rozlišit mezi dobrým a špatným fondem fondů (z hlediska nákladovosti). Ty lepší totiž umí vyjednávat s fondy, které nakupují do svého portfolia lepší podmínky nákupu, a to se týká např. zejména výše vstupního poplatku. Ty horší pak svůj potenciál výkonnosti snižují o placení vysokých poplatků. Podobné je to také s manažerským poplatkem, které fondy fondů musí platit manažerům fondů, které nakupují do portfolia. Informace o práci s náklady ale není běžně dostupná a investor tak vidí jen jednu stranu mince. Vidí vstupní a manažerský poplatek samotného fondu fondů, ale už nevidí celkovou nákladovost, do které se promítá i nákladovost podfondů v portfoliu..

18. Graf kurzu(ČOJ / 1 pl) Graf majetku(ČOJ celkem) Ukázka fondu fondů - Pioneer

19. Typy fondů – dluhopisové fondy Dluhopisové fondy se z pohledu rizikovosti řadí hned za fondy peněžního trhu. Jejich potenciál výnosu je vyšší, stejně tak je však vyšší i riziko, které investoři podstupují. Proto jsou určeny pro investory s delším investičním horizontem, který by měl dosahovat minimálně tří a více let. Dluhopisy jsou v podstatě dlužné cenné papíry jejichž doba do splatnosti je typicky delší než jeden rok. Tím je primárně určena jejich vyšší rizikovost vzhledem k nástrojům peněžního trhu. Dluhopisy samy o sobě jsou velmi širokým pojmem, který obsahuje několik dalších podskupin se značně rozdílnou rizikovostí. Rizikovost dluhopisů závisí zpravidla na dvou základních aspektech: jedním z nich je doba do splatnosti dluhopisu a druhou je bonita emitenta (ten kdo dluhopis vydává). Čím je doba do splatnosti delší, tím adekvátně roste riziko jeho splacení, ale zároveň za normálních okolností také dluhopisový výnos. Výnosem dluhopisu rozumíme odměnu za to, že půjčujeme emitentům peníze (kupujeme dluhopis) na určitou dobu. Čím je tato doba delší, tím je odměna vyšší.

20. Typy fondů – dluhopisové fondy Druhým aspektem je kreditní bonita emitenta, která se měří pomocí hodnocení ratingových agentur (S&P, Moody´s). Bonita znamená schopnost emitenta dostát svým závazkům (tzn. ve stanovené době splatit dluhopis). Čím je bonita emitenta horší, tím roste riziko, že na konci splatnosti dluhopisu nedojde k jeho splacení. Viz Řecko. Je důležité vědět, že tyto rozdíly ve výnosech a rizicích u jednotlivých typů dluhopisů jsou značné. Není tedy dluhopis jako dluhopis. „Nejbezpečnější“ (nejméně rizikové) jsou dluhopisy státní. Následují firemní dluhopisy investičního stupně, což jsou dluhopisy kvalitních společností, jejichž rating podle agentury S&P není horší než BBB. Další skupinu již tvoří rizikové dluhopisy. Patří sem dluhopisy s vysokým výnosem tzv. „High Yield“, což jsou dluhopisy firem mimo investiční stupeň (s horší bonitou) a dluhopisy rozvíjejících se zemí tzv. „Emerging Markets“. Ne všichni investoři totiž ví, že rizikovost takovýchto skupin dluhopisů se může blížit akciovým trhům! Specifickým rizikem u dluhopisů je měnové riziko. Zde je třeba opět rozlišovat jednotlivé skupiny dluhopisů podle rizikovosti. Obecně platí zásada, že čím, je rizikovost dluhopisu nižší, tím méně by měl investor „chodit“ do měnového rizika. Naopak, když je rizikovost některých typů dluhopisů vyšší (dluhopisy s vysokým výnosem, dluhopisy rozvíjejících se trhů), mají tedy i vyšší potenciál výnosu, který umožňuje měnová rizika podstoupit. V těchto případech je možné investovat i do fondů, které nejsou orientovány do české koruny. Nezbytné je ještě připomenout základní zákonitosti, které mají na vývoj dluhopisů vliv. Dluhopisy primárně reagují především na inflaci, potažmo změny úrokových sazeb. Jestliže rostou inflační očekávání, rostou i úrokové sazby a dluhopisový výnos, ale zároveň s tím klesá cena dluhopisu. Díky tomu může za určitých podmínek dojít i k poklesu tržní hodnoty podílového listu dluhopisového fondu. Obecně lze říci, že dluhopisy patří do každého portfolia a jejich podíl se odvíjí od typu investora. Význam dluhopisů je důležitý především díky jejich malé závislosti (nezávislosti) na vývoji akciových trhů.

21. Graf výkonnosti jednoho dluhopisového fondu

22. Typy fondů – uzavřené fondy a fondy nemovitostí Jde o poměrně špatně přístupné fondy, které jsou vytvářeny za účelem využití nemovitého i movitého majetku skupinou velkých investorů. Výhodou pro člena tohoto fondu je nejen využití svých prostředků, ale i možnost pronájmů nabízených prostředků ostatními členy. V neposlední řadě je velkou pobídkou malé daňové zatížení takovéhoto majetku.

23. Typy fondů – uzavřené fondy a fondy nemovitostí

24. Typy fondů – hedge fondy Hedgeový fond je stejně jako ostatní fondy institucí, která shromažďuje prostředky za účelem jejich společného investování a vhodného zhodnocení. Na rozdíl všech ostatních fondů nalezneme v jeho portfoliu našli nejen akcie a dluhopisy (nebo instrumenty peněžního trhu), ale i nemovitosti , finanční deriváty nebo komodity. Pokud má fond méně než stovku podílníků (podmínka pro US fondy), nemusí být registrované, a tudíž nepodléhají dohledu regulatorních orgánů ani žádnému plnění informační povinnosti. Navíc nikde na světě se po zakladateli fondu nepožaduje alespoň minimální zkušenosti v oblasti správy aktiv.