Trvání trestu po smrti pachatele

1. Trvání trestu po smrti pachatele JUDr. Pavel Salák jr., Ph.D. KDSP MU

2. Smrt – chápeme jako absolutní x může nastat i situace, kdy trest mohl trvat i po smrti pachatele • Následující situace: • Porušení tělesné integrity pachatele /jeho mrtvoly/ • Netělesný trest na mrtvém pachateli /trest „na cti“/ • Kombinace uvedených trestů Situace, které mohou nastat: 1. Odsouzený zemře při vykonávání trestu: Tresty podle Tereziany / Constitutio Criminalis Theresiana, 1768, platil pro Rakousy a české země/ Kruté tresty – upálení, čtvrcení, lámání kolem sdola nahoru a lámání kolem shora dolů 2. Tresty, které následovaly po smrti odsouzeného: Ferdinandea /Hrdelní řád Ferdinanda III., 1656 pro Dolní Rakousy/: -spálení mrtvého, vbití v kolo, přibití ruky na šibenici, probití srdce, …. 3. Pachatel zemře před vykonáním trestu

3. Tresty na mrtvém pachateli I. – městské právo ve středověku Jihlavské městské právo /cca 1249/ Muž, který přistihne nevěrnou ženu má právo oba pachatele zabít, žena i milenec pak mají být nadto ještě probodeni kůlem /trest za nevěru podle jihlavského práva/ Privilegium Smila z Lichtenburka pro Německý Brod /1278/ V případě kvaltu /heymsuchung/: „Item kdož byl přemožen, že by mocí na duom běžal, má sťat býti. ..... A jestliže by ten násilník tu ( rozuměj v nutné obraně – pozn. autor) zabit byl, jakžkolivěk zabitý, má sťat býti.“ Vyobrazení: www.novinky.cz, archiv Bobková

4. Trest na mrtvém pachateli II. - Martin Fruwein • Martin Fruwein z Podolí (* ? Kowary/Schmiedeberg/ ve Slezsku, + 7. 6. 1621 Praha) • Advokát a měšťan Starého města pražského • Defensor za jednotu bratrskou, aktivní podíl na přípravě stavovského povstání • 1618 direktorem za mětský stav • 1619 – povýšen do rytířského stavu, hofrychtéř královských i věnných měst • 1620 – zajat, vězněn a vyslýchán x po sdělení rozsudku využil nepozornosti stráží a skočil z Bílé věže do Jeleního příkopu • Po třech dnech bylo jeho tělo vyneseno z Jeleního příkopu, dopraveno na bělohorské bojiště a zde rozčtvrceno, jedna část zůstala u bělohorské silnice, zbývající tři u různých městských bran a hlava pak byla připevněna k šibenici na Koňském trhu /dnešní Václavské náměstí/

5. Trest na mrtvém pachateli III. – sebevrazi „kdo sám sebe zavraždí, tělo i duši ztratí“ – církevní nauka Trest: Odepření pohřbu + konfiskace majetku Spálen „jako nerozumné zvíře“ zákoník z r. 1803 §§ 203 a 498: pokud se sebevraždy dopustil zločinec, musí být trestní rozsudek vyvěšen po tři dny na šibenici a má být třikrát v zemských novinách uveřejněn Ne rozsudkem, ale již činem je pachatel vinen – proto se vykonává trest i na mrtvém těle

6. Prevence – vystavení těla pachatele • Poprava Spartakových otroků a jejich umístění podél Via Apia • Ciceronova hlava – důkaz , že byl zabit /podobně hlava Pompeia Magna předaná Caesarovi, popř. hlava Quinctilia Vara, ukazovaná jako výraz síly Cherusků Marobudovi/ • Tělo ponecháno na šibenici, dokud se nerozpadlo, popř. mohla být hlava /či jiná část/ vystavena jinde/ - staroměstská exekuce vedle Prahy ještě hlava Jana Šultyse z Felsdorfu byla vystavena v Kutné Hoře a hlava Maxmiliána Hošťálka z Javořic v Žatci • 1787 - Josef II. Zákon o zločinech a trestech na ně: • Pachatel musí být na šibenici vystaven po dobu 12ti hodin a pak teprve pohřben • Ústup pod veřejných poprav – jen ve výjimečných případech • Retrbuční soudnictví x postupně se od veřejnosti ustupovalo z důvodu negativního ohlasu ze zahraničí • Spíš než odstrašení – akt pomsty a důkaz, že daná osoba skutečně již nežije /Nicolae Ceauşescu/

7. K varování i k zapomnění Řím Damnatio memorii – zákaz veřejného pohřbu se slavnostními projevy, zničení soh, vymazání jména , zákaz dané jméno používat v rodině…/ Germáni „necetur in luto“ – zloděj měl být oběšen x nevěrná žena utopena v bažině /navíc ještě na ní měli být naházeny větve/ Jan Hus – 1415 – upálen a popel rozházen do Rýna Savonarola - 1498 – oběšen a poté spálen Kronika Ulricha z Richenthalu, 15stol.

8. Pohřbívání v Římě De cadaveribus punitorum – D 48,24,1-3 Dig. 48.24.1 Ulpianus 9 de off. procons. Corpora eorum qui capite damnantur cognatis ipsorum neganda non sunt: et id se observasse etiam divus augustus libro decimo de vita sua scribit. hodie autem eorum, in quos animadvertitur, corpora non aliter sepeliuntur, quam si fuerit petitum et permissum, et nonnumquam non permittitur, maxime maiestatis causa damnatorum. eorum quoque corpora, qui exurendi damnantur, peti possunt, scilicet ut ossa et cineres collecta sepulturae tradi possint. Dříve těla těch, co byli odsouzeni k smrti nemohla být odepřena - Těla odsouzených k smrti nemohou být odepřena příbuzným, což píše i Augustus ve svém životopise. Nyní je ale situace taková, že tělo může být pohřbeno jen je-li vyžádáno a je udělen souhlas. Ten nebývá udělen, dopustil-li se pachatel velezrady. Dokonce je možno požádat i o zbytky těla – kosti a popel – osob odsouzených k upálení. Marcianus 2 publ. Si quis in insulam deportatus vel relegatus fuerit, poena etiam post mortem manet, nec licet eum inde transferre aliubi et sepelire inconsulto principe: ut saepissime severus et antoninus rescripserunt et multis petentibus hoc ipsum indulserunt. - Byl-li někdo odsouzen k vyhnanství, trest trvá i po smrti a jeho tělo tedy může být pohřbeno jinde jen se souhlasem císaře jak v reskriptech uvedl Severus a Antoninus, přičemž často poskytnuly onu laskavost lidem, kteří o to požádali Paulus 1 sent. Corpora animadversorum quibuslibet petentibus ad sepulturam danda sunt. - Tělo odsouzeného má být vydáno k pohřbu komukoliv, kdo o to požádá.

9. Středověk a novověk Klatba: „tělo ponechán zvířatům v lese, ptákům v povětří a rybám ve vodě“ Tělo ponecháno na popravišti, zpravidla dokud nespadlo a zde také pohřbeno Výjimka – 1622 hlava Jáchyma Ondřeje Šlika sňata a pohřbena spolu s tělem x na základě povolení panovníka, který vyhověl prosbám jeho manželky Zákon o zločinech a trestech na ně r. 1787 - trvá zákaz pohřbívání odsouzených rodinou /výsledně uvedeno/ zákon č. 119/1873 ř.z, trestní řád § 404 : „Tělo popraveného budiž v tichosti pohřbeno v noci na místě zvlášť k tomu určeném; může se však vydati k pochování jeho rodině, žádá-li o to a není-li proti tomu námitek. Také v tomto případě se smí pohřeb vykonati jen v tichosti a beze vší nádhery.“ zákon č. 87/1950 Sb. , trestní řád – není tato problematika řešena

10. 20. Století – vybrané osudy JUDr. Emil Hácha /1872 - 27.6. 1945/ - podlehl chorobě ve vězeňské nemocnici, tělo vydáno rodině, ovšem pod podmínkou, že pohřeb proběhne bez všech oficialit, v Prazea jméno nebude rodinném hrobě na Vinohradském hřbitově uvedeno Karl Hermann Frank /1898 - 22. 5. 1946/ - odsouzen k trestu smrti a před 5000 diváky na dvoře Pankrácké věznice oběšen, tělo pohřbeno do anonymního hrobu na Ďáblickém hřbitově /údajně rodina neprojevila zájem/ Msgr. Jozef Tiso /1887 – 18.4. 1947/ - popraven oběšením, rodina požádala o vydání těla, ale žádosti nebylo vyhověno a byl pohřben tajně Rudolf Slánský /1901 – 3. 12. 1952/ - popraven oběšením, počátkem ledna 1953 bylo jeho tělo /spolu s těly ostatních 12ti odsouzených/ zpopelněno a popel byl vysypán na neznámém místě v okolí Prahy /na silnici na Benešov?/

11. Použité materiály: Bestová, C., C., Trest smrti v německo-českém porovnání. Brno: Doplněk, 1996 Brunner, A., Die Rechte an den Leichen den Hingerichteten. Juristische Blättern, roč. 9, 1881, č. 45,s. 545-547 Čelakovský, J.,Codex iuris muicialis II. regni bohemiae. Privilegia regalium ciitatum provincialium annorum 1225-1415. Praha: Dr. Edv. Grégr, 1895 Dostalík, P., Hrob jako res extra commercium. in: Bubelová, K. /ed./, Res – věci v římském právu. Sborník příspěvků z 10. konference právních romanistů ČR a SR konané ve dnech 14. – 16. 3. 2008 v Olomouci. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2008, s. 79-89 Flodr., M., Brněnské městské právo: zakladatelské období /-1359/. Brno: Matice Moravská, 2001 London, A., Doznání. Vimperk: Stráž, 1969 Malý, K., České právo v minulosti. Praha: Orac, 1995 Pasák, T. , JUDr. Emil Hácha. Praha: Horizont, 1997 Petráň , J., Staroměstská exekuce. Praha: Mladá fronta, 1985 Rašla, A. , Proces s dr. J. Tisom. Bratislava: Tatrapress, 1990 Skřejpek, M. poodkryté tváře římského práva. Praha: Havlíček BRAINTEAM edice Avenira, 2006 Sokol, P., Šibenice v Bečově nad Teplou a archeologie popravišť. Archeologické rozhledy. roč. LV, 2003, s. 736-766 Stieber, M., Dějiny veřejného práva ve střední Evropě, nástin. Kniha třetí: právo trestní. Praha: vlastním nákladem, 1937 Storch, Fr., Řízení trestní rakouské, II. díl. Praha: Jednota právnická, 1897 Ströbinger, R., Vražda generálního tajemníka. Kaplan, K., zpráva o zavraždění generálního tajemníka. Praha: Mladá Fronta, 1992 Tunys, L., Noc před popravou: K. H. Frank a jeho obhájce. Praha, J. a J. , 1995 Vyobrazení: http://www.cestujme.cz/sibenice/sibenice.php?jaz=0 http://www.moskyt.net/view.php?cisloclanku=2008050004 www.novinky.cz http://pospolitost.wordpress.com/2008/04/21/priebeh-zatknutia-vaznenia-politickeho-procesu-a-justicnej-vrazdy-prveho-prezidenta-dr-jozefa-tisa/ www.thelatinlibrary.com www.wikipedie.cz http://www.zasvobodu.cz/clanek.php?c=126

12. DĚKUJI ZA POZORNOST Pavel Salák jr.