Download
1 / 8
E N D
Holocaustje označení pro systematické a státem provozované pronásledování a hromadné vyvražďování Židů prováděné nacistickým Německem a jeho spojenci v době druhé světové války. Někteří termín rozšiřují i na pronásledování a vraždění dalších etnických a náboženských skupin, homosexuálů či politických odpůrců režimu.Termín holocaust je anglická odvozenina z řeckého holokauston (česky zápalná oběť), což je označení pro náboženskou obětinu, která se celá spálí.
Oběti holocaustucca 30 mil.Hlavní obětí holocaustu byli Židé. Holocaust byl praktickou aplikací „konečného řešení židovské otázky“ (Endlösung der Judenfrage), kterým mělo být úplné vyvraždění židovské populace. Obvykle používaný počet židovských obětí je 6 - 8miliónů, některé odhady uvádějí i čísla o milión nižší. Vyvražděny byly dvě třetiny evropských Židů.RomovéDalším terčem vyvražďování byli Romové, s odhadovaným počtem obětí 220 tisíc (některé odhady uvádějí až 800 tisíc), což činí asi čtvrtinu až polovinu jejich předválečné populace.OstatníPronásledováni a vražděni byli také příslušníci slovanských národů, homosexuálové, jehovisté, lidé s nějakým tělesným či duševním postižením a političtí odpůrci nacismu. Celkový počet těchto obětí německých válečných zločinů se odhaduje na 12 až 26 milionůPřipomínání obětí holocaustuOběti holocaustu si mnoho států světa připomíná 27. ledna.
Holocaust je či některé z jeho částí jsou často terčem zpochybňování. Ačkoliv v drtivé většině případů není zpochybňována perzekuce Židů jako celek, vžilo se pro tento fenomén též hanlivé označení popírání holocaustu. V mnoha státech světa je toto hlásání teorie tzv. Osvětimské lži trestným činem.Zpochybňování holocaustu je v mnoha zemích světa trestným činem. To vyvolává i negativní reakce. Z řad zastánců svobody slova se mnohdy ozývají hlasy, že by státy neměly kriminalizovat některé názory na historii a zavádět tak historický konsensus za zákon.
Holocaust a ostatní státyNacistické Německo se při likvidaci Židů soustředilo nejen na německé Židy a ty nacházející se na území, nad nímž získalo v průběhu války kontrolu. Vyžadovalo též vydání Židů po svých spojencích a satelitech. Různé státy se k této otázce postavily různě. Za jeden z nejvstřícnějších států lze označit Slovenský štát, který nejenže Židy vydával z větší části z vlastní iniciativy, ale navíc za jejich odvoz nacistickému Německu z vlastní iniciativy platil[10] (nutno ovšem dodat, že vydávání bylo několikráte přerušeno a dokončeno bylo až po propuknutí slovenského národního povstání). V řadě dalších zemí bylo vydávání ve větší míře uskutečněno až na nátlak nacistů podpořený růstem moci pronacistických bojůvek a radikálním oslabení centrální vlády (např. Maďarsko). Velmi vlažný přístup k pronásledování Židů měla Itálie, byť i ona přijala protižidovské zákony. Zcela odmítavě se k celé záležitosti postavilo Finsko, které žádné protižidovské zákony nepřijalo a přes silný nátlak striktně odmítlo vydat nejen své občany židovského původu, ale i drtivou většinu Židů uprchlých ze zemí, které nacistické Německo ovládlo.V řadě zemí, které své židovské obyvatele a uprchlíky vydávaly, byly deportace přerušovány a pozastavovány díky diplomatickému úsilí neutrálních zemí. Významná byla snaha zejména Vatikánu, který opakovaně protestoval proti deportacím především na Slovensku, v Maďarsku a Chorvatsku, kde byl jeho diplomatický vliv nejsilnější a kde byla podle jeho vedení naděje na pozitivní účinek protestů. V Maďarsku v srpnu 1944 vedl papežský nunciusAngelo Rotta společnou delegaci pěti šéfů diplomatických zastoupení neutrálních zemí protestujících proti vydávání Židů do Německa (protest připojilo Portugalsko, Španělsko, Švédsko a Švýcarsko).
Provedení holokaustuNejhrůznějším prostředkem holocaustu byly vyhlazovací tábory, které představovaly doslova továrny mající za účel s maximální efektivitou zabíjet dodávané lidi a zlikvidovat jejich mrtvoly. Další Židé podlehli pogromům, byly povražděni polovojenskými a protižidovskými komandy nebo zahynuli v důsledku živoření za nelidských podmínek při transportu, v koncentračních táborech nebo v ghetech.Hromadně se popravovalo zastřelením, oběšením a jedovatým plynem (nejpoužívanější byl Cyklon B). Mrtvoly byly poté hromadně pohřbívány či spalovány.Nejznámější koncentrační tábory:Bełżec, Białystok, Dachau, Flossenbürg, Gross-Rosen, Hodonín u Kunštátu ,Lety uPísku,Lodžské ghetto ,Mauthausen, Osvětim ,Cikánský táborRavensbrück, Sachsenhausen ,Sobibor, Stutthof, Terezín, Trawniki ,Treblinka ,Varšavské ghetto.http://www.holocaust.cz/cz2/history/camps/camps
Vězni byli nejprve odvezeni "dobytčími" vlaky do koncentračního tábora, poté prošli selekcí. Ti, kteří měli "štěstí", tak byli označeni za práceschopné a ti, kteří byli neschopní, tak byli odvedeni do plynových komor. Mnoho lidí se selekce ani "nedočkali", protože pomřeli při převozu.Všechen majetek vězňů byl zabaven a využit. Vlasy mrtvých byly posílány do textilních továren na další zpracování. Stejně tak se zužitkovávaly i kosti (výroba mýdel), zuby, kůže, nehty, …Způsoby usmrcování:1. odstřelování- neefektivní, problémy s odstraňování mrtvých, nepohodlné2. zavádění kysličníku uhelnatého do hermeticky uzavřeného prostoru- neúčinná metoda, náročná na čas3. krystalická kyanovodíková sloučenina Zyklon B- v plynových komorách- velmi účinnéCo to byly plynové vozy?Plynové vozy byla nákladní auta určená k zadušení vetšího počtu vězňů. Nejprve byl kysličník uhelnatý, tvořený spalováním benzínu v motorech těchto vozů, zaveden do utěsněných komor. Tato metoda byla původně užívána jako součást programu "eutanázie", v jehož rámci nacisté zabíjeli fyzicky a duševně hendikepované Němce. Později, v září 1941, byli sovětští váleční zajatci zavražděni v Sachsenhausenu zavedením kouře do utěsněných komor samotného nákladního vozu. O dva měsíce později byly tyto mobilní plynové vozy převezeny do Sovětského svazu, kde je Einsatzgruppen použily k vyvražďování Židů. Když byl v prosinci 1941 založen vyhlazovací tábor v Chelmnu, byly zde tyto plynové vozy rovněž používány. Během nacistické nadvlády v Evropě byly plynové vozy použity k vyvraždění přibližně 700 000 osob.Ve vyhlazovacích táborech, postavených v rámci Operace Reinhard v Belzecu, Sobiboru a v Treblince, byl prvním plynem použitým k vraždění lidí kysličník uhelnatý získávaný z benzínových motorů nebo uvolňovaný z tlakových lahví obsahujících kysličník uhelnatý. Experimenty s používáním Cyklónu B, formy kyanovodíku neboli kyseliny kyanovodíkové, začaly v Osvětimi v září 1941.Kvůli nesnesitelným podmínkám v koncentračních táborech se mnoho vězňů pokusilo o útěk, ale téměř nikomu se nepovedlo utéct.Opatření proti uprchlíkům:- miniaturní minová pole- ploty s vysokým napětím- smečky zuřivých a hladových německých ovčáků a dobrmanů
