Světové právní kultury

1. Světové právní kultury

2. Světové právní kultury • Kontinentální (románsko-germánská) právní kultura • Angloamerická právní kultura (common law) • Náboženské a tradiční právní kultury • islámská • indická • čínsko-japonská • africká

3. Kontinentální právní kultura • Systém vzniklý na základě recepce římského práva • Je založen na dominanci zákonného práva (ostatní prameny jsou sekundární) • Charakteristická je osvícenská idea kodifikace

4. Kontinentální právní kultura • Subsystémy: • Francouzský (Code Napoleon) • Rakouský (ABGB) • Německý (BGB) • Švýcarský (ZGB) • Skandinávský (ovlivněn angloamerickým) • Latinskoamerický • Socialistický (do roku 1989)

5. Angloamerická právní kultura • Vznikla v Anglii, cestou kolonizace se rozšířila do celé někdejší britské říše • Zasahuje asi 1/3 světové populace • USA, Kanada, Austrálie, Nový Zéland, • Indie, Nigérie, Egypt • Irsko, Malta, Kypr

6. Smíšené právní kultury • Právní enklávy – území uvnitř státu patřící k jiné právní kultuře než zbylá většina (Skotsko, Louisiana, Quebec) • Smíšené právní kultury – země, kde se rovnocenně prolíná kontinentální a angloamerická kultura (Izrael, JAR, Zimbabwe, Srí Lanka)

7. Vznik a vývoj anglického práva • Král Jindřich I. (12. stol.) zavedl výlučné královské soudnictví pro určité věci – common law (společné právo) • Writ (žalobní příkaz) – ve 13. stol. omezen jejich počet • Equity – kancléřský soud rozhodoval na základě spravedlnosti - „Equity follows the law“ • 1873 – obě soudní soustavy sloučeny do jedné

8. Precedenty – kdo je tvoří? • Založeny na principu stare decisis • Závazný a přesvědčivý precedens • Závazné precedenty • 1) tvůrce i vázaný jsou součástí stejné soudní soustavy • 2) tvůrce stojí výše v systému než vázaný • Přesvědčivé precedenty - ostatní

9. Precedenty – jaká část je závazná? • Ratio decidendi – jádro rozhodnutí, musí být obecným pravidlem, je třeba jej hledat • Obiter dictum – ostatní části rozhodnutí • Odlišení (distinguishing) – pokud se skutkové okolnosti neshodují v relevantních aspektech, lze vytvořit nový precedens

10. Precedens a zákonné právo • Zákon má přednost před precedenčním právem • Zákonné právo hraje větší roli než dříve (oblast sociální a bezpečnostní) • Dokud není zákon aplikován, považuje se za tzv. deklarovaný

11. Prameny anglického práva I. • Zákony – Acts of Parliament – tvořeny zobecněním praxe a precedentů • Ústava – není „psaná“ - soubor obyčejů, zákonů a precedentů, neexistuje ústavní soudnictví • Nařízení vlády, vyhlášky ministerstev a další akty výkonné moci

12. Prameny anglického práva II. • Obyčejové právo (custom) • general custom – ústavní obyčeje • local customs – místní obyčeje • Právní literatura - jen několik málo významných historických právnických děl

13. Právo USA • Ztratilo význam členění soudcovského práva na common law a equity • Podíl a význam zákonného práva je v tomto právním okruhu větší • Právo tvoří na dvou úrovních (federální, státní) • Odlišnosti se projevují také v organizaci soudnictví, v právním myšlení

14. Struktura práva USA – zákonné právo • Existují vedle sebe právní řád federace a právní řády 50 států • Rozdělení pravomocí mezi státy a federací řeší Ústava USA • delegované pravomoci - pravomoci federace • pravomoci jednotlivých států • společné pravomoci • Kolizní právo – střet práva dvou států • Přednost federálního práva před státním

15. Struktura práva USA – precedenty • Rozhodnutí NS USA z roku 1938 - federální soudy musí aplikovat právo toho státu, které je pro danou věc rozhodné • Omezená existence federálního common law • Hrozba rozpadu práva USA – neoficiální unifikace práva jednotlivých států (sbírky soudcovského práva)

16. Prameny práva USA I. • Ústava USA - 1787 - je nejstarší platnou ústavou na světě, rigidní, 27 dodatků • Ústavy jednotlivých států • Zákony - především veřejnoprávní otázky • Akty výkonné moci - dekrety prezidenta, nařízení guvernérů, závazné předpisy federální i státní administrativy

17. Prameny práva USA II. • Soudní rozhodnutí - flexibilnější postoj vůči precedentu • Rušení existujících precedentů: • norma, která je v precedentu obsažena, je v praxi nepoužitelná • právní principy, ze kterých příslušný precedens vychází, se natolik změnily • změnily se relevantní skutečnosti (skutkové okolnosti) • Restatement of the Law (sbírky soudcovského práva)

18. Právo Kanady, Austrálie a Nového Zélandu • Parlamentní monarchie s federativním uspořádáním (pouze Nový Zéland je unitárním státem), ve kterých hlavu státu (britského monarchu) zastupuje generální guvernér • Základem právního systému těchto zemí jsou ústavy (Austrálie 1901, Kanada 1982, Nový Zéland nemá psanou ústavu)

19. Islámské právo • Šaría – „cesta“, je souborem Bohem zjevených pravidel, které musí zbožný muslim dodržovat, má-li náležitě plnit všechny své povinnosti • Fikh – „porozumění záležitostem náboženského zákona“, ve skutečnosti je to islámská právní věda • Islámské právo je ve svém jádru neměnné a nezměnitelné • Usiluje o regulaci veškerého lidského chování

20. Princip personality a teritoriality v islámském právu • Islámské právo jakožto právo určité náboženské skupiny vychází z principu personality, vztahuje se na všechny muslimy • Jsou-li islámské moci podřízeni i nemuslimové, zejména křesťané a židé, vztahují se na ně buď zvláštní normy nebo jsou podřízeni jurisdikci vlastních, tj. rabínských nebo církevních tribunálů • Teritoriální prvek však má určitý význam – nelze např. trestně stíhat muslima za trestný čin spáchaný mimo území islámského státu

21. Právo šíitské a sunnitské • Souvisí s prvním rozštěpením obce věřících (umma) nedlouho po Mohamedově smrti • Spor se vedl o otázce nástupnictví v čele obce – zda jím má být člověk volený (sunnité) nebo nástupnictví náleží nejbližšímu rodinnému příslušníkovi z Prorokovy rodiny (šíité) • Šíité dnes tvoří asi 7% z celkového počtu muslimů (Írán, Irák)

22. Další rysy islámského práva • Vzhledem množství právních norem zpracovávaných učenými právníky je islámské právo z velké části výsledkem práce právní vědy, nikoliv produktem činnosti zákonodárce • Islámské právo postrádá členění na jednotlivé oblasti či kategorie práva • O islámském právu můžeme mluvit též jako o přirozeném právu sui generis

23. Prameny islámského práva - Korán • Korán je svatým písmem muslimů a obsahuje sbírku textů, přednášených Mohamedem v průběhu jeho prorocké činnosti • Korán je rozdělen na 114 kapitol, zvaných súra a 6236 veršů, zvaných ája • Pouze necelá desetina z cca 6200 veršů se vztahuje k právním otázkám

24. Prameny islámského práva - Sunna • Výraz sunna označuje stezku, vyšlapanou cestu, přeneseně pak zaužívaný způsob chování, jde o soubor Prorokových výroků a jeho chování v určitých situacích • Slovo hadís označuje konkrétní zprávu o činech a výrocích Proroka, sunna je celým souborem těchto tradic • Hadísy jsou rozdělovány do mnoha kategorií dle obsahu, způsobu předání atd. Každý se dělí na dvě části – tvoří jej isnád, tj. řetěz tradentů, kteří zprávu jeden druhému postupně předali, a matn, tzn. samotné sdělení, zpráva, svědectví

25. Sekundární prameny islámského práva • Idžmá je třetím hlavním pramenem islámského práva - jedefinován jako jednomyslná shoda učenců v jakékoliv otázce, ohledně jejíhož řešení bylo dosaženo konsensu • Qijás (analogie) je čtvrtým nejdůležitějším pramenem islámského práva - představuje rozšíření významu normy na nový případ, který má s prvotní normou stejnou podstatu

26. Další prameny islámského práva • Urf – termín označující zvykové právo, opakující se, stálou kolektivní praxi • Idžtihád – představuje v islámském právu osobní názor, resp. kvalifikované použití vlastního úsudku • Fatva – je forma nábožensko-právního prohlášení islámských duchovních, které zdůvodňuje či posvěcuje z náboženských pozic určité jednání či politiku, je závazná jen v šíitské větvi islámu • Zákon – uznán jako pramen práva v rámci sekularizace politických režimů

27. Povinnosti člověka vůči Bohu • Tyto normy samy o sobě či svými důsledky prolínají i do práva, jde zejména o 5 pilířů víry: • Vyznání víry – „není boha kromě Alláha a Mohamed je Posel Boží“ • Modlitba – nahrazuje bohoslužbu (páteční polední modlitba) • Almužna - forma náboženské daně, jež je určena na obecně prospěšné a dobročinné účely • Půst - během ramadánu, od svítání do soumraku je zakázáno jíst, pít, kouřit nebo se oddávat smyslové rozkoši • Pouť do Mekky - alespoň jednou za život; platí pro každého, kdo je tělesně i duševně zdráv a má potřebné prostředky

28. Suverenita Boha • Politická doktrína realizovaná v islámských teokraciích • Podle této politické doktríny je to Bůh a nikoliv lid, kdo dodává legitimitu vládě a jejím zákonům • Vůle Boha je interpretována z Koránu islámskými učenci • Např. Írán (Rada dohlížitelů)