JARNÍ SKANZENOHRANÍ Srbská Kamenice o posledním březnovém víkendu LP 2011

JARNÍ SKANZENOHRANÍSrbská Kamenice o posledním březnovém víkendu LP 2011

Už naši předkové věděli, že na jaře nejprve musíme tělu dodat všechno, co mu zima odčerpala – a tak jsme statečně dodávali sílu z řeřichy, z jahelných karbanátků, jahelníku s meruňkami, mrkvového salátu s jablky a jako zákusek jsme si dali „pučálku“ , která se dělá z naklíčeného hrachu … To jsou potraviny, které nezakyselují a proto se asi nikdo ani chvíli netvářil kysele 

... všem chutnalo a díky nahromaděné energii ze všech těch zdravých dobrot byla pro Meluzíňata přírodovědná luštěnka,šifrovačka a hledačka doslova a do písmene – skoro hračka

V pátek večer přivezla Saša Filipa a Filip přivezl kytaru. Móóóc dobře si s tou dvanáctistrunnou krasavicí rozuměl a tak se zpívalo a hrálo a hrálo a zpívalo a Veverka zodpovědně dbala na to, aby nám z toho zpěvu nevyschlo v krku …

… bylo to moc prima a Meluzíňatům se vůbec nechtělo jít do postýlek - postupně se nechala ukolébávat, až se ze stavu bdění dostala do příjemného snění …

V sobotu nás po prosluněném týdnu čekal svěží jarní deštíček, který nás provázel v průběhu našeho putování. Začali jsme zkouškou odvahy a štíhlosti výstupem na loupežnický hrádek Šaunštejn. Hromadné foto dokazuje, že jsme se sem všichni statečně prodrali – bylo to ale „o prsa“

… při pokračování k Malé Pravčické bráně jsme lovili – každý podle libosti a svých potřeb. Tady třeba zákeřně odlovila Veverka Léňu … Nejspíš jí chtěla připravit o kytičku, kterou jsme dostali na počátku putování od Jindřicha. Tu si ale Lenka rozhodně nenechala vzít 

… pak jsme na foťák ulovili něco krásné přírodky a před výstupem k „bráně“ i něco k snědku

Mysleli jsme si, že Zdenda, který studuje regionalistiku „loví“ svým foťákem slečny, ale místo toho si do svého alba z cest nalepí každý patník, nápis a tlapatý kříž, který cestou potkal … inu proti gustu …

S úžasem jsme zírali, když nám Jindřich ukazoval, co všechno je schované v rašícím bukovém pupenu

Oba velcí Meluzíni - Radek i Jindřich - byli v neustálém obležení našich meluzínských mláďat – byl to neustálý boj s útočící přesilou …… inu, máme temperamentní a perspektivní mládí …

I Saša s Filipem si to parádně užívali. V neděli si dokonce ještě udělali výlet do jeskyně víl v Kyjovském údolí a domů se dostali až před půlnocí.

Deštík se chystal k další invazi a tak jsme se zašli na Mezní Louce zahřát čajíkem a česnečkou – načerpali jsme energii a vrhli jsme se rovnou do divočiny nejdivočejší – do Divoké soutěsky

Zatímco se velkoši kochali drsnou krásou Divoké soutěsky, Radek dával malošům lekci z fyziky – vyzkoušeli si, že ať hodí do vody sebešišatější šišku, vždycky udělá na vodě kroužky – jak je vidět, nemohli se pokusů nabažit – museli mu dát zapravdu, protože šišoid na vodě se jim i přes sebevětší úsilí nepovedl

Přírodo, přírodo, ty jsi ale krasavice bezkonkurenční …

Srdečný pozdrav Martinovi od „srdíčkové“ lípy u Lesního zámečku. Přejeme mu, aby se z „pajdajícího“ kapitána brzy stal zase „hrajícím“ kapitánem

Po návratu z přírodky se kluci pustili do přípravy společné večeře s takovou vervou, že se mi z té energie až zapařila čočka u foťáku

Nakrmili jsme se segedínem s knedlíkem a bramborovými šiškami s mákem. Navrch jsme přidali ještě ovocný salát od Saši s Filipem a tak trochu nás to všechno odrovnalo … jen někteří vytrvalci dokázali po takové nakládačce ještě hrát hry …

My, co si už nemusíme nic dokazovat, jak říká Martin,  jsme si dali chvíli pauzu, ale…

… ti nejmenší místo odpočinku „levitovali“. Že by to bylo po tom segedínu ?

V sobotu večer se ještě hrály aktivity a na kytaru, ale únava z výletu nás všechny přece jen trochu zmáhala … kolem půlnoci jsme si popřáli dobrou, díky letnímu času o hodinu kratší noc, a šli jsme do hajan …

Velikonoce jsou za dveřmi a tak bylo nezbytné si ve volných chvílích ještě připravit vlastnoruční pomlazovací náčiní. Práce i zkouška proběhly na výbornou – holky při testování ukázkově ječely až do dvoučárkového „c“

… a už tu byl zase konec. Jak je možné, že to vždycky tak hrozně rychle uteče …… někdo už musel odjet domů, Saša s Filipem jeli výletovat, Radek s Veverkou šli „klepat kosu“ , zbytek dal trochu do pořádku chalupu a jeli jsme se ještě podívat na …

… na nové přírůstky ve školním statku na Libverdě. Radek nám předvedl jak mu dává jalovička Libuška pac, Pečínku s Rožínkou jsme podrbali za hnědýma ouškama a na spokojeně přežvykující Plzničce nám bylo vysvětleno, jak že to té krávě v tom bachoru šrotuje

A to už byl opravdu definitivní konec • Tak nezbývá, než se těšit zase na příště. Tady Jindřich na rozloučenou obdivuje bledule jarní, ale za měsíc bychom se mohli, při troše štěstí, pokochat koniklecem otevřeným nebo alespoň lučním – pozvánka se už píše • Velký dík Mírovi a Evče za laskavé zapůjčení chalupy i za milý sponzorský dáreček – bylo to příjemné překvapení – ten soudeček 

JARNÍ SKANZENOHRANÍ Srbská Kamenice o posledním březnovém víkendu LP 2011