240 likes | 527 Views
2012. Heterotrofní výživa rostlin. vývojově původnější nepřijímají uhlík z CO 2 , ale jako zdroj uhlíku využívají organické látky ze svého okolí podle toho, odkud přijímají organické látky se rozlišují na saprofyty a parazity. Heterotrofní organismy:. = saprotrofy
E N D
2012 Heterotrofní výživa rostlin
vývojově původnější nepřijímají uhlík z CO2, ale jako zdroj uhlíku využívají organické látky ze svého okolí podle toho, odkud přijímají organické látky se rozlišují na saprofyty a parazity Heterotrofní organismy:
= saprotrofy vyživují se z odumřelých zbytků rostlin a živočichů většina bakterií a hub !!! SaprofytI:
cizopasné rostliny čerpající organické látky ze živých organismů (hostitelů) bakterie, houby, některé krytosemenné rostliny podle míry parazitismu : hemiparaziti a holoparaziti Parazité:
schopnost fotosyntézy = mají zelenou barvu hostiteli odebírají vodu a minerální živiny pomocí haustorií = přeměněné adventivní kořeny pronikající do xylému (např. jmelí) Hemiparazité
nezelené rostliny (podbílek šupinatý, kokotice ) • z cévních svazků odebírají kromě vody a minerálních látek, i asimiláty ! Holoparazité
Mezi autotrofií a heterotrofií existuje přechodný typ • rostlina pro svůj normální vývoj vyžaduje přísun některých organických látek - např. masožravé rostliny mixotrofie
soužití dvou systematicky různých organismů (zpravidla autotrofa a heterotrofa) oba jedinci mají z fyziologického svazku určitý prospěch lišejník – symbióza autotrofní řasy nebo sinice (fykobiont) s heterotrofní houbou (mykobiont) autotrofní složka vytváří asimiláty, které odebírá houba, naopak houba dodává řase vodu a minerální látky Symbióza:
symbióza hlízkových bakterií s kořeny bobovitých rostlin • bakterie fixují vzdušný dusík a přeměňují jej na dusičnany, potřebné asimiláty • mykorhiza – symbióza mezi kořeny vyšších rostlin a podhoubím hub SYMBIOZA
procesy příjmu, vedení a využití minerálních živin nezbytných pro život rostliny jednobuněčné organismy, vodní rostliny – celým povrchem těla vyšší suchozemské rostliny – kořenovým vlášením mimokořenová výživa rostlin – listy a nadzemní orgány, ale pouze některé látky Minerální výživa u rostlin
rostliny přijímají vodu a minerál. látky ve formě půdního roztoku • složení roztoku >pomocí metody vodních kultur (hydroponie) • koncentrace a dostupnost minerál. živin určována: • vlastnostmi půdy • metabolickou aktivitou kořenů – přísun energie ve formě ATP <<<příjem proti koncentračnímu spádu
hmotnost živého rostlinného materiálu tvoří biomasu vysušením čerstvých rostlin vzniká sušina spálením (mineralizací) sušiny se rozkládají organické látky za vzniku CO2, H2O, NO2 aj. zůstává nespalitelný podíl – popel
A) makrobiogenní prvky – C, O, H, N, S, K, P, Mg, Ca - obsaženy ve větším množství stavební funkce • B) mikrobiogenní prvky – Fe, Cu, Zn, Mn, Mo, B, Cl - katalytická funkce Biogenní prvky:
Uhlík – základním stavebním prvkem všech živých organismů - zdroje – atmosférický CO2,nebo HCO3- ve formě iontů půdního roztoku • Kyslík – základní význam při dýchání • přijímán jako molekula O2 z ovzduší • Vodík – nejvíce ve vodě a v této formě je i přijímán • stavební prvek, energetický význam Význam nejdůležitějších biogenních prvků
Dusík – přijímán ve formě NO3- a NH4+ kořeny • atmosférický N jsou schopny vázat jen sinice a bakterie (např. hlízkové) • Fosfor – významné děje látkového a energetického metabolismu • součástí nukleových kyselin, ATP, vitaminů,…
používají se pro zlepšení výživy kulturních rostlin a zvýšení jejich výnosů statková = organická - hnůj, močůvka, kompost, kejda, aj. průmyslová – dusíkatá (ledky, močovina amoniak), fosforečná (superfosfát) draselná (KCl, K2SO4 …), vápenatá (mletý vápenec, pálené vápno,…), kombinovaná Hnojiva:
prům. hnojiva mohou mít formu kapalnou nebo granulí překračování doporučených dávek vede k znehodnocovaní životního prostředí, především povrchových a podzemních vod
www.biolib.cz Biologie rostlin – Lubomír Kincl, Miloslav Kincl, Jana Jakrlová Zdroje informací: