HOSPODÁŘSKÁ POLITIKA Téma č. 4: Vývoj praktické HOPO – intervencionismus a konzervatismus

1. HOSPODÁŘSKÁ POLITIKATéma č. 4: Vývoj praktické HOPO – intervencionismus a konzervatismus BIVŠ – Břeclav, 26.2.2010, Petr Musil

2. Struktura: • zrod moderní praktické HOPO • obecný vývoj intervencionistické a konzervativní etapy v praktické HOPO • vývoj praktické HOPO ve vybraných zemích: • USA • UK • Německo • Japonsko

3. Vývoj praktické hospodářské politiky • počátky „hospodářské politiky“ – merkantilismus (15. – 18. století) • intervencionistický směr – doktrína hromadění zlata v zemi • období hospodářského liberalismu (18. – 1.třetina 20. stol.) – prakticky žádná HOPO – trh státní zásahy nevyžaduje • zrod moderní HOPO – pod vlivem Velké hospodářské krize 30. let 20. stol. • první ucelený HOPO program: New Deal – program F.D.Roosevelta na oživení US ekonomiky • New Deal obsahoval opatření jak konzervativního tak intervencionistického rázu

4. Intervencionistická etapa praktické HP • důsledek Velké hospodářské krize ve 30. letech 20. stol. • otřesena víra v samoregulační schopnosti trhů • ale: jaké byly skutečné příčiny krize? • skutečně šlo o selhání trhu? nebylo to důsledkem špatné hospodářské politiky? • např. Friedman – VHK jako důsledek špatné politiky FEDu (srovnej se současnou finanční krizí) • převaha názorů, které zdůrazňují aktivní zásahy státu do ekonomiky

5. Intervencionismus po WWII • praktická HP pod vlive neokeynesiánství • především USA a UK • v Evropě nejednotné • zcela mimo stojí Německo (SRN) • jinak různé (spíše národní) modifikace intervencionistické HP – např. Francie • 60. léta – vrchol intervencionistické etapy – od poloviny 60. let převládla i v Německu • Japonsko – specifický směr, tzv. „indikativní plánování“ • centrálně plánované ekonomiky (CPE) – nejhrubší forma intervencionismu

6. Krize neokeynesiánství • podcenění úlohy peněz v ekonomice • keynesiáství – předpoklad hospodářského výkonu pod Y*, ale: • ke konci 60. let problém s inflačními tlaky – ekonomiky narážejí na své potenciály • vyvrcholení v 70. letech – dva ropné šoky • současný pokles Y a růst P – do té doby pouze pokud klesal Y, tak P také klesala – tzn. nový jev • Phillipsova křivka přestala „fungovat“ podle tehdejší teorie • neschopnost neokeynesiánské teorie najít vysvětlení

7. Konzervativní obrat v HP • objevuje se pojem jako „selhání vlády“ • státní zásahy nejsou samospasitelné • teoretické vysvětlení „slumpflace“ podávají monetaristé – zejména M. Friedman, E. Phelps, R. Lucas • reinterpretace a rozšíření konceptu Phillipsovy křivky • renesance kvantitativní teorie peněz a rovnice směny (M.V=P.Y) • paralelně – ekonomie strany nabídky – A. Laffer • 80. léta a první polovina 90. let – praktická HP ve znamení návratu ke konzervativním hodnotám

8. Hlavní rysy konzervativní HP • důraz na cenovou stabilitu (v souladu s doporučením monetaristů) • snaha o omezení role státu v ekonomice • deregulace a privatizace • oddělení politické moci od odborových svazů • důraz na osobní svobodu a zodpovědnost jedinců primárně za sebe sama • snaha snižovat vládní výdaje a zejména výdaje sociální • snižování daňové zátěže • USA – Reagan (reaganomika), UK – Thatcherová (thatcherismus), GER - Kohl

9. Vývoj praktické HP v USA Vývoj HDP, cenové hladiny (1929 = 100) a míry nezaměstnanosti v USA během Velké hospodářské krize Zdroj: Slaný et al. (2003)

10. Program New Deal • 1933 – 1937 – program F.D.Roosevelta • spíše soubor opatření než ucelenou koncepci • strukturální programy – na obnovu zemědělství a průmyslu: regulace konkurence, cen, rozsahu výroby, minimální mzdy apod. • sociální programy – zavedení systému PAYG • daňová reforma – daňová progrese • podpora členství v odborech • reforma bankovního systému – oddělení retailového a investičního bankovnictví • federální pojištění vkladů • reorganizace centrální banky • regulace trhu cenných papírů • programy veřejných prací

11. Program New Deal • nepřinesl očekávanou obnovu US ekonomiky • předkrizové úrovně bylo dosaženo až v roce 1939 • konečné oživení přišlo až se vstupem USA do WWII – výdaje na zbrojení • rapidní růst vládních výdajů • strmý pokles nezaměstnanosti

12. Hospodářské výsledky USA 1940-1945 Zdroj: Tomeš et al. (2008)

13. Vývoj poválečné HP v USA – 50. léta • krátkodobá konjunkturální politika – Truman, Eisenhower • tzv. „stop and go policy“ • snaha o aplikaci Keynesových myšlenek • snaha aktivní hospodářskou politikou eliminovat hospodářský cyklus • ve fázi konjunktury měl být uplatněn princip „stop“, ve fázi poklesu princip „go“ • praktické problémy: časová zpoždění, neodhadnutí fáze cyklu, nedostatečná a opožděná statistická data • přesto úspěšné období, ale spíše díky WWII – výrazný technologický pokrok se z vojenského sektoru dostal do sektoru civilního

14. USA – 60. léta • přehodnocení „stop and go policy“ • nově: politika automatického jemného ladění • zaměření na střednědobý horizont • tzv. „New Economics“ – Kennedy, Johnson • vládní výdaje více systematizovány – již ne ad hoc opatření jako v 50. letech • výdaje směřovány do programu Apollo, sociálních programů, investičních daňových úlev • programy Medicare a Medicaid – hrazení zdravotní péče důchodcům a chudým • měnová politika – po vzoru Keynese, tj. nízké úrokové sazby (politika levných peněz), ale: • problém s narůstající inflací

15. USA – ropné šoky, 70. a 80. léta • inflace koncem 60. let více než 5% • ropné šoky 1973/4 a 1979/80 vyvolaly téměř 10% inflaci a hospodářský pokles • přehodnocení HOPO – důraz na stabilitu cenové hladiny • HOPO dle doporučení monetaristů – stabilizovat růst peněžní masy, důraz na měnovou politiku – přechod od řízení úrokových měr k řízení peněžní zásoby • fiskální politika – cílem snížit význam vládních výdajů v ekonomice

16. Reaganomika • politika spojena s R. Reaganem – 1981 – 1988 • cíl: snižování daní (dle Lafferovy křivky), podpora nabídkové strany ekonomiky, snížení vládních výdajů • neúspěšné: daně sice klesly, ale výdaje nikoli • problém tzv. dvojitého deficitu – vládní deficit (výdaje na „uzbrojení SSSR – program hvězdných válek) + deficit zahr.obchodu (souvislost s hospodářským oživením) • přesto úspěšné období – podařilo se stabilizovat cenovou hladinu, snížit UNE a oživit hospodářství

17. 80. léta - výsledky Zdroj: Tomeš et al. (2008)

18. Od Clintona k Bushovi • hlavní cíl Clintona: odstranit deficit federálního rozpočtu • po G.Bushovi deficit téměř 5 % HDP • kumulovaně měl deficit federálního rozpočtu klesnout o 510 mld. USD, a to: • prostřednictvím zvýšení daní a snížení výdajů • úspěšné, navíc nedošlo ke zpomalení ekonomiky – zřejmě významná role rozvoje informačních technologií • vytvoření federálních přebytků až 2,4 % HDP v roce 2000

19. Od Clintona k Bushovi • G.W.Bush – příklon ke konzervativní HOPO • volební program – snižování daňové zátěže • realizováno, ale: zároveň růst výdajů na obranu (War on Terror) • doprovázeno uvolněnou politikou FEDu • fiskální + monetární expanze = postupné přehřívání ekonomiky a vytvoření hypoteční bubliny • opět deficity federálních rozpočtů (velká podobnost s Reaganem)

20. Vývoj praktické HP ve Velké Británii • hospodářská krize 30. let se přelila i do Británie • v l. 1929 – 1931 klesala průmyslová produkce o 5 % ročně • export poklesl o 38 % ve stejném období • nezaměstnanost přesáhla 20% hranici • 1931 – opuštění zlatého standardu – libra již nebyla směnitelná za zlato • ve stejném roce devalvace libry o 40 % • snížení úrokových sazeb Bank of England na 2% • oživení ekonomiky již v r. 1932 • přechod na válečnou ekonomiku oživil ekonomiku • zároveň růst podílu vládních výdajů na HDP (z 17% v r. 1938 na 63 % v r. 1943)

21. Keynesiánská etapa – po WWII • britská ekonomika již v r. 1946 dosáhla předválečné úrovně • 1945 – Labour party zvítězila ve volbách • vlna znárodňování: uhelné doly, plynárny, elektrárny, železnice, civilní letectví, telekomunikace • zavádění různých sociálních programů – základy britského státu blahobytu • stop and go policy + demand management – po celá 50. i 60. léta • obecně podobné principy v HP jako v USA, navíc pokusy o indikativní plánování

22. Britská nemoc (British Disease) • období 60. a 70. let • problém: pomalý ekonomický rozvoj Británie • ostatní země OECD Británii „dohnaly a předehnaly“ – cca dvojnásobná tempa růstu HDP než Británie • zatímco v r. 1950 zaujímala Británie 2. místo v rámci OECD v HDP/os., v r. 1973 byla předposlední • podíl Británie na světovém obchodě klesl z 25% v r. 1950 na 11% v r. 1970 • příčinu lze spatřovat v nadměrné státní intervenci do hospodářství

23. Ekonomická úroveň Británie v l. 1950 a 1973(Británie = 100) Zdroj: Tomeš et al. (2008)

24. Ropné šoky – 70. léta • ropné šoky dolehly na britskou ekonomiku daleko více než na USA • první ropný šok navíc podpořen expanzivní politikou ve snaze snížit nezaměstnanost • inflace dosáhla přes 20 % • 9% inflace byla dosažena ještě před 1. ropným šokem (srovnej s USA) • konzervativní obrat v hospodářské politice

25. Hospodářské výsledky v 70. letech Zdroj: Tomeš et al. (2008)

26. Thatcherismus • spojeno s premiérkou M. Thatcherovou • období 1979 – 1991 • v oblasti měnové politiky příklon k monetarismu • v oblasti fiskální politiky (a politiky vlády obecně) příklon k ekonomii strany nabídky (podobně jako v USA) • deregulace, privatizace (British Telecom, British Airways atd. • radikální snížení přímých daní (před Thatcherovou nejvyšší mezní sazby daně z příjmů 83 %, úroky a dividendy až 98 %) • radikální omezení moci odborů (např. zrušení zásady „closed shop“ – povinnost zaměstnávat pouze členy odborů)

27. Hospodářské výsledky – 80. léta Zdroj: Tomeš et al. (2008)

28. New Labour – období vlád Tonyho Blaira • myšlenka „třetí cesty“ – něco mezi thatcherismem a politikou „staré“ labouristické strany • nový rámec makroekonomické politiky – dlouhodobé udržení ekonomické stability • fiskálně-politický rámec – princip transparentnosti a odpovědnosti (růst kredibility fiskální politiky) • golden rule – vláda si v rámci 1 cyklu může půjčit pouze na investice a ne na běžné výdaje • sustainable investment rule – udržení čistého veřejného dluhu na stabilní a rozumné úrovni (40% HDP) • poměrně úspěšné – britská ekonomika opět získala svou dynamiku

29. Vývoj praktické HOPO v Německu • obrovské ekonomické problémy po WWI a v období Velké krize • po WWI – uvalení válečných reparací o velikosti 3-násobku Německého HDP roku 1913 • neschopnost splácet – tisk peněz • hyperinflace (v r. 1923 dosáhla roční míra inflace cca 105 000 000 000 % !!!) • 1923 – nová měna Rentenmark • 1924 – nová měna Reichsmark – obnoven zlatý standard (měna kryta z 30 % zlatem)

30. Reparace a Brüningova deflační politika • Dawesův plán – splátkový kalendář na reparace • jejich splácení bylo fakticky recyklací, neboť: • příliv US kapitálu do Německa – Německo muselo vytvářet obchodní přebytky, aby mohlo reparace splácet • kancléř Brüning prováděl deflační politiku – cílem bylo udržet konkurenceschopnost německého zboží, protože obchodní partneři se halili do protekcionismu • eskalace problému po propuknutí Velké krize v USA – pokles poptávky po (nejen) Německém zboží – dopad krize na Německo zdrcující

31. Hlavní rysy Velké krize v Německu • pokles HDP kumulativně o 30 % • růst nezaměstnanosti až na 30% úroveň • pokles průmyslové produkce na polovinu • pokles zemědělské produkce na 1/3 • pokles cenové hladiny kumulativně o 26 % • sílící extremismus a posilování NSDAP ve volbách – leden 1933 – Hitler se stává kancléřem

32. Hlavní rysy HP nacistického Německa • centrální plánování – ale při zachování soukromého vlastnictví • politika plné zaměstnanosti (programy veřejně prospěšných prací – projekt Autobahns, zavádění pracovní povinnosti apod.) • kartelizace – likvidace menších společností, slučování farem apod. • úsilí o autarkní hospodářství (nutnost vojenské expanze) • zmrazení cen a mezd • čtyřleté bilanční plány • příprava na válku – růst výdajů na zbrojení (až 80% celkových vládních výdajů) • vytváření stínového vládního rozpočtu (MEFO směnky)

33. Hospodářské výsledky • v r. 1938 téměř 30% HDP činily výdaje na zbrojení • nezaměstnanost klesla do r. 1938 na 1,3 % • předkrizové hospodářské úrovně bylo dosaženo již v roce 1935 • celkové vládní výdaje vzrostly z 11% HDP v r. 1929 na více než 50 % na konci 30. let

34. Poválečná obnova • reparace jen zhruba 20 mld. USD – většina z nich však byla odpuštěna (zejména v západních okupačních zónách) • Německo přijalo Marshallův plán a další zahraniční pomoc (celkem cca 4,6 mld. USD v l. 1945-1952) • Německo nesmělo vlastnit armádu – možnost hospodářské expanze • až do června 1948 přetrvávalo centrální řízení hospodářství pod americkou správou • příprava zásadních ekonomických reforem

35. Období hospodářského zázraku – Erhardovy reformy Hlavní rysy reforem: • měnová reforma – nová měna Deutschmark • deregulace cen • deregulace trhů • dekartelizace • důraz na cenovou stabilitu (nový bankovní systém) • důraz na vytvoření právního řádu + hospodářský liberalismus (ordoliberalismus) • praktická HOPO ale připomínala „stop and go policy“ známou z USA a UK

36. Hospodářský vývoj • období ekonomického zázraku je spojeno s obdobím vlád K. Adenauera a jeho ministra hospodářství L. Erharda (1948 – 1965) • rapidní hospodářský růst (kolem 7 % ročně) • pokles nezaměstnanosti (místy i pod 1%) • cenová stabilita (inflace kolem 2%) • růst podílu Německa na světových trzích • 1965 – konec éry hospodářského zázraku – nečekaná recese a příklon ke keynesiánství

37. Keynesiánská etapa • 1965 – 1982 • spojeno s vládami Williho Brandta a Helmuta Schmidta • implementace keynesiánských opatření do HOPO Německa • posílení role odborů – tzv. „dohodovací řízení“ (odbory fakticky zasahovaly do HOPO) • růst sociálních výdajů (v r. 1950 činily cca 17% HDP, v r. 1973 již téměř 32 % HDP)

38. Ropné šoky a Kohlova éra • ropné šoky Německo zasáhly daleko méně než např. UK – inflace do 7%, nezaměstnanost kolem 4%, HDP klesl jen minimálně • 1982 – 1998 – období vlád Helmuta Kohla • snaha o návrat k hodnotám sociálně tržního hospodářství v podobě po WWII • privatizace strategických firem (VW, Lufthansa apod.) • snižování daňové zátěže • oživení ekonomiky – obnova solidního růstu HDP a pokles UNE • problém: sjednocení Německa

39. Ekonomické důsledky sjednocení Německa • vytvoření měnové a fiskální unie – sjednocení zcela různorodých hospodářských celků • problematické stanovení směnného poměru DM vůči OM – do 6 tis. OM poměr 1:1, jinak 2:1 • privatizace v bývalé NDR – odhady ztrát až 230 mld. DM – podobné problémy jako v ČR • problém s nezaměstnaností v bývalé NDR • nerovná ekonomická vyspělost obou částí – řešení: buď odliv pracovní síly z býv. NDR do západní části SRN, nebo fiskální transfery • 1993 – Pakt financování německé jednoty – transfery cca 200 mld. DM ročně v dalších 6 letech • již v l. 1991 – 1993 cca 195 mld. DM ročně • neschopnost Kohlových vlád problémy sjednocení řešit

40. Schröderovy vlády 1998 – 2005 • přijetí dokumentu Agenda 2010 • cíl: oživení německého hospodářství, vytváření nových pracovních míst • reformy Hartz – reformy pracovního trhu – nepříliš účinné – nezaměstnanost neklesala HOPO vlády Angely Merkelové (od 2005) • důraz na snižování pracovních nákladů (nižší zdanění práce) • důraz na vědu a výzkum • do r. 2010 až 25 mld. EUR na dopravní infrastrukturu

41. Vývoj praktické HOPO v Japonsku • reformy Meiji [meidži] – snaha o napodobení hospodářského vývoje západních zemí • cíl: převzít z každé země „to nejlepší“ • výrazný vzestup Japonska – až po WWII • klíčové instituce poválečné obnovy: EPA (Economic Planning Agency – Úřad pro ekonomické plánování) a MITI (Ministry of International Trade and Industry – Ministerstvo průmyslu a obchodu) • charakteristické pro Japonsko: indikativní plánování • orientace na export – JPN nedostatek vlastních surovin

42. Indikativní plánování • tvorba dlouhodobých hospodářských plánů • formulace obecných makroekonomických cílů v podobě: • tempa růstu HDP, vývoje obchodní bilance, úspor, investic apod. • jde o plánování v podmínkách tržní ekonomiky • není nikterak závazné, je jen doporučující • pod hlavičkou EPA

43. MITI • tvoří a realizuje aktivní strukturální politiku • princip „výběru vítězů“ – snaží se vybrat potenciálně perspektivní odvětví a ta podporovat, pro neperspektivní se připravuje strategie útlumu • např. SONY vyhodnoceno jako neperspektivní firma (!)

44. Hospodářský vývoj do 70. let • po celé toto období dosahuje Japonsko dvouciferných ročních přírůstků HDP • do r. 1975 se stalo třetí nejsilnější ekonomikou světa • příčiny hospodářského zázraku: pracovitá, vzdělaná a ochotná k dalšímu vzdělávání pracovní síla, výrazný technologický pokrok, někdy i nekalé praktiky (tzv. zpětný inženýring), demilitarizace, umírněná hospodářská politika

45. Ropné šoky • zasáhly Japonsko poměrně silně, neboť je závislé na dovozu surovin (ropy a zemního plynu), ale: • dokázalo využít – vývoj automobilů s nízkou spotřebou • došlo pouze ke zpomalení hospodářského růstu • druhý ropný šok již na JPN téměř nedolehl

46. HDP v období ropných šoků – průměrná roční tempa růstu Zdroj: Tomeš et al. (2008)

47. 90. léta – období hospodářské recese • 90.léta jsou v JPN ve znamení recese • příčiny: přeinvestování v 80. letech, splasknutí cenových bublin na finančních trzích, nedostatečná domácí poptávka • snaha HOPO o stimulaci • celkem 8 fiskálních stimulačních „balíčků“ • kromě stimulace také restrukturalizace • ekonomika se ocitla v pasti likvidity (místy i záporné úrokové míry) • nezaměstnanost přes 3 % - na japonské poměry jde o vysoké číslo • Japonsko dodnes na hraně mezi růstem a recesí