Platební bilance; měnová a fiskální politika

1. Makroekonomie bakalářský kurz - VŠFS Jiří Mihola, jiri.mihola@quick.cz , 2011 www.median-os.cz, www.ak-ol.cz Platební bilance; měnová a fiskální politika Téma 13; 14 a 15

2. 13) Platební bilance a vnější ekonomická rovnováha 1. Podstata PB 2. Struktura PB 3. Investiční pozice vůči zahraničí 4. Vnější ekonomická rovnováha (pro B jen saldo BP) Obsah.

3. běžný účet: eviduje NX -- obchodní bilance, -- bilance služeb, -- bilance výnosů, -- ostatní běžné jednostranné převody typu výživné, penze, zahraniční pomoc apod. kapitálový účet: eviduje některé toky kapitálu neobchodní povahy – typu dary, dědictví, výnos z autorských a průmyslových práv apod. finanční účet: eviduje vývoz a dovoz investic. -- přímé zahraniční investice, -- portfoliové investice, -- finanční deriváty, -- ostatní investice, chyby a opomenutí změna devizových rezerv Otevřená ekonomika; Platební bilance

4. Rovnováha platební bilance vyjadřuje, že z dlouhodobého hlediska nemohou země stále získávat nebo ztrácet devizové rezervy. Každý finanční zahraniční vztah má dvě strany, pro jednu zemi znamená příliv deviz, pro jinou odliv, celosvětově tedy musí být souhrn všech přesunů deviz mezi zeměmi roven 0. Otevřená ekonomika; Rovnováha platební bilance

5. Dlouhodobě tedy musí platit (vzhledem k tomu, že NX = X-M a NFI = FIH – HIF): NX = - NFI, respektive –NX = NFI • Krátkodobě daná rovnost platit nemusí, příslušná měna nemusí být používána na HIF, respektive FIH. Banky si udržují devizové rezervy, tj. část zahraničních peněz leží krátkodobě nečinně – aby byly k dispozici pro případné zahraniční operace. Vzhledem k rozsahu zahraničních operací lze takto udržovat rezervy v řádu desítek mld. příslušné měny. Otevřená ekonomika; Rovnováha platební bilance - Dlouhodobě musí platit(vzhledem k tomu, že NX = X-M a NFI = FIH – HIF): NX = - NFI, respektive –NX = NFI kde NFI = FIH-HIF… čisté zahraniční investice, FIH … investice zahraničních subjektů v tuzemsku, HIF … investice tuzemských subjektů v zahraničí, kladný rozdíl: získáváme devizové rezervy. - Krátkodobě daná rovnost platit nemusí, příslušná měna nemusí být používána na HIF, respektive FIH. Banky si udržují devizové rezervy, tj. část zahraničních peněz leží krátkodobě nečinně – aby byly k dispozici pro případné zahraniční operace.

6. Pokud (dlouhodobě) vyvážíme více než dovážíme, získáváme devizové rezervy. Ty neleží nečině na účtech, ale jsou nějakým způsobem použity, avšak nikoliv na dovoz M, ale na investice tuzemských podnikatelů v zahraničí HIF. Pokud naopak (dlouhodobě) více dovážíme než vyvážíme, získávají zahraniční subjekty domácí měnu. Platební bilance;Rovnováha platební bilance

7. Dlouhodobě tedy musí platit (vzhledem k tomu, že NX = X-M a NFI = FIH – HIF): NX = - NFI, respektive –NX = NFI • Krátkodobě daná rovnost platit nemusí, příslušná měna nemusí být používána na HIF, respektive FIH. Banky si udržují devizové rezervy, tj. část zahraničních peněz leží krátkodobě nečinně – aby byly k dispozici pro případné zahraniční operace. Vzhledem k rozsahu zahraničních operací lze takto udržovat rezervy v řádu desítek mld. příslušné měny. Platební bilance; Rovnováha platební bilance Pokud státy usilují o kladný čistý vývoz NX > 0, budou mít dlouhodobě čisté zahraniční investice záporné. Není-li tato podmínka dlouhodobě splněna, nebudou mít exportéři prostředky na výplatu domácím subjektům. Odliv domácích investic do zahraničí však může vést až k zaostávání domácí země.

8. Dlouhodobě tedy musí platit (vzhledem k tomu, že NX = X-M a NFI = FIH – HIF): NX = - NFI, respektive –NX = NFI • Krátkodobě daná rovnost platit nemusí, příslušná měna nemusí být používána na HIF, respektive FIH. Banky si udržují devizové rezervy, tj. část zahraničních peněz leží krátkodobě nečinně – aby byly k dispozici pro případné zahraniční operace. Vzhledem k rozsahu zahraničních operací lze takto udržovat rezervy v řádu desítek mld. příslušné měny. Platební bilance; Rovnováha platební bilance Zahraniční vztahy jsou komplexní, pročež přebytekv jedné skupině zahraničních vztahů se z dlouhodobého hlediska musí projevit v deficitu v jiné skupině zahraničních vztahů. Rovnováhy platební bilance může být dosaženo i prostřednictvím změny devizového kursu. Pokud jednotlivé složky zahraničních vztahů nejsou v rovnováze, dochází ke zhodnocování či znehodnocování kursu.

9. Dlouhodobě tedy musí platit (vzhledem k tomu, že NX = X-M a NFI = FIH – HIF): NX = - NFI, respektive –NX = NFI • Krátkodobě daná rovnost platit nemusí, příslušná měna nemusí být používána na HIF, respektive FIH. Banky si udržují devizové rezervy, tj. část zahraničních peněz leží krátkodobě nečinně – aby byly k dispozici pro případné zahraniční operace. Vzhledem k rozsahu zahraničních operací lze takto udržovat rezervy v řádu desítek mld. příslušné měny. Platební bilance; Rovnováha platební bilance Nevyrovnaná platební bilance se promítá do : • kolísání měnových rezerv ČNB • do peněžní zásoby • do agregátní poptávky • do vnitřních makroekonomických veličin.

10. Dlouhodobě tedy musí platit (vzhledem k tomu, že NX = X-M a NFI = FIH – HIF): NX = - NFI, respektive –NX = NFI • Krátkodobě daná rovnost platit nemusí, příslušná měna nemusí být používána na HIF, respektive FIH. Banky si udržují devizové rezervy, tj. část zahraničních peněz leží krátkodobě nečinně – aby byly k dispozici pro případné zahraniční operace. Vzhledem k rozsahu zahraničních operací lze takto udržovat rezervy v řádu desítek mld. příslušné měny. Platební bilance; Udržování vnější rovnováhy. • Cenový mechanismus se používá při fixních měnových kurzech: využívá se vliv kursových intervencí ČNB na peněžní zásobu a agregátní poptávku. • Důchodový mechanismus: využívá se kolísání čistého exportu v závislosti na kolísání domácího důchodu. • Kursový mechanismus: spočívá ve vzájemném ovlivňování měnového kurzu a čistého exportu. • Vládní regulace vnější rovnováhy: - přímé ovlivnění exportu a importu, - přesměrování domácích výdajů, - znehodnocení kurzu domácí měny.

11. Vybrané položky platební bilance ČR za rok 2009 Příklad – Platební bilance ČR2009S.44/3

12. Jsou zadány některé položky platební bilance a máme vypočítat: - Saldo běžného účtu - Změnu devizových rezerv Příklad – Platební bilance ČR2009S.44/3

13. Jsou zadány některé položky platební bilance a máme vypočítat: - Saldo běžného účtu - Změnu devizových rezerv Příklad – Platební bilance ČR2009S.44/3

14. Jsou zadány některé položky platební bilance a máme vypočítat: - Saldo běžného účtu - Změnu devizových rezerv Příklad – Platební bilance ČR2009S.44/3

15. 13) Měnová politika 1. Cíle 2. Nástroje 3. Účinnost 4. Konkrétní postupy (ne pro B) Obsah.

16. Makroekonomická nebo také hospodářská politika Ukazuje se, že státní zásahy mohou makroekonomický vývoj podstatně ovlivnit. Pokud dané území dosahuje nízkého tempa růstu HDP nebo toto tempo klesá, vyskytnou se pravděpodobně nežádoucí jevy jako je vysoká nezaměstnanost, vysoká inflace, snížení kupní síly obyvatel, nadměrný dovoz, znehodnocování měny, slabé investice, vyhasínání podnikatelské aktivity apod. Hospodářská politika;

17. Makroekonomická politika se dělí: fiskální politiku: zabývající se problematikou vlivu veřejných rozpočtů, vládních výdajů a daní na makroekonomické ukazatele; monetární politiku: zabývající se důsledky změn množství peněz v oběhu na makroekonomické ukazatele; důchodovou politiku vnější obchodní a měnovou politiku Hospodářská politika; Členění

18. Je ovlivňování množství peněz v oběhu, tj. nabídky peněz, úrokové míry a měnový kurz. Tyto veličiny lze ovlivnit zejména prostřednictvím diskontní a lombardní sazby, operací na volném trhu, povinnou mírou devizových rezerv, stanovením pravidel pro podnikání bank a dalších finančních institucí, nákupem či prodejem devizových rezerv. Monetární politika

19. Hlavním konečným cílem monetární politiky je ovlivňovat výši inflace, zpravidla usiluje o inflaci co nejnižší např. 2 %. Mezi její cíle patří též náležitý vývoj HDP, nezaměstnanosti a platební bilance. Monetární politika

20. Ve všech vyspělých, demokratických, zemích provádějí monetární politiku nezávisléCB. CB se ve 20. století staly jedinými institucemi, které získaly právo emitovat peníze. Nezávislost spočívá v tom, že CB jsou z hlediska rozhodování svých představitelů, jmenování těchto představitelů a financování CB nezávislé na vládě. Monetární politika

21. Cílování inflace, peněžní zásoby a úrokové sazby Na princip cílování inflace přešla ČNB v roce 1998. původní úloha – nová jen měnová politika Nové rysy: střednědobost, využívání prognózy veřejné vyhlašování inflačního cíle Bankovní rada posuzuje prognózu a vyhodnocuje rizika. Po té hlasuje o použití nástrojů měnové politiky zejména úrokové sazby: 7.5.2010 2T repo sazba 0,75 %; diskontní sazba 0,25 %; lombardní sazba 1,75 %; PMR 2 %.

22. Politika inflačního cílování je na úrovni CB nejvíce rozšířena. Spočívá ve vyhlášení nějaké hodnoty inflace (např. 2 % ročně), které se CB zaváže dodržet. Výhodou této politiky je její srozumitelnost – CB ekonomickým subjektům jasně říká, jakou míru inflace chce mít, s čím mohou počítat ve svém rozhodování. Míra inflace je dána jako rozdíl mezi tempem růstu peněžní zásoby a tempem růstu HDP. K tomu, aby byl splněn inflační cíl, musí centrální banky odhadnout tempo růstuHDP a podle výše inflačního cíle tomuto růstu přizpůsobit tempo růstu peněžní zásoby. 13) Měnová politika; Cílování inflace

23. Rozhodnutí CB zahrnuje nejen vliv skutečné, nýbrž zejména očekávané inflace. CB se nepřizpůsobuje současnému či minulému vývoji nýbrž pracuje s prognózou. Zabývá se stabilizací okolo plovoucího cíle. Česká národní banka sedmičlenná bankovní rada

24. guvernér Miroslav Singer víceguvernér Mojmír Hampl víceguvernér Vladimír Tomšík člen Kamil Janáček člen Lubomír Lízal člen Pavel Řeřábek členka Eva Zamrazilová Česká národní banka sedmičlenná bankovní rada

25. Rovnováha na trhu peněz popisuje reakční funkce CB. Funkce popisuje vazbu mezi krátkodobými úrokovými sazbami na mezibankovním trhu a mírou inflace. CB reaguje na vyšší míru inflace zvýšením úrokových sazeb. 1. Pravidlo měnové politiky

26. Na rozhodnutí CB změnit reálné úrokové sazby má vliv mnoho dalších proměnných a okolností. r = f(YP; π; ….) Mezi ně patří např. změny cen dovážených surovin, fiskální politika, změny měnového kurzu, inflační očekávání, kredibilita CB a časová zpoždění reakcí ekonomiky. V ČR se časové zpoždění odhaduje na 12 až 18 měsíců! 1. Pravidlo měnové politiky

27. Nástroje ovlivňování peněžní zásoby: diskontní sazba: je úroková sazba, za kterou centrální banka přímo půjčuje peníze komerčním bankám a dalším finančním institucím. lombardní sazba: je sazba, za kterou centrální banka půjčuje komerčním bankám, které u ní zastavují cenné papíry. V ČR se lombardní sazba příliš nepoužívá. repo sazba: repo operací centrální banka emituje pokladniční poukázky, které prodává komerčním subjektům, přičemž se centrální banka zároveň zavazuje, že tyto cenné papíry odkoupí zpět, změna sazby povinných minimálních rezerv, nákup a prodej domácí či zahraniční měny: pokud centrální banka prodává či nakupuje domácí měnu za zahraniční měnu, ovlivňuje tím devizový kurz. Monetární politika

28. Důsledky expanzivní monetární politiky Zvýšení množství peněz v oběhu z polohy M1/P do polohy M2/P vede k posunu křivky agregátní poptávky doprava nahoru (z polohy AD1 do polohy AD2).

29. Charakteristika: - aktivistická politika, - jemné dolaďování ekonomiky, - volnost v rozhodování. Transmisní mechanismus (nepřímý): - trh peněz, nabídka peněz, - reakce úrokové sazby, - reakce výdajů, zejména investičních - reakce agregátní poptávky, - reakce zaměstnanosti, produkce, cen. Rozlišení krátko a dlouhodobých účinků (neutralita peněz v dlouhém období). ∆ M → ∆ i → ∆ I (C, G, NX) → ∆ AD → ∆ HDP a ∆ L , ∆ π Bariéry účinnosti: - nespolehlivost vazeb v mechanismu - časová zpoždění (vnitřní a vnější), - měnová politika má při fixních měnových kurzech oslabenou účinnost. 13) Měnová politika; Keynesiánské

30. Monetaristický přístup vychází z kvantitativní teorie peněz, zejména z jejího friedmanovského pojetí. Tvrdí, že dlouhodobě jsou peníze neutrální. Monetaristé navrhují, aby centrální banky ponechaly tempo růstu peněz na konstantní úrovni. 13) Měnová politika; Monetaristické

31. Monetaristická měnová politika: - předpokládá se kolísání produkce i cen, - stabilita soukromého sektoru, úplný vytěsňovací efekt fiskální politiky, výlučný vliv M na agregátní poptávku AD, - stabilní růst agregátní nabídky tj.temp růstu Y* - stabilita poptávky po penězích. Přímý vliv změny M na změně AD:∆ M → ∆ AD Měnové pravidlo stabilního růstu peněžní zásoby k dosažení stabilní nízké inflace. 13) Měnová politika; Monetaristické

32. Analýza účinků MP má dynamickou povahu. K reálnému růstu HDP dochází v důsledku řady faktorů, které vedou k poptávce po penězích. Množství peněz v oběhu se nemění pokud: 1) se zvýší rychlost obratu peněz V. Dle kvantitativní rovnice peněz: M .V = P.Yr pokryje stejné množství peněz více transakcí. Rychlost V je ale obvykle dlouhodobě konstantní. 2) dojde k posunu křivky poptávky po penězích doprava nahoru, což povede k růstu úrokové míry, k poklesu jak investičních tak spotřebních výdajů a růstu úspor. Při pružných devizových kursech i k přílivu kapitálu, zhodnocení měny a poklesu čistého vývozu. Takže dojde k posunu křivky agregátní poptávky doleva dolů, čímž poklesne rovnovážná úroveň produkce. 13) Měnová politika; Monetaristické

33. 13) Měnová politika; Monetaristické V důsledku změny reálných faktorů dojde k posunu křivky agregátní nabídky doleva dolů z AS1 do AS2, což vede k vyšší úrovni rovnovážné reálné produkce z Y1 do Y2 Pokud je tento růst rovnovážné produkce vyšší než pokles cenové hladiny, roste poptávka po penězích z L1 do L2 – lidé potřebují více peněz, na nákup většího množství statků.Při nezměněné nabídce peněz však roste úroková míra, která způsobí posun agregátní poptávky doleva dolů z AD1 do AD2, takže rovnovážná úroveň produkce, daná průnikem křivek AS2 a AD2 klesá.

34. Obecně platí, že stanovením neměnného tempa růstu peněz (zlaté pravidlo) v ekonomice se CB vzdává možnosti reagovat na aktuální vývoj ekonomiky. V případě recese tedy nemůže provádět kroky, které ji snižují, v případě nadměrné agregátní poptávky, kdy hrozí přehřátí ekonomiky, nemá dostatek možností, jak tomuto přehřátí zabránit. 13) Měnová politika; Monetaristické

35. 14) Fiskální politika 1. Klasifikace příjmů a výdajů státu 2. Rozpočtová a fiskální politika, konkrétní postupy; 3. Účinnost fiskální politiky 4. Deficity veřejných rozpočtů 5. Veřejný dluh 4. Dluhová past a státní bankrot (ne pro B) Obsah.

36. Cílem fiskální politiky je zejména dosáhnout náležitého vývoje HDP při stabilní a přiměřené nezaměstnanosti a pokud možno přijatelné inflaci. K dosažení daných cílů fiskální politika používá několik možností, k nejčastějším patří změny vládních výdajů či změny daní a tzv. vestavěné stabilizátory. Cíl fiskální politiky

37.  Ve vyspělých zemích tvoří objem veřejných rozpočtů 40 až 70 % HDP. Stát má k dispozici značný objem příjmů, které používá na rozličné výdaje. Jeho aktivity proto významným způsobem ovlivňují vývoj makroekonomických veličin. Pod pojmem stát zahrnujeme všechny jeho součásti a státní orgány, ať už se nacházejí na kterékoliv úrovni. Proto hovoříme o veřejných příjmech, veřejných výdajích a veřejných rozpočtech. Fiskální politika

38. Cílem rozpočtové politiky je získat dostatek veřejných příjmů k zabezpečení veřejných výdajů. Rozpočtová politika se zabývá plánováním a sestavováním rozpočtů, kontrolou rozpočtového hospodaření a řešení rozpočtového přebytku a deficitu. Fiskální politika se týká důsledků veřejných rozpočtů na makroekonomické veličiny. Fiskální politika

39. daně: nedobrovolné nenávratné neekvivalentní a neúčelové platby. Rozdělení podle předmětu daně:- důchodové: platbě této daně se nelze vyhnout, proto se řadí mezi daně přímé.- majetkové: ze stejných důvodů jde o daň přímou. - ze spotřeby: lze je přenést na další subjekt, proto jsou to daně nepřímé. poplatky: poplatky jsou dobrovolnou, účelovou, částečně ekvivalentní a částečně návratnou platbou. Poplatky platí subjekty státu pokud něco chtějí. pojištění (zdravotní a sociální): jedná se o povinnou, účelovou, částečně ekvivalentní a částečně návratnou platbu. příjmy z prodeje a výnosů státního majetku: např. příjmy z prodeje státních podniků, výnosy z podniků, budov apod. ve vlastnictví státu atd. ostatní příjmy: např. dědictví, dary, pokuty apod. Veřejné příjmy

40. vládní výdaje: jde o výdaje na všech úrovních státu, za které stát obdrží nějakou protihodnotu (zboží, službu, práci apod.) transfery: jde o výdaje, za které stát neobdrží žádnou protihodnotu. Nejčastějším příkladem transferů jsou sociální dávky. úroky z veřejného dluhu: jedná se o úroky z emise dluhopisů a z dalších nástrojů, kterými stát kryje svůj dluh. Veřejné výdaje

41. Finanční politika je dílčí oblast všeobecné hospodářské politiky zahrnující cílevědomé využití finančně ekonomických nástrojů, především daně, veřejné výdaje, státní majetek a změna státního zadlužení.

42. Dělení finanční politiky • politika sestavování rozpočtu, • politika příjmů a výdajů, • politika zadlužování a splácení dluhů Další cíle finanční politiky • alokační, • rozdělovací, • ekonomické stability

43. Rozdíl veřejných příjmů a veřejných výdajů tvoří saldo veřejných rozpočtů. Toto saldo může být kladné a potom jsou veřejné rozpočty v přebytkunebo záporné a potom jsou veřejné rozpočty v deficitu. Saldo veřejných rozpočtů

44. Důsledky zvýšení vládních výdajů • křivka agregátní nabídky je vodorovná: růst vládních výdajů vede pouze k růstu rovnovážné úrovně výstupu a žádné změně cenové hladiny. • křivka agregátní nabídky je rostoucí alespoň v krátkém období a pokud se skutečný výstup tj. HDP nachází pod úrovní potencionálního produktu, potom růst vládních výdajů vede k růstu produktu, ale i k růstu cenové hladiny. • křivka agregátní nabídky svislá a to v krátkém i v dlouhém období : růst vládních výdajů vede pouze k růstu cenové hladiny, aniž by se změnila rovnovážná úroveň produktu.

45. Důsledky zvýšení vládních výdajů • křivka agregátní nabídky je vodorovná: růst vládních výdajů vede pouze k růstu rovnovážné úrovně výstupu a nevede ke změně cenové hladiny. • křivka agregátní nabídky svislá a to v krátkém i v dlouhém období : růst vládních výdajů vede pouze k růstu cenové hladiny, aniž by se změnila rovnovážná úroveň produktu. křivka agregátní nabídky je rostoucí alespoň v krátkém období. Pokud se současně skutečný HDP nachází pod úrovní potencionálního produktu, vede růst vládních výdajů k růstu produktu i cenové hladiny.

46. Efektivita vládních výdajů Pro posouzení efektivity vládních výdajů je nutno zvažovat množství okolností. Velmi důležité je např. to zda se ekonomika nachází nad či pod úrovní Y* a zda vládní výdaje vedou k reálným procesům nikoliv ke spekulativním situacím tzv. spekulativním bublinám.

47. Změnadaní Změna daní ovlivňuje jak • křivku agregátní poptávky tak, • křivku agregátní nabídky. Snížení daní • zvyšuje disponibilní důchod obyvatel, což povede k jejich větší spotřebě a bude posouvat křivku agregátní poptávky doprava nahoru. • může rovněž stimulovat podnikatelskou aktivitu.

48. Lafferova křivka Teorie strany nabídky zdůrazňuje, že hospodářský růst je možný jen na základě ekonomických aktivit lidí, zejména podnikatelů, kterým by v cestě neměli stát žádné bariéry. Lafferova křivka vyjadřuje závislost daňového výnosu na míře zdanění. Arthura Laffera 1940 poradce amerického prezidenta Ronalda Reagana

49. Vládní zásahy Pokud vláda: • zvyšuje vládní výdaje nebo snižuje daně provádí tzv. expanzivní fiskální politiku, • snižuje vládní výdaje a zvyšuje daně jde o restriktivní fiskální politiku. • Změna vládních výdajů, stejně jako změna daní, prováděná na základě jednorázových rozhodnutí (změna zákona či rozhodnutí vlády)se nazývají diskreční opatření.

50. Důsledky expanzivní fiskální politiky Pokud je HDP pod úrovní potenciálního (horní obrázek), povede expanzivní fiskální politika, tj. posun křivky agregátní poptávky z polohy AD1 do polohy AD2 (alespoň v první fázi) k růstu HDP a cenové hladiny. Je-li však HDP na své potenciální úrovni (dolní obrázek), potom expanzivní fiskální politika vede pouze k růstu cenové hladiny.