Organizace veřejné správy

1. Organizace veřejné správy

2. Ústřední orgány státní správy • Ministerstva a jimi řízené organizace • Za řízení státní správy a samosprávy je odpovědné Ministerstvo vnitra

3. Ministerstvo vnitra • Bezpečností agenda • Policie • Hasičský záchranný sbor • Integrovaný záchranný systém (Horká služba, Vodní záchranná služba, atp.) • Interpol • Civilní agenda • Vede matriky a rejstříky, osobní a cestovní doklady, povolování pobytů cizincům, atp. • Sdružování a shromažďování osob (občanská sdružení, politické strany, veřejné sbírky) • Archivnictví a spisová služba • Územní členění státu – státní hranice, jejich vyměřování a udržování, státní symboly • Kombinovaná agenda • Krizové řízení, civilní nouzové plánování, ochrana obyvatelstva a integrovaný záchranný systém

4. Vnitřní správa ČR

5. Vnitřní správa • Zajišťuje péči o obyvatele, území a osoby, které se na něm pohybují • Koordinováno zejména Ministerstvem vnitra, • Realizováno • příslušnými rezortními orgány státní správy (např. Česká správa sociálního zabezpečení – MPSV) • Samosprávnými institucemi a přenesené působnosti pověřené výkonem státní správy

6. Samospráva

7. Místní samospráva • Kraje • Obce s rozšířenou působností (obce III. stupně, bývají to větší města s velkým správním obvodem) • Obce s pověřeným osobním úřadem (obce II. stupně)Obce a obecní úřad s výkonem správy v přenesené působnosti • Obce a obecní úřad s výkonem správy v základní rozsahu (obce I. stupně)

8. Samostatná a přenesená působnost • Obec i kraje jsou veřejnoprávní korporace a jejich hlavním znakem, který je odlišuje od klasických státních orgánů je širší míra samosprávy. To znamená, že obce i kraje mají vlastní majetek a vlastní příjmy a hospodaří rozpočtu (samozřejmě musí splňovat všechny požadavky zákona). Kraj i obec vystupuje v právních vztazích svým jménem a nese odpovědnost z těchto vztahů vyplývající. Tyto samosprávy mají pečovat o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů; při plnění svých úkolů chrání též veřejný zájem. • Přesto kraje i obce nevykonávají jenom tuto samosprávu, ale v některých situacích plní i funkci státních orgánů Proto se u nich rozlišuje tzv. samostatná a přenesená působnost. Toto rozlišení je velice důležité, ať už jde kupř. o právní předpisy, které obce a kraje vydávají, o systém kontroly nebo v celku o možnosti občanů zapojit se do jejich fungování a správy.

9. Samostatná působnost • Do samostatné působnosti obce patří všechny záležitosti, které jsou v zájmu obce a občanů obce. • Při výkonu samostatné působnosti se obec řídí: • při vydávání obecně závazných vyhlášek zákonem, • schvalovat program rozvoje obce, • schvalovat rozpočet obce a závěrečný účet obce, • zřizovat a rušit příspěvkové organizace a organizační složky obce, schvalovat jejich zřizovací listiny, • rozhodovat o vyhlášení místního referenda, • navrhovat změny katastrálních území uvnitř obce, schvalovat dohody o změně hranic obce a o slučování obcí • zřizovat a rušit výbory, volit jejich předsedy a další členy a odvolávat je z funkce, • volit z řad členů zastupitelstva obce starostu, místostarosty a další členy rady obce (radní) a odvolávat je z funkce, stanovit počet členů rady obce, • zřizovat a zrušovat obecní policii, • rozhodovat o spolupráci obce s jinými obcemi a o formě této spolupráce, • rozhodovat o zřízení a názvech částí obce, o názvech ulic a dalších veřejných prostranství, - udělovat a odnímat čestné občanství obce a ceny obce, • rozhodovat o zrušení nařízení rady obce

10. Přenesená působnost • S přenesenou působností se občan nejčastěji setká při územním nebo stavebním řízení nebo při jiných správních řízeních v ochraně přírody a krajiny. • V přenesené působnosti obce vykonávají státní správu, která byla jejich orgánům svěřena státem. Znamená to, že obce vykonávají tuto činnost jménem státu a plní jeho úkoly. Přenesenou působnost většinou vykonává obecní úřad (a jeho odbory jako je stavební úřad nebo matrika). Pro výkon přenesené působnosti získávají obce příspěvky ze státního rozpočtu. • V přenesené působnosti obce jednak vydávají nařízení obce k provedení zákonů a přitom se řídí zákony a jinými právními předpisy a vedle toho vykonávají veškerou jinou veřejnou správu, která je jim státem svěřena. Pak se řídí samozřejmě také zákony a dalšími předpisy, ale musí také respektovat usnesení vlády a směrnice ministerstev (pozor: ani tyto směrnice a usnesení však nemohou ukládat obcím povinnosti, pokud nejsou zároveň takové povinnosti stanoveny zákonem). V rámci přenesené působnosti musí obce respektovat taky opatření kontrolních orgánů.

11. Kraje

12. Uspořádání kraje – volené orgány • Zastupitelstvo kraje – rozhoduje ve věcech patřících do samostatné působnosti kraje • Rada kraje – výkonný orgán • Hejtman • Výbory kraje – předkládají návrhy a stanoviska zastupitelstvu • Komise – iniciativní a poradní orgán • Zástupce hejtmana

13. Obce a obecní úřad s výkonem správy v základním rozsahu • Obec s obecním úřadem plnícím základní samosprávnou funkci, s malým počtem obyvatel a obvykle jedním katastrálním územím. • Obecní úřad má jednoduchou organizační strukturu a nezřizuje odbory.

14. Orgány obce • Starosta • Zastupitelstvo přímo zvoleni na dobu 4 let, • Rada obce • Výbory • komise

15. Tradiční principy organizace veřejné správy • Centralizace a decentralizace • Koncentrace a dekoncentrace • Kolegiální a monokratický • Volební a jmenovací • Územní a věcný (rezortní)

16. Územní a věcný princip • Územní p.: působnost je určena územním hlediskem, vede k soustředění správní agendy k jednomu spr. Orgánu • Věcný p.: obsahová stejnorodost nebo příbuznost správní agendy, vede ke zřizování specializovaných orgánů

17. Centralizace a decentralizace • Centralizace: rigidní soustava státní správy, rozhoduje státní centrum (pravomoc si vyhradí, přisvojí), anebo zasahuje prostřednictvím vnitřních předpisů, individuálních instančních příkazů, používá služební dozor • Decentralizace: přenos části výkonu VS z originálního nositele na jiné subjekty (včetně pravomoci a odpovědnosti), např. obce, kraje, zájmová samospráva

18. Koncentrace a dekoncentrace • Horizontální nebo vertikální slučování nebo rozlučování správních úřadů, orgánů souvislosti se změnou agendy • Koncentrace: soustředění úkolů do jednoho úřadu • Dekoncentrace: rozdělení úkolů do více úřadů na stejné úrovni • Vertikální dekoncentrace: delegace pouze na nižší úřad stejného organizačního systému. Nemění se vztahy subordinace

19. Kolegiální a monokratický • Kolegiální: přijímá rozhodnutí usnesením, které je výsledkem hlasování o návrhu v kolektivu osob ( ve sboru) • Monokratický: pravomoc rozhodovat je svěřena jediné osobě, možnost delegace na podřízené, zachovány vztahy pravomoci a odpovědnosti (vnitřní dělba práce)

20. Volební a jmenovací • Způsob ustanovení jednotlivých osob do funkcí • Ustanovující akt – jmenování • Volba • Rozdíly: funkční období, míra odpovědnosti