210 likes | 442 Views
Výukové metody a jejich uplatnění ve výuce dějepisu. Přednáška č. 8 - 9 AR 2013/2014. Výuková metoda (VM). VM – cesta žáků podporovaných a vedených učitelem k osvojení příslušných výchovně vzdělávacích obsahů Edukační cíl → volba metod. Klasifikace výukových metod.
E N D
Výukové metody a jejich uplatnění ve výuce dějepisu Přednáška č. 8 - 9 AR 2013/2014
Výuková metoda (VM) VM – cesta žáků podporovaných a vedených učitelem k osvojení příslušných výchovně vzdělávacích obsahů Edukační cíl → volba metod
Klasifikace výukových metod Různí autoři - různá kritéria: • podle logického postupu – metody analytické, syntetické, induktivní…… • z hlediska výukového procesu – metody motivační, expoziční, fixační, diagnostické a klasifikační • dle počtu žáků, kteří se na výuce podílejí – metoda hromadné výuky, skupinové v., individuální, individualizované v.
Klasifikace VM • dle stupně aktivity a heurističnosti – metody informačně receptivní, reproduktivní, problémového výkladu, heuristické, výzkumné • dle rozhodujícího pramene poznání a typu poznatků – metody slovní, názorně- demonstrační, praktické (činnostní) • taxonomie dle I. J. Lernera – reproduktivní, přechodné, produktivní metody • dělení metod dle komunikačních faktorů atd.
Josef MAŇÁK, Vlastimil ŠVEC, Výukové metody, Brno 2003 ↓ • Klasické výukové metody • Aktivizující metody • Komplexní výukové metody
Klasické výukové metody Metody slovní (verbální) • Vyprávění • Vysvětlování • Přednáška • Práce s textem • Rozhovor Metody názorně –demonstrační • Předvádění a pozorování • Práce s obrazem • Instruktáž
KM -Metody dovednostně-praktické • Vytváření dovedností • Napodobování • Manipulování, laborování, experimentování • Produkční metody
Aktivizující metody • Diskusní metody • Heuristické metody • Situační metody • Inscenační metody • Didaktické hry
Komplexní výukové metody • Frontální výuka • Skupinová a kooperativní výuka • Partnerská výuka • Individuální a individualizovaná výuka, samostatná práce žáků • Kritické myšlení • Brainstorming • Projektová výuka • Výuka dramatem • Výuka podporovaná počítačem, televizní výuka • Otevřené učení, učení v životních situacích, sugestopedie a superlearning, hypnopedie
Verbální metody ve výuce D (VM) Slovní monologické metody v dějepisu nezastupitelné, ale přílišná verbalizace dějepisu také často vytýkána VM - monologické (VMM) a dialogické (VDM) VMM • Vyprávění – rekonstrukce historických událostí a dějů, příběh efektivnější kratší práce s hlasem, tempo, přestávky, intonace, řeč těla Místo, čas, příčiny → průběh událostí a souvislosti→ hodnocení události →výchovné využití události z hlediska rozvoje osobnosti Ž
VMM • Vysvětlování – příčiny, následky, pojmy vysvětlení historického jevu – určení jeho vlastností a znaků Pojem výklad - “obšírnější poučení o určité věci či problému“ U se musí při VMM neustále přesvědčovat o úrovni porozumění – vhodně formulované otázky
Schopnost učitele vysvětlovat patří k jeho základním kompetencím Aby bylo vysvětlování úspěšné, je třeba usilovat o: 1. srozumitelnost – postupnost vyvozování návaznost uvádění konkrétních příkladů využívání názorných pomůcek jasný, přesný, výstižný jazyk 2.logickou stavbu - orientace na hlavní fakta strukturování poznatků v systém analogie, zobecňování navazování na jiné obory
Přednáška v dějepisném vyučování na střední škole • delší ucelený projev, zprostředkující závažné téma zainteresovaným posluchačům, jasně strukturovaný a promyšlený řečnický útvar, důležitá technika řečového projevu • vhodná pro: • úvod k novým aktivitám či učebním jednotkám - motivace • vhodná pro shrnutí a systematizování učiva • vhodná pro vysvětlení teorie • možná zejména ve vyšších ročnících SŠ → rozvoj logického myšlení
Práce s textem • VM založená na zpracování textových informací, dominuje žákovo samostatné učení podporované učitelem • Klasické varianty – práce s učebnicí, učebními texty (didaktické texty), příručkami, encyklopediemi, odbornou a krásnou literaturou Učebnicový text: • verbální informace+ ikonický text • otázky a učební úkoly • klíčová slova • přílohy (mapy, schémata, doplňující a rozšiřující informace) • rejstříky
Porozumění textu předpokládá u Ž dovednosti: • vyčlenit a označit v textu hlavní myšlenky a klíčové informace • uspořádat klíčové informace podle určitého kritéria • stanovit vztah mezi informacemi • vyjádřit uspořádané informace graficky • prezentovat obsah textu vlastními slovy • zformulovat k textu otázky • zaujmout k hlavním myšlenkám textu vlastní stanovisko • doplnit text vlastním hodnotícím komentářem Existují různé strategie práce s textem: SQ4R S – rychlá předběžná orientace v základní struktuře textu, dopátrat se smyslu textu Q –klást si otázky, postihující to, co známe a co dosud ne 4R – číst podrobněji, pořizovat si stručné poznámky včetně otázek, které nás napadají, zapamatovat si klíčové informace a zpětně si je vybavit, informace získané z textu přehledně shrnout
Verbální dialogické metody ve výuce D (VDM) • VM rozhovoru otázky a odpovědi dvou nebo více osob na dané výchovně-vzdělávací téma ( oslovení, replika) • řízený rozhovor • volný rozhovor (debata, diskuze) • termín výukový rozhovor – vedoucí role učitele ↓ prostředek aktivizace žáků Rozhovor začíná položením otázky – správná formulace je velmi důležitá
Výukový rozhovor • prostředek aktivizace žáků • důležitý pro motivaci Ž • podává učiteli informace o stavu vědomostí a dovedností Ž (zpětná vazba) • umožňuje učiteli řídit a usměrňovat výuku, diferencovat, ovlivňovat tempo výuky • náročnější podoba rozhovoru učí žáky formulovat, zaujímat stanoviska, vyjadřovat vlastní názory, argumentovat,
Otázka ve výukovém rozhovoru Otázky: • zjišťovací • otevřené • zavřené • otázky konvergentní a divergentní • otázky problémové atd. Nevhodné otázky: • řetězová otázka • sugestivní otázka • nejasná otázka
Podoba výukového rozhovoru Nemusí být pouze: I. U Ž otázka → odpověď II. U → Ž → U Ž → U III. U → Ž → výměna názorů mezi žáky
Kladení otázek • nejdříve položit otázku, ponechat čas na promyšlení odpovědi, pak vyvolat žáka • U má reagovat pozitivně na odpověď žáka • rovnoměrně pokládat otázky všem žákům, U nesmí mít Ž mimo své „zorné pole“ • nedávat stereotypní a pouze příliš direktivní otázky • umění aktivního naslouchání