VEDENÍ ROZHOVORU 2

1. VEDENÍ ROZHOVORU 2 • 1. Aktivní naslouchání OPRST • 2. Aktivní regulující zásahy do rozhovoru SKII • 3. Zdravá komunikace a překážky v komunikaci

2. Aktivní naslouchání 1 • O - objasnění - žádáme od klienta, aby objasnil to, co řekl, případně, aby to konkretizoval - příklady, bližší podrobnosti; • P - parafráze - opakování toho, co klient řekl jinými slovy (pozor na echolálii), abychom mu dali najevo, že posloucháme a že rozumíme tomu, co říká; • R - reflexe - verbalizace citů klienta; kromě toho, že sami klientovy city verbalizujeme (mimo jiné tak, abychom dali najevo, že jim rozumíme a přijímáme je), vedeme klienta k tomu, aby sám byl schopen verbalizovat to, co prožívá;

3. Aktivní naslouchání 2 • S - sumarizace - shrnutí klientovy výpovědi - jde o potvrzení toho, že jsme dobře porozuměli. Vhodné k navození ukončení rozhovoru, případně jedné jeho části, než přejdeme k dalšímu tématu. • T – ticho - nespěchat na odpověď, dát klientovi čas na rozmyšlenou. Vytváření časového prostoru pro klienta (všímat si nonverbálních projevů).

4. Aktivní regulující zásahy 1 • S - sondáž - systematické dotazování. Formulace otázek je mimořádně důležitá, je vhodné promyslet si vše předem. Vyhnout se sugestivním otázkám, případně otázkám, navozujícím reakci společensky nutnou. • K -konfrontace - pokud je v klientových výpovědích protiklad, opatrně na něj upozornit, poskytování informací formou zpětné vazby, ale s jasnou snahou pomoci klientovi.

5. Aktivní regulující zásahy 2 • I - interpretace - sdělujeme klientovi podstatu jeho obtíží nebo problémů. Snaha pomoci klientovi „vypracovat si“ vhled do osobního problému, stimulovat sebereflexi aj. Poradce může předkládat i více variant možné interpretace problému. • I – informování - poskytování informací klientovi. Mohou mít alternativní charakter. Informace musí být pro klienta srozumitelné.

6. Zdravá komunikace • Bezprostřední reakce – neodkládání odpovědi, i když malý časový odklad nemusí být na závadu. • Kognitivní přizpůsobování – respektovat úroveň klienta, mluvit jeho řečí. • Zájem o druhého – přátelské projevy, povzbuzování • Humor - humorné momenty, žertování (nikoliv na úkor klienta) navozuje uvolněnou atmosféru • Pozitivní komunikace – výroky formulovat pozitivně, nikoliv negativně Zdroj: http://www.earch.cz/clanek/1097-rekonstrukce-narodniho-pamatniku-na-vitkove.aspx

7. Komunikační stopky • - přikazování (musíš se zamyslet...) • - poučování (to nevíš, že je obecně známé….) • - napomínání (přece nemůžeš...) • - moralizování (všichni slušní lidé...) • - poskytování rad (nevyžádaná rada...) • - hodnocení a posuzování partnera (si líný...) • - vyvracení a odmítání pocitů mluvčího (tak to přece nemůžeš cítit, takový strach z takové blbosti?...)

8. Překážky v komunikaci • Sebestřednost - je vystupovat z pozice: Já vím, co je správné. Neschopnost podívat se na problém z úhlu pohledu druhého. • Arogance - přezíravost k názorům druhých, či obecně přezíravostí k druhým lidem. • Ješitnost - souhrn domýšlivosti a samolibosti. Přehnaná míra záliby v sobě samém.