Ladislav Hejdánek

1. Ladislav Hejdánek www.zlinskedumy.cz

2. Klíčová myšlenka • „Pod vlivem řeckých tradic si křesťanští myslitelé proměnili pravdu v cosi neproměnného a věčného nedovedli si pomyslet, že nepomíjivost pravdy by mohla být spojena s její proměnlivostí. Ale řešení je jiné, neřecké: pravda je vítězná, protože nikdy není jsoucí, ale stále, tj. vždy znovu přichází. Vítěznost pravdy není založena na větší kvantitě moci, nýbrž na moci zcela jiného druhu: superiorita pravdy spočívá v její adventivní povaze. Pravda však nepřichází, aby se zařadila mezi ostatní jsoucna, nýbrž jako míra, jako kriterion ale ne jako měřítko, které může mít člověk v ruce, aby jím sám měřil, ale aby jím byl naopak také sám měřen. “[1]

3. Život a dílo • 1927 Praha • FF UK žák J.Patočky • Fil.ústav ČSAV, v r.1971 propuštěn • dělnické profese, zakládající čl.CH-77 • byt.semináře za účasti zahr.hostů • samizdat.čas.Reflexe a kniž.OIKOUMENÉ • od r.1990 ETF a FF UK(profesura)

4. je jedním z mála současných českých filosofů, kteří se odvažují promýšlet a formulovat vlastní systematickou filosofii • zaměřuje se na otázky pravdy a víry, kterou zkoumá filosoficky, ne teologicky. Otázku pravdy tematizuje především z hlediska ontologického (kosmologického), a to nejen ve filosofii a teologii, ale i v oblasti umění, vědy, dějin a politiky. • pravda, reflexe, subjekt, nepředmětnost - hl. fil.témata, jimiž se zabývá po celý život

5. primární inspiraci veškeré své myšlenkové práce vidí v promýšlení evropské tradice • tématem zákl.důležitosti se mu začala jevit tzv. předmětnost myšlení, spjatá s řeckým vynálezem pojmů a pojmovosti • rozvíjí motivy tzv. nepředmětného myšlení je tvůrce původní filosofické koncepce "meontologie" (ontologie nejsoucího) • možnosti přesného a přísného myšlení pracujícího s „nepředmětnými“ výzvami

6. Na novém způsobu myšlení je však nutno pracovat dlouhodobě a cílevě-domě; odtud nutnost poukazovat i veřej-ně (esejisticky a populárnější formou)na „navazovací body“ již v dosavadním evropském mimovědeckém stylu myšlení, na nichž má rozhodující zásluhu křesťanství a jím zprostředkovaná a vždy znovu reinterpretovaná předpojmová tradice starožidovská

7. Dílo • Filosofie a víra textyna téma vztahu filosofie a víry • Dopisy příteli I-IV autobigraf.vzpomínky • Nepředmětnost v myšlení a ve skutečnosti Nejen pro člověka (a lidstvo), ale pro celý svět je vedle „jsoucího“ mimořádně důležité také „nejsoucí“. Nejde však pouze o to, si to uvědomit, ale také se lépe připravit na to, jak myslit „nejsoucí“. Což mimo jiné znamená rozloučit se s některými prastarými předsudky, které se tradují již od starých Řeků. • Úvod do filosofování představuje své vlastní uvažování nad základními i širšími filosofickými otázkami

8. Texty k zamyšlení • „…nikoliv Chruščovova odhalení, ale setkání s lidmi kteří nevinně strávili ve vězení a v táborech deset a více let . Tehdy jsem se začal stydět jakýmsi novým způsobem: zapomněl jsem na drobná příkoří, jimž jsem se byl vystaven, a umínil jsem si, že si už nedovolím trávit své dny stranou, v nějaké zátiší a závětří když jiní jsou vystaveni kruté nespravedlnosti. Poznal jsem, že svoboda je nedílná právě tak, jako je nedílné otroctví. A rozhodl jsem se, že už nikdy nebudu mlčet vůči přívalu lží, poťouchlostí a nenávisti. – To byla tragická epizoda dějin socialismu v naší vlasti. Bylo třeba s ní skoncovat a začít nové, lepší období. “[2]

9. „Tradiční evropské myšlení se stále, a zejména v teorii, drží jednoho paradigmatu, které je spjato již se samotnými počátky filosofického a vědeckého myšlení (to ovšem původně nebylo takto odděleno). Jde o charakteristický rys, který nám dovoluje mluvit o zpředmětňujícím nebo přímo předmětném myšlení. Původně má totiž lidské vědomí různé skutečnosti jakoby přímo před sebou. Teprve po řeckém vynálezu pojmů si člověk může začít uvědomovat, že mezi subjektem a jeho vědomím na jedné straně a mezi skutečností na straně druhé je neprohlédnutá oblast komplikovaného zprostředkovávání, a tak se tuto oblast snaží jakoby postupně mapovat. Ve skutečnosti ovšem nejde jen o zmapování, nýbrž o celou novou organizaci této nadále stále ještě neprohlédnuté sféry, a to právě za pomoci pojmů a pojmovosti. Řecká zpředmětňující pojmovost se po některých stránkách a v některých směrech velice osvědčila, ale dnes se nám stále úporněji připomíná její nedostatečnost, a někdy dokonce její mystifikující charakter.“[3]

10. „Nejen filosofie, ale ani vědy nejsou možné ani mysli-telné beze všeho vztahu k Pravdě jako k tomu, co je tím posledním kritériem jejich myšlení a poznávání, tj. kri-tériem jejich správnosti a pravdivosti, ale také jejich omylů a scestí. Tato pravda však není věcí mezi věcmi, není to předmět mezi jinými předměty, nýbrž ryzí nepře-dmětnost, která se zpředmětňujícímu myšlení jeví jako nic, jako nihil. Nihilismus je tedy plodem a vyústěním onoho řeckého typu pojmovosti, jehož nedostatečnost je už mnohým zjevná a musí se stát zjevnou postupně všem. Vstupujeme tak do druhé velké epochy filosofického a nepochybně také vědeckého myšlení, které už nesmí a jistě nebude skutečnost redukovat na realitu, na předmětnou stránku“[4]

11. Otázky • 01. V čem spočívá vítězství pravdy podle klíčové myšlenky? • 02. O jaké nespravedlnosti hovoří autor v prvním txtu k zamyšlení? • 03. Jakého paradigmatu se drží tradiční evropské myšlení? • 04. Jak interpretuje L.H. nihilismus ve svém posledním txtu k zamyšlení?

12. Citace • [1] Dostupné z http://www.husiti.cz/dialognaceste/hejdanek_tvorba.htm Mezioborový seminářPravdivost ve vědě a filosofii9.-10.11.1999 ve vile Lanna • [2] HEJDÁNEK , Ladislav. Dopisy příteli. Praha: OIKÚMENÉ, 1993. s. 33-34. • [3] HEJDÁNEK, Ladislav. Nepředmětnost ve skutečnosti a v myšlení . Praha: Vesmír 73, 383, 1994/7 • [4] tamtéž

13. Odkazy a zajímavosti • http://protestant.evangnet.cz/category/autori/ladislav-hejdanek • http://www.distance.cz/rocnik-1998/25-rocnik-1998/1-cislo/869-ladislav-hejdanek-nepredmetnost-v-mysleni-a-ve-skutecnosti • http://www.youtube.com/watch?v=-fTOkQ1bTME • http://www.reflexe.cz/File/43%20Matejckova%20129-137.pdf