Mgr. Pavel Frýbort UK FTVS

1. Mgr. Pavel FrýbortUK FTVS (UEFA A Licence)

2. Kardiovaskulární systém • zajišťuje buňkám, tkáním a orgánům přívod živin a kyslíku • odvádí zplodiny metabolismu • rozvádí po celém těle další důležité látky (vitamíny, hormony, atd.) • krevní oběh tvoří srdce a soustava tepen, vlásečnic a žil Srdce (Cor) • Je dutý svalový orgán. Je uloženo v mezihrudí, dvě třetiny vlevo a jedna třetina vpravo. Je rozděleno na: • základna (basis cordis) – směřuje nahoru a dozadu • hrot (apex) – směřuje dolů a dopředu • přepážka (septum) – levá a pravá polovina srdce

3. pravá polovina srdce (proudí zde odkysličená krev) je rozdělena na pravou předsíň (atrium dx.) a pravou komoru (ventriculus dx.), oddělena trojcípou chlopní (valva tricuspidalis) • levá polovina srdce (proudí zde okysličená krev) je rozdělena na levou předsíň (atrium sin.) a levou komoru (ventriculus sin.), oddělena dvoucípou chlopní (valva bicuspidalis)

5. Žíly a artérie srdce • horní dutá žíla (vena cava sup.), vstupuje do PP • dolní dutá žíla (vena cava inf.), vstupuje do PP • plicní kmen (truncus pulmonalis), vystupuje z PK • čtyři žíly plicní (vv. pulmonales), vstupují do LP • srdečnice (aorta), vystupuje z LK

6. Schéma malého (plicního) krevního oběhu. Slouží k okysličení krve v plicích a výdeji CO2. Krev z PK ►do plicního kmene ► do plic – okysličení krve ►LP • Schéma velkého (tělního) oběhu. Slouží k výměně plynů mezi krví a tkáněmi a přenosu živin. Krev z LK (aorty) ► tělních tepen, až do arterio-venózních kapilár ►žilním systémem (HDŽ a DDŽ) ►PP

8. Stavba srdce • vnitřní vrstva – endokard • střední vrstva – myokard, dělí se na: • pracovní svalovina – zajišťuje srdeční cyklus (systolu a diastolu) • vodivá svalovina – zajišťuje automacii a koordinaci mezi stahy síní a komor • zevní vrstva – perikardium Srdce je inervováno sympatickými (zrychlují akci) a parasympatickými (zpomalují akci) vegetativními vlákny a vagovým nervem.

9. Srdeční cyklus • diastola síní - plnění krví pod tlakem, uzavřené (cípaté chlopně) levá síň se plní z plicních žil, pravá síň z horní a dolní duté žíly • systola síní - za současné diastoly komor (otevřené cípaté chlopně) • diastola komor -plnění krví ze síní (otevřené cípaté a uzavřené poloměsíčité chlopně) • systola komor 1. fáze napínací (izovolumická) – uzavřené všechny chlopně 2. fáze vypuzovací (ejekční) – otevřené poloměsíčité chlopně

10. Srdeční oběh a metabolismus • srdce dovede využívat především oxidativní metabolismus, neumí pracovat na kyslíkový dluh • je nezbytná dostatečná saturace srdečního svalu kyslíkem • riziko nedostatečného přívodu vyvolává ischemii (akutní infarkt myokardu, chronická ischemická choroba srdeční) • Po zastavení krevního oběhu v myokardu se srdeční činnost okamžitě zastaví a nastává klinická smrt • Obnova je možná do 5-10 minut

11. Kardiovaskulární systém při fyzickém zatížení • Reaktivní změny 1. redistribuce krve (přesun do svalů) – při kompenzační vasokonstrikci vnitřních orgánů vzniká relativní ischémie s následky (ledviny – zátěžová proteinurie, žaludeční sliznice - dispozice pro vznik vředové choroby) 2. zvýšení ukazatelů oběhových funkcí v závislosti na intenzitě zatížení nejvyšší hodnoty jsou u submaximální intenzity zatížení

12. Adaptační změny 1. strukturální změny (hypertrofie srdce) - koncentrická (u vzpěračů) se zmenšením komor. Vlastní jednorázovou výkonnost jedince to však neovlivňuje. - excentrická (vytrvalci) s regulativní dilatací komor – jako projevem ekonomie srdeční práce - lepší vaskularizace (prokrvení, kolaterály) srdečního i kosterního svalu 2. funkční změny - lepší ekonomika trénovaného člověka (nižší srdeční frekvence, vyšší systolický výdej) - vyšší maximální hodnoty (tepového kyslíku, minutového srdečního výdeje) - lepší utilizace kyslíku myokardem

13. Oběhové parametry při fyzické zátěži u trénovaných a netrénovaných • tepový kyslík - je množství kyslíku, které se dostane na periferii jedním tepem (jednou systolou). Z klidových hodnot 5 ml vystoupí při maximálním fyzickém zatížení na 15 ml, u trénovaných vytrvalců až na 30 ml • systolický objem netrénovaný: klid 60-80 ml max. 150 ml trénovaný: klid 100 ml max. 200 ml • minutový srdeční výdej netrénovaný: klid 5 l max. 20-25 l trénovaný: klid 5 l max. 35-40 l • Krevní tlak (torry)intenzita činnosti klid střední submaximální maximální systolický tlak 120 130-170 180-240 190 diastolický tlak 80 80 30-100 100

14. Tepny (Arteriae) • tepny slouží k rozvádění okysličené krve. Stěny jsou silné a pružné a jsou tvořeny třemi vrstvami -vnitřní vrstva (tunica interna) – endotelové buňky -střední vrstva (tunica media) – hladká svalovina - zevní vrstva (tunica externa) – řídké vazivo • elastická vlákna jsou především v arteriálním řečišti (zajišťují pružnost tepen) • hladká svalová vlákna tepen umožňují vasokonstrikci a vasodilataci – přizpůsobení cévního řečiště aktuálním požadavkům organismu

15. Arteriální systém • zajišťuje plynulý rozvod krve ke tkáním. Plynulost umožňuje cévní elasticita. Vlastnosti distribučního systému se dají posoudit podle hodnoty krevního tlaku. Dalším snadno měřitelným parametrem je arteriální puls (odraz srdeční činnosti) • Krevní tlak Krevní tlak je dán: - činností srdce (centrální složka → TK systolický, TKs) - odporem cév (průsvitem a délkou cévy → TK diastolický, TKd) - množstvím cirkulující krve - vazkostí krve, "vnitřním třením" - vlivy (teplota, rychlost, množství a tvar krvinek)

16. Velikost TK závisí na - věku (tlak stoupá s věkem, děti 90/60, starší osoba 140/90) - pohlaví (u mužů častěji vyšší tlak) - poloze těla (vleže je lehce nižší) - činnosti různých orgánů (při práci, trávení - stoupá) - emocích (stoupá) - teplotě (za chladu stoupá, v teple klesá) • normální TK = 120/80 torrů (16/10 kPa)

17. Tep odpovídá srdečnímu tepovému objemu, vypuzeného do arteriálního řečiště. Závisína - objemu krve - tlaku - rychlosti krevního proudu • Není vhodné měřit na a.carotis – možnost uplatnění sinokarotického reflexu (reflexní stimulace kardioinhibičního centra → snížení SF) • TF = 72 tepů.min-1 • TF je zvýšená (u dětí, snížená u sportovců, tělesně pracujících)

18. Srdečnice (Aorta) • je hlavní tepna těla a má 3 části 1.vzestupná část (pars ascendens) – z LK vystupuje z ní pravá a levá věnčitá tepna • 2.aortální oblouk (arcus aortae) – vydává tři větve - kmen hlavově pažní (truncus brachiocephalicus) • - pravá a levá společná krkavice (a. carotis communis dx. et sin.) • - pravá a levá podklíčková tepna (a. subclavia communis dx. et sin.) další tepny, • - podpažní (a. axillaris) • - pažní (a. brachialis) • - vřetenní (a. radialis) • - loketní (a. ulnaris)

19. 3.sestupná část – dělí se na dvě části • a)hrudní aorta – vysílá tepny • - párové tepny mezižeberní (aa. Intercostales post.) - větve pro orgány dutiny hrudní (jícen, perikard, bronchy) - bránici (a. phrenicus sup.) b)břišní aorta – vydává tepny pro - břišní stěnu (aa. lumbales) - bránici (a. phrenicus inf.) - nadledvinky (aa. suprarenales) - ledviny (aa. renales) - pohlavní žlázy (aa. ovaricae) - žaludku (a. gastrica sin.) - slinivka břišní (a. lienalis) - střevo, konečník (a. mesenterica inf.)

20. Břišní aorta se dělí na úrovni L4 na dvě společné tepny kyčelní (aa. iliacae communes) • - vnější kyčelní tepna (a. iliaca ext.) – vyživuje dolní část břišní stěny. Odstupuje z ní tepna pro • - stehno (a. femoris) - svaly kolem kolene (a. poplitea) - přední a zadní tepna holenní (a. tibialis ant et post.) • - vnitřní kyčelní tepna (a. iliaca int.) – vyživuje orgány a stěnu malé pánve. Odstupuje z ní tepna pro • - močový měchýř (aa. vesicales sup. et inf.) - dělohu (a. uterina) - konečník (a. pudenda int.) - hýžďové svaly (aa. glutae sup. et inf.)

21. Žíly (Venae) • žíly tělního oběhu vedou odkysličenou krev z periferie těla směrem k srdci • stavba štěny je složena z endotelových buněk, hladkého svaloviny a řídkého vaziva • vnitřní vrtstva žilní stěny vytváří žilní chlopně, které zabraňují zpětnému toku krve • žilní krev je přiváděna do pravé předsíně srdce horní a dolní dutou žilou • žilní návrat je udržován - činností kosterního svalstva - žilními chlopněmi - sací schopností pravého srdce

22. Přehled nejdůležitějších žil • horní dutá žíla (v. cava sup.), vzniká soutokem hlavověpažní žíly (v. brachiocephalica dx. et sin.), tyto žíly vznikají spojením hrdelní žíly (v. jugularis interna), jež odvádí krev z dutiny lební, z obličeje, krku a podklíčkové žíly (v. subclavia), odvádí krev z horní končetiny • dolní dutá žíla (v. cava inf.), vzniká soutokem společných žil kyčelních ve výši L4. Probíhá po pravé straně aorty a otvorem v bránici se dostává do dutiny hrudní, kde ústí do pravé předsíně srdeční. Jejími přítoky jsou žíly, které odvádí krev z párových orgánů dutiny břišní a jater

23. Na končetinách rozeznáváme 1.žíly hluboké – probíhají zdvojeně podél stejnojmenných tepen • 2.žíly povrchové – probíhají podkožně a jsou viditelné • Horní končetina - na palcové straně HK probíhá hlavová žíla (v. cephalica), která ústí do podpažní žíly (v. axillaris) - na malíkové straně HK probíhá královská žíla (v. basilica), ústící do pažní zíly (v. brachialis) V krajině loketní se obě žíly spojují (význam – aplikace léků, odběr krve).

24. Dolní končetina - společná kyčelní žíla (v. iliaca communis), která vzniká soutokem kyčelní žíly vnitřní a zevní (v. iliaca int. et ext.) - velká žíla skrytá (v. saphena magma), probíhá před vnitřním kotníkem a ústí do stehenní žíly (v. femoralis) - malá žíla skrytá (v. saphena parva), probíhá za zevním kotníkem a ústí do podkolenní žíly (v. poplitea) - při nadměrném zatěžování a po zánětech se žilní stěny rozšiřují, ochabují a vznikají křečové žíly – varixy.