Problémy sekundárního a terciárního vzdělání v ČR

1. Problémy sekundárního a terciárního vzdělání v ČR Igor Pleskot

2. Problematika • Roste úroveň znalostí, nebo klesá? • Roste úroveň schopností studentů nebo klesá? • Kompetence nebo znalosti? • „Dohnat a předehnat“= Kvantita nebo kvalita? • Platit či neplatit? • Veřejné a soukromé školství? • „Elitní“ a „průměrné“ školství • Co jsou sociálně-ekonomické a sociálně-psychologické bariéry přístupu na VŠ

3. Nejen pokles znalostí,ale i průměru schopností studovat • Nízký podíl těch, kteří umějí samostatně studovat, pracovat s textem, knihou • Vysoký podíl těch, pro které studium je memorování • Nízké schopnosti abstrakce,kategorizace, zobecnění • Nízké formulační schopnosti,chybějící přesnost vyjadřování, neznalost mateřštiny • Chybějící „dobrodiní pochybnosti“

4. Příčinou = kapacitní bariéra • Dva prameny obtíží: • Na straně pedagogů a systému = • Objektivní nepoměr počtu posluchačů na pedagoga blokuje osobní kontakt (a tedy i zpětnou vazbu posluchače) mezi nimi • Na straně studentů: Snížení „ průměrné úrovně rozvinutých dispozic ke studiu“ + snížení rozsahu a úrovně znalostí přijímaných studentů (=rozuměj nízká úroveň)

5. Český paradox( a možná nejen český) • Od roku 1990 se zvýšila kapacita studia na vysokých školách více než 2,5tinásobně.(z 118194 studentů na 321184 studentů v roce 2006) • Nůžky sociální nerovnosti v zastoupení sociálních vrstev se však – na rozdíl od jiných vyspělých zemí - rozevřely

6. Podíl terciárního vzdělání v České republice • Je stále nižší než v rozvinutých zemích přes růst počtu vysokoškoláků a to zvláště v regionu Severozápad – tzv. „starém průmyslovém regionu“ • Růst celkového podílu v populaci je pomalejší, než bychom si přáli a je realizovatelný v dlouhodobém horizontu • S jeho růstem se prozatím otevíraly zmíněné „nůžky“ • Úroveň nově příchozích studentů se všeobecně a zvláště mimo tradiční univerzitní centra, (Praha, Brno – kde je širší výběr), snižuje a to dosti značně • Roste především zájem o humanitní, ekonomická, právnická a umělecká studia a počet zájemců o technické a přírodovědné zaměření je nízký

7. Kapacitní problém českého vzdělávacího systému • Rostoucímu počtu studentů neodpovídá vesměs nejen růst materiálního vybavení, ale především personální zabezpečení = • Stoupající počet studentů na 1 vyučujícího • důsledky : - vysoký podíl pasivního učení - slabá zpětná vazba studenta - snížená kvalita studia

8. Aktivní a pasivní formy výuky Před 130 lety napsal jeden z profesorů tehdejší Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze, že výuka při které student pasivně sedí a poslouchá je chybná a zaostalá: „Student má studovat, číst literaturu a dotazovat se svých učitelů“ Byl to pozdější první prezident ČSR – TGM v knize „Jak pracovat?“ Dnes je situace často horší

9. Metafora nafty vysvětluje přičiny • Je-li v počátku nízká poptávka – těží se z nejvýhodnějších, snadno přístupných vrtů • Vzestup poptávky nutí k těžbě z méně dostupných zdrojů = hluboké vrty + odsiřování atd. = vyšší náklady, složitější operace • To však u vzdělávání není doceňováno !! Rozšíření počtu studentů = „čerpání“ z méně připravených zdrojů • – větší důraz na „učit se učit“

10. Důsledky růstu počtu studujících • Protože podíl „okamžitě disponovaných“ je limitován - • s růstem podílu studujících v populaci dochází ke zvýšenému vyčerpávání zdroje „okamžitě disponovaných“ uchazečů • Protože lze předpokládat, že v celé populaci jsou značné rezervy „potencionálně disponovaných ke studiu“ - • limit „okamžitě disponovaných“ může být změněn vyšší péčí o „potencionálně disponované“ • Vznikají však nové a širší kapacitní problémy spojené s přeměnou těchto „potenciálních dispozic“ v „okamžitě realizovatelné

11. ,Faktor počtu a úrovně „připravenosti“ ke studiu uchazečů • Nejde tedy jen o rostoucí počty studentů • Jde i o nižší (snižující se) úroveň „připravenosti ke studiu“ • Proto kapacitní personální nároky rostou mnohonásobně • Mylný dojem, že řešení je v dálkovém či distančním studium - zde kapacitní nároky vyšší – fiktivní uplatňovaná řešení = podvod na účastnících i veřejnosti

12. Zdroje problémů v chápání a koncipování cílů vzdělávacího systému • Formální a černobílý přístup k aplikaci principu rozvoje kompetencí ( k problematice tzv. nové gramotnosti) = opomíjení skutečnosti: • Mám-li umět aplikovat vědomosti, nestačí jen kompetence, ale je nutné ty vědomosti ovládat, znát je • Nestačí jen informace najít – musím jim rozumět

13. Principy a vazby úrovní vzdělávacího školského systému a jejich problémy a rozpory: • Problematika cílů úplného středoškolského vzdělání = maturita • = brána na VŠ? = brána do praxe? • Silný trend pokládat středoškolské vzdělání s maturitou bez rozdílů zaměření za předstupeň vstupu na VŠ (volba je limitována dosažitelností konkr.škol a předpokládanou snadností maturity)

14. Naučit „učit se učit“ • Vysoké školy se dnes nemohou vyhnout tomuto úkolu, který v dobách před 50 lety plnilo gymnaziální vzdělání • Řešením nejsou „pedagogické kurzy pro vědce“ (většinou jde o deklarativní „prázdné systémy“) • Katedry těžištěm analýzy výsledků a úrovně výuky

15. Klíčem • Je přístup k sociálně-ekonomickým a sociálně- psychologickým bariérám při řešení kompromisu mezi „rovností šancí“ a dnešními zdroji na bázi reálně existujícího politického spektra v dlouhodobém horizontu • Pak lze teprve odpovědět zda neplatit či platit a jak, zda školy pro elitu či obecně kvalitní školy, jaký podíl veřejného a soukromého školství atd

16. Rovné šance a ekonomická bariéra přístupu ke vzdělání • Zvýšení kapacity školských systémů znamená zvýšení příležitostí ke studiu pro větší počet uchazečů o studium, včetně ekonomicky slabších vrstev • Neznamená však odstranění sociálně ekonomické nerovnosti v přístupu ke vzdělání = stejné náklady na studium tvoří různě velký podíl příjmů bohatých a chudých domácností

17. Možnosti snížení vlivu sociálně-ekonomické bariéry na šance přístupu ke vzdělání • Nerovnost reálných šancí přístupu ke vzdělání školným, či úvěrem na studium se nezmenšuje • Problém není pouze v sociálně-ekonomické bariéře příjmově slabších skupin, ten lze částečně mírnit velkorysou stipendijní politikou, založenou i na principu sociální solidarity

18. Sociální bariéry • Přirozené dispozice k učení , dané geneticky se rozvíjejí díky impulzům a nápodobě socializací, v daném sociálním prostředí, zvláště v raném dětství a mládí • Při rostoucím významu teoretického vzdělání je výhodou rodinné prostředí „bohatší“ na práci s informacemi – tedy spíše prostředí středních a vyšších vrstev. Větší podíl učení cestou získávání empirických zkušeností a zručností, typické pro dělnické profese, je jistým handikapem dětí z těchto vrstev v soutěži o přístup ke školnímu vzdělání. • Je nutnost učit se učit a její intenzita je sociálně také podmíněna

19. Sociálně psychologické bariéry • I když v současných demokratických a relativně vyspělých společnostech se mobilita značně zvýšila a individualizovala a význam vzdělání je výše oceňován motivace využití šancí pro vzdělání je sociálně podmíněna • Motivace ke studiu je ovlivněna dosavadní individuální a rodovou zkušeností, tradicí a odlišným žebříčkem hodnot • Značnou roli hraje též schopnost dlouhodobé osobní strategie • Ambivalentně v těchto směrech působí současné mediální prostředí

20. Závěry • - podporovat priority vzdělání a vzdělávání v hodnotových postojích všech vrstev • - vyvíjet tlak na koncepční politiky růstu vzdělání a vzdělávání ve všech sociálních vrstvách = • - podporovat zvyšování kvality a efektivity systémů školského vzdělání i celoživotního vzdělávání • - řešit kapacitní problém zvýšením atraktivity a prestiže na základě výrazného zvýšení platů