Globalizace

1. Globalizace (G-word) - borderless world - time-space compression - světověk

2. Počátky globalizace -15. století – objev Ameriky a zrod kapitalismu ? - 70. let 20. století (počátky globální ekonomiky) ? • 1989 – po ukončení Studené války, „nový počátek dějin“ (Dahrendorf) ?

3. Charakter globalizace MMF: Globalizace je rostoucí ekonomická vzájemná závislost zemí ve světovém měřítku v důsledku rostoucího objemu a druhu přeshraničních transakcí zboží a služeb a toku mezinárodního kapitálu, jakož i rychlejšího a rozsáhlejšího šíření technologií. Zrychlený transport: • Lidí (cestování, migrace) • Zboží , služeb, kapitálu • Informací, technologií Pronikání a střetávání: - Životních stylů, kultur, náboženství

4. Klady globalizace: - růst objemu globálně obchodovaného zboží - rychlost investic - ekonomický růst některých původně rozvojových zemí - růst spotřeby - vznik homogenní střední třídy odborných elit v Asii a Lat. Americe - vznik. „translokální kultury“, otevřené navenek, oproti kultuře moderny, uzavřené v národním státě Zápory globalizace: - nekontrolovaný transfer kapitálu (riziko ekonomických kolapsů) - roste nerovnost (mezi státy, regiony, i jednotlivci - a to i ve vyspělých zemích) - mimo procesy zůstává cca 20 procent nejchudších zemí světa (asi 1,2 mld. lidí) - roste nezaměstnanost v prvním světě - oslabení role národních států - tlak globálních trhů - kulturní invaze (kulturní antagonismy) - „globalizační šok“

5. Politické důsledky a MV - Dochází k výraznému oslabování tradičních aktérů MV (států) - I když státy stále hrají svou významnou roli ve světovém dění, globalizace postupně rozdíl mezi vnitřním a zahraničním děním stírá, hranice států se stávají průchodnými, přičemž vzrůstá vliv nadnárodních útvarů, mezinárodních uskupení a organizací. Zatímco ve 20. století moc státu enormně vzrostla, nyní hrozí až jeho vymizení. Hovoří se o „postsuverénních státech“ – moc se „vsakuje dolů i vzlíná vzhůru“. (loajality spjaté s regionem, náboženskou nebo etnickou identitou, regionalizace, náboženský fundamentalismus). Na druhé straně růst významu mezinárodních organizací (OSN, NATO, EU, WB, IMF, WTO).

6. Aktéři globalizace • Nadnárodní společnosti NNS (transnational corporations - TNCs´) - výrobní, obchodní, internacionalizace vlastnictví. NNS jsou stále nezávislejší na zemích svého původu, působí globálně, v globálním měřítku koncentrují ekonomickou moc v rukou malého počtu ekonomických subjektů. Kupř. HDP ČR je třetinou obratu General Motors či polovinou obratu Wall-Mart Stores. • Nejvyspělejší státy a jejich uskupení „Triadizace vlivu“ tří uskupení USA, EU, Japonsko, ze kterých pochází nejvíce největších a nejvlivnějších NNS, které jsou ekonomickými centry majícími své periferie. • G7+1 je sdružení sedmi nejvyspělejších států světa (Francie, Itálie, Japonsko, Kanada, Německo, Spojené království, USA) a Ruska. Dohromady tyto státy představují 65% světové ekonomiky. • Mezinárodní organizace Nejmocnější mezinárodní organizace spojené s nejmocnějšími státy a NNS – Mezinárodní měnový fond (IMF – ukládá státům podmínky v rámci Struktural Adjustment Programmes), Světová banka (WB – půjčuje peníze jednotlivým zemím) a Světová obchodní organizace (WTO – stanovuje pravidla mezinárodního obchodu)

7. Rozvojový svět a globalizace Země: 6, 7 miliardy obyvatel cca 1 miliarda se má dobře, jako my nebo lépe 2 miliardy v důsledku globalizace posledních 25 let bohatnou a chystají se mít dobře jako my 2 miliardy jsou v pásmu chudoby (nemají hlad, ale nemají se dobře) 1 miliarda je v pásmu hladu

8. Rozvojový svět a globalizace Zatímco v roce 1970 byla Asie domovem 76 procent všech chudých světa, dnes je jejich podíl jen jedenáctiprocentní. Jediným kontinentem, kde se nedaří čelit chudobě, je Afrika s téměř dvěma třetinami světových chudých, která je navíc paralyzována epidemií AIDS Indie: v letech 1993 až 2004 klesl podíl obyvatelstva žijícího pod hranicí chudoby z 36 na 22 procent. V zemi přibude každý měsíc více než 6 milionů mobilních telefonů. Na konci roku 2006 bylo v Indii 136 milionů mobilních zákazníků a dosažení magické půlmiliardové hranice se očekává v roce 2010. „Podle Asijské rozvojové banky chudoba ustupuje z odhadovaných 28 procent v roce 1978 na 9 procent v roce 1998 v Číně. Oficiální indické odhady oznamují, že chudoba poklesla z 51 procent v letech 1977-1978 na 26 procent v letech 1999-2000 “ Jagdish Bhagwati: In Defense of Globalization (2004)

9. „blahoslavení chudí“ x „prokleté bohatství“ Za hranici „přežití“ skutečné liberální demokracie považuje Zakaria HDP 6000 USD na obyvatele - Jedině svobodná kapitalistická ekonomika je s to vytvořit základ k jejímu úspěšnému prosazení a trvalejšímu fungování. Samotné peníze však nejsou zárukou úspěšného fungování liberálních a demokratických institucí, to je dle Zakarii zřejmé z příkladu států zbohatlých na rozsáhlém přírodním bohatství, jako např. arabských ropných monarchií, které kritérium HDP mnohdy bohatě splňují. Jejich bohatství však autor považuje za „prokleté“, protože nevzniklo „zaslouženě“ tvůrčím úsilím a nepodnítilo, ba přímo blokuje vývoj společnosti ke kapitalistickému hospodářství a emancipaci jednotlivce z něj vyplývající, což je předpokladem vzniku moderních politických institucí. Autor hovoří o „blahoslavených chudých“, o státech, které musely vytvořit bohatství za přispění patřičného tvůrčího úsilí. Tento potenciál je možné uvolnit ve všech chudých zemích, za přispění určitých politických a hospodářských reforem. Politické reformy směrem k liberální demokracii musí však následovat až po vybudování dostatečného ekonomického potenciálu, jinak podstupují riziko neúspěšnosti, Fareed Zakaria: Budoucnost svobody

10. Rozvojová a humanitární pomoc OSN, velké státy, nevládní organizace Přepočítáno na ceny roku 2004 bylo nejchudším zemím světa – vesměs jde o země subsaharské Afriky – od roku 1960 právě do roku 2004 poskytnuto zhruba 650 miliard dolarů rozvojové mezivládní či nadnárodní pomoci. Do této sumy nejsou zahrnuty privátní sbírky, peníze soukromých nadací a podobně. Celková pomoc všem cílovým zemím je ve stejném období odhadována na 2 biliony dolarů. Přitom ovšem dle údajů téže Světové banky subsaharská ekonomika za posledních dvacet let nezbohatla, ale naopak zchudla. Měřeno v HDP na hlavu, v paritě kupní síly některé země subsaharské Afriky – tedy příjemci pomoci – zchudly. A to výrazně, v některých případech o neuvěřitelných 15–25 %! - Zkorumpované režimy, rozkradení části pomoci • Charita utvrzuje v zachování dané situace, nepodporuje rozvoj (syndrom závislosti ) Rozvojová pomoc je pouhým doplňkem, který by měl být využíván pouze v případě humanitárních katastrof. Nepředstavuje řešení problému hladu a chudoby.

11. Rozvoj x protitržní tendence Agrární dotace v EU a USA Subvence zemědělcům v EU činí 40 procent unijního rozpočtu !!! • EU sice odstraňuje bariéry obchodu uvnitř sebe, ale navenek se chrání – největší ochranu požívá právě zemědělství. V této oblasti neplatí pravidla volného trhu, ale pravidla evropského centrálního plánování, které se opírá o dotace, subvence a kvóty, které udržují cenu produkce na nižší úrovni, než je světová cena příslušných zemědělských komodit. Tato politika se provádí za účelem „ochrany“ evropského zemědělství. EU tak blokuje liberalizaci trhu v oblasti zemědělských komodit a přispívá tak ke zdražování potravin… • Odstranění subvencí a obchodních bariér by mohlo by stimulovat zemědělskou produkci v Africe a dalších místech jinak závislých na dovozu. Současná situace deformuje světové trhy na úkor chudých...

12. Ekologismus x rozvoj ? Biopaliva: cesta k omezení emisí, či k hladomoru? • Za poslední tři roky (2005-2008) se světové ceny potravin vyšplhaly o 83 procent • Podle indického ministra financí je etanol „zločinem proti lidskosti“ • Odhad podílu biopaliv na tomto růstu se odhaduje od 10-15 % (OSN) až po 33 % Produkce biopaliv vede k tomu, že velká a stále rychle se zvětšující část zemědělské půdy je využívána pro produkci těch plodin (řepka, cukrovka, cukrová třtina, pšenice, kukuřice), které jsou vhodné pro produkci biopaliv

13. Protiglobalizační tendence • Socialismus • Anarchismus • Environmentalismus „globalizace terorismu“ v jistém smyslu může ostatní globalizační procesy zpomalovat a přímo destruovat (menší prostupnost hranic, omezení imigrace z rozvojového světa, politika energetické bezpečnosti apod.), kdy dochází k rehabilitaci významu dosud slábnoucího národního státu a k oklešťování do té doby nabytých lidských svobod. Válka moderní x válka postmoderní

14. Terorismus • Nový typ terorismu je dán jistými strukturními předpoklady, zejména pak právě globalizačními procesy: • – propustnými hranicemi, levnou leteckou dopravou, elektronickou komunikací, otevřeností demokratických společností a jejich složitou a snadno zranitelnou infrastrukturou. • Pro nový terorismus jsou charakteristické transcendentní cíle (terorismus předchozích ér měl jasně formulovanou konkrétní politickou agendu a v čase dosažitelné dílčí politické cíle) • ochotak sebeobětování (využívá sebevražedných útoků, což přináší nové taktické výhody (odpadá problém únikových cest, riziko následného odhalení a vyšetřování, zvyšuje se přesnost a účinnost útoku a psychologický účinek teroristického aktu) • úsilí o dosažení hromadného ničivého účinku (souvisí s dostupností zbraní hromadného ničení) • specifická organizace (decentralizovaná nehierarchická globální síť semiautonomních buněk).

15. 5 válek globalizace • Nezákonné trhy se: • Zbraněmi • Drogami • Lidmi • Duševním vlastnictvím • Penězi • Moisés Naim (Černá kniha globalizace, česky 2008)

16. Krize v „morální ekologii“. • Centesimus Annus (38): „Kromě nesmyslného ničení přírodního životního prostředí je nutno zmínit se o ještě závažnějším ničení mravního prostředí; nevěnujeme mu ještě zdaleka potřebnou pozornost. • - Kulturní pokora • - Regulativní idea pravdy • - Důstojnost individuální osoby • Lidská solidarita • Michael Novak