270 likes | 689 Views
Členění zemského povrchu. Pevnina(souš) - části litosférických desek vystupující nad hladinu svět.oc. Největší bloky(části) nazýváme kontinenty, menší části tvoří ostrovy. Tvoří 29% plochy Země. 2) Světový oceán – moře a oceány kolem kontinentů. Zaujímá 71% povrchu Země.
E N D
Členění zemského povrchu • Pevnina(souš) - části litosférických desek vystupující nad hladinu svět.oc. Největší bloky(části) nazýváme kontinenty, menší části tvoří ostrovy. Tvoří 29% plochy Země. 2) Světový oceán – moře a oceány kolem kontinentů. Zaujímá 71% povrchu Země.
Členitost zemského povrchu Zems.povrch (georeliéf) je svrchní plochou zems.kůry, která se stýká s dalšími geosférami. Je výsledkem činnosti vnitřních a vnějších krajinotvorných činitelů. 1) Vnitřní činitelé - Původ v nitru Země (změny v litosféře) – pevnino- a horotvorné pohyby, vulkanizmus, zemětřesení, metamorfóza. Na zemském povrchu vznikají převážně hrubé velkotvary a nerovnosti (pevniny, pohoří, příkopy,kotliny, ostrovy…) Jejich působením dochází ke zvětšování výškové členitosti
2) vnější činitelé • Původ mimo zems. kůru, ve sluneč.záření a gravitaci • Změny teplot, vítr, déšť, sníh, voda, ledovce, organizmy a člověk • Jejich působením dochází k zarovnávání zems.povrchu
Členitost zemského povrchu • Horizontální – je vyjádřena podílem plochy ostrovů a poloo.na celkové ploše kontinentu. Evropa: 35% S.Amerika: 26% Asie: 24% Afrika: 2,1% J.Amerika:1,1% Nejdelší pobřeží mají Rusko, Indonésie, USA, Kanada, Austrálie, Filipíny
2) Vertikální – vyjádřena výškovými rozdíly, nejlépe pomocí hypsografické křivky. 200 až 1000 m n.m.:46% plochy souše Do 200 m n.m.: 25% povrchu souše 1000 až 2000 m n.m.: 15% povrchu souše Nad 2000 m n.m.: 13% povrchu souše
Střední nadmořská výška pevniny je 875 m (Antarktida 2020 m (bez ledovců 410 m) ,Asie 960 m….). Střední hloubka oceánu je 3790 m. Podmořský reliéf dosahuje větších výškových rozdílu než pevninský. 74% oc. dna leží v hloubce 3 až 6 km, 17% ve hloubce 0,2 až 3 km.
Podle výškového rozdílu mezi vrcholovými a údolními částmi zems. povrchu rozlišujeme tyto typy reliéfu: 1) roviny – do 30 m 2) pahorkatiny – 30-150 m 3) vrchoviny – 150-300 m 4) hornatiny – 300-600 m 5) velehornatiny – nad 600 m
Podle nadmořské výšky rozlišujeme na pevninském zems. povrchu: • Nížiny – do 200 m n.m. • Vysočiny – nad 200 m n.m.
Podmořský reliéf: • Pevninský šelf (okraj pevniny zatopený mořem), asi 8% dna oc., ale velký hosp.význam (rybolov, ner.suroviny) • Pevninský svah, 11% dna oc. • Pevninské úpatí, 5% … • Oceánské lože (=pánve, středooc.hřbety, hory a riftová údolí a oc.příkopy), 74% oc. dna
Slovníček pojmů Horotvorná činnost: pohyby v zemské kůřem jejíchž výsledkem je vznik pohoří, popř.údolí Vrása: zvlnění litosféry Vrásové pohoří: pohoří, které vzniklo zvlněním litosféry Vrásový příkrov: pohoří, které vzniklo zvlněním litosféry a následným odtržením a přesunem do vzdálených míst
Zlomy, pukliny: místa v zemské kůře, kde je porušena vlivem napětí celistvost hornin (zlomy odělují od sebe jednotlivé kry litosféry) Geosynklinála: podélná sníženina Geoantiklinála: podélná vyvýšenina Štít: nejstarší a tektonicky nejstabilněnší část pevninské zemské kůry (tvořené hlibinnými vyvřelinami a přeměněnými horninami) Platforma: části zems.kůry, která se přimyká ke štítům, též geologicky velmi stará
Epiplatforma: platforma, která byla ve III. nebo IV.-horách rozlámána na kry a vyzdvižena do velkých výšek (př.pohoří Ťan-Šan, Česká vysočina...) Epigeosynklinála: nejmladší část pevniny vzniklá vyvrásněním geosynklinál (př.Karpaty, Himaláje, Andy...) Akumulační nížina: zarovnaná část pevniny charakterem rovina a pahorkatin tvořená nezpevněnými usazeninami...
...může se jednat o pobřežní nížinu, jezerní n., deltovou n., úpatní n., říční n., ledovcovou n. nebo eolickou nížinu Odnosové a strukturní nížiny: roviny vzniklé dlouhodobým působením vnějších činitelů v seismicky neaktivních oblastech. Vodorovně uložené zpevněné usazené horniny vytváří tabule Klenby a pánve: část pevnins.kůry vzniklá vyklenutím (prohnutím)