Seminář o svobodném přístupu k informacím

1. Seminář o svobodném přístupuk informacím Brno, Nejvyšší správní soud, čtvrtek 7. 12. 2006

2. Vymahatelnost

3. Práh rezignace • stav vymahatelnosti je dle všeho špatný • obecně panuje postoj marnosti • motivace k „sebeobraně“ nesrovnatelná s jinými porušeními práva – kde je motivací nakládat s majetkem, vyhnout se sankci, bránit se útoku atd. • u žádosti o informaci je práh rezignace velmi nízký

4. úmrtnost žádostí odhad statistiky (skutečná čísla nejsou zjišťována): • cca 20 000 žádostí ročně na úrovni územní samosprávy (odvozeno z výročních zpráv) • cca 30 000 žádostí ročně ve veřejné správě celkem • podle Výročních zpráv cca v 6% žádostí jsou odepřeny informace, reálně odhad 10 – 20%, tj. cca 3000-6000 žádostí ročně odepřeno • u KS ročně asi 100 případů (?) • u NSS ročně 10-20 případů (?)

5. Pravděpodobný poměr odepřených žádostí k podaným žalobám

6. Příklad průzkumu Velká Británie

7. Příklad průzkumu Velká Británie – 42 monitorovaných ústředních orgánů

8. Důvody nízké vymahatelnosti? historické, praktické a psychologické důvody: • historické: setrvačnost veřejné správy – diskrétnost • technické: překážky při poskytování informací • psychologické: subjektivně - Pro každého člena veřejného orgánu je zdánlivě výhodnější a snazší informaci neposkytnout

9. Důvody nízké vymahatelnosti? dominují psychologické důvody: • zatímco ve věcném řízení správním úředník (úřad) rozhoduje o cizích věcech, v informačním řízení rozhoduje o vlastních věcech (informacích o úřadu). • poskytnutí informace nelze nijak nahradit (nahradit projev vůle) – svůdnost vzdoru • cena informace • informační převaha úřadu se zdá být výhodná • informace umožňují měřitelnost politické či úřední práce • pocit falešného soukromí • dojem útoku na profesionalitu • posuzování důvodu žádosti – odsudek komerčních důvodů

10. Složitost vymáhání informace sankceneexistují zákon106 aktivní čl.17 (5) dozor Poskytování dalšízákony sankceneplatností pasivní čl.17 (1,2,4) až 10x !!! odepřenínečinnost zákon106(123) poskytnutí žádost odvolání žaloba příkaz nečinnost dozor exekuce dalšízákony odepřenínečinnost žaloba žádost x !!!

11. chybné úpravy a zvyklosti ve správním a právním prostředí, snižující vymahatelnost

12. Sankce • nejsou přestupkové sankce • nevymáhá se způsobená škoda v pracovním právu (služební zákon, zákoník práce)  příklad: 10x variované odepření téže informace Stavebním odborem Magistrátu hl.m.Prahy

13. Příklad: formy odepření, které postupně stavební odbor MHMP uplatnil • nereagoval na podané odvolání proti fiktivnímu odepření • uvádí, že vydání fiktivního rozhodnutí není v rozporu se zákonem a nečinnost proto není nezákonná dále uváděl tyto „věcné“ důvody odepření: • informace je předmětem obchodního tajemství • informace byly předány subjektem, kterému zákon neukládá povinnost takové informace sdělovat • zákon stavebnímu úřadu neukládá vést registr informačních zařízení či staveb pro reklamu, není tedy povinným subjektem • § 133 stavebního zákona je zvláštním právním předpisem, který vylučuje poskytnutí informace dle zákona o informacích • žadatel neprokázal odůvodněnost požadavku • je třeba návrh na poskytnutí informací upřesnit, resp. jednotlivá reklamní zařízení, o nichž žadatel potřebuje poskytnout informaci, identifikovat

14. Příklad: po zrušení všech těchto chybných rozhodnutí stavební odbor MHMP • sice vydá rozhodnutí, kterým (prvostupňové) rozhodnutí povinného subjektu (stavebního úřadu) zruší, • avšak věc již tomuto povinnému subjektu nevrací k novému projednání a novému rozhodnutí, • s odůvodněním, že v případě, že žadatel na své žádosti trvá, musí ji podat znovu (!); • tím je řízení o žádosti de iure zastaveno. • Žadatel se tak ocitá v situaci, kdy (a to navíc v případě, kdy již uspěl u soudu se žalobou proti nezákonnému rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy – odbor stavební!) nemá ani informace ani řádné pravomocné rozhodnutí povinného subjektu, v němž by mu byly sděleny důvody odepření informací (a proti němuž by mohl brojit dalším odvoláním).

15. judikatura • ústavní kořen práva na informace chybně odvozován od odst. 5. čl. 17 Listiny • Fr. Korbel: právo na informace podle čl. 17 odst. 1 je přímo vykonatelným ústavním právem (bylo jím i před přijetím informačních zákonů). Argument a contrario z čl. 41 odst. 1 je zde zcela nepochybný. dopady: • nadřazování čl. 10 (ochrana soukromí) nad čl. 17 (přístup k informacím)(čl. 10 i čl. 17 jsou však rovnocenné – oba jsou omezitelné zákonem) • chybný výklad pojmu „veřejná instituce“

16. Mohou soudy situaci zlepšit? • rychlost vyřízení, zejména v případech opakovaných, podobných, odvozených sporů a sporů typických odpíračů s konstantní vadnou argumentací • častější vyjadřování právně závazného názoru, vyjadřování obiter dictum • nevyhýbavé využití nových ustanovení zákona, zejména možnosti nařídit poskytnutí informace, včetně využití SŘS k podpoře tohoto postupu, jako je vyžádání si sporné informace od povinného subjektu (viz zkušenost NSS v kauze Ruského dluhu) • připravenost řešit právo na informace podle zákona o obcích a krajích, jednacího řádu komor Parlamentu, • vyjádřit se k pojmu nahlížení, jehož součástí je možnost pořídit si záznam technickými prostředky • považovat poskytnutí sice v lhůtě, ale zbytečně zpožděně, pokud již byly informace k disposici, za porušení práva? • odsuzovat konání neveřejného jednání zastupitelstva, neveřejného hlasování