Základy elektrotechniky Elektrotechnologie

1. Základy elektrotechnikyElektrotechnologie

2. Materiály pro elektrotechniku Elektrotechnické materiály lze třídit podle řady kritérií: * skupenství - pevné, kapalné, plynné * chemické podstaty - organické a anorganické * složení - čisté, slitiny, sloučeniny * struktury - krystalické, nekrystalické * použití - vodiče, magnetické materiály, polovodiče, izolanty Základní vlastnosti a použití jednotlivých materiálů jsou probírány v rámci příslušných kapitol v daných předmětech. Podrobnější rozbor je nad rámec tématických plánů střední školy.

3. Elektricky vodivé materiály - vodiče Vodiče jsou materiály, u kterých je klíčová vlastnost elektrická vodivost. Pro jejich použití jsou důležité i další vlastnosti – například pevnost, tvrdost, chemická odolnost, tepelní vlastnosti 1. Fyzikální podstata vodivosti kovů Základní podmínkou vodivosti je velký počet volných nosičů náboje. Struktura je většinou krystalická (polykrystal), skládají se z kladných iontů, které jsou vázány v uzlech krystalické mřížky a mají omezenou možnost pohybu a volných elektronů. Volné elektrony jsou ve stálém pohybu. Po vzniku rozdílu potenciálů (přivedení napětí) se neuspořádaný pohyb volných elektronů změní na uspořádaný, proti směru vektoru intenzity elektrického pole. Vodivost je dána volnými elektrony – elektronová vodivost. Vedení proudu vodičem

4. Elektricky vodivé materiály - vodiče 2. Měrný elektrický odpor – rezistivita (mm2/m) je odpor vodiče dlouhého 1 metr o průřezu 1 mm2 při teplotě 200C. Další používané jednotky jsou m, m. Vodiče mají měrný odpor v rozsahu (10-2 – 101) mm2/m, odporové materiály (0,2 – 2) mm2/m. 3. Teplotní součinitel odporuR (K-1) udává, o jakou hodnotu se změní odpor vodiče 1, zvýší-li se jeho teplota o 10C. Může být kladný nebo záporný. U čistých kovů je pro rozsah teplot (0-100)0C přibližně konstantní, R = 4*10-3 K-1. U odporových materiálů je teplotní součinitel R = (10-6 – 10-4)K-1. 4. Supravodivost se projevuje tím, že měrný odpor látky je nulový  při průchodu elektrického proudu látkou je nulový úbytek napětí a nevznikají žádné tepelné ztráty. Supravodivost se projevuje pouze u některých látek, základním kritériem je kritická teplota, při které se supravodivost projeví

5. Supravodivost Průběh elektrického odporu rtuti, chladící látka kapalné hélium. Ukázka supravodivého magnetu Mezníkem pro využití supravodivosti je nalezení látek, u kterých se projevuje supravodivost při teplotách vyšších než 77K, což je teplota kapalného dusíku. Další možností využití supravodivosti jsou supravodivé magnety

6. Elektricky vodivé materiály - vodiče 5. Kryovodivost je velká elektrická vodivost velmi čistých kovů v oblasti nejnižších teplot. Měrný odpor neklesá k nule, ale ustálí se na velmi nízké hodnotě. 6. Hustota (kg*m-3) udává hmotnost objemové jednotky materiálu při dané teplotě. Z kovů má nejnižší hustotu lithium 534 kg*m-3 (měď 8960 kg*m-3) 7. Teplota tání je teplota, při které látka přechází ze skupenství pevného do kapalného 8. Součinitel tepelné vodivosti (W*m-1*K-1) udává množství tepla, které projde krychlí o straně 1 metr za 1 sekundu, je-li mezi stěnami teplotní rozdíl 1K. Nejvyšší tepelnou vodivost mají čistě kovy. 9. Mez pevnosti v tahut, Rm (MPa) udává napětí v látce při působení síly na daný průřez látky

7. Druhy a vlastnosti vodivých materiálů Rozdělení materiálů podle dominantních vlastností nebo použití 1. materiály s vysokou vodivostí 2. kovy s vysokou teplotou tání 3. kovy a slitiny pro elektrické rezistory 4. kovy a slitiny pro zvláštní účely 5. elektrotechnický uhlík

8. Materiály s vysokou vodivostí a) měď (Cu) - velmi dobrá elektrická a tepelná vodivost - dobré mechanické vlastnosti - odolnost proti korozi - tvárná za tepla i za studena - dá se spojovat pájením a svařováním Rozdělení podle mechanických vlastností (podle pevnosti v tahu) - měkká měď - velmi dobrá tvárnost a ohebnost - vodiče, šňůry, kabely, vinutí elektrických strojů - polotvrdá měď - dobrá tvárnost - venkovní a profilové vodiče (přípojnice) - tvrdá měď - vysoká pevnost - silně namáhané konstrukční části elektrických strojů a přístrojů

9. Materiály s vysokou vodivostí b) slitiny mědi – mosaz (slitina mědi a zinku) - větší mechanická pevnost - vysoká tažnost  snadné tváření a lisování - nižší cena Rozdělení podle obsahu mědi a použití - mosazi pro tváření (58 – 96% Cu) – objímky žárovek, části vypínačů - mosazi pro odlévání (58 – 63% Cu) – měděné armatury - speciální mosazi s dalšími přísadami – výroba pružin, pájky pro pájení mědi

10. Materiály s vysokou vodivostí c) slitiny mědi – bronzy (slitina mědi a …) - velká mechanická pevnost - velká tvrdost a odolnost proti korozi - možnost obrábění, svařování a pájení Rozdělení podle dalších přísad - cínový bronz (do 20% cínu) – sběrací kroužky motorů - hliníkový bronz (do 10% hliníku) – vysoká odolnost proti korozi , odolnost proti opalování - křemíkový bronz (do 5% křemíku) - vysoká pevnost, pružiny

11. Materiály s vysokou vodivostí d) hliník a slitiny hliníku (elektrovodný hliník s čistotou 99,5%) - nižší hustota než Cu, vyšší odolnost proti korozi - menší měrná vodivost než Cu, horší mechanické vlastnosti - nízká mez tečení  tlakem se Al deformuje, zhoršení kontaktu - svařovaní v ochranné atmosféře Rozdělení a použití hliníku - vodiče pro venkovní vedení - AlFe -samonosné a závěsné kabely - jádra silových kabelů velkých průřezů - vinutí výkonových transformátorů

13. Materiály s vysokou vodivostí e) stříbro - má největší elektrickou a tepelnou vodivost - tvárný kov (fólie 5m) - chemicky odolná Použití - postříbření kontaktů a ve vf technice - mikroelektronika - vn technika - do slitin mosaz nebo měď

15. Materiály s vysokou vodivostí f) ostatní vodivé kovy - zinek - elektrolytické pozinkování, náhrada kadmia - kadmium - kadmiování – povrchová úprava kovů, jedovaté - cín - pocínování mědi a železa, využití ve slitinách, staniol - nikl - chemická odolnost, feromagnetický, do slitin - titan - malá elektrická vodivost, dobré mechanické vlastnosti - kobalt - feromagnetický, přísada do magnetických materiálů - platina - velká měrná hmotnost, chemicky odolný, speciální kontakty - zlato - vysoká chemická odolnost, dobře slévatelné a tvárné, speciální kontakty, mikroelektronika

16. Těžko tavitelné kovy - kovy s teplotou tavení nad 20000C - častou podmínkou je ochranná atmosféra - špatně se tváří, výroba komponentů pomocí práškové metalurgie a) wolfram - vysoká pevnost v tahu - nejvyšší teplota tavení (34200C) Použití - vlákna žárovek - elektrody výbojek - silně namáhané kontakty - elektrody pro svařování

17. Těžko tavitelné kovy b) molybden, teplota tavení (26200C) Použití - držáky vlákna žárovek - vakuová technika - výroba integrovaných obvodů c) tantal, teplota tavení (30170C) Použití - kondenzátory - rezistory

18. Kovy a slitiny pro rezistory Hlavní požadavky na kovy a slitiny pro odporové materiály: - velký měrný odpor - teplotní odolnost a stálost - chemická odolnost - malý teplotní součinitel odporu  nejvhodnější jsou speciální slitiny kovů

19. Kovy a slitiny pro rezistory a) manganin (manganový bronz s 12% manganu a 2% niklu) - výroba přesných a stabilních rezistorů (etalony) b) konstantan (niklový bronz s 45% niklu a 1% manganu) - výroba přesných a stabilních rezistorů - odporové snímače - termoelektrické články - měření mechanického napětí – tenzometry c) nikelin (niklový bronz s 30% niklu a 3% manganu) - velký teplotní součinitel odporu, výroba topných odporů

20. Kovy a slitiny pro elektrické pece d) slitina Cr-Ni – chromnikl (obsahuje 20% Cr, 80% Ni) – do 11500C - vysoká cena e) slitina Cr-Ni-Fe – nižší cena, horší vlastnosti (vliv Fe) - topné rezistory f) slitina Fe-Cr-Al (Fechral) - do 13500C - vysoká tvrdost, křehké - rozjezdové odpory g) materiály pro nejvyšší teploty - do 16000C – SiC - do 23000C – Wo, Mo (v ochranné atmosféře) - do 25000C – uhlíkové odporové materiály

21. Kovy a slitiny pro kontakty * kontakty spojují dva různé obvody s možností opětovného rozpojení. * patří k nejrizikovějším částem elektrického zařízení, vyžadují speciální provedení a pravidelnou údržbu Při spínání kontaktů se mění kvalita povrchu kontaktů, a to jak po stránce mechanické, tak i po stránce elektrické. Proč se mění kvalita kontaktu ? - oxidace povrchu - usazování nečistot - opalování kontaktů při vypínání Jaké jsou důsledky ? Zvýšení kontaktního (přechodového) odporu  * zvýšení úbytku napětí na kontaktech * zahřívání kontaktů

22. Kovy a slitiny pro kontakty Požadavky na kontakty: * dobrá elektrická a tepelná vodivost * malý přechodový odpor * velká tvrdost * vysoká teplota tání * odolnost proti opotřebení Materiály na kontakty: 1. Měď a slitiny mědi Nevýhodou čisté mědi je nevodivý oxid na povrchu. Ze slitin se používají bronzy a mosazi, které mají lepší mechanické vlastnosti a menší sklon k oxidaci Použití – silnoproudý elektrotechnika 2. Stříbro a slitiny stříbra Dobrá odolnost proti oxidaci, má ale malou mechanickou odolnost a tvrdost. Nevýhodou je i nižší teplota tavení Používané slitiny – Ag-Cu, Ag-Cd, Ag-Pd, Ag-Ni (tvrdé stříbro) Použití – kontakty ve slaboproudé technice, postříbření Cu kontaktů

23. Kovy a slitiny pro kontakty Materiály na kontakty: 3. Zlato a slitiny zlata Vysoká chemická odolnost, vhodné pro menší přítlačné síly Používané slitiny: Au-Ni, Au-Ar-Ni Použití – elektronika, mikroelektronika 4. Platina a slitiny, použití – sdělovací technika, mikroelektronika 5. Wolfram, vysoká teplota tavení, horší elektrická vodivost Použití – vypínače vn a vvn, kontakty pro velké proudy 6. Nepravé slitiny jsou soustavy dvou kovů, které se zhotovují práškovou metalurgií, nebo se je jednoho materiálu (wolfram) vytvoří skelet, póry se zaplní druhým kovem (stříbro) Používané kombinace: W-Cu, W-Ag, Použití – kontakty v silnoproudé elektrotechnice pro velké proudy 7. Dvojkovy – naplátování dvou kovů, základní (poklad) a ušlechtilý Používané kombinace: Ag-Cu, Ag-mosaz

24. Pájky Materiály na pájky: K vytvoření vodivého spojení se v elektrotechnice používá pájení. Jaký je rozdíl mezi pájením a svařováním ? Při svařování dojde k natavení i svařovaného materiálu, při pájení se pro spoj používá látka (pájka), která má nižší bod tání. Rozdělení pájek: a) velmi nízký bod tání (do 2200C) dvousložkové slitiny kovů s nízkým bodem tání – Pb, Sn + příměsi Cd, Bi, Hg) b) měkké pájky (bod tání 2200C – 5000C) pro málo mechanicky namáhané spoje – nejčastěji cín, (vhodné pro většinu vodivých kovů a slitin), pro pájení hliníku slitiny Sn-Zn c) tvrdé pájky (bod tání nad 5000C) mosazné pájky s obsahem Cu, stříbrné, hliníkové (Al-Si), zlaté a platinové pájky

25. Elektroizolační materiály Izolanty jsou látky s velkým měrným odporem, používají se k oddělení dvou různých potenciálů Dielektrika jsou látky, které mají schopnost polarizace v elektrickém poli, používají se u kondenzátorů. Hlavním parametrem je relativní permitivita.

26. Základní vlastnosti izolantů a dielektrik 1. Elektrická vodivost Ideální izolanty nemají žádné volné nosiče náboje. Skutečné izolanty obsahují určitý počet volných nosičů náboje, které vznikají převážně vlivem nečistot a příměsí. Při pohybu naráží na neutrální částice a tím je ionizují (může dojít až k průrazu). 2. Polarizace Polarizace má význam zejména u dielektrika. Je to proces, při kterém nastává k narušení symetrie elektrických nábojů  vznikají dipóly. Kdy vzniká polarizace dielektrika ? Polarizace vzniká při vložení izolantu do elektrického pole Nepolární dielektrikum (atomy)  atomová polarizace Polární dielektrikum (např. voda)  orientační polarizace

27. Základní vlastnosti izolantů a dielektrik 3. Permitivita Charakterizuje vliv elektrického pole na elektrický stav dielektrika. Jak můžeme vyjádřit permitivitu ?  = 0* r (F/m;F/m,-) Relativní permitivita izolantu je měřítkem jeho polarizace 4. Dielektrické ztráty Při vložení dielektrika do elektrického pole se v tomto materiálu určitá část energie přemění na teplo – dielektrické ztráty. Ve stejnosměrném obvodu jsou dány vodivostí izolantu a jsou zpravidla zanedbatelné. Ve střídavém obvodu dochází k opakované změně polarizace dielektrika, vzniklé teplo je ztrátové, nebo ho lze využít pro ohřev.

28. Základní vlastnosti izolantů a dielektrik Î ÎC ÎR Û U~  R ÎC Î C  ÎR Û Odvození velikosti dielektrických ztrát Fázorový diagram: Náhradní schéma skutečného kondenzátoru:

29. Základní vlastnosti izolantů a dielektrik ÎC Î  ÎR Û  Činný (ztrátový) výkon: Pro technickou praxi se definuje úhel , pro který platí:  = 900 -  Vztah mezi proudy IC a IR lze vyjádřit pomocí funkce Ztrátový výkon: Proud IC: Po dosazení: kde tg se definuje jako ztrátový činitel, který udává kvalitu dielektrika a pohybuje se v rozsahu 10-1 – 10-5.

30. Základní vlastnosti izolantů a dielektrik 5. Elektrická pevnost EP (kV/mm) patří mezi nejdůležitější vlastnosti izolantů a posuzuje se podle vlivu intenzity elektrického pole. K čemu dojde na izolační látce při překročení určité intenzity elektrického pole ? U pevných izolantů dojde k průrazu (nevratné poškození izolantu), u kapalných a plynných izolantů k přeskoku Průrazné napětí UP (kV) je napětí, při kterém dochází k průrazu nebo přeskoku Průrazné napětí a elektrická pevnost není pro danou látku konstantní Elektrický průraz vzniká nárazovou ionizací atomů izolantů, která je způsobena „utrženými“ elektrony z krystalické mřížky Tepelný průraz vzniká u pevných izolantů s velkým činitelem dielektrických ztrát v důsledku zvýšené teploty. Teplo se nestačí z izolantu odvádět a dojde k tepelnému poškození izolantu

31. Základní vlastnosti izolantů a dielektrik 6. Tepelná vodivost (teplotní odolnost) Pro všechny izolanty jsou určeny maximální dovolené teploty, které zaručují dostatečnou životnost Čím může být ovlivněna teplota izolace ? * tepelnými ztrátami ve vodiči při normálním provozu * teplem při průchodu zkratového proudu vodičem * zhoršeným odvodem tepla (např. vlivem vnější teploty) Podle teplotní odolnosti jsou izolanty zařazeny do teplotních tříd

32. Fyzikálně mechanické vlastnosti izolantů a dielektrik Přehled: 1. Pevnost v tahu, smyku a ohybu (mechanický návrh a kontrola) 2. Houževnatost a únava při cyklickém zatížení Materiály z pohledu mechanických vlastností: - křehké - malé prodloužení při lomu - plastické - pevnost závisí na teplotě a rychlosti namáhání - pružné - velká pružnost, většinou plastické 3. Nasákavost a navlhavost nesmáčivost smáčivost

33. Plynné izolanty nižší relativní permitivita, možnost regenerace, změna elektroizolačních vlastností s tlakem a teplotou. V současné době se nejvíce využívají: 1. vzduch 2. vakuum 3. fluorid sírový (SF6) 4. vodík Ostatní – dusík, CO2, vzácné plyny, Vzduch * patří mezi nepolární izolanty * obsahuje určitý podíl vlhkosti, vyjádření pomocí relativní vlhkosti * elektroizolační vlastnosti se s vlhkostí zhoršují, optimální je relativní vlhkost okolo 50% * obsah kyslíku ve vzduchu způsobuje oxidaci kovových částí, zejména při vyšších teplotách * elektrická pevnost vzduchu není konstantní, EP = (1-3) kV/mm * průrazné napětí závisí i na vzdálenosti elektrod a tlaku, minimální hodnota je okolo 350V/mm

34. Plynné izolanty Fluorid sírový (SF6) * patří do skupiny elektronegativních plynů (molekuly plynu jsou schopny zachytávat volné elektrony  snížení elektrické vodivosti prostředí * nehořlavý, netoxický a nekorozivní, chemicky stálý * velká tepelná vodivost * 5x vyšší hustotu než vzduch * vyšší elektrickou pevnost než vzduch, při tlaku 0,25MPa je elektrická pevnost 13kV/mm * výborně zháší oblouk * použití výkonové vypínače vn a vvn, zapouzdřené rozvodny

35. Plynné izolanty Vakuum - nejvyšší elektrická pevnost ze všech plynných izolantů - ochranná atmosféra v technologických procesech - vypínače vn Vodík - hořlavý, výbušný, 14x lehčí než vzduch - výborná tepelná vodivost  chlazení strojů nevyšších výkonů Dusík - ochrana proti korozi - zvýšená odolnost proti elektrickému průrazu, kabely vn - supravodivé kabely Vzácné plyny - ochrana proti oxidaci, výbojky

36. Kapalné izolanty Kapalné izolanty se používají samostatně (transformátorový olej) nebo k impregnaci pevných izolantů (napouštění kondenzátorového papíru). Voda * vodovodní – obsahuje velké množství minerálů, je elektricky vodivá * destilovaná – ( ≈ 100 *cm) – akumulátory * redestilované - ( ≈ 100 *cm) – omývání desek plošných spojů * DEMI voda – ( ≈ 1-2 M*cm) - demineralizovaná voda – v technologii výroby polovodičových součástek, napájecí voda pro kotle v elektrárnách * DI voda - ( ≈ 16 M*cm) – deionizovaná voda, elektricky nevodivá

37. Kapalné izolanty Minerální olej jsou nepolární izolanty, získávají se z ropy Měrný odpor je (1010 – 1012) *m, elektrická pevnost (10-20) kV/mm Mezi hlavní výhody patří snadná dostupnost, nízká cena, možnost regenerace. Nevýhody - negativní vliv na životní prostředí - navlhavost, hořlavost - malá chemická stálost Rozdělení je podle použití: - transformátorový olej – používá se současně jako izolant a chladivo,  požadavek dobré viskozity. Olejové transformátory středních a velkých výkonů - kabelový olej – impregnace pevných izolantů (papír), požadavek malé viskozity (olej nesmí stékat) - kondenzátorový olej – výroba olejových kondenzátorů (dielektrikum je papír napuštěný olejem)

38. Kapalné izolanty Rostlinný olej jsou ekologicky nezávadné * ricinový olej – kapalné dielektrikum, impregnace papíru * lněný a dřevní olej – elektroizolační laky, po vytvrzení sklovitý povlak Syntetický olej nahrazuje ekologicky škodlivé minerální oleje, jsou nehořlavé, nenavlhavé, mají lepší elektrické vlastnosti, jsou chemicky stabilní i při vyšších teplotách. Jsou biologicky snadno odbouratelné. 1. oleje s obsahem fluoru a chloru – výborné technické vlastnosti, nehořlavé, negativní vliv na ekologii ovzduší (ozón, skleníkový jev) 2. silikonové oleje – mají velmi dobré izolační a chladící vlastnosti, vysoká teplotní odolnost, drahé 3. syntetické oleje na přírodní bázi – mají vyšší hustotu (vyšší hmotnost náplně oleje, horší přestup tepla, vyšší nároky na oběhová čerpadla, navlhavost

39. Oleje – rozbor vlastností

40. Pevné izolanty Rozdělení podle původu: * anorganické - přírodní minerály slída, azbest - monokrystalické vypěstované monokrystaly - polykrystalické keramika - amorfní sklo * organické - makromolekolární (polymery - polyetylén) - přírodní celulóza - syntetické plasty - termoplasty - reaktoplasty elastomery (elastické) - kaučuk

41. Anorganické izolanty Vlastnosti: * velká tepelná odolnost * stálost, odolnost proti UV záření * vlastnosti lze dále ovlivnit technologií Přehled: * azbest - vláknitý materiál, teplotní odolnost do 3000C, horší elektrické vlastnosti - těsnění s požadavkem vysoké teploty, zhášecí komory - azbest je karcinogenní látka, jeho použití je omezováno * slída - EP až 100kV/mm, malé dielektrické ztráty - je štípatelná, ohebná - muskovit (draselná slída) - (500 – 600) 0C, výborné štípatelná, plátky řádově m - flogopit (hořečnatá slída) - (800 – 900) 0C Technologie: slídové destičky, štípaná – mikanity (vrstvená izolace), mletá a odpadní – remika (plnivo) Použití: čistá slída – dielektrikum kondenzátorů, vrstvené izolanty (slídové destičky spojeny pojivem a lisovány)

42. Syntetické makromolekulární látky - plasty Rozdělení plastických hmot je podle různých vlastností * podle vzniku (způsobem výroby) * podle výchozích látek (molekulární stavba) * podle tepelných vlastností * podle elektrických vlastností (permitivita) * podle životnosti a odolnosti proti stárnutí Rozdělení podle tepelných vlastností Termoplasty jsou plastické hmoty, které při zahřívání měknou a po opětovném ochlazení tuhnou Reaktoplasty jsou plastické hmoty, u kterých působením tepla dochází k nevratné změně struktury – látky se vytvrzují

43. Termoplasty Charakteristické vlastnosti jsou teplota tuhnutí (teplota, při které látka tvrdne) a teplota měknutí (teplota, při které látka ztrácí určitou ohebnost). Při dalším zvyšování teploty se látka stává plastickou a je velmi dobře zpracovatelná Mez tečení – tepelný rozklad plastické hmoty (nevratný stav) Použití: V elektrotechnice se nejvíce používají nepolární nebo slabě polární izolanty * polyetylén (izolace vodičů) * polystyren * teflon * polypropylen * PVC * polyamidy * polyuretan

44. Termoplasty polyetylén polystyren teflon

45. Reaktoplasty jsou látky, u kterých v důsledku tepla nebo chemických přísad dochází k prostorovému zesílení molekul – k vytvrzování látky. Přehled: * epoxidové pryskyřice - foliové - tekuté * silikon silikon epoxidové pryskyřice

46. Struktura pevných látek Vnitřní stavba látek lze definovat z pohledu: * mikrostruktury – způsob geometrického uspořádání základních stavebních částic – atomů, iontů, molekul * makrostruktury – uspořádání krystalových buněk (prostorových mřížek) ve vyšších prostorových útvarech.

47. Struktura pevných látek Základní rozdělení: * nekrystalické * krystalické - monokrystalické - polykrystalické Základní pojmy: * ideální krystal - všechny stavební částice jsou uspořádány v uzlech pravidelné prostorové sítě (krystalové buňky) a jsou nepohyblivé. * monokrystal - je nejdokonalejší krystal, který lze vyrobit. Rozdíl od ideálního krystalu – v krystalové mřížce jsou poruchy a částice se pohybují (kmitají). - elementární buňka se objevuje pravidelně v celém objemu materiálu (diamant) - vlastnosti monokrystalu jsou dány směrem – anizotropní látky

48. Krystalové buňky krychlová šesterečná kosočtverečná čtverečná klencová jednoklonná * polykrystal - látka je složena z malých monokrystalů, ty jsou od sebe vzájemně odděleny, látka je nestejnorodá - vlastnosti látky jsou ve všech směrech stejné – izotropní látky

49. Magnetické materiály Opakování: * základní magnetické veličiny (samostudium) * magnetický tok je úměrný magnetomotorické napětí  = f(Fm) * vzájemnou vazbu mezi magnetomotorickým napětím a indukčním tokem tvoří magnetická vodivost – Gm (m) – (H) (magnetický odpor – Rm (H-1)). * magnetická vodivost (magnetický odpor) je dána relativní permeabilitou - r (-). Fyzikální podstata relativní permeability: * elektrony se pohybují po určitých drahách kolem jádra a zároveň rotují okolo své osy. * elektrony jsou nositelem náboje  při jejich rotaci vzniká magnetický moment * tento magnetický moment působí proti vnějšímu (budícímu) magnetickému poli

50. Magnetické materiály Fyzikální podstata relativní permeability: * prvky, které nemají žádný vnější magnetický moment, jsou z budícího pole vytlačovány – látky diamagnetické - r< 1, r 1 ( zlato, stříbro, měď, olovo, voda) * u látek paramagnetických dojde k částečnému natočení magnetických momentů ve směru budícího pole. Látky jsou lehce vtahovány do budícího pole - r> 1, r 1 (vzduch, platina, hliník) * u látek feromagnetických odpovídá stavba atomu látkám paramagnetickým. Jednotlivé magnetické momenty sousedních atomů se uspořádají paralelně  vzniknou magnetické domény  spontánní magnetizace - r» 1, (železo, nikl, kobalt) * látky antiferomagnetické - jednotlivé domény se orientují antiparalelně, jejich vzájemné účinky se ruší (mangan, chróm) * látky ferimagnetické - mají podobné vlastnosti jako antiferomagnetické, antiparalelní domény nejsou stejně velké, jejich vzájemné účinky se neruší. Jsou elektrickými izolanty (ferity).