Základy klinické psychologie

Základy klinické psychologie PhDr. Hana Přikrylová Kučerová PhD. Psychiatrická klinika LF MU FN Brno CEITEC MU kucerovahanka@gmail.com

Obecné modely zdraví a nemoci • ovlivňují práci klinického psychologa • všechny uvedené platí v současnosti • mění svůj obsah, nikoli úhel pohledu na skutečnost • mají své opodstatnění, místa uplatnění a rizika

Přístup biomedicínský • medicína – aplikovaná biologická věda • karteziánská filozofie – duše (věc myslící) a tělo (věc rozprostraněná) • nemoc jako přírodovědná kategorie – Thomas Sydenham (1624-1689) – „otec současné nozologie“ • snaha o vytvoření klasifikace, jako se vytvářela v jiných vědách (např. botanice) • sledoval různé příznaky, které se objevovaly u různých pacientů v průběhu jejich onemocnění

Přístup biomedicínský • lékaři se začali zaměřovat na to, co je pro jejich pacienty společné, než na to, v čem se odlišují • vrcholem přístupu – Rudolf Virchow(1821 – 1902) • nemoc • zjistitelná a vymezitelná porucha tkání nebo buněk • biomedicínský přístup • umožnil rozvoj vysoce vědecké a specializované medicíny • zvěcnil tělo jako předmět zkoumání • orientace na příčiny nemoci • zdraví = převážně nepřítomnost nemoci

Přístup psychologický • snaha o narušení nadvlády biomedicínského přístupu • psychosomatická medicína • kritika převládajícího zájmu o tělo • postavena na psychoanalytickém chápání nemoci a zdraví • behaviorální medicína • vychází z behaviorismu • zabývá se převážně chováním a učením • lékařská psychologie • zabývá se uplatněním psychologických znalostí a přístupů v praxi zdravotnického personálu • psychologie zdraví

Přístup psychologický • psychologie zdraví • eklektický teoretický základ, využití v praxi • důraz na salutogenetické(salus – zdraví; genesis – vznik) pojetí zdraví, které se zabývá udržením, podporou a rozvojem zdraví, nikoli jen odstraněním nemoci • dynamické chápání zdraví jako procesu, který probíhá v čase • celostní chápání zdraví i nemoci, složitosti a složenosti jejich příčin a následků • vnímání člověka jako aktivního činitele, který má právo rozhodovat o svém zdraví a nést za něj odpovědnost

Přístup psychologický • psychologie zdraví • zkoumá, jak psychosicální a osobnostní proměnné spolupůsobí při vzniku nemocí i úrazů • jakým způsobem by se mělo ovlivňovat prožívání a chování člověka a jeho prostředí, aby to prospělo jeho zdraví • snaží se identifikovat chování a prožívání člověka, které zvyšuje nebo snižuje riziko vývoje poruch a chorob

Přístup sociologický • základ – práce Talcotta Parsonse – The Social System z roku 1951 • sociologie • zdraví – společenská norma • nemoc – odchylka od normy (deviace) • lidé zdraví i nemocní plní role zdravých či nemocných a naplňují očekávání na dané role společností kladené • sociologické zdraví – dobré přizpůsobení se společnosti a dobré uplatnění ve společnosti

Přístup sociologický • sociologický přístup v oblasti duševních nemocí – T.J.Scheff– 1966 • nálepka (label) • sociologický přístup • zdůrazňuje kulturní a historickou podmíněnost zdraví a nemoci • zdraví a nemoc jako obecné pojmy neexistují • existuje nemocný či zdraví člověk určitého pohlaví a věku, žijící v určité době a kultuře, v určité rodině a konkrétních pracovních vztazích • zdraví má pro člověka hodnotu jako prostředek k dosahování jeho cílů

Přístup sociálně - ekologický • vychází ze systémové teorie – Ludwig von Bertalanffy, vliv holismu – J.Ch.Smuts a člověka chápe jako biopsychosociální jednotu - G.L.Engel • ve vztahu ke zdraví zdůrazňuje • vědomou aktivitu člověka, jeho úsilí o sebe naplnění, snahu o uspokojování potřeb a zodpovědnost za sebe a svoje zdraví • významy, které přisuzují zdraví v každodenním životě jednotlivci i skupiny (včetně subjektivních výkladů zdraví a na jejich základě osvojeného zdravotního chování) • přesun zodpovědnosti za zdraví z oblasti společenské a odborné na jednotlivce (samoléčení, svépomoc) • možnost využití laických (neprofesionálních či paraprofesionálních) forem pomoci – od svépomocných skupin až k alternativní medicíně

Přístup sociálně - ekologický • má velký dopad pro praxi • připomíná, že člověk je systém v systémech • psychologie se zabývá organismem, ale neměla by zapomínat na vzájemné ovlivňování člověka s okolními systémy • => změna v jedné složce systému má za následek změny v ostatních složkách

Přístup celostní - alternativní • vliv starobylých léčebných systémů jiných kultur – Čína,….., nebo mystické odkazy domácí léčebné tradice • principy alternativní medicíny se blíží zásadám psychologickým, popřípadě psychoterapeutickým • fraktálová povaha skutečnosti – základní jednoduchý motiv, který se opakuje na různých úrovních a vytváří složité struktury, se nachází i v živých systémech • holografická podoba skutečnosti – celek je obsažen ve všech svých částech a naopak

Přístup celostní - alternativní • symbolická povaha skutečnosti • mnohostranná a vzájemná propojenost všech jevů a událostí • oboustranný vztah mezi příčinou a následkem • vzájemná propojenost pozorovatele a objektu • rovnocenný vztah struktury a funkce • rovnocenný vztah mezi myšlením, které jevy rozebírá, a mezi myšlením, které je vnímá celostně • vliv zejména na oblast prevence a léčby

Jak si představujeme nemoc a zdraví s jejich příčinami a důsledky • nemoc – jedna z reakcí organismu na setkání s noxou – škodlivinou – z prostředí • jako souhrn reakcí organismu na poruchu rovnováhy mezi ním a prostředím • zaměnitelnost – nemoc a stres • stres – reakce organismu na zátěžový podnět z okolí • reakce na nerovnováhu mezi vnímaným požadavkem a vnímanou schopností tomuto požadavku vyhovět

Teorie stresu • stres je stav – projevuje se specifickým syndromem, který sestává ze všech nespecificky navozených změn uvnitř biologického systému (Selye 1978) • stres přináší ohrožení pohody a zahrnuje nepřijatelné emoce (Lazarus 1975) • stres předpokládá požadavky prostředí, které jsou povahy fyzické nebo sociální (McCrath 1970) • stres se objevuje v situacích osobního schodku, kdy požadavek prostředí přesahuje jedincovy zdroje, nebo v situaci osobního zmaru, kdy jedincovy zdroje nenacházejí v okolí dostatečnou odezvu (French, Rogers,Cobb 1974) • stres je výchylka informačního vstupu za jeho obvyklé hranice, která vyvolává nepříznivou rovnováhu mezi aktivací a kapacitou zpracovávat informace s ohledem na provozní rozmezí pozornosti (Teichner 1968)

Teorie stresu • stres se projevuje vzorci reakcí, které se vztahují k adrenokortikotropnímu hormonu ACTH a které dovede určit faktorová analýza. Zrovna tak se projevuje osobnostní dimenzí, do které patří schopnost čelit výzvě představované nutností se přizpůsobit versus schopnost zanechat nevyřešený problém osudu a stáhnout se (Cattel, Scheier 1961) • stres zahrnuje mnohorozměrné osobní prožitky popisované jako „ohrožení ega“, „bolest“, „hrozba trestu“, „neživá hrozba“, „vina“, atd. (řada autorů 1973-1978)

Teorie stresu • všem vymezením stresu je společné: • člověk, na kterého působí požadavky prostředí (vesměs hrozebné) • > on nemá dostatek zdrojů, aby na ně přiměřeně odpověděl • > dostává se tak do stresového stavu

Historie teorie stresu • Walter Bradford Cannon(1871-1945) • americký fyziolog • objevil význam sympatoadrenálního systému pro vznik emocí strachu, úzkosti a vzteku, které vedou k obraně proti hrozícímu nebezpečí • koncepce homeostázy – stálost vnitřního prostředí organismu, kterou umožňují zpětnovazebné regulační mechanismy • koncepce poplachové reakce – reakce na ohrožení organizmu, má typické fyziologické projevy • tachykardie, zvýšení srdečního výdeje,hyperglykemie, kontrakce sleziny, rozšíření zornic,…

Historie teorie stresu • Hans Selye • 1936 - popsal obecný adaptační syndrom (general adaptation syndrome GAS), kterým popisoval biologickou reakci organizmu na utrpěný a neochabující fyzikální tlak – stres • 3 fáze • poplachová reakce – aktivace ANS • odpor, odolnost (rezistence) – organismus se s přetrvávajícím stresem vyrovnává dostupnými prostředky; pokud je to možné, stresu se přizpůsobuje • vyčerpání: stresor (zátěžový podnět) přetrvává a/nebo organizmus není schopen účinně reagovat – vyčerpání, nezvratné poškození či smrt • 1971 – stres – nespecifická reakce organizmu na jakýkoli požadavek prostředí, např. na jeho změnu. Je to stereotypní, fylogeneticky stará adaptační reakce, původně připravující organizmus na fyzickou aktivitu, např. na boj nebo únik.

Historie teorie stresu • Richard Stanley Lazarus • psycholog • zabýval se obecnou teorií stresu, přizpůsobením a osobností v oblasti klinické psychologie • stres nemůže být vymezen objektivně • o přítomnosti stresu rozhoduje způsob, jakým vnímáme neboli ohodnotíme situaci • stres prožíváme tehdy, pokud situaci ohodnotíme jako přesahující naše osobní adaptační zdroje • primárním ohodnocením je odpověď na otázku: „Ohrožuje mě daný podnět, nebo ne?“; sekundární ohodnocení znamená odpověď na otázku: „Zvládnu to? A jak?“

Historie teorie stresu • McEwen a Stellar (1994) - model stresu – dva výstupy – úroveň chování jedince a úroveň biologických reakcí • stupně na úrovni chování • 1. podnět působí na organizmus (osobnost) • podněty fyzikální a psychologické • působí vždy v sociálním kontextu (osobnost, rodina, skupina,..) • a v kontextu socioekonomického postavení • 2. analýza a zpracování podnětu • podnět působí na jedince, který má určité genetické dispozice, je určitého pohlaví, věku, má určitou minulou zkušenost,… • vyhodnocení, zda podnět představuje či nepředstavuje ohrožení • nejde o ohrožení – stresová reakce nenastává • jde o ohrožení – zkoumání, co ho působí • původ ohrožení neznámý – ostražitost, nastává stresová reakce • původ známý – stresová reakce nastává či nenastává podle možností člověka původ ohrožení přiměřeně zvládnout

Historie teorie stresu • 3. reakce – stres • na podněty nereagujeme • reagujeme jinak než stresovou reakcí • reagujeme stresovou reakcí • po analýze podnětů – různé možnosti • nejde o ohrožení – stresová reakce nenastává • jde o ohrožení a původ je neznámý – stresová reakce nastává – úzkost a ostražitost • jde o ohrožení a původ je známý – • reakce je úsporná, stres nenastává • reakce je zmařená, stres nastává – bezradnost s úzkostí, či útok, riskantní či sebepoškozující chování • reakce je nákladná, stres nastává – útok, riskantní chování, agrese • 4. individuální rozdíly v reaktivitě (osobnosti) • úzkost nebo ostražitost nebo bezradnost nebo útok …. • prožitky a chování mají za následek biologické reakce organizmu, které jsou individuální; rozdíly ovlivněny pohlavím, odlišnou genetickou výbavou, vývojem,…

Historie teorie stresu • projevy na úrovni biologických reakcí organizmu • mediátory – zprostředkovatelé • efektory– výkonné orgánové systémy – imunitní, kardiovaskulární systém,… => vznik nemoci • je dán sousledností • stres jako nákladná či zmařená či jinak úzkostí podbarvená reakce na podnět, který je vnímán jako ohrožující • zapůsobí na mediátory • které odezva v efektorech • vyvolají nemoc

Teorie stresu • podněty • z hlediska síly působení na danou osobu • významu, který pro člověka mají • z hlediska časového průběhu • podnět se stává stresorem, pokud vyvolá stresovou reakci organizmu • seznamy obvyklých stresorů • fyzikální – teplo, chlad, námaha,.. • psychologické – strach, úzkost, zklamání • myšlenkové – z náhledu a vztahu k sobě, ostatním lidem, situacím • úkolové – jak řešíme úkoly, za které jsme zodpovědni • vztahové – z interakcí mezi lidmi

Teorie stresu • nervová regulace- 2 systémy • sympatikus a parasympatikus • běžně pracují oba systémy v rovnováze • stresor – výraznější odpověď; převládne-li některý systém výrazně – jeho převaha se projeví v pocitech a klinických projevech • zvýšená aktivita sympatiku • rychlejší puls, neklid, nervozita, úzkost, sucho v ústech, třes, poruchy spánku,….. • zvýšená aktivita parasympatiku • útlum až mírná deprese, trávicí potíže, křeče,…

Životní události a každodenní starosti • skutečnosti, které se mohou v životě člověka vyskytnout nezávisle na jeho vůli a přitom závažně a dlouhodobě ovlivní navyklé činnosti či celý životní styl • přinášejí někdy chtěnou a někdy vnucenou změnu • v životě každého člověka existují situace, které vyžadují radikální změnu v jehonavyklém způsobu života • pokud se tyto situace kumulují v čase a stávají seneúměrnými, přestává být v silách jedince se na ně přiměřeně adaptovat • takovétosituace se často označují jako životní události • nejvíce byl zkoumán vliv životních událostí u srdečních, cévních a onkologických onemocnění • existují škály životních událostí, ve kterých jsou jednotlivé životní události skóroványdle toho, jak významnou změnu v životě člověka způsobují

Koncepce životních událostí • T.H.Holmes a R.H.Rahe– škála závažnosti událostí • seřadit události podle intenzity, délky času nezbytné k přizpůsobení se této události,…bez ohledu na to, zda událost je, či není žádoucí • k zátěžovým situacím lze zařadit takové situace, jenž kladou na konkrétního člověkanepřiměřené požadavky, přesahující jeho možnosti je zvládnout (svatba, rozvod, smrt partnera,…) • salutory– protektivní faktory • v této souvislosti se hovoří i o koncepci „hardiness“ – nezdolnosti, ze které pramení, že životní události mají individuální význam, podstatný je především způsob subjektivního prožívání těchto událostí jedincem

Koncepce životních událostí • stupnice sociálního přizpůsobení se životním změnám(Holmes, Rahe) • kritika: • za pojetí, že každá změna je zátěžová (i silně pozitivně prožívaná událost může stát u propuknutí nemoci) • za nedostatečný rozsah škály – neobsahuje traumatizující zátěž • za zjednodušující metodologii – nerozlišuje důsledek a příčinu zátěže • za opomíjenírozdílného významu událostí pro rozdílné osoby • propracování pojmu a koncepce ztráty • hlavně ztráty blízké osoby • teorie krize – Erich Lindenmann • popsal posloupnost reakcí na ztrátu • Dostal a Fischelová (1978) – uvádějí časový limit, v němž může životní událost ovlivnit nástup psychopatologických příznaků • deprese – 2 roky

Koncepce alexithymie • Sifneos a Nemiah • z řečtiny - aleksein: ochraňovat, bránit a thymos: duševní či životní síla, také rozhněvání; beze slov pro pocity • znamená v podstatě neschopnost hovořit o svých emocích • psychoanalytická teorie alexithymie - předpokládá vývojový moment při jejím vzniku, kterým je porucha v raném identifikačním procesu mezi matkou a dítětem • neschopnost vyjadřovat a prožívat emoce je zde nazírána jako obrana před úzkostí • v souvislosti s alexithymickými pacienty se uvádí i takové výrazy jako persistent somatizers nebo se mluví o chorobě jako o způsobu života • citově negramotní

Koncepce alexithymie • zanejvýznamnější prožitkové projevy či rysy v chování alexithymické osobnosti sepovažují tyto: • neustálé popisování vlastních tělesných obtíží, které nemají vztah k základnímu onemocnění • časté jsou pocity napětí, podrážděnosti, frustrace, nervozity, prázdnoty • pečlivě popisují detaily prostředí, ale nedostatek fantazie • pláč je zcela výjimečný, případně se nevztahuje k odpovídajícím pocitům • chybí sny • sklon k impulzivnímu chování • v interpersonálních vztazích se projevuje tendence k závislosti nebo k vyhýbáníse lidem • osobnost bývá narcistická, pasivně agresivní • držení těla je rigidní • příznačný bývá jednostranný životní styl silně orientován na pracovní výkons neschopností odpočívat • sklon k silnější sebekontrole • potlačování a odmítání vlastních emočních impulsů, výrazné obtíže při vyjadřování vlastních emocí

Koncepce alexithymie • nepřiměřené afekty • mívají poruchu osobnosti • špatná kvalita vztahů • znudí terapeuta, zdají se mu hloupí • zřetelné obtíže při hledání vhodných slov pro vyjádření emocí • Pinocchiův syndrom - Německo • snížená schopnost introspekce • neschopnost učit se novému emočnímu chování • ochuzená fantazie • omezená afektivní zkušenost • schizoidní interpersonální vztahy

Koncepce alexithymie • primární alexithymie • vede k onemocnění • sekundární alexithymie • když se u pacientů s rozvinutým onemocněním, které ohrožuje život, objeví alexithymické rysy • obrana proti úzkosti – obranný mechanismus • měření alexithymie • Toronto alexithymia scale • Bermond-Vorst Alexythimia Questionnaire BVAQ

Osobnost typu A, B, C, D • Friedmann a Rosenman – 50. léta 20. st. • osobnost typu A a B • osobnost typu A • nadměrná ctižádostivost • nadměrná snaha po výkonu • aktivnost ažagresívnost • netrpělivost a spěch • výrazná snaha mít neustálou kontrolunad situací i svým vlastním jednáním • chování typu A je považováno za rizikovýfaktor psychické povahy pro vznik ischemické choroby srdeční

Osobnost typu A, B, C, D • chování osob typu B je neuspěchané, klidné, relaxovanější, spokojenější • častější depresívní a neurotické rysy • typ osobnosti typu C • nazýván jako tzv.„cancer personality“ – rakoviná osobnost, predisponuje člověka ke vzniku nádorovéhoonemocnění • racionální, altruističtí, přizpůsobiví, spíšepasívní • tendence k potlačování zlostných emocí • závislí na vysoce emočněceněném objektu

Osobnost typu A, B, C, D • typ D • depresivní osobnost • mají náklonnost prožívat více ztrát než ostatní • porucha sebehodnocení • nedostatek pružnosti • snížená schopnost zvládat zátěž • často vzrůstají v izolované rodině • není věnována dostatečná pozornost jejich potřebám • od budoucí osobnosti typu D se chce, aby rodině vynahradila neúspěchy

Koncepce syndromu hopelesness - helplessness • M. Seligman – naučená bezmocnost • deprese jako naučená bezmocnost • z výzkumů na psech • po vlivu situací, z kterých není možno uniknout – > trpné očekávání – > naprostá rezignace a vzdání se • L. Abramsonová – beznaděj • očekávání, že žádoucí výsledky se nedostaví nebo že se dostaví následky nežádoucí a že člověk nebude schopen nijak situaci změnit

Koncepce syndromu hopelesness - helplessness • syndrom beznaděje – bezmocnosti • prožitkový obsah (pocity bezmoci a beznaděje v určité situaci, pocit sníženéschopnosti tuto situaci řešit, pocit ohrožení v mezilidských vztazích, malá schopnostdůvěry a naděje, sklon oživovat dřívější pocity deprivace) • současně behaviorálníaspekt - generalizovaný útlum pohybu i fyziologických funkcí, projevující seapatií, znehybněním, rezignací, tzv. pasívní únikově konzervativní reakcí • koncepci vypracovali Schmale a Engel • přinášejí v ní vysvětlení pasívněorientovaných reakcí některých jedinců v zátěžových situacích jako například útlumimunity, mdloby • časté u depresívních osobností • dotazník vypracovaný Beckem na měření intenzity pocitubezmocnosti upacientů s psychiatrickým onemocněním

Životní styl • způsob života jednotlivců i sociálních skupin • jedinečný způsob, jakým si daná osoba v dané společnosti buduje podobu a náplň svého času a svých vztahů • souvisí se stupnicí hodnot daného jedince tím, jak těchto hodnot dosahuje • zájem o životní styl – nárůst – v období kdy úmrtnost na chronické civilizační nemoci a na nehody převážila nad úmrtností z infekčních příčin • medicína podporovaná psychologií zdraví – vytvoření představy o člověku, který se netkne alkoholu, nekouří, jí vlákninu, cvičí, přiměřeně váží a spí při otevřeném okně

Umístění vlivu • locus of control • J.B. Rotter (1966) – vnitřní a vnější umístění vlivu, moci či místa řízení • vnitřní umístění vlivu • předpoklad jedince, že jeho vlastní činy určují míru a podobu odměn a trestů, které obdrží • vnější umístění vlivu • jedinec přičítá odměnu nebo trest působení vnějších vlivů, které nemůže ovlivnit – štěstí, osud, náhoda,.. • navazuje Cloninger • vyzdvihuje faktor zodpovědnosti za výsledky svých činů • umístění vlivu dovnitř = zodpovědnost • umístění vlivu ven = obviňování ostatních • souvisí s temperamentovou vlastností sebeřízení – ta spolehlivě rozlišuje lidi zdravé od lidí s poruchou osobnosti

Self - efficacy • vnímaná vlastní zdatnost • Albert Bandura (1977) • přesvědčení jedince, že je schopen dosáhnout cílů, které si předsevzal • očekávaná zdatnost – očekávání, která máme ve vztahu k našim schopnostem zvládat překážky, k dovednostem a výkonu a k možnosti změnit svůj život • kompetence – způsobilost, pravomoc, možnost a schopnost • ego–kompetence – pocit způsobilosti k určitému výkonu, řadí se do sebepojetí

Optimismus a humor • optimismus • velmi obecný postoj nebo osobnostní rys, který ve většině skutečností a událostí spatřuje něco dobrého a očekává, že věci dobře dopadnou • souvislost mezi optimismem a zdravím • „výzkum ukazuje, že vidět sklenici poloplnou je zdravější než prázdnou“ • humor • dáván do souvislostí se zralostí člověka, s jeho duševně duchovním zdravím • humor, který zesměšňuje = symbolický výraz útoku – dle Freuda • na rozdíl od obranných mechanismů – spočívá v kognitivních prvcích a nepozměňuje ani nepřehlíží skutečnost – pouze přesmykne hledisko a ukáže nesmyslné nebo rozporuplné prvky dané situace

Nezdolnost • Jaro Křivohlavý • psychological hardiness – osobnostní tvrdost • 3 základní charakteristiky • vložení se (commitment) do věcí svírou v ně a jejich smysl v práci, rodině, životě • výzva (challenge) – chápání překážek jako výzvy • vláda (control) nad vlastním životem • je jednou z podstatných složek cesty ke zdraví • ústředním faktorem psychické nezdolnosti je pocit vlády nad vlastním životem

Salutogeneze • salus – zdraví, blaho, záchrana, spása; genesis – vznik • patogeneze – jak vzniká nemoc? • salutogeneze – jak vzniká zdraví? • Aaron Antonovsky • 3 složky • srozumitelnost světa a člověka v něm (comprehensibility) – události se dají předvídat • zvládnutelnost požadavků (manageability) – člověk má k dispozici zdroje, které mu umožňují na požadavky prostředí reagovat • smysluplnost (meaningfulness) – požadavky jsou smysluplnými výzvami, které stojí za to, aby se člověk pro ně angažoval • termín převzala behaviorální medicína • nauka o původu, posilování a podpoře zdraví a zabývá se v souvislosti s ní s provitálním myšlením (myšlením zaměřeným na život)

Salutogeneze • dnes – oblast psychologie zdraví • souhrn významných salutogenetických prvků – Vymětal: • smysluplnost v pohledu na svět a vlastní činnost • důvěra a víra v pevnost a stálost osobního a okolního světa • srozumitelnost světa a porozumění zákonitostem jimiž se svět řídí • zvládání dění, jehož je člověk součástí, tedy osobní kompetence a vliv

Resilience (pružnost, nezlomnost) • z angličtiny - odrazová pružnost • Křivohlavý - nezdolnost typu resiliency/pružnosti • proces, schopnost i výsledek úspěšné adaptace člověka vzdor nepříznivým či ohrožujícím podmínkám • 3 druhy jevů • dobrý vývoj dítěte navzdory vysoce rizikovému prostředí • zachovaná způsobilost a zdatnost v zátěži • zotavení z traumatu • ochranní činitelé se nacházejí • v dítěti samém – temperamentová výbava • v rodině – citově stálá osoba, blízký a pevný vztah,… • v širším společenství – vrstevníci, další autority – citová podpora a rada

Psychoneuroimunologie • interdisciplinární obor • zkoumá vztahy mezi psychikou, nervovým, endokrinním a imunitním systémem • vznik asi před 30ti lety • prokázalo se, že imunitní systém není uzavřený • je ovlivňován psychickými procesy • imunitní systém zásadním způsobem rozhoduje nejen o zdravotním stavu jedince, ale i o vzniku a průběhu různých onemocnění • zájem o roli psychických a psychosociálních faktorů při těchto procesech

Psychoneuroimunologie • možnost užití psychologických prostředků k profylaktickému, léčebnému a rehabilitačnímu ovlivnění poruch zdraví • vztah imunitních a psychických procesů – cirkulární kauzalita – vzájemné ovlivňování • úlohou imunitního systému je • rozeznat a zneškodnit některé látky • působí homeostaticky • působí i ve směru negativní selekce – např. z rozmnožování vylučuje jedince, kteří nejsou schopni se vyrovnat s určitými viry

Psychoneuroimunologie • vliv psychiky člověka při spuštění a průběhu stresové reakce je zřetelný a rozhodující na začátku celého děje, kdy dochází k automatickému zhodnocení situace jako stresoru, či jako situace neškodné, a k následnému emocionálnímu doprovodu, který určí zapojení dalších endokrinních mechanismů, které již probíhají autonomně • akutní stres zvyšuje aktivitu a funkčnost imunitního systému • pokud je doprovázen snahou člověka jej zvládnout, nereaguje pasivně – vzdáním se • dlouhodobý stres snižuje aktivitu a funkčnost imunitního systému • dochází k vyčerpanosti, depresivním prožitkům, ztrátě kontroly nad situací, beznaději,…

Psychoneuroimunologie • ovlivnění funkčnosti imunitního systému je dáno zejména vztahem mezi produkcí katecholaminů a glukokortikoidů a tato produkce je ovlivňována také psychologickými faktory • významnou roli hraje: • způsob vnímání a hodnocení situace – ve směru zvládnu-nezvládnu; kontroluji-nekontroluji • navyklá – naučená – strategie vyrovnávání se s náročnými životními situacemi • na subjektivně vnímané nebezpečí, mohu reagovat • hněvem – zvýší se noradrenalin • úzkostí nebo strachem – zvýší se adrenalin • depresivně, útlumem – zvýší se acetylcholin • tyto neuromediátory přímo ovlivňují endokrinní systém, i fci imunitního systému ve smyslu přechodného zvýšení či snížení imunity

Psychoneuroimunologie • eustres– člověk situaci vnímá jako výzvu – zvýšení produkce katecholaminů, kortizol je potlačen, imunitní reakce je vyšší • distres– situaci vnímá jako něco negativního – zvýšení kortizolu, katecholaminy jsou potlačeny – imunitní reakce je snížena • eustres spojený s distresem – př. náročná práce spojená s nechutí, avšak nechuť není příliš silná – závisí na vzájemném poměru obou složek • dlouhodobá zátěž se jeví být horší než akutní stres !!!

Základy klinické psychologie