1.48k likes | 1.93k Views
Školní psychologie. 1. Školní psychologie. Pedagogická psychologie. vědní disciplína, vznikla v 80. letech 19. st. zabývá se chováním, prožíváním člověka v procesu vzdělávání. Školní psychologie. je součástí pedagogické psychologie
E N D
Pedagogická psychologie • vědní disciplína, vznikla v 80. letech 19. st. • zabývá se chováním, prožíváním člověka v procesu vzdělávání
Školní psychologie • je součástí pedagogické psychologie • zabývá se psychologickými poznatky a jejich aplikací ve školní praxi • základní okruhy: • psychologie žáka – zabývá se tím, čeho je dítě v procesu edukace schopno • psychologie učitele – být dobrým učitelem • psychologie procesu učení • psychologie výchovy
Školní psychologie • PRAKTICKÉ ÚKOLY • aplikace poznatků ve výchovně vzdělávacím procesu na školách, v poradenské práci, v hromadné a individuální péči realizované především v PPP a jiných zařízeních. • jde o prevenci i nápravu poruch chování, učení, pomoc při profesionální orientaci žáků, pomoc při problémech adaptačních
Školní psychologie • VÝZNAM ŠKOLNÍ PSYCHOLOGIE • teoretický – poznatky patří k základní vybavenosti člka (pojmy paměť, výchova, mozek,..) • sebevýchovný – umožňuje nám pracovat sama na sobě • diagnostický • metodický
Osobnost • Otázka: je člověk dobrý nebo špatný? Odvěké téma, kterým se zabýváme dodnes • Člověk se rodí jako neutrální. 17. století – teorii neutrálnosti propagoval např. John Lock - tabula rasa. Nepopsaná deska, na kterou se dá psát. Co je v nás, dostalo se tam pouze smysly. Dítě si utvořím, vymodeluju. 1924 – J.B.Watson – dejte mi tucet zdravých nemluvňat a já vám z nich vychovám koho chcete. • Člověk se rodí zlý – vycházelo z učení sv. Augustina. Člověk přichází na svět zatížen dědičným hříchem. Jak toto překonat? Vírou, která uchrání před tím zlým co je v nás. S.Freud – člověk přichází na svět jako pudové stvoření, které ho ženou k určitému chování. Anna Freudová – úkolem společnosti je dítě krotit, převychovávat. • Člověk se rodí jako bytost dobrá – J.J.Rousseau – společnost kazí dítě. Ve 20.letech v Anglii byla vybudována škola, která se z tohoto snažila vycházet. Ovlivníme dítě co nejméně. Děti tam žily volně, učitel byl pouze k tomu, aby zodpovídal případné otázky. Děti, které z této školy vyšly byly sice vyrovnané, ale málo vzdělané – většina zemědělci.
Osobnost • z latin. persona - ze starověkého Řecka a Říma, původně to byla maska. která měla charakterizovat určité typické vlastní dané osoby • v psychologii - nemá hodnotící charakter, nehodnotíme ani klady ani zápory • v psychologii je osobnost každý člověk
Osobnost • duševní celek, pro který je charakteristické: • vnitřní jednota a strukturovanost jeho dílčích složek • individuální specifičnost a odlišnost od dalších osobností • vývojová kontinuita (souvztažnost)= relativně stálá podoba vlastností a psy stavů této osoby v průběhu vývojových změn • funguje jako integrovaný celek, který je individuálně typický a ve svých základních rysech relativně stabilní
Osobnost • prochází změnami, většina z nich jsou zákonité • viz periodizace duševního vývoje (např. Freud, Erikson) • jednotlivá vývojová období jsou od sebe oddělena vývojovými mezníky (nejvýznamnější, nejnápadnější události v duš. vývoji) • mají vliv na další vývoj (po dlouhou dobu nebo až dokonce života) • mají charakter: 1. biologický (porod), 2. sociální (vstup do školy), 3. psychologický (sebeuvědomění)
Osobnost • K vývojovým mezníkům patří • porod • osvojení chůze a řeči - okolo 1. roku • tím, že si osvojí chůzi, zvětší se prostor, může si vše podat, na vše si sáhnout • řeč je důležitá pro rozvoj myšlení • sebeuvědomění - období jáství- cca 3 roku • vstup do školy - nastává pravidelnost, povinnost • puberta – přechod od dětství k dospělosti • vstup do života, začátek samostatné existence (dospělost) • jsme citově nezávislí, nikdo nám do života nebude mluvit • ekonomická nezávislost
Osobnost • osobnost se vyvíjí na základě působení dvou (mnohdy protichůdně působících) mechanismů: • zrání (maturace) – realizace biologicky (geneticky) zakódovaných informací • učení – vývoj na základě působení vnějších činitelů (životní okolnosti, sociální okolí, kultura...)
Osobnost a činnost • osobnost se vyvíjí v průběhu činnosti • kdo je pasivní a nic nedělá, prakticky se nevyvíjí – viz 4 letý zanedbaný chlapec, který neuměl ani pokousat potravu
Činnost • v psychologii: organizovaný proces řízený psychikou člověka...
Činnost • Vnitřní psychická činnost • působení na jednotlivé složky vlastního organismu • zahrnuje všechny procesy, které se odehrávají uvnitř jednotlivce a vedou k utvoření obrazu objektivního světa i obrazu sebe sama • Vnější předmětná činnost • přímé působení na předměty okolního světa • směřuje k dosažení nějakého objektu, který může existovat sám o sobě nebo k představě předmětu, vytvořeného psychikou (je vlastní jen člověku)
Činnost • přechody mezi vnitřní a vnější činností: interiorizace (zvnitřňování) • převedení vnější předmětné činnosti do nitra osobnosti - např. etické principy spol. jsou internalizovány do vnitřních vzorců jednání • proces, kterým jsou objekty či operace vnějšího světa zvnitřněny do psychických představ tak, že je s nimi možné pracovat v myšlenkových operacích (viz Vygotskij, Leonťjev, Galperin, též specificky u Piageta)
Činnost • přechody mezi vnitřní a vnější činností: exteriorizace (zvnějšňování) • převedení vnitřní psychické činnosti do vnější, která působí na okolí a kterou se u člověka objektivizují prožitky, představy a myšlenky
Činnost • pro rozvoj činnosti měly rozhodující význam • lidská práce • vytvoření znaků představujících specifické nástroje dorozumívání • znak = vztahový pojem, k němuž je přiřazen význam (daný podstatou jevu), respektive smysl (daný vztahem k situaci či subjektu) • viz typická dětská otázka „Proč se modré říká právě modrá a ne jinak?“
Činnost • Podle pragmatických kritérií bývá činnost dělena na • hru • práci • učení
Hra • smysluplná aktivita uspokojujícího charakteru, tj. aktivity provázené pocitem libosti (hledání, činorodost, rozptýlení, radost) • specifický druh činnosti člověka a vyšších živočichů • dle ontogenetiků: hra je vývojovým stadiem navazujícím na období experimentace(pohybové aktivity zprostředkující dítěti první kontakty s okolím a vlastním tělem)
Hra • význam hry • hra umožňuje postupné zvládání potřebných návyků a dovedností v dětském věku, jakýsi nezávazný nácvik budoucích činností (zvládání reality experimentem, příprava na dospělé fungování), • zprostředkovává rozvoj tvořivých schopností, hodnotové orientace a důležitých složek socializačního procesu • např. dítě si hraje s kostkami – procvičuje motoriku, trénuje pozornost, opakuje si barvy, učí se překonávat překážky ...
Hra • formativní vliv hry pokračuje i v dospělosti – zprostředkovává uspokojování různých potřeb např. v soutěživosti
Práce • psychicky regulovaná aktivita člověka orientovaná cílem, který nemusí vycházet z nutnosti aktualizované potřeby • cílevědomá činnost – tj. jedinec si uvědomuje důsledky své činnosti před jejím započetím a pod vlivem motivace a zkušenosti kalkuluje s překážkami • PS: řízení a regulaci cílevědomého jednání zajišťují jak uvědomované, tak neuvědomované psychické procesy
Práce • rovněž navozuje uspokojování potřeb (relaxace, vytrvalost, zadostiučinění)
Práce • principielně vzato, jakákoli lidská činnost má za cíl zajistit dvě základní potřeby: • potřeba zachování individua • potřeba zachování druhu
Co se vám vybaví, když se řekne učení? • Většina lidí si vybaví instituci s názvem škola a nutnost v krátkém čase vstřebat řadu poznatků a údajů, které bezprostředně po odzkoušení mohu zapomenout...
Učení • V běžném užití pojem učení nese dvojí význam: • učit někoho(učitel učí žáka jak správně držet pero, počítat do 10, vyjmenovaná slova...) • učit se(vlastní činnost žákova, např. proces vstřebávání vyjmenovaných slov, matematických pouček...)
Učení • V psychologii • chápeme vždy jako proces kterým prochází ten, kdo se učí (tedy nikoliv jako činnost učícího učitele) • učení zahrnuje jak žádoucí změny (změny požadovaným směrem – učení se soucitu, spolupráci, kreativitě, řízení automobilu...), tak nežádoucí změny (učení se kouřit, být agresivní, lhostejný, bezcitný, učení se chorobnému strachu...)
Učení • Nejde tedy pouze o učení ve škole, učíme se také chodit, mluvit, dodržovat společenské normy chování, získáváme různé zkušenosti, učíme se značné části svých duševních reakcí (poznávacích, ale i citových), atp.
Učení • Definice učení každý proces, jehož výsledkem je změnapsychických jevů, dispozic k nim a jejich vnějších projevů u daného individua, organismu proces, ve kterém si organismus osvojuje individuální zkušenost
Učení • je proces, který neustále trvávběhu fylogeneze: • moře→vysychání→přizpůsobení se životu na souši => kdo se přizpůsobil (naučil), přežil
Učení • je proces, který neustále trvái v běhu ontogeneze (nejen v dětství či mládí, ale v průběhu celého života): • dítě se musí naučit živit se kojením→ když u matky ustoupí tvorba mléka, musí se naučit jíst (lžíce, držet, do pusy,...)
Učení • Význam učení v lidském životě je velký - větší, než u všech nám známých živočichů • Rodíme se jako nedonošenci (v přírodě jev u obratlovců skutečně unikátní) a lidské mládě, ačkoli je vybavenou řadou důležitých instinktů, ještě řadu měsíců po narození není vůbec schopno samostatného života a je zcela odkázáno na své okolí. • Většině věcí, které potřebujeme umět, se musíme teprve v průběhu života naučit. Proto je také lidské dětství tak dlouhé. • Má to ovšem podstatnou výhodu: dokážeme se přizpůsobit nejrůznorodějším životním podmínkám (dokážeme žít na Antarktidě, na poušti, ve slumu, ve velkoměstě...).
Učení • je obecným opakem zrání (maturace), opak zděděného, vrozeného, instinktivního
Učení • Změny, které NEjsou výsledkem učení jsou například: • a) změny v důsledku zásahu do organismu, zvláště do nervové soustavy (trauma nebo zánět mozku), změny způsobené zlepšením výživy apod., • b) změny způsobené duševní chorobou či uzdravením z duševní choroby, • c) krátkodobé změny způsobené únavou, • d) změny způsobené zráním, tedy realizací genetických dispozic...
Fáze učení • učení je proces, který probíhá určitým způsobem a určitou dobu trvá • učení je fázický proces – lze v něm vysledovat určité typické fáze
Fáze učení • existují různé fázické modely učení
Fáze učení • jedinec, který se učí, vždy přijímá nějaké informace, zpracovává tyto informace, vytváří si předběžné představy, následně se pokouší sám realizovat potřebný úkol, postupně odbourává chyby, sleduje průběh a výsledek své činnosti
Fáze učení – 7 krok.model • podmínkou navození učení je nějaký rozpor - mezi požadavkem (situace, učitele...) a dosavadními zkušenostmi, možnostmi • tento rozpor vyvolá napětí, které způsobuje mobilizaci rezerv a zaměření určitým směrem = zvýšení aktivační úrovně mozkové kůry
Fáze učení – 7 krok.model • 1.Orientační chování – hledání, zjišťování o co půjde • 2. Záležitost bariéry – uvědomění si, že něco nejde • 3. Stav napětí – motivuje, nesmí být ani velké ani malé • 4. Informace – hledám informace, návod jak něco udělat • 5. Tvorba hypotéz – tvořím si plány, jak by to řešení mělo vypadat • 6. Ověřování hypotéz - řeším úkol, konfrontuji plnění cíle • 7. Kontrola • – musí být včasná , přesná, správná; provedena pokud možno ještě před tím, než se dítě naučí něco špatně
Fáze učení - zhuštění • 2 fáze učení • 1. Kognitivní - poznávací • 2. Exercitivní – fáze provádění a kontroly
4 složky učení 1. Složka motivační působí na nás impulsy (podněty), které nás vybudí k aktivitě (učení) → připravena začít něco dělat, učit 2. Složka poznávací (informační) tápání, hledání metod (zvažuji formy), forem, prostředků jak dosáhnout cíl vede to k stanovení jedné či více hypotéz (plánů)
4 složky učení 3. Složka výkonná (motorická či intelektuální operace) • ověřování více hypotéz • plány uvádím do praxe • závěr – přesvědčím se, že hypotéza byla správná (něco jsem se naučila) nebo špatné 4. Složka kontrolní potvrzujeme správnost výsledku (zkouška v matematice) nebo znovu projdu postup či použiji v praxi
Fáze učení – model EUR E- evokace U- uvědomění si významu informací R- reflexe
Fáze učení - EUR • Evokace • první fáze procesu učení • žáci si vybavují to, co si myslí o tématu, které mají studovat, co o něm vědí jistě, co se jen domnívají, jaké o něm mají otázky • to, co mají učící se na začátku učení v hlavě a vybavují si, se v procesu vybavování (evokování) strukturuje a díky tomu se v další fázi mohou nové informace zařadit na vhodné místo v mysli těch, kdo se učí • v procesu vybavování se vyvolává vnitřní motivace pro učení (jinak řečeno – zvědavost na to, jak to tedy je doopravdy; potřeba získat nové informace pro vyřešení otázky; chuť něco zažít nebo si vyzkoušet, čím bychom mohli potvrdit nebo vyvrátit svou hypotézu atd.) • již v této fázi se žáci učí (nejde jen o přípravu na učení)
Fáze učení - EUR • Uvědomění si významu nové informace • druhá fáze procesu učení • žáci aktivně zpracovávají zdroj nových informací, procházejí novou zkušeností • žáci propojují nové informace, které v této fázi přicházejí z vnějšího zdroje (text připravený učitelkou, videoprojekce, pokus, exkurze, …), s informacemi, jež si vybavili a utřídili v první fázi procesu učení
Fáze učení - EUR • Reflexe • třetí fáze procesu učení • žák se ohlíží za procesem učení, kterým právě prošel, a formuluje si svůj nový obraz tématu nebo problému (co teď o něm ví, co si potvrdil, co si opravil, jaké otázky zůstaly nezodpovězeny, čemu by se chtěl o tématu příště naučit)
Fáze učení - EUR • reflexe může být (a v dobré výuce i bývá) východiskem a evokací k dalšímu cyklu učení • evokuje nové nápady, zvědavost, otázky, které vzešly ze závěrečného přemýšlení nad tím, co jsme se dozvěděli a pochopili