Sociální psychologie

1. Sociální psychologie Zpátky do školy 2013/2014

2. Charakteristika sociální psychologie • Sociální psychologie se řadí mezi základní psychologické disciplíny, • pokouší se za pomoci vědeckých metod porozumět a zároveň vysvětlit, jak je myšlení, cítění a chování jedinců ovlivňováno skutečnou, představovanou či předpokládanou přítomností druhých. • Předmětem je tedy konkrétní osoba, žijící v konkrétních společenských podmínkách.

3. LaPierův Paradox • LaPiere realizoval výzkum v letech 1930-1932 v USA –čínský manželský pár cestoval po USA, 250krát se ubytovali nebo najedli a jenom jednou jim bylo odmítnuto využití služeb. • potom na všechna navštívená místa poslali listy se žádostí o poskytnutí služeb čínskému páru, • výzkumníkům přišlo zpět 128 odpovědí, z nichž bylo 92% bylo negativních

4. I. Kultura • z hlediska sociální psychologie je kultura =organizovaná skupina idejí, zvyků a podmíněných emocionálních odpovědí, na kterých se v různé míře podílejí všichni členové společnosti. • Idea – např. idea svobody – svobodná volba zaměstnání, školy, partnera • Zvyk – např. idea vánoc a Ježíška • Emocionálních odpověď – např. vůči jídlu – při představě že bychom jedli psa, se nám dělá nevolno, naproti tomu kuře nám problémy nedělá

5. Kategorie kultury • 0bsah kultury každé homogenní společnosti může být podle rozsahu, ve kterém se na ní podílejí členové společnosti, rozdělen do 3 kategorii: • 1. kategorie universální - ideje, zvyky, emoc. odpovědi, které jsou společné všem normálním dospělým členům společnosti - universální. používané jazyky, vzorky oblékání, bydlení a ideální vzorky sociálních vztahů. • 2. kategorie speciální - sem patří ty složky kultury, na kterých se podílejí členové určitých sociálně rozlišených skupin jedinců, ale na kterých se nepodílí celá populace. • Sem patří ty složky kultury, na kterých se podílejí členové určitých sociálně rozlišených skupin jedinců, ale na kterých se nepodílí celá populace. • 3. alternativy - .místě existuje v každé kultuře značný počet rysů, na kterých se podílejí určití jedinci, ale nejsou společné všem členům společnosti nebo všem členům sociálně uznávaných skupin.

6. Modálníosobnost • Předpoklad: všichni členové společnosti jsou vystaveni a většinou týmž kulturní vlivům, můžeme očekávat určitou uniformitu v osobnostech. • Struktura osobnosti, která se nejčastěji vyskytuje v jedné společnosti a určité době, je označována jako etnická, nebo základní, nebo modální osobnost. • Svýjimkou společností, jejichž kultury podléhají rychlým změnám, je modální osobnost kongruentní s kulturou a dovoluje jedincům, aby se podíleli na kultuře s minimem frustrací a s maximem odměn. • Kulturní hodnoty. kult. hodnoty jsou zvláštní třídou názorů, které sdílí členové společnosti a týkající se toho, co je žádoucí a dobré nebo co by mělo být. Hodnoty jsou tedy kladné a záporné.

7. Kulturnínormy • pravidla s standardy, přijaté členy společnosti, které specifikují podrobnosti vhodného a nevhodného chování při standardním chování dělí se na : • A)Obyčeje: přizpůsobení jim se nepovažuje za životně důležité a prostředky vynucení jejich užívání není jasně vymezené - kravata v divadle - někomu vadí, někomu ne. • B)Mravy: specifikují chování zásadního společenského významu a zahrnují základní mravní normy společnosti. Neuposlechnutí mravů může být sankcionováno i právně /bigamie/ • Mravy jsou společností aktivně vynucovány

8. Změna kultury • kultura z hlediska času není statickým jevem, mění se tehdy, pokud její představitelé pochybují o tradičních řešeních a vytvářejí nová řešení problémů, se kterými se oni sami a jejich spoluobčané setkávají. • Středověk -) nárůst krádeží -) vysoké tresty, • USA -) auto -) driving in kina a drugstory .

9. Homo sapiens stupidus • František Koukolík – O stupiditě • Stupidita není hloupost, stupidita není nevědomost, stupidita není omyl ani nedostatek informací. • Stupidita je rozpad zpětné vazby mezi chováním a prostředím, podmíněná rozpadem takzvaných schémat. • Schémata jsou poznávací programy určené k řešení problémů. • Jenže úspěšné poznávací programy z minulosti vůbec nemusí být úspěšné při řešení zcela nových problémů.Zdroj: http://www.citarny.cz/index.php/knihy-lide/ctenarstvi/tenastvi-v-esku/3665-vzdelavani-reklama-stupidita-vzdelani • http://www.youtube.com/watch?v=eb_6MdUZyw0

10. II. Socializace • = začleňování jedince do společnosti • Proces socializace není pouze harmonický, ale je zde nepřetržitá konfrontace jedince a prostředí, které klade své požadavky a nároky. • V průběhu socializace je vystaven soustavně očekávání, tlaků a pobídek, a očekává se, že je bude postupně akceptovat. • Výsledkem socializace je jedinec, začleněný do skupiny, schopný plnit očekávání skupiny nebo společnosti. • Specifikum člověka: v určité fázi soc.se jedinec sám zmocňuje norem, které mu slouží jako nástroje v sociální situaci, později je předává dál.

11. Sociální potřeby • potřeba začlenění do vztahů • potřeba tvůrčího přesahu • potřeba dějinného charakteru vlastní osobnosti • potřeba vlastní identity • potřeba orientačních a výkladových schémat

12. 3 fáze socializace • Imitace - nápodoba • identifikace - ztotožnění • Internalizace - zvnitřnění • Tyto tři fáze objevují prakticky vždy, když se člověk dostává do nové sociální situace - nová třída, nový oddíl, nová sociální skupina.

13. 1. Imitace - nápodoba • (kult.antropologie: v primitiv. kmenech prakticky neexistuje institucionalizovaná výchova toho, co je nezbytné pro členy kmene, aby se plně začlenili do života kmene. Dítě se socializuje především tím, že je účastno prakticky na všech činnostech a zábavách dospělých. Nedostává zákazy a příkazy, dělá to co vidí.) • podstatou nápodoby je observační učení. • Nerozhoduje to, co se právě děje s pozorující osobou, nebo co tato osoba dělá, ale rozhodující je to, co dělá model (ten kdo je napodobovaný) a co se děje modelem.

14. Model • Osoba, která svým vzhledem, chováním, způsobem myšlení, postoji, výrazy, názory, výkony stimuluje v druhé osobě tendenci k podobnému chování, vzhledu atd. • K nápodobě může sloužit osoba jako celek, nebo jen některé prvky chování. • Může to být reálná, aktuálně fyzicky přítomná osoba - matka, otec, sourozenec nebo model může působit zprostředkovaně (postavy z her, románů, filmů apod.) • Často osoby s vyšším sociálním statusem (učitel, starší kamarád) tyto osoby jsou buď záměrně vybírány společností (učitel), nebo vybírány imitátorem samým (kamarád)

15. Model • Rozhodující se, zda model: • je za své chování potrestán či odměněn • je-li úspěšný či neúspěšný • je-li přitažlivý či odpudivý • má-li vysoký nebo nízký společenský status apod. • Lze napodobovat i modely přímo neviděné - hrdinové mýtů, legend, dějin, postavy románů, ale nejúčinněji jsou napodobovány modely viděné.

16. Znaky nápodoby • Nápodobou myslíme chování, prožívání, postoje a stavy napodobujícího, stimulované chování modelu a přibližující se k němu. • Nápodoba může být mimoděčná, nezáměrná, nebo vědomě kontrolovaná • Vztah mezi modelem a napodobujícím může být přímý (vidím ho, znám ho) nebo zprostředkovaný (vyprávěním, masovou komunikací) • Výsledek působení modelu může mít průběh krátký, může být však napodobující ovlivněn i dlouhodobě, kdy jsou zasaženy hlubší vrstvy osobnosti.

17. II. Identifikace • v imitaci jde o těsnou závislost imitačního chování na přítomnosti modelu, imitátor si uchovává přisvojené chování i po dobu dlouhé nepřítomnosti modelu. • identifikující se jedinec jakoby přestával být sám sebou a stával se tím, s kým se identifikuje. • Obvykle jde o zcela vědomě neregulovaný, neuvědomovaný proces ! • Podstatným rysem ident. je fiktivnost, situace jakoby !!! Identifikující se osoba se chová tak, jak by se choval objekt identifikace, kdyby byl na místě jejím. • Často reaguje člověk na novou situaci tak, že se představuje, jak by se choval model, jak by se asi choval otec, matka, hrdina filmu.

18. III. Internalizace – zvnitřnění • jedinec se plně ztotožňuje s původním modelem, jeho postoje se stávají integrální součástí osobnosti imitujícího, není již jasně rozlišitelné, zda jde v chování o projev osobnosti imitátora nebo zda a jak mnoho se jedná o napodobení / neuvědomělé / • Tedy chování dříve napodobované se stává součástí osobnosti a chování osoby dříve napodobující.

19. III. Sociální role • chování, které se od člověka očekává (zahrnuje i ideje a postoje) • přijetí sociální role patří do procesu socializace • během svého života člověk hraje mnoho rolí, některé dokonce i současně. • Dokonce dva lidé mohou vůči sobě hrát různé sociální role v různých situacích (v ordinaci zubař a pacient, u kulečníku kamarádi) • konflikt rolí - jednotlivé role se mohou dostat do konfliktu tím, že současně musíme hrát dvě odlišné role, u kterých se čeká odlišné chování (př. pod pantoflem doma, v práci autorita) • statusová úzkost – je stav, kdy se u osoby změní statut a bojí se změny, strach z nové sociální role (př. muž, který je povýšený a bojí se nové role) • nejednoznačnost soc. role =musíme se chovat obojetně, abychom je splnili

20. Dělení sociálních rolí. • Sociální role můžeme rozdělit podle významu pro jednotlivce na: • primární – ty jsou většinou rodinné – např. syn, dcera, vnučka, manžel, jsou relativně stabilní • sekundární – ty jsou většinou profesní – student, který se zdokonaluje (př. student → učitel → obchodník)

21. Přijetí role • Proces přijímání sociální role má dvě složky: • Já od role něco očekávám a ona mi to splní • Sociální role si něčeho žádá a člověk to musí splnit

22. Ztotožnění s rolí • někdy s naší rolí se víceméně ztotožňujeme, někdy je nám nepříjemná, takže se snažíme udržet si od ní odstup. • konvergence + = ztotožnění (např. někdo se tzv. najde v v roli policisty) • divergence - = odstup (role, která nám nesedí → studenti v 1, 2 ročníku, kterým je 20, 21) • poznámka: o divergenci se například snažíme při trapasech – situace nás staví do určité role, kterou my odmítáme.

23. Vztahy mezi jednotlivými sociálními rolemi • Sociální role jsou většinou vymezovány vůči nějaké jiné roli ( manžel x manželka, učitel – žák) • Mezi jednotlivými rolemi mohou nastat různé vztahy: • symetrie – odlišní lidé (učitel X zubař) dělají stejnou věc → kulečník, mají stejná práva a povinnosti. • komplementární – jeden je nadřazený a druhý podřízený (lékař-pacient), je to častější jev • metakomplementární– např. když přijde inspektor do třídy, učitel změní chování vůči žákům, je přehnaně milý = role se otočily. Viz video škola základ života • http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10376406394-skola-zaklad-zivota/?kvalita=nizka 31 min

24. IV. Normy • Žádná společnost neexistuje bez pravidel, která regulují chování, bez norem. • Každá skupina vyjadřuje v normách to, co očekává od svých členů a tato svá očekávání provází různými typy sankcí. • Normy jsou kulturně hodnotové vzorce a jsou-li internalizovány (zvnitřněny jedincem), stávají se součástí osobnosti a vystupují jako hodnotová orientace. • Normy umožňují člověku ospravedlňovat své jednání (není-li v rozporu), ale zároveň vytváří v člověku závazky a povinnosti. • Mohou být závazné pro všechny příslušníky skupiny (tabu, incest) normy obecné nebo jen pro někoho (n. speciální). • Normy se liší mírou tlaku, jakými se vyžadují a mírou sankcí za jejich nedodržování

25. Normy dle původu • Institucionální- vydává je instituce • právní normy – vydává stát • náboženské normy – vydává církev • Ostatní normy (např. škola má školní řád, Sportovní federace pravidla hry apod..) • Institucionální normy mohou být v souladu nebo nesouladu. • V souladu: např. krádež je špatná jak z hlediska církve tak práva. • V nesouladu: např. potraty – církev zakáže, stát povolí. • Někdy jsou v ostrém rozporu: např. branná povinnost, člověk pak musí nutně porušit jednu z nich • Legální svědomí: stav kdy lidé dodržují právní normy, když za jejich nedodržení nehrozí žádný trest. • Konvenční – jejich původ není zřejmý, nicméně jeví se užitečné tyto normy dodržovat, i když nám už jejich původní smysl není známý (např potřesení rukou, ťukání skleničkami) • zvyky - mírnější tlak – např. pravidla slušného chování • obyčeje - silnější tlak, spjato s hledisky morální a nemorální – např. jednání lichvářů může být legální, ale přesto nemorální

26. Tlak na přijetí norem • Tlak na přijetí norem je dvojí: • Vnější tlak – to jestli se chovám nebo nechovám podle norem, kontroluje sama společnost, která správné chování odměňuje a deviantní trestá • Vnitřní tlak- já sám od sebe chci normu přijmout (např. zapadnout v cizině, nechci být středem nežádoucí pozornosti)

27. Internalizace norem • Zvnitřnění sociálních norem má pro osobu dva následky • Zvnitřněné normy mohou ospravedlňovat nějaké chování • Ale rovněž ve mně vytváří závazek a povinnost

28. V. Skupiny • Zkoumání vlivu malých sociálních skupin na psychiku člověka patří ke stěžejním tématům sociální psychologie. • Malá skupina (3 až max. 100 lidí) – členové malé skupiny se znají osobně • Každá malá sociální skupina specificky přijímá podněty z okolního prostředí a proto také velmi specifickým způsobem ovlivňuje jedince

29. Dělení sociálních skupin • Podle významu: • primární – stabilní, jsou pro ni nejdůležitější vzájemné vztahy – např. rodina • sekundární-pro ně je nejdůležitější cíl, vztahy až na druhém místě- např. pracovní kolektiv • Podle vztahů ve skupině: • formální – mají předem stanovená pravidla, organizovaná zevnějšku – např. třída • neformální – organizovaná z vůle jednotlivých členů - např. spolek zahrádkářů • Podle členství • členské • nečlenské • referenční • Referenční skupina – člověk sice není přímo jejím členem, ale chová se jako by jejím členem byl.

30. Sociální role a sociální status • Soc. status = pozice ve skupině (leader), pozice odpovídá určitému chování – soc. role. • každá skupina vytváří pro své členy speciální pozice (soc. status) a požaduje od nich odpovídající chování (soc. role) • Příklady: třída, pracovní kolektiv, fotbalisté

31. Druhy skupinové organizace • AUTORITATIVNÍ • Jeden vůdce , který rozhoduje, vztahy jsou nastaveny na podřízenosti a nadřízenosti • je hodně zaměřená na výkon • problematické jsou vzájemné vztahy, častá agresivita vedoucího, šikana • dlouhodobě neudržitelné • Často to jsou pracovní kolektivy, problémy se pak řeší výpovědí • LEBERÁLNÍ • vůdci tolik nevyčnívají z davu, jejich autorita je minimální • členové mají větší volnost a jsou ve skupině spokojenější • když skupina vyvíjí činnost, všichni se zapojují, ale výkon je malý • př: amatérští fotbalisté či šachisté • DEMOKRATICKÝ • vztah mezi vůdcem a členy je oboustranný • skupina se musí vnitřně dohodnout • práce je kvalitnější • výhoda – realitní spokojenost, relativně větší výkon • často to jsou občanská sdružení vykonávající věci ve veřejném zájmu

32. Vůdcovství ve skupině • vůdce je ten, který má vliv na zbytek skupiny • vliv je někdy menší a jindy zase větší, záleží na situaci či na skupině • formální – bez ohledu na jaké má vlastnosti, je tam dosazen • neformální – má určité vlastnosti, a proto si pozici zaslouží

33. Vlastnosti neformálního vůdce • považován jako jeden z nás • měl by být považován za nejlepšího z nás v té dané pozici • musí mít vlastnosti, které odpovídají tomu, co dělá • musí plnit očekávání svých stoupenců

34. Aschovy pokusy • sedne si 12 lidí vedle sebe a tvoří skupinu • 11 bylo herců, poslední byl testován. Herci záměrně odpovídali na jednoduché otázky špatně, cílem bylo zjistit vliv skupiny na úsudek jedince • každý registroval chování skupiny, průměrná chybovost 37%, v těchto případech se někteří podřídili skupině a odpověděli stejně když byli přesvědčeni o tom že je to špatně.

35. Konformita • Konformita = podlehnutí jedince skupině úsudkem, hodnotami či chováním • Příklad: školní třída

36. Skupinová koheze • pocit sounáležitosti (všichni jsme členem společnosti, všichni patříme do jednoho celku) • faktory vydávající pocit sounáležitosti: • pocit strachu, obavy, ohrožení • zodpovědnost • pozitivní vztahy

37. Syndrom skupinového myšlení • Groupthink, skupiny souhlasí se sledováním cílů, se kterým jednotliví členové nesouhlasí. • Příčiny: • Vysoký stres, vnější hrozby a nízká naděje na lepší řešení než nabídl vůdce • Vysoká skupinová soudržnost • Přesvědčivá síla vůdce skupiny • Izolace skupiny od informací zvnějšku • Skupina je pod tlakem, protože k rozhodnutí je třeba dojít rychle

38. 8 symptomů • Iluze nezranitelnosti • Nepochybná víra ve vlastní morálku skupiny • Racionalizace, kolektivní odůvodnění rozhodnutí skupiny • Sdílené stereotypy a pohledy zvláště na oponenty, vnímání oponenta jako slabého, neschopného • autocenzura; členové odepřou kritiky, žádný se neozve na protest, protože se všichni tváří, že souhlasí • Iluze jednomyslnosti (vidět falešnou shodu), to že nikdo neodporuje podporuje rozhodnutí skupiny • Směrovat tlak na disidenty, aby se přizpůsobili • Samozvaní členové chrání skupinu před negativními informacemi

39. rozhodnutí ovlivněného skupinovým myšlením • Neúplný přehled alternativ • Neúplný přehled cílů • Opomenutí prozkoumat rizika přednostního výběru • Opomenutí znovu hodnotit zpočátku zamítnuté alternativy • Slabé vyhledávání informací • Výběrová zaujatost ve zpracování dostupných informací • Opomenutí přijít na náhradní plány

40. Předcházení syndromu skupinového myšlení • Nestranný vůdce • Přítomnost pozorovatelů • Práce ve skupinách • Heterogenní složení skupiny • K finálnímu rozhodnutí dospět až na dalším setkání

41. Kolektivní chování • chování člověka ve větších skupinách (davu) se odlišije od toho, jak se člověk chová mimo skupinu • 2 teorie: • Gustav Le Bon, • Philip Zimbardo

42. Gustave LeBon • Gustave Le Bon v knize Psychologie davu už v roce 1895 popsal, že člověk v davu se chová zcela jinak, než jak by se choval jako jednotlivec. • Hovoří o „zákonu mentální jednoty“, kdy se členové davu neřídí vlastním svědomím, ale dělají to, co ostatní. O davu hovoří jako o iracionálním uskupení řídícím se primitivními impulsy. • Jeho charakteristika byla ve své době velice široce přijímána, dnes je však vnímána jako něco překonaného, protože nebyly nalezeny dostačující empirické důkazy a tato teorie nevysvětluje všechny aspekty chování davu.

43. Philip Zimbardo • Koncem 60. let přišel Philip Zimbardo s teorií, že lidé v davu či skupině zažívají stav deindividuace, tj. neřídí se vlastním svědomím a úsudkem, ale hrají v davu či skupině určitou roli, které se přizpůsobují a jednají často agresivněji a krutěji, než jak by jednali jako jednotlivci. Pokud jsou lidé deindivuduovaní, snižuje se jejich schopnost racionálního uvažování. • Pro podložení svých myšlenek prováděl pokusy s elektrickými šoky, kdy požádal náhodně vybrané studenty, kteří byli oblečeni do kabátů a na hlavě měli kápi, která jim zakrývala obličej, aby dávali elektrické šoky. Zároveň měl ještě jednu kontrolní skupinu, která měla své civilní oblečení. Když obě skupiny mezi sebou porovnal, tak zjistil, že skupina převlečených dávala takřka dvakrát silnější elektrické šoky oproti kontrolní skupině.

44. Philip Zimbardo • Pro potvrzení hypotézy, že na intenzitu elektrických šoků má vliv to, do jaké role výzkumník své objekty situuje, provedli v roce 1979 Johnson a Downing obdobný pokus jako Zimbardo, akorát přidali ještě skupinku oblečenou jako zdravotní sestřičky. • Výsledek byl, že skupina sestřiček dávala mnohem slabší elektrické impulzy než obě další skupiny. Jejich závěr tedy zněl, že lidé reagují spíše než na deindividuaci jako takovou na roli, která je jim v rámci skupiny přisouzena, nebo dle indicií které odečítají z okolí (tzv. situationalcues).

45. Důsledky deindividuace • omezení kontroly impulzivního chování • zvýšení citlivosti vůči emocím a situačním podnětům • snížená schopnost nebo neschopnost ovládat vlastní chování • snížení důležitosti, která je chování přikládána • snížení schopnosti rozumně plánovat

46. Stanfordský vězeňský experiment • Takzvaný stanfordský vězeňský experiment je v psychologii jeden z nejznámějších a nejkontroverznějších experimentů. • Byl řízen a proveden roku 1971 americkým psychologem Philipem Zimbardem. • Spočíval v uzavření určitého počtu dobrovolníků do uměle vytvořeného vězení v rolích vězňů a dozorců a sledování jejich chování. • Experiment musel být předčasně ukončen kvůli neočekávané krutosti dozorců a psychickému stavu všech účastníků experimentu.

47. Výběr • 12 vězňů a 12 dozorců bylo vybráno ze 75 studentů-dobrovolníků. • Zcela záměrně byli vybráni psychicky vyrovnaní a zdraví jedinci. • Právě proto, že experiment měl vnést světlo například do problému samovýběru při volbě povolání dozorce a také do obecného sporu o to, zda agresivita a brutalita spíše závisí na psychických predispozicích nebo je způsobena okolnostmi. • Mezi dozorce a vězně byli dobrovolníci rozděleni náhodně.

48. Pravidla • Pravidla pro běh experimentální věznice byla převzata z věznice Palo Alto v Kalifornii. Některá z nich: • Vězeň musí být zticha v době odpočinku, po zhasnutí světel, v průběhu jídla a vždycky, když je mimo prostory vězení • Vězni se musí oslovovat čísly • Vězni musí dozorce oslovovat 'Mr. CorrectionalOfficer' („pane nápravný důstojníku“) • Jakékoli pochybení v plnění pravidel může být potrestáno • Kromě toho museli vězni samozřejmě nosit uniformy. • Navíc by se nemělo opomenout, že: • Dozorcům bylo řečeno, že se mají snažit jakýmkoliv způsobem zcela ovládnout "vězně", avšak nesmí použít fyzické násilí. • Vězni i dozorci byli placeni za účast v experimentu a věděli, že se jedná pouze o experiment.

49. Průběh • Experiment nabral směr, který nikdo nepředvídal. Musel být ukončen již po šesti dnech a to proto, že dozorci se uchylovali ke stále častějšímu a krutějšímu trestání vězňů a vězni dokonce vyvolali vzpouru, jeden z vězňů se psychicky zhroutil. • Způsob, jakým bylo v krátké době změněno chování především dozorců, byl zcela šokující jak pro ně, tak pro Zimbarda samotného. • Ukázalo se, že zdravý člověk, je-li vystaven extrémním podmínkám, se může radikálně změnit (nebo změnit své chování), a to ve velmi krátké době.

50. Průběh experimentu podrobně • http://www.prisonexp.org/psychology/1