JABOK 16. března 2010 Křesťanská sociální etika

1. JABOK 16. března 2010Křesťanská sociální etika Luděk Rychetník Politika: stát, demokracie, právo, občanská společnost

2. Studijní texty: • Kompendium sociální Nauky Církve 2008 Karmelitánské nakladatelství () • Katechismus Katolické Církve 2001 Karmelitánské nakladatelství, www.katechismus.cz (KKC) • Caritas in veritate 2009 Karmelitánské nakladatelství (CiV) • Pozvání na cestu 2007 (Poz) www.katyd.cz/res/pozvani _na_cestu.pdf

3. Přehled problematiky: • Spravedlnost jako podmínka života společnosti (201-208, KKC §§ 1807, 1928-31, 2411-12) • Stát: právní a mocenský rámec (168-9, KKC 1906-13, 1924-28) • Společné dobro jako první zásada SNC a úkol státu (160-170) • Demokracie. Kultura a instituce – „struktury“ (393-416, CiV § 41) • Občanská společnost jako zdroj moci v demokracii. „Veřejný prostor“ (417-420)

4. Sociální nauka Církve : Výzvy lidstvu dnes – znamení doby? Dnešní výzvy (16) : (1) Co je lidská bytost: jaké jsou hranice mezi přírodou, technologií a morálkou? Můžeme co umíme? Důsledky? (2) Jak se vyrovnat s růzností – pluralitou ve způsobu myšlení, morálkou, kulturou, náboženství, filosofií člověka a společnosti? (3) Globalizace zmnohonásobuje výzvu plurality (4) Jak se vyrovnat se současnou krizí? Hledáme nový řád – hrozba, příležitost, naděje? Jak uplatnit svou, naši představu?

5. Přirozenost člověka (3.kapitola, 103-159) • Živoucí obraz Boha – transcendentní důstojnost - láska • Jednota duše, ducha a těla • Muž a žena: společenský tvor - láska • Rozumný - pravda • Osoba: je svobodný, má vůli • Podléhá hříchu • Kristus jej vykoupil- může se k Bohu vracet ------------------------------------------------------------------------------------------------------------ KKC 2244 „Každá instituce je ovlivněna, alespoň implicitně, pojetím člověka a jeho určení; z toho vyplývají kriteria jejího posuzování, její stupnice hodnot a způsoby jednání“ ------------------------------------------------------------------------------------------------------------ ?Je přirozenost geneticky zakotvená?

6. Boží plán pro člověka: integrální rozvoj – s jakým cílem? Bůh má pro každého člověka plán – povolání (CiV §§ 1-9, 11, 16-19, 31-32) „.. láska v pravdě .. je hlavní hnací silou rozvoje každé lidské osoby i celého lidstva .. mimořádná síla, která podněcuje lidi “(CiV § 1)

7. Boží plán pro člověka: integrální rozvoj – s jakým cílem? - 2 „Každý nalézá své dobro, když přijme plán, který s ním Bůh má, aby ho v plnosti uskutečnil: v tomto plánu nachází svou pravdu a přilnutím k této pravdě se stává svobodným. .. Láska a pravda … jsou povoláním, které vložil Bůh každému člověku do srdce i mysli.“(CiV § 1) „Církev .. usiluje o integrální rozvoj člověka. .. (O)pravdový rozvoj člověka se týká celé lidské osoby ve všech jejích rozměrech (CiV § 11) („jednota duše, ducha a těla“ !)

8. STÁT –PRÁVNÍ A MOCENSKÝ RÁMEC ŽIVOTA SPOLEČNOSTI

9. Definice > Stát je souborem institucí, které jsou pověřeny a mají moc stanovovatpravidla života společnosti a dohlížet na jejich dodržování. > Jsou to vládní orgány, úřady, soudy a policie a vojenské síly. > Na svém území je stát mocensky suverénní – má mocenský monopol. ? Zločin, organizovaný zločin, mafie ? ? Terorismus ? ?Historická omezenost definice: 18.-20. stol.?

10. Úkoly státu (168) Stát .. musí garantovat soudržnost, jednotnost a organizaci občanské společnosti, jejímž je výrazem, a to takovým způsobem, aby společné dobro mohlo být uskutečňováno za přispění všech občanů. Jednotlivý člověk, rodina, zprostředkující společenské skupiny nejsou s to pouze vlastními silami dosáhnout svého plného rozvoje, z čehož vyplývá nezbytnost politických institucí. Jejich úlohou je zpřístupňovat osobám nezbytná dobra (materiální, kulturní, morální, duchovní), aby tyto osoby mohly vést opravdu lidský život. Cílem společenského života je historicky uskutečnitelné společné dobro.

11. Úkoly státu - 2 (170) Kvůli zajištění společného dobra má vláda každé země specifický úkol uvádět zájmy různých skupin do souladu se spravedlností. (! Jak ?) Spravedlivé slaďování partikulárních dober skupin a jednotlivců patří mezi nejdelikátnější úkoly veřejné moci. Dále nelze opomíjet, že v demokraticky uspořádaném státě, v němž se obvykle rozhoduje na základě většiny představitelů vůle lidu, mají ti, jimž přísluší odpovědnost za vládu, povinnost interpretovat společné dobro své země nejen na základě záměrů většiny, ale rovněž s ohledem na skutečné dobro všech členů občanské společnosti včetně těch, kdo se nacházejí v pozici menšiny. ? Je demokracie evoluční past ?

12. Úkolem státu je péče o společné (obecné) dobro (KKC 1906-13, 1924-28) Katechismus výslovně ukládá zajistit podmínky I (veřejná moc zavázána respektovat základní a nezadatelná práva lidské osoby) a III (mír; to znamená stálost a bezpečnost spravedlivého řádu) „veřejné, vládní moci“, jako její prvotní úkol. Podmínku II (každému zpřístupnit to, co jedinec potřebuje, aby mohl vést opravdu lidský život) můžeme chápat jako úkol pro veřejnou sféru jako celek, pro veřejnou moc všech úrovní i občanskou společnost. Podle pastorální konstituce Gaudeum et spes (§ 74) je obecné dobro je dokonce smyslem, konečným cílem politického společenství. Je tedy vlastním legitimačním principem státu. ------------------------------- „Legitimita“: oprávněnost, právo, cíl a smysl existence státu

13. Péče o společné (obecné) dobro je však úkolem celé společnosti (164) „Společné dobro nespočívá v prostém souhrnu jednotlivých dober každého subjektu příslušejícího ke společnosti. Jelikož patří všem i každému, je a zůstane společné, protože je nedělitelné a protože jedině společně je možno toto dobro získat, zvětšovat a střežit, a to i vzhledem k budoucnosti. Stejně jako mravní jednání jednotlivce se naplňuje uskutečňováním dobra, tak také společenské jednání dosahuje svého naplnění, když se uskutečňuje společné dobro. Společné dobro je tudíž možné chápat jako sociální a komunitní rozměr mravního dobra.“ ?Společné dobro sledováním vlastního zájmu (zisku)?

14. SPRAVEDLNOST

15. Spravedlnost jako podmínka života společnosti (201-208, KKC 1807, 1928-31, 2411-12) KKC 1807 „Spravedlnost je mravní ctnost, která se zakládá na vytrvalé a pevné vůli dávat Bohu a bližnímu to, co jim patří. Spravedlnost vůči Bohu se nazývá „ctnost zbožnosti“. Spravedlnost vůči lidem uzpůsobuje člověka, aby respektoval práva každého a vytvářel v lidských vztazích soulad, který podporuje přiměřené vztahy k lidem a společnému dobru.“ Spravedlnost umožňuje pokojný život společnosti °Klasické dědictví: „Iusticia est constans et perpetua voluntas ius suum cuique tribuendi“ (Ulpianus cc.200 AD)

16. Spravedlnostjako podmínka života společnosti: druhy spravedlnosti - 2 KKC 2411 Směnná (komutativní) spravedlnost upravuje výměny mezi osobami a mezi institucemi při plném respektování jejich práv. Podléhají jí smlouvy. Směnná spravedlnost zachování vlastnických práv, zaplacení dluhů a splnění svobodně přijatých závazků. Bez směnné spravedlnosti je nemožná jakákoliv jiná forma spravedlnosti.

17. Spravedlnostjako podmínka života společnosti: druhy spravedlnosti - 3 KKC 2411 pokračování Zákonná spravedlnost se týká toho, co občan právem dluží společenství. Distributivní spravedlnost stanoví, co dluží společenství občanům podle jejich přínosu a jejich potřeb. --------------------------------------------------------------------- „Vláda zákona a zákonem“ zahrnuje spravedlnost státních institucí vůči občanovi

18. Spravedlnostjako podmínka života společnosti: druhy spravedlnosti - 4 KKC 1928 SOCIÁLNÍ SPRAVEDLNOST Společnost zajišťuje sociální spravedlnost, když vytváří podmínky, které umožňují sdružením i jednotlivcům dosahovat toho, nač mají právo podle své přirozenosti a svého povolání. Sociální spravedlnost je spojena s obecným blahem a s výkonem vládní moci.

19. Spravedlnostjako podmínka života společnosti: druhy spravedlnosti - 5 KKC 1929 Nelze dosáhnout sociální spravedlnosti, jestliže není respektována transcendentní důstojnost člověka. Osoba je poslední cíl společnosti a společnost je k ní zaměřena. „Stvořitel nám svěřil obranu a rozvíjení důstojnosti lidské osoby; mužové i ženy jsou za všech podmínek v dějinách za tuto důstojnost přísně odpovědni a jsou jejími dlužníky.“

20. Spravedlnostjako podmínka života společnosti: druhy spravedlnosti - 6 CiV §32 (Integrální vize člověka) „Důstojnost lidské svobody a potřeby spravedlnosti vyžadují, aby .. ekonomická rozhodnutí nevedla k přílišnému, morálně nepřijatelnému zvyšování majetkových rozdílů a aby jako prioritu .. Sledovala dostupnost zaměstnání a možnost pracovat pro všechny.“

21. Spravedlnostjako podmínka života společnosti: spravedlnost a láska - 7 KKC 1929 pokračování Respektování lidské osoby vychází z dodržování zásady „Každý musí považovat bližního, nikoho nevyjímaje, za druhé ‘já’, a musí mít ohled především na jeho život a prostředky nutné k životu důstojnému člověka.“ Kompendium 206 „Láska předpokládá spravedlnost a zároveň ji překračuje. Spravedlnost „musí nalézat v lásce své doplnění“. (JP II.)“ „Spravedlnost sama o sobě .. může vést k popření či zničení sebe samé“ (? Příklady ?) „Fiat iusticia, pereat mundus“

22. Spravedlnostjako podmínka života společnosti: druhy spravedlnosti - 8 Sociální spravedlnost je další vysoce sporný pojem – ?argumenty pro – proti? FA Hayek jí nazývá „iluzí, fatou morganou“ („social justice is an empty phrase with no determinable content“‚ Law, Legislation and Liberty, Volume 2: The Mirage of Social Justice) ? Omezené zdroje? Situace nedostatku? (Malthus)

23. DEMOKRACIE

24. Demokracie v SUC: Politická autorita KKC 1897 „Soužití mezi lidmi nemůže být uspořádané a plodné, není-li v něm právoplatná autorita, která zajišťuje pořádek a stará se dostatečným způsobem o společné dobro.“ (Přirozený řád!) „Autoritou“ nazýváme postavení, jehož mocí osoby nebo instituce vydávají lidem zákony a nařízení a očekávají od nich, že je budou poslouchat. Kom 393 Politická autorita je nezbytná kvůli úkolům, jež jsou jí v pospolitosti svěřeny: pečovat a vést ke společnému dobru

25. Demokracie v SUC: Politická autorita - 2 Kom 395 Subjektem politické autority a nositelem suverenity je lid jako celek. Demokracie a její kontrolní mechanismy (volby, vláda zákona) zajišťují nejlepší uplatnění tohoto principu. ?Selhání kontrolních mechanismů? Kom 396 Autorita jako mravní síla Důstojnost autority a její legitimita závisí na tom, že jedná podle mravního řádu. ? „Krize autority“, „krize legitimity“, Důvěra v ústavní instituce ?

26. DEMOKRACIE - definice Demokratický systém: státní zřízení (A), kde vládne lid (většina) (B) A) Instituce, kteří zajišťují fungující liberální stát a) ústavně zakotvené občanské (osobní, politické a ekonomické) svobody. b) Skutečná ústavně zakotvená dělba mocí ve státě: oddělená moc zákonodárná, výkonná ("exekutiva"), a soudní. c) Výkonná a nezkorumpovaná státní správa a místní samospráva. d) Dobrá (jasná a ne příliš složitá) soustava zákonů. e) Účinný systém spravedlnosti f) Efektivní obrana před vnějším nebezpečím

27. DEMOKRACIE – definice - 2 B) Instituce, které odlišují demokracii od nedemokratických státních zřízení: a) Svobodné volby v podmínkách politických svobod: tj. při svobodě informací, sdružování, projevu (MIN) b) Volební systém, který zajišťuje určitou rovnost hlasů, ale zároveň i kontrolu voličů nad jejich reprezentanty ("democratic accountability"). c) Politická odpovědnost ("democratic accountability") exekutivy vůči parlamentu. d) Státnická odpovědnost systému spravedlnosti, která zahrnuje oddanost ideálu spravedlnosti, moderovaného realismem, lidskostí a moudrostí.

28. Demokracie v SUC: přirozený a mravní řád Kom 406. (Centesimus annus 837) “Církev si váží systému demokracie, protože zajišťuje účast občanů na politickém rozhodování, zaručuje jim možnost volit a kontrolovat členy vlastní vlády a v případě potřeby je pokojnou cestou vyměňovat. Opravdová demokracie je možná pouze v právním státě a na základě pravdivého pojetí lidské osoby.

29. Demokracie v SUC: přirozený a mravní řád - 2 Kom 406. (Centesimus annus 837) „Demokracie vyžaduje : • jednak to, aby se prostřednictvím vzdělání a formace ve jménu autentických ideálů vytvářely nezbytné předpoklady její existence, • jednak to, aby se prostřednictvím vytváření struktur účasti a spoluzodpovědnosti posilovala ‘subjektivita’ společnosti.” (občanská společnost)

30. Demokracie v SUC: přirozený a mravní řád - 3 Kom 407 Opravdová demokracie (není pouze) jejak výsledkem formálního dodržování pravidel, (nýbrž také) tak i uvědomělého přijetí hodnot, na nichž se zakládají demokratické postupy: důstojnost každé lidské osoby, respektování lidských práv, přijetí “společného dobra” jako cíle politického života a jeho základního normativu. Pokud neexistuje obecný souhlas s těmito hodnotami, pak se vytrácí smysl demokracie a její stabilita je ohrožena. (Řád – hodnoty – svoboda)

31. Demokracie v SUC: přirozený a mravní řád - 4 Kom 410 Ti, kdo mají politickou odpovědnost, nesmějí zapomínat na morální rozměr výkonu své funkce ani ho podceňovat. Ten spočívá v závazku sdílet úděl lidu a v úsilí o řešení sociálních problémů. Z tohoto hlediska platí, že odpovědná autorita znamená autoritu uplatňovanou prostřednictvím ctností, které umožňují chápat moc jako výkon služby(veřejnosti)

32. Demokracie v SUC: přirozený a mravní řád - 5 Kom 411 Politická korupce představuje jednu z nejzávažnějších deformací demokratického systému, protože zrazuje jak mravní zásady, tak i normy sociální spravedlnosti. Poškozuje správné fungování státu a zároveň negativně ovlivňuje vztah mezi těmi, kdo mají v rukou správu, a těmi, kdo jsou spravováni. Zvyšuje nedůvěru vůči veřejným institucím, což vede k vzrůstajícímu nezájmu občanů o politiku a o zastupitele a následně k oslabování institucí.

33. Demokracie v SUC: přirozený a mravní řád - 6 Kom 412:Veřejná správa na jakémkoli stupni – národním, regionálním, místním – má jakožto nástroj státu za cíl sloužit občanům. Kom 413:Politické strany mají za úkol rozšiřovat míru participace na veřejné odpovědnosti, tak aby byla přístupná pro všechny. Strany jsou určeny k tomu, aby uplatňovaly požadavky občanské společnosti a zaměřovaly je ke společnému dobru.

34. Demokracie v SUC: přirozený a mravní řád - 7 Informace a demokracie Kom 414 Informace patří mezi hlavní nástroje demokratické spoluúčasti. Bez porozumění situaci v politické obci, bez faktických údajů a různých návrhů řešení není možná žádná spoluúčast. Kom 415 Prostředky společenské komunikace je třeba užívat k budování a podpoře lidské komunity v ekonomické, politické, kulturní, vzdělávací a náboženské oblasti. Informace hromadných sdělovacích prostředků slouží (mají sloužit) společnému dobru. Společnost má právo na informaci zakládající se na pravdě, na svobodě, spravedlnosti a solidaritě.

35. OBČANSKÁ SPOLEČNOST

36. Občanská společnost jako zdroj moci v demokracii – veřejný prostor Nezávislí občané se sdružují a organizují do samosprávných celků za účelem spravovat svou komunitu a vládnout jí. Odpovídají tak na nezbytnou potřebu ustavit v komunitě vládnoucí autoritu. Historické příklady: středověká města, švýcarské kantony, americké přistěhovalecké osady. Vytváří tím veřejný prostor péče o společné dobro, na rozdíl od tržního prostoru („peníze na prvním místě“)

37. Občanská společnost jako zdroj moci v demokracii. (Kom 417-420) Kom 417: „Občanská společnost je souhrn vztahů i kulturních a asociativních zdrojů, které jsou relativně nezávislé jak na politické, tak na ekonomické sféře.“ „Politická komunita vzniká proto, aby byla k službám občanské společnosti, z níž se odvozuje“ ? Může být politická komunita mravně lepší než občanská společnost, z níž se odvozuje ?

38. Občanská společnost jako zdroj moci v demokracii. (Kom 417-420) Kom 418: „Politická komunita a občanská společnost, i když jsou vzájemně propojeny a jedna závisí na druhé, nejsou totožné vzhledem k hierarchii svých cílů. Politická komunita stojí zásadně ve službě občanské společnosti, tedy v posledním důsledku osob i skupin, z nichž se společnost skládá.“ Kom 419: „Politická komunita je povinna regulovat své vztahy vůči občanské společnosti podle principu subsidiarity.“ ? Vliv občanské společnosti na „politickou komunitu ? ? Politická odpovědnost veřejných institucí ?

39. CVVM leden-únor 2010: Hodnocení naléhavosti Nejpalčivějším problémem České republiky je nezaměstnanost. Označilo jej za velmi naléhavý 79 % dotázaných a dalších 17 % pak za docela naléhavý. V závěsu za nezaměstnaností „trápí“ oslovené občany korupce: 68 % „velmi naléhavé“ a 22 % „docela naléhavé“. Další závažný problém: sociální jistoty: 66 % velmi naléhavé, 26 % docela naléhavé fungování úřadů: 64 % velmi naléhavé a 28 % docela naléhavé, Zdravotnictví: 63 % velmi naléhavé a 28 % docela naléhavé hospodářská kriminalita: 62 % velmi naléhavá a 28 % docela naléhavá

40. Otázky k diskusi 5 Přirozenost člověka: jegeneticky zakotvená? 9 Co je stát?Je jeho definice (mocenský monopol) historicky omezená (18.-20. stol.)? Zločin, organizovaný zločin, mafie, terorismus? 11 Jak uvádět zájmy různých skupin do souladu se spravedlností? Je demokracie evoluční past ? 13Společné dobrosledováním vlastního zájmu (zisku)? Trh? 21 Spravedlnost sama o sobě .. může vést k popření sebe samé“- Příklady? 22 Sociální spravedlnost v situaci nedostatku zdrojů: příklady, východisko? 25 Selhání kontrolních mechanismů demokracie(volby, vláda zákona): historické příklady? 25 „Krize autority“, „krize legitimity“, Důvěra v ústavní instituce? Příklady – smysl – příčiny? 37 Může být politická komunita mravně lepší než občanská společnost, z níž se odvozuje ? 38 Vliv občanské společnostina „politickou komunitu. Politická odpovědnost veřejných institucí ?