Projekt studentů I. ročníku ve školním roce 2004/2005 Téma: TANEC

1. Projekt studentů I. ročníku ve školním roce 2004/2005Téma: TANEC

2. Tanec • Historie Tance • Klasické tance • Latinskoamerické tance • Credits • Použité materiály

3. Historie Tance Pravěk - lovecké, bojové, pohřební tance Novověk - tanec 20. století Starověk - pohřební, pantomimický, akrobatický a tance gymnopaideia, pyrrhiché a embaterion, hyporchema a tirbásis Středověk- carola, basse dance, estampie, saltarelo, morisca, branle, pavana, gagliarda, courante

4. Pravěk lovecké, bojové, pohřební tance Tanec patří mezi nejstarší projevy člověka. Důkazem toho jsou archeologické objevy, malby a rytiny na stěnách jeskyň, v kterých pravěký člověk žil a primitivními nástroji ryl či maloval na stěny události ze svého života - lov, boj, kmenové obřady. • Pravěcí lidé nepoznali podstatu přírodních jevů, proto je považovali za projev moci nadpřirozených sil, které začali uctívat, přinášet jim oběti, aby si získali jejich přízeň. Nevysvětlitelné a nepoznané přírodní jevy byly pramenem k tancům s maskami, zaklínacím tancům démonů a tanců plodnosti, které se tančily ve významných momentech člověka. Tance bývaly často vystupňovány až do ztráty vědomí vlastního těla. K jednoduchým formám tance náležel tanec v kruhu anebo v řadě, přičemž se tančící buď otáčí na místě kolem vlastní osy, nebo mění místo, anebo se pohybuje více osob v kruhu kolem jedince stojícího uprostřed, což je již vyšší forma tance s vystoupením předtanečníka. Později připojil člověk k těmto tancům, které zaměstnávají hlavně nohy, pohyby - otáčení a švihy - horní částí těla a paží. • Mezi důležité události v životě pravěkých lidí patřil lov, boj a pohřeb. A tak začly vznikat lovecké, bojové a pohřební tance. • Při tancích většinou tančily ženy samostatně a muži též. Často se používaly taneční masky, pomalování těla, prostá ozdoba z peří, nebo i naprostá nahost. Nejstarší tanec doprovázel lidský hlas, křik, pískot, mručení nebo zvuk zvířat napodobovaných tancem.

5. Starověk pohřební, pantomimický, akrobatický a tance gymnopaideia, pyrrhiché, embaterion, hyporchema, tirbásis Tanec byl ve starověku důležitou součástí kultovních obřadů. U starověkých Egypťanů se tancovalo při různých náboženských a dvorních slavnostech, pohřebních obřadech, astronomických událostí, obřadech spojených s uctíváním bohů - slunce, rozvodnění Nilu, plodnosti a podobně.Významné postavení měly pohřební tance, které předváděli vybraní obřadní tanečníci.. Na egyptském dvoře byl už znám i pantomimický tanec. V Střední a Nové říši se objevuje akrobatický tanec. Tanec byl u Řeků součástí hudebního umění. Tanec ve Spartě se spojoval s bojovou výchovou . Charakteristické byly tance: gymnopaideia, pyrrhiché a embaterion. Gymnopaideia - tanec řeckých chlapců - skládal se z rytmického gymnastického cvičení. Pyrrhiché - bojový tanec, sloužil jako magická ochrana před nepřáteli. Embaterion - měl pochodový charakter a patřil mezi bojové tance. Tanec v Aténách se spojoval se slavnosti na počest bohů Dionýsa a Apollóna.Charakteristické byli tance hyporchema a tirbásis. Hyporchema - pantomimický tanec, který spolu s hudbou a zpěvem vyjadřoval výjevy ze života bohů, nejčastěji se tancoval při oslavách boha Apollóna. Tirbásis - závojový tanec, tancovala ho řecká děvčata. Tento tanec se tancoval při oslavách boha Dionýza. Dále pak lidové. Byly to různé tance svatební, pohřební, pastýřské a pracovní. V Indii se tanec objevil už ve 3.tisíciletí př.n.l. Byl součástí náboženského kultu a dvorních oslav. Vyvinul se až na vyspělé klasické umění. Důležitá byla mimika tváře, symbolická gesta rukou a charakteristické pózy kroky.

6. Středověk carola, basse dance, estampie, saltarelo, morisca, branle, pavana, gagliarda, courante Tanec si našel i ve středověku svoje uplatnění. V 11. a 12. století často přecházel až vposedlost. Takovým tancem byl například tanec sv. Víta, který lidé tancovali při epidemiích moru, protože věřili, že je osvobodí od smrtelné choroby. Vznikl i tanec smrti. Byl to děsivý kruhový tanec, v kterém tancující smrt odnášela smrtelníky bez rozdílu - krále i žebráky. Typickými rytmickými tanci byly: estampie a carola. estampie - pokojný kročný tanec carola - kruhový tanec. Lidové tance se tancovaly především na venkově. Přenášely se spolu se zvyky a pověstmi z pokolení na pokolení a ovlivnily i vznik společenských dvorních tanců, které sloužily pro zábavu vyšších společenských vrstev. Přirozenost a nevázanost lidového tanečního projevu však nevyhovovala vznešenému postavení šlechty, proto si šlechta tyto tance přizpůsobovala svojí noblese a vkusu. Jeden ze společenských dvorních tanců 15. století byl klidný přízemní tanec basse dance, který vznikl z rytířského tance estampie. Po něm se často tancoval skočný tanec saltarello. Oblíbený byl tanec morisca, který existoval buď jako sólový nebo sborový tanec.Nejoblíbenější společenské dvorní tance 15. a 16. století v Itálii a Francii byly: branle - jednoduchý řadový tanec, pavana - slavnostní tanec, gagliarda - živý, skočný tanec, courante - pomalý, vážný tanec.

7. Novověk Tance 20. století • Lidové tance – Polka • Moderní tance – Break Dance

8. Lidový tanec - Polka Polka patří k nestárnoucím tancům. Je to český tanec plný temperamentu a dobré pohody. Polka si svou jarou náladou a skočným rytmem získala i srdce našich velkých hudebních skladatelů – Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka, kteří ji velmi často  vkomponovali do svých děl. Snad málokdo dokáže tančit polku a mít přitom zakaboněnou tvář. Polka je zkrátka dárkyně dobré nálady. Snad i proto tak rychle opanovala okolo padesátých let minulého století téměř celý svět. Vypráví se, že tehdejší pražský baletní mistr Raab vyučoval polku v Paříži, kde byl mezi pařížskou společností o nový tanec takový zájem, že mistr Raab byl v pravém slova smyslu v jednom kole.Počet taktů v minutě 52 až 56.

9. Moderní tanec – break-dance • Break - Dance je akrobatický hip hopový tanec, který má svoje počátky v 70. letech. Jeho vývoj však vůbec není jednoduchý, protože je ovlivňován velkým množstvím tanečních směrů a proudů.

10. Klasické tance Slowfoxtrot Quickstep  Tango Valčík Waltz Autoři sekce: Anežka Skřejpková, Vojtěch Muška

11. Slowfoxtrot Tento tanec vyžaduje měkký pohyb, velmi dobrou rovnováhu, protože slowfoxtrot je skladba pomalá. Rychlý krok tančíme na jeden úder, pomalý krok na dva údery(doby). Název slowfoxtrot je v cizině shodný s u nás známým slowfoxem. Slowfox se pokládá za nejtěžší tanec na světě a říká se o něm, že má kroky dlouhé a ještě delší! Je tancem ryze postupovým, to znamená, že tanečník s tanečnicí se snaží utančit co nejdelší dráhu bez pomoci opakovaných obratů. Ve slowfoxtrotových figurách ve volných krocích vždy uvolňujeme kolena. Tím získává tanec vláčnost a plynulost.

12. Quickstep  Je to tanec, který vás během taneční sezóny určitě více než jednou dostane na parket. Je to šťastný tanec plný optimismu, který vás snadno ponese po tanečním parketu. Z hlediska historie Quickstep pochází ze dvou tanců jménem Boston a One-Step, které se oba objevily v amerických tanečních sálech s příchodem ragtimové a jazzové hudby na sklonku devatenáctého století. Tahle nová vzrušující hudba měla hluboký vliv na taneční styly. Svěží hudba, překvapivé kroky a dobrá bezstarostná nálada – to je Quickstep. Je to dynamický tanec založený na chůzi a proměnách, který snadno zapadá do čtyřdobé hudby. Standartní tempo je 50 taktů za minutu.Protože tempo hudby je relativně rychlé, myslet na čas je výhodou.

13. Tango - společenské Na hudbě tanga je něco úžasně výjimečného,  přináší atmosféru napjatého očekávání. Vytváří náladu tajemného dramatu propleteného naprostou konfrontací a neustálých proměn, které znovu a znovu nabízejí poznání, jemuž nelze odolat. Tango je tanec předávaný po generace tanečníky Tanga má svůj původ v brlozích a zapadlých uličkách v Argentině. Po více než 100 let byl považován za příliš nemravný pro taneční sály. Začátkem  19. století se po úpravě stal v Evropě módním. Základní figury jsou snadné. Tajemstvím zachycení dramatu Tanga je zaujetí správného postoje a držení. Je třeba dosáhnout ten nepolapitelný kočičí pohyb šelem. Zkuste to – staňte se tygrem! Brzy zachytíte ozvláštněný charakter  dramatického tanga, jestliže budete zdokonalovat postoj těla a pohyby za doprovodu hudby. Hodně štěstí.

14. Valčík Je pozoruhodné, že stoletý valčík stále ještě v plné síle udržuje a má mnoho ctitelů i v dnešní době, kdy mu dělají tak silnou konkurenci moderní tance. A to ještě odborníci tvrdí, že prapůvod valčíku je možno vystopovat už v tancích středověkých! Ovšem občas na tanečních zábavách vidíme, že jakmile se začne hrát valčík, parket se uvolní. Zmizí z něho – mládež. Je to škoda, protože právě valčík je vlastně takovou lučavkou královskou, která spolehlivě oddělí ryzího tanečníka od méně kvalitního. Skutečně dobrému tanečníku a tanečnici poskytuje valčík nejen požitek z tance, ale dá i vyniknout eleganci tanečního pohybu. Nedomnívejte se tedy, že valčík je starý tanec. Ne, valčík nestárne . . . Počet taktů v minutě je 58 až 62. Vycházíme vždy na první dobu v taktu, a to tak, že začínáme tančit čelem do tanečního směru. Základní obraty vpravo a vlevo spojujeme valčíkovou chůzí. Ve valčíku je každá doba časově stejná.

15. Waltz Tento tanec s sebou často přináší šťastné a romantické vzpomínky na mnoho lidí při teplých letních večerech, na krásnou plavnou hudbu a na všechno to, co dává životu smysl. Jeho jemné, rytmické melodie dál okouzlují duši nových generací a Waltz je dnes pevně zavedený a velmi oblíbený po celém světě.Říká se, že svůj život začal jako lidový tanec v Rakousku a jižním Německu. Základní figury jsou založeny na diagonálním vzorci, ze kterého vychází hladký pohyb po parketu v protisměru hodinových ručiček. Soutěžní tanečník musí být v dobré kondici a musí mít i pevné kotníky, aby mohl předvést dobrý standardní Waltz a dosáhnout tak úspěchu při soutěžích. Waltz je většinou první tanec, který se učí začátečníci v tanečních. Jednoduché složení základních figur, pravidelnost a dokonalé přenášení váhy jsou požadavkem při tomto tanci, který je v pomalém tempu a opakující se lehce poslouchatelné melodii a v nesynkopovaném rytmu. Sebedůvěra je tajemstvím úspěchu u každého tance. Jestliže dokážete slyšet hudbu a počítat do 3 i vy se můžete přidat do klubu tiše spokojených tanečníků Waltzu.

16. Latinskoamerické tance • Jive • Tango argentino • Paso doble • Rumba • Samba • Cha-cha-cha • Salsa Autoři sekce: B. Blagoevová, P. Harmáčková

17. Jive • Je to velice hravý a krásný tanec. Někteří tanečníci ho nemají zrovna v oblibě, poněvadž se tančí jako poslední a síly už docházejí. Ten kdo má, ale velice dobrou fyzičku je jeho Jive určitě velice precizní a rád si ho zatančí. Je to tanec velice rychlý, ale prvky, které se v něm tančí jsou skoro všechny jednoduché a hravé, které rozpálí nejen mladé, ale i ty kteří už toho v životě mají hodně za sebou.

18. Tango argentino • Starobylé argentinské tango bylo ovlivněné tangem "habanera", který nenese žádnou podobnost k argentinskému tangu jaké známe dnes. Tango habanera vzniklo ze dvou typů tanga: milonga s jejím vlivem v guajira flamengu a andaluzském tangu, také nazývaném "tango flamengo". Milonga se tančila a hrála na vesnicích po celé Argentině. Tango habanera vzniklo splynutím habanerského a andaluzského tanga. • Rytmus kytar hrajících tango flamengo nebo andaluzské tango nemohl být reprodukován orchestrálními nástroji nebo klavírem, a tak bylo upraveno pro habanera rytmus. Tango habanera bylo ještě slyšet v roce 1883, ale zaniklo koncem století. Tango habanera bylo plně spojené s první formou argentinského tanga. Pohupování v kolenou je spojováno s tancem nazývaným "candombe", který tančili afričtí černoši žijící v Buenos Aires. Tanečníci (muži)  měli při tanci candombe pokrčená kolena, ukazujíc své pohybové schopnosti v různých krokových variacích a otočkách. Na začátku devatenáctého století, muž, velká osobnost, známý pod jménem "Compadrito", vytvořil uhlazenější formu starobylého argentinského tanga s jehotradičními tanečními figurami.

19. Jeho styl a taneční postoj působily na tehdejší svět velice mužně. "Compadrito" ironicky napodoboval tanečníky Candombe s jejich pokrčenými koleny, krokovými variacemi a otáčkami. Lidé tančící staré tango se shodnou, že první formy argentinského tanga, které vidíme dnes, pochází z let 1938 - 1940, doby krátkého působení zpěváka tanga, Carlose Gardela. Zlatý věk tanga spadá do 40 a 50 let. To, když si světové nahrávací společnosti zřídily své kanceláře v Buenos Aires. Po té se objevila spousta alb, jak orchestrálních, tak od různých zpěváků zpívajících tango. • Starobylé argentinské tango se nikdy netančilo s kastanětami nebo s květinou. Dnes v Buenos Aires nebo Rio de la Plata, rozeznáváme tři formy argentinského tanga: salón, fantasía, a scénický styl. Toto je jakási norma. Se zmezinárodněním tanga, do něj začaly pronikat cizí vlivy. Jevištní forma tanga, někdy také nazývaná jako "exportní", byla namířena k anglicky mluvícím lidem. Vně Argentiny měli lidé ze Severní Ameriky, jako první, možnost se seznámit s jevištním tangem, přineseným spolu s tanečními show tanečních společností z Buenos Aires. Na konci představení, se lidé ptali, zda také existují kurzy tohoto tance. Chtěli se naučit to, co viděli na jevišti. Někteří z tanečníků byli ochotni učit, ale uměli ukázat jen rutinní taneční techniku. Později byli vyzváni zkušení tanečníci z Buenos Aires, aby v Americe ento tanec učili. Když dorazili, velice těžko se jim vysvětlovalo, že správná forma argentinského tanga je ta, co se tančí v Buenos Aires, a ne ta, kterou viděli na jevišti.

20. Paso doble • Je to tanec španělského původu a má proto jeho hlavní rys – pantomimu. Paso doble totiž znázorňuje toreadora v aréně, když dráždí býka máváním rudého šátku. Tanečník je toreador a tanečnice – šátek. Ovšem tento původně lidový tanec je opět přizpůsoben požadavkům moderního společenského tance. Je to tanec rychlý, v šestiosminovém nebo dvoučtvrtečním taktu. Naučte se ho podle pravidel a nesnažte se přidávat mávání tanečnicí, abyste nesklouzli do nevkusu. • Paso doble(dvojitý krok) patří již ke starším moderním tancům a tančí se od konce 1. světové války.Základní držení v tanci: pán je mírně natočen vlevo a stojí těsně u dámy, váha těla je na přední části chodidel, nohy však jsou napjaty a paty a špičky vždy těsně u sebe.Základní kroky vpřed i vzad jsou krátké, obvykle na délku chodidla. Kroky tančíme obvykle na bříško chodidel. Pohyby jsou prudké a ostré, rytmické, spojené s rychlým zakončením.Počet taktů v minutě 60 až 64.

21. Rumba • Rumba nebo správněji Kubánská rumba je bezpochyby nejoblíbenějším tanecem mezi převážnou většinou tanečníků latinskoamerických tanců. Během své dlouhé historie hrála rumba mnoho úloh. Na svém počátku to byl tanec plodnosti, během kterého tanečníci napodobovali námluvy ptactva a zvířat před pářením. Pozdější verze rumby polidštily tyto projevy na pocit vzrušení, výraznou hudbu s erotickým rytmem, kdy žena smyslnými a lákajícími pohyby přitahuje pozornost muže. Jako většina latinskoamerických a afroamerických tanců pochází rumba z oblasti, kde se střetávají a vzájemně ovlivňují různé taneční i hudební kultury. Je to západoidické souostroví s Jižní Amerikou a USA. Na Kubě se dnes tančí několik druhů rumby - podle doby a místa vzniku. Také tempa těchto tanců jsou odlišná. Pohybují se v rozmezí 30 až 50 taktů za minutu. Typický rytmus zdůrazňuje řada bicích nástrojů jako timbales, conga a bongo - bubínky, claves - paličky, maracas - seříznutý bambus se zoubky a další, které zdůrazňují různé doby taktu. Z hlediska společenského tance dnes rozeznáváme dva druhy rumby - rychlejší a jednodušší square, tedy čtvercovou rumbu, jíž tančí široká veřejnost a pomalejší rumbu kubánskou, rytmicky i tanečně náročnou, obohacenou mnoha prvky klasického i jazzového tance. Ta je také soutěžním tancem.

22. Zhruba můžeme tvrdit, že v 19. století se utvářela habanera, ve 20. století rumba. V Evropě se objevila v roce 1923 - bez odezvy. V New Yorku slavila úspěch v roce 1930 a odtud přišla znovu, aby zaujala hlavně po stránce hudební, jako tanec však opět příliš neuchvátila. Teprve po roce 1945 nastoupila vítěznou cestu. V dnešní choreografiii rumby je mnoho z toho dávného příběhu ženy, která se pokouší přilákat a ovládnout muže svými ženskými půvaby. A proto se v rumbě, která má dobrou choreografii, vždy vyskytují ženské prvky lehkého výsměchu a unikání partnerovi. Muž je nejprve objektem touhy a pak je zase partnerkou odmítnut. Na smyslné a erotické lákání ženy odpovídá muž předváděním své mužné síly a tím se pokouší získat její přízeň.Rumba se tančí na 4/4 takt, tempo je 28 -32 taktů za minutu. V rytmické části hudby jsou používané různé nástroje zdůrazňující různé doby taktu.Rumba se tančí obvykle na malém prostoru. Typický je pro ni pohyb kyčlí, následek uvolňování a propínání kolen s přenášením váhy těla.

23. Samba • Vzpomenete-li si na sambu nevybaví se Vám pravděpodobně nic jiného než rozjásané karnevalové Rio de Janeiro. Samba a Brazílie zkrátka patří k sobě a tvoří jakýsi nerozlučný pár, stejně jako noc a den. Evropanovi by se mohlo zdát, že jde o jeden specifický tanec. Skutečnost je jiná. Existuje několik verzí samby, které se liší rytmem, tempem nebo náladou. To, jak ji známe my, je jenom jeden z mnoha vzrušujících rytmů. • Historie samby není příliš jasná. Byl to pravděpodobně lidový brazilský tanec butuque, který dal vzniknout sambě. Při zvucích nástrojů chocalba, cobaci, recó recó a podobných, tančili kdysi tanečníci jakýsi kývavě houpavý pochod – marchas. Tančilo se v kruhu okolo jednoho tanečníka, který občas vyzývavým gestem zvaným sembo, přivolal jednoho z tanečníků k sobě. Odtud se tedy vzal pozdější název butuwua – samba. Tento tanec se téměř již před 150 lety dožil obrovské popularity na brazilských lidových karnevalech v Rio de Janeiru.

24. Do Evropy se dostal v r. 1913, tedy ještě před první světovou válkou, pod názvem maxixe. V té době však vládla tangová horečka a maxixe, který se tančil hlavně na pódiích nočních podniků, nezaujal. Ve válečných útrapách Evropy však poněkud upadl v zapomenutí, aby se v taneční sezóně 1923 – 24 znovu vrátil na evropské parkety, konkrétně do Paříže, v jakési salónně přehodnocené formě. Podíl na tomto přepracování samby mají tedy francoužští, hlavně pařížští odborníci. Když si samba začala získávat popularitu, přišla druhá světová válka a zastavila její rozlet. Po celé Evropě se tedy rozšířila až po r. 1945. • Pro zachycení charakteru samby by se měli tanečníci přizpůsobit flirtování a nevázané náladě karnevalu. Figury v sambě vyžadují speciální klopný pánevní pohyb. Další důležitý pohyb je to, čemu se říká sambový houpavý pohyb prováděný v kolenou. • Samba se tančí na 2/4 takt, někdy i na 4/4, tempo může být 48 - 60 taktů za minutu, standardní je však 50 taktů za minutu

25. Cha-cha-cha • Kdo by neměl rád svižný rytmus latinsko-amerických tanců... Mezi velmi oblíbené patří bezesporu i Cha Cha, chcete-li ča ča. S tímto tancem se setká každý účastník tanečních kurzů, kde se naučí jeho základní krok a nezbývá nic jiného, než vyzvat svoji partnerku na taneční parket. Víte také alespoň něco málo o historii tohoto tance? • Tento tanec původně známý jako tanec "Ča-ča-ča". Se stal populární kolem roku 1954. Ča ča je odnoží tance mambo. V pomalém tempu mamba, si lidé více všímali výraznějších hudebních motivů, na které začali také tančit. Kroku, který používali, říkali "Trojité mambo". Posléze se z něho stal samostatný tanec dnes známý jako ča ča. • Tanec skládá se z tří rychlých kroků (trojitého kroku, nebo-li čača) a dvou pomalejších na první a druhou dobu.

26. Salsa • Salsa, v překladu “omáčka“, je kosmopolitní tanec, jehož historie spadá až do konce 15. století, kdy doplul Kryštof Kolumbus na Kubu. Tanec jako takový je většinou laickou veřejností označován za rychlý rytmický a svěží párový tanec, ale stejně tak může být salsa pomalá a smyslná, protože obsahuje široké spektrum stylů. • Historie a vývoj • Stejně jako je rozmanitá hudba jsou rozmanité i vlivy, které salsu ovlivnily a formovaly. Většina lidí je přesvědčena o kubánském původu, avšak najdou se i tací, kteří preferují, např. Puerto Rico či Dominikánskou republiku. Citelně do vývoje salsy zasáhli afričtí otroci přivezení do Karibské oblasti ze Španělska. Právě otroci přinesli typické prvky, ze kterých se pak formoval son, mambo, rumba a další styly, které se i nadále vyvíjely a transformovaly. Postupem času se do salsy začaly promítat i jiné vlivy –Contradanza (Francie), která byla též přivezena Španěly zdomácněla a stala se z ní danza. Danza se pak dále upravovala a stala se i národním kubánským tancem. Později se sloučila s africkou rumbou a tímto spojením vznikl kubánský sonem či guarachou.

27. Do salsy také pronikalo mambo, které nese prvky swingu, jazzu a big bandu. Koncem 19. století danzu nahradil živější a frivolnější tanec danzon, který si získal přízeň především u vyšší kubánské společnosti. Současně se však tancoval i son, ale ten byl charakteristický spíše pro vrstvy nižší. • Rozesetí salsy do světa bylo podmíněno emigrací za revoluce Fidela Castra v 50. a 60. letech. V této době se salsa začala míchat s ostatními ostrovními tanci z merengue (Dom. rep.), nebo plenou (Puerto Rico). Salsa se také dostala do New Yorku, když ji sem zanesli kubánští přistěhovalci a s úspěchem jí tu reprodukovali a slučovali s tehdejším popem. V NY se také měnilo rozložení nástrojů, do popředí se dostává vedle trubky, trombón a do pozadí se dostávají tradiční nástroje (různé bubny, bouchací dřívka…). Průběhem tohoto období vzniká salsa jako pojem a za zakladatele je považován Tito Puente, který emigroval do Spojených států z Puerto Rica. Spolu s ním se za nejvýznamnější propagátory salsy ve Spojených státech považují Tito Rodriguez s Perézem Pradem, kteří zakládali kapely vyvíjející vlastní styl mamba. Mnozí kapelníci jako Beny Moré začali kombinovat mambový základ s již zmíněným sonem či guarachou.

28. Popularizace salsy ve Spojených státech probíhala nejprve pod nálepkou Fania Records, kterou založil Johnny Pachec z Dominikánské republiky. Ohrožením pro salsu byla éra Beatles, ve které salsa upadala. Opět se do podvědomí lidí dostala, když v roce 1967 Fania Records převzal právník Jerry Masuccim. Pod jeho taktovkou nahrávali takoví zpěváci jako např. Willie Colón, Ruben Bládes, Hector Lavoa, Ismael Miranda a další. Období 70. let bylo pro salsu velmi úspěšné, horší to bylo v 80. letech kdy její sláva poněkud opadala na úkor podstatně jednoduššího tance a sice merengue. • Dnes se salsa opět navrací do zlatých časů a možná by se dalo i říci, že se jí nikdy nedostalo takové slávy jako právě nyní, kdy v ní i popová hudba hledá inspiraci a kdy tzv. salsatéky rostou jako houby po dešti a to nejen u nás, ale i ve světě. • Základní styly salsy • Tanečních stylů salsy je tolik, kolik je lidí, kteří ji tančí. Je to tím, že salsa je tanec "volného stylu", tanec nespoutaný a svobodný, který nemá žádná pevně daná pravidla, která by se musela dodržovat. Kdysi bylo nutné znát pouze pár základních kroků (mambo, kuba, aqua…), a pak už jen stačilo nechat se vést hudbou a svým citem. Salsa od té doby do sebe vstřebala mnoho jiných tanečních stylů a stala se daleko propracovanější taneční formou. • I nadále je salsa tanec "volného stylu", avšak v různých částech světa se vyvinuly odlišné typy salsy. Každý z nich má jiné pohyby nohou, a také jiné otáčky. • Kubánská salsa se na rozdíl od ostatních tancuje v kruhu (kolem dokola středu) a dříve to byl jediný druh salsy, který se u nás vyučoval spolu s Ruedou. Ostatní druhy se tancují přímočaře. Salsa LA se specializuje na akrobatické otočky přebírá prvky jazzu, hip hopu a dokonce break dance

29. Použité materiály • Internet

30. Credits Autoři: Za sekci Historie tance : Honza Kletečka, Ondra Leitmančík Za sekci Klasické tance : Anežka Skřejpková, Vojtěch Muška Za sekci Latinskoamerické tance : Pavla Harmáčková, Bára Blagoevová Reklama: Jakub Sedláček, Daniel Sander Děkujeme za váš čas strávený prohlížením našeho projektu.