430 likes | 528 Views
Albánie - Bjishkët e Nemuna – 26.10.-4.11.2007. Každá cesta začíná přesunem. Nádherné kaňony cestou z Bělehradu do Podgorice. Albánské hory nás vítají deštěm. Vesnička Boge. Porada s místními. Někteří z nich viděli mapu snad poprvé.
E N D
Každá cesta začíná přesunem. Nádherné kaňony cestou z Bělehradu do Podgorice
Údolí s vesničkou Boge. Již neprší a lísky a duby začínají zářit.
První noc v horách. Sedlo na vesnicí Boge. Avšak ráno opět poprchává. Balíme stan.
V dešti a bouřkou s krupobitím vyrážíme nepřehledným terénem.
Sedlo Muškut (cca 2000m.n.m.). Zde již sněžilo, avšak před několika hodinami. Pod námi bezodtokové údolí Boges.
Údolí Boges ráno. Okolní kopečky mají něco kolem 2500m.n.m.. Mrzlo.
Cestou do sedla Dobračes jsme ztratili cestu a tak se dvě hodiny prodíráme hustým nízkým lesem 200 výškových metrů dolů a zase nahoru.
Osada Dobračes. Panty z gumových podrážek alespoň nezrezivý.
Hory jsou suché a bez potůčků. Avšak po dešti nakape za hodinu 2 l vody do čtyřech ešusů a 1 l do petky.
Nad sedlem Qafa pejes. V pozadí v mlze Jezerece (2694m.n.m.), nejvyšší hora tohoto pohoří a druhá nejvyšší Albánie.
Jezírka pod sedlem Qafa pejes. Přes toho sedlo vedla obchodní stezka z albánské Shkoder do kosovské Péči.
Vyspali jsme se a šli cestou necestou k nejvyšším vrcholkům. Opět prší
Konečně vidíme kudy by se asi dalo na Jezereci, kdyby nebylo jak bylo.
A tak jsme alespoň vylezli na boční hřeben do výšky 2415m.n.m. (podle GPS). Dalo se jít i dále, ale v mlze se mezi propadlinami špatně orientuje.
Je-li třeba „potřeba“, tak i chromý skáče v dešti po kamenech.
Opět podhled ze sedla qafa pejes do údolí Theth. Tentokrát je už něco i vidět.
Nepodařilo se nám trefit cestu do centra vesnice a tak jsme skončili na opačné straně než jsme přišli.
Bylo třeba se osmělit a projít přes dvůr. Třikrát jsme zařvali „meredita“ (dobrý den) a přiběhla bábinka s domácí rakií.
Cesta do centra (kostel) vede přes pozemky a ploty. Nakonec nás doprovodil Valentino.
Do místního baru. Starosta místní vesnice a správce okolního území Govalinni. Nad panákem rakie jsme probrali nejenom hory.
Jedna chlouba vesnice je i kostel, dále pak muzeum a stará sýpka.
Govalinniho pohostinnost. Půl kila ovčího sýra s nakládanými rajčaty a cibulí, kafe, rakie.
Ale lépe jak 50 km pěšky přes sedlo ve 1800m.n.m.. Cesta trvala s přestávkami 2,5 hodiny.