Etika pro vědecko-výzkumné pracovníky

1. Etika pro vědecko-výzkumné pracovníky Mgr. Martin Zielina

2. Základní situace etiky • Představme si, že můžeme celý lidský život redukovat na sled za sebou jdoucích rozhodnutí, přičemž každá volba vede k určitému jednání. Samotné rozhodování je nevyhnutelné. Můžeme tedy volit mezi jednotlivými alternativami jednání, ale samotné volby se vzdát nemůžeme (i to je volba).

3. Chování a jednání • Chování – jakákoliv aktivita organismu, která nepodléhá vůli (např. napětí hladké svaloviny, hormonální sekrece apod.) • Jednání – taková činnost, které předchází rozhodnutí, popř. je alespoň principiálně možné (např. zatleskat, mluvit apod.)

4. Etika a výklad světa • Prastará otázka, zda naše jednání vychází z přirozenosti (fysis), tzv. determinismus; nebo pouze ze vzájemné dohody (nomos), tzv. svoboda vůle. • Nejstarší definice etiky: „Ctnost mravní (éthiké) vzniká ze zvyku, odtud obdržela i jméno, které se jen málo odlišuje od slova zvyk (éthos).“ Aristotelés, EN 1103a17 an.

5. Příklad vztahů etiky a výkladu světa

6. Historické souvislosti etiky

7. Pravda • „Pravda je jenom jedna.“ To nemusí být vždy pravda… • Objektivní pravda – je chápaná jako něco neproměnlivého, co vždy stejně platí. • Subjektivní pravda – v tomto smyslu spíše „pravdivý soud“, který vyplývá pouze z našeho individuálního přesvědčení. Příklad: Země je kulatá.

8. Teorie pravdy • Lze rozlišovat minimálně tři teorie pravdy: • Korespondenční – adequatio rei et intellectum (korespondence věci a mentálního stavu) • Koherenční – nerozpornost tvrzení v systému • Pragmatická – pravdivost s ohledem na naše cíle

9. Etické předporozumění • Socializace, enkulturace, popř. akulturace • Biologický determinismus (pudy a potřeby)

10. Etické předporozumění • Etické předporozumění: v běžných rozhovorech se vyskytují slova vyjadřující mravní skutečnost: např. DOBRÉ-špatné; NEZIŠTNÉ-egoistické; UŠLECHTILÉ-hrubé atd. • Přirozený zákon (lex naturalis)

11. Základní etické principy • Konat dobro a nečinit zlo. • Jak ovšem rozlišit, co je dobré a co zlé? • Příklad: zabití, sex, lež TIZIANO, Vecellio – Adam a Eva (1550)

12. Základní etické principy • Deontologie – tzv. etika podle smýšlení. Činit „dobro“ znamená řídit se podle předem deklarovaných principů (desatero, právní normy, názory autority apod.) • Konsekvencionalismus – tzv. etika podle odpovědnosti. Takové jednání je „dobré“, které přináší větší množství výhod než nevýhod.

13. Deontologie • Mezi přijaté zásady může patřit i tzv. zlaté pravidlo (jednej tak, jak chceš, aby se k tobě chovali jiní) nebo tvz. společenská smlouva.

14. Konsekvencionalismus • V tomto případě hrozí orientace jen na své vlastní potěšení (hédonistická orientace), popř. ryze osobní pomstu.

15. Základní etické principy • Beneficience neboli dobřečinění. Aktivně předcházet poškození, odstraňovat je a současně podporovat dobro. • Nonmaleficence neboli neškodění, popř. nepoškozování, zakazuje ublížit, poškodit nebo dokonce usmrtit jiné. • Zásada: Primum non nocere! • Nonmaleficence má předost před beneficiencí.

16. Etický problém vs. etické dilema • Problém – jedna z nabízených alternativ řešení krizové situace je výrazně lepší než ostatní. • Dilema – každá alternativa má svá pro a proti. Nelze ani po uvážlivém zvážení vybrat, která z možností je lepší než ostatní.

17. Etická dilemata

18. Etika a vztah k účastníkům výzkumu 3 oblasti: • 1) Etické nakládání s účastníky výzkumu • 2) Etické nakládání s informacemi • 3) Etika jakožto odpovědnost vůči společnosti Zdroj: Komenda, 2004, s. 97

19. Etické nakládání s účastníky výzkumu • Nejčastější etický problém • Sociální a osobní hodnoty (např. svoboda, soukromí atd.) ve střetu s vědeckými hodnotami (např. objev, neotřelost) • Přístupy: • Deontologický (autority, kodexy apod.) • Teleologický (účelnost a morálnost činů vzhledem k cílům)

20. Etické nakládání s účastníky výzkumu • Princip autonomie – pohlížet na každého účastníka výzkumu jako na nezávislou osobu schopnou samostatného jednání.

21. Etické nakládání s účastníky výzkumu • Zachování důstojnosti člověka – základní lidská práva jsou připsaná každému člověku bez rozdílu věku, pohlaví, zdravotního stavu, sociální situace. • V 10 článku Listiny základních práv a svobod je uvedeno: „Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno.“ • Respektování osobní integrity • Zamezení fyzickému či duševnímu zneužívání • Dodržování zásad slušného chování

22. Etické nakládání s účastníky výzkumu • Čtyři oblasti neetického přístupu k účastníkům výzkumu: • 1) možné poškození subjektu • 2) absence jeho poučeného souhlasu • 3) klamání účastníka • 4) narušení soukromí subjektu

23. Možné poškození subjektu • Účastník výzkumu má právo na zajištění bezpečnosti • Poškození je někdy obtížné rozpoznat

24. Absence jeho poučeného souhlasu • Účastníci výzkumu mají svobodnou volbu, zda se ho zúčastní či nikoliv. • Oprávněné rozhodnutí mohou učinit pouze na základě znalosti všech relevantních skutečností. • Je obtížné určit, o čem přesně má být účastník výzkumu informován (každý výzkum je jiný).

25. Klamání účastníka • Úzce souvisí s vypracováním informovaného souhlasu. • Podáním všech informací se výzkumník vzdává zkoumání některých otázek.

26. Milgramův experiment Experiment, který předstíral, že se jedná o novou učební metodu za použití elektrických šoků.

27. Pokusy s malým Albertem J. B. Watson (zakladatel behaviorismu) klasickým podmiňováním vypěstoval u dítěte fobii z malých, bílých a chlupatých věcí.

28. Narušení soukromí subjektu • Opět souvisí s kvalitně vypracovaným informovaným souhlasem. • Např. není dovoleno sledovat jedince skrytou kamerou na soukromém místě bez jeho dovolení. • Ochrana soukromí účastníků výzkumu se zpravidla zajišťují anonymitou (záznamy bez uvedení jména a příjmení apod.).

29. Etické nakládání s informacemi • 1) Princip objektivnosti a pravdivosti – vědec by měl předložit všechna fakta a zjištění, k nimž dospěl. Tedy (i) nezamlčovat, ani (ii) nepřidávat. • 2) Princip osobní poctivosti a čestnosti – vědec by měl poctivě nakládat se zdroji, ze kterých čerpá. Tedy správně citovat (ISO 690).

30. Etické nakládání s informacemi 3) Princip originality (původnosti) – vědec přináší nový poznatek, byť pouze dílčí. Tedy žádné plagiáty 4) Princip zásadovosti a nekompromisnosti – vědec by měl projevovat odvahu, např. v obtížných situacích. Tedy nepřizpůsobovat výsledky vědecké práce, tak aby se vyhnul problémům.

31. Etické nakládání s informacemi 5) Princip sebekritičnosti a názorové tolerantnosti – vědec by měl být schopen přiznat chybu, popř. sebekriticky uznat nesprávnost svých závěrů. 6) Princip skromnosti – vědec by měl mít ochotu přijímat cizí názor. Tedy překonat pýchu z vědecké práce a jejich výsledků.

32. Etika jakožto odpovědnost vůči společnosti • 1) Princip solidarity – upravuje vzájemný poměr mezi jednotlivými členy společnosti („všichni jsme na jedné lodi“). • 2) Princip subsidiarity – uspořádává vztah společenského celku k jednotlivci nebo jednotlivých společenských skupin. • 3) Princip obecného blaha

33. Vztah etiky a práva • Etika je původním základem práva • Právo je minimum etiky • Legalita = shoda legislativní a mravní normy • Právní předpisy nemusí vždy korespondovat s etikou – např. Myslivec na Táborsku zastřelil zraněného jelena. Nimrod však neměl povolení k odstřelu (stíhán za pytláctví). Zdroj: www.novinky.cz, 15.10.2010

34. Etické kodexy Etický kodex – systematické shrnutí etických norem a principů do přehledných definic. Např. Desatero Hippokratova přísaha

35. Hippokratova přísaha „Přísahám při lékaři Apollonu, při Hygieii a Panacei, volám za svědky všechny bohy a bohyně, že ze všech sil a s plným svědomím budu plniti tento slib:    Budu si vážiti svého mistra v tomto umění jako svých vlastních rodičů, budu se s ním děliti o svůj příjem, budu mu dávati to, čeho bude míti nedostatek, budu pokládati jeho děti za své bratry pokrevné a ze své strany vyučím je v tomto umění bez odměny a bez závazků.     Umožním účast na vědění a naukách tohoto oboru především svým synům, dále synům svého mistra a potom těm, kdo zápisem a přísahou se prohlásí za mé žáky, ale nikomu jinému.    Aby nemocní opět nabyli zdraví, nařídím opatření podle svého nejlepšího vědění a posouzení a budu od nich vzdalovati všechno zlé a škodlivé.    Nehodlám se pohnouti od nikoho, ať je to kdokoliv, abych mu podal jedu nebo abych mu dal za podobným účelem radu.    Nedám žádné ženě vložku do pochvy s tím úmyslem, abych zabránil oplodnění nebo přerušil vývoj plodu.    Svůj život i své umění budu ceniti jako posvátné, nebudu dělati operace kamene, a vstoupím-li do domu, vejdu tam pro blaho nemocných, zdržím se všeho počínání nešlechetného, neposkvrním se chlípným dotekem s ženami, muži, se svobodnými ani s otroky.    O všem, co uvidím a uslyším při léčení samém, nebo v souvislosti s ním, zachovám mlčení a podržím to jako tajemství, nebude-li mi dáno svolení k tomu, abych to řekl.    Udržím-li pevně a dokonale věrnost této přísaze, buď mi za to dán šťastný život pro všechny časy, kdybych však se proti této přísaze prohřešil, ať mě postihne pravý opak."

36. Etické kodexy Vznik novodobých etických kodexů zapříčinila především 2. světová válka. Zločiny proti lidskosti. Norimberský kodex Nejvíce etických kodexů v současnosti upravuje biomedicínský výzkum: např. Ženevská deklarace (1948), Principy pro ty, kteří se podílejí na výzkumu a experimentování (1954), Všeobecná deklarace o lidském genomu a lidských právech (1997), Mezinárodní deklarace o lidských genetických datech (2003)

37. Etické kodexy Shrnutí základních rysů etických kodexů upravujících biomedicínský výzkum: 1) Zásady respektování autonomie 2) Ochrana osob se sníženou nebo narušenou autonomii 3) Prospěšnost – maximalizovat užitek, minimalizovat zisk 4) Non maleficence – zákaz úmyslného poškozování zkoumaných osob 5) Distribuční spravedlnost – spravedlivé rozdělení zátěže i užitku 6) Podrobný popis zásad Informovaného souhlasu 7) Výběr účastníků výzkumu, důvěrnost, odškodnění, sponzoring, popis fází klinických zkoušek

38. Děkuji za pozornost