Volební systémy

Volební systémy Jan Šmíd

Struktura tématického bloku • Základní kritéria pro rozdělení volebních systémů • Volební formule • Velikost volebního obvodu • Dodatečné přidělování poslaneckých křesel • Volební kvorum • Struktura hlasu • Většinové volební systémy • Jednokolové (relativní) • Dvoukolové (absolutní) • Alternativní (australský) • Výhody a nevýhody - příklady • Systémy poměrného zastoupení • Volební listina • Irský systém • Variabilita SPZ • Výhody a nevýhody - příklady • Smíšené systémy • Principy, typy • Výhody a nevýhody - příklady

Literatura Klíma, Michal: Volby a politické strany v moderních demokraciích, Radix, Praha 1998 –kapitola 4.2 Novák, Miroslav: Systémy politických stran, Sociologické nakladatelství, Praha 1997 – kapitola 2, str. 59-63 Říchová, Blanka: Úvod do současné politologie, Portál, Praha 2002 - kapitola 6.3 Sartori, Giovanni: Srovnávací ústavní inženýrství, Sociologické nakladatelství, Praha 2001- kapitoly 1 a 2

Základní kritéria pro rozdělení volebních systémů (A. Lijphart) • Volební formule • Formule relativní většiny • Formule absolutní většiny • Alternativní hlasování (tzv. australský systém) • Formule volební listiny • Formule jediného přenosného hlasu (tzv. irský systém) • Velikost volebního obvodu • jednomandátové • vícemandátové

Základní kritéria pro rozdělení volebních systémů (A. Lijphart) • Dodatečné přidělování poslaneckých křesel • Vyrovnávání nerovností z obvodů - až 50 % míst (Německo) • Volební kvorum • 0 až 10 % – nejčastěji do 5% • Struktura hlasu • Kategorický hlas – kandidátka jedné strany • Přidělovaný hlas – výběr z několik kandidátek

Klasické rozdělení volebních systémů • Většinové systémy • Systémy poměrného zastoupení • Smíšené systémy

Většinové volební systémy • Výhody • jednoduchost • personalizace volby – silnější sepětí poslance a voličů – silnější odpovědnost • hledání volebního vítěze a tedy přímý vliv voliče na vznik vlády (osobu premiéra), ne odraz preferencí společnosti (zrcadlo) • posilování dostředivé tendence stranické soutěže • posilování bipolarity • posilování vlády • omezování politického extremismu • učí voliče takticky nakládat se svými hlasy (mechanický a psychologický efekt VS)

Většinové volební systémy • Nevýhody • nižší reprezentativnost – velké disproporce mezi hlasy a mandáty • celostátní vítěz v počtu hlasů může být celostátním poraženým v počtu mandátů • obrovské množství hlasů propadá – zpravidla absolutní většina • mezi tzv. třetími stranami posiluje ty, které mají regionální charakter, a naopak oslabuje ty, jež mají plošnou podporu • nadměrně posiluje taktickou volbu • diskriminace menšin • posilování zásadních střetů ve výrazně segmentovaných společnostech – pro ně se nehodí

Alternativní hlasování (australský systém) • Mnohonásobná volba jedním hlasem – malé „plýtvání“ hlasů • Každý volič může podle svých preferencí očíslovat jakéhokoli kandidáta • V prvním sčítání se zjišťuje, zda některý z kandidátů neobdržel nad 50 % prvních hlasů: • pokud ano, je zvolen • pokud ne, vyřazuje se nejslabší kandidát a jeho hlasy se dělí podle 2. míst: • Pokud získá některý kandidát teď většinu, je zvolen • Pokud nikdo většinu nezíská, pokračuje se dál…

Příklady většinových systémů

Systémy poměrného zastoupení • Velká variabilita: • Velikost volebního obvodu (2-x) • Přepočítávací metody • Počet skrutinií • Volební klauzule • Prémie • Charakter kandidátky (míra personalizace) • Důsledkem je nestejně silná reprezentativita a proporcionalita – SPZ může mít proporční i většinový efekt!!!

Systémy poměrného zastoupení • Výhody • Odraz nálad veřejnosti (zrcadlo) • Reprezentace více názorů a skupin, včetně menšin – vhodný (či dokonce nutný) pro segmentované země • Vyšší zastoupení žen • Rychlejší zastoupení nových typů stran (zelení…) • Posilování konsensuálního typu vládnutí • Méně taktického hlasování

Systémy poměrného zastoupení • Nevýhody • Složitost přepočtu hlasů na mandáty • Nízká personalizace (s výj. irského) • Menší sepětí poslance a voličů – nižší pocit odpovědnosti – klesá možnost potrestat nebo odměnit • Posilování vlivu stranických sekretariátů a centralizace stran • Malý vliv na podobu vlády, včetně personálních věcí • Koaliční vládnutí – časté přílišné kompromisy a účelové slepence • Posiluje politický extremismus • Posiluje odstředivý charakter stranické soutěže

Příklady systémů poměrného zastoupení

Systém jediného přenosného hlasu (irský systém) • Příklad Irska • 166 poslanců voleno ve 41 v.o. po 3-5 mandátech • Kandidát je zvolen, když naplní tzv. Droopovu kvótu – celkový počet platných hlasů děleno počtem + 1, a to celé + 1 • Volební lístek se jmény kandidátů všech stran – volič sestavuje pořadí podle svých preferencí, a to zapsáním číslice od 1 do x • Tolik skrutinií, aby byla obsazena všechna křesla – metody shora (přerozdělování dalších hlasů kandidáta, který už byl zvolen) a zdola (pokud nejsou ještě naplněna místa, nastupuje v podstatě australský systém) • Hlasy jednoho voliče se tak dají používat několikrát, aniž by musel jít znovu k volbám • Zachovává teritoriální vazbu i personalizaci a navíc je proporční – mnoho expertů jej považuje za nejlepší volební systém

Typy kandidátních listin • Přísně vázaná (žádné změny nejsou možné) • Vázaná (drobné úpravy – preference, pořadí) • Volná (nejrůznější úpravy vč. škrtání a dopisování kandidátů – tzv. panašování – viz např. Švýcarsko) - ovlivňuje ne-/závislost na pol. straně

Výhody a nevýhody volebních systémů - shrnutí

Smíšené volební systémy • Kombinace proporčních a většinových systémů pro volby do jediné komory – každý ze systémů musí být zastoupen aspoň v 5 % mandátů • Moderní trend při volebních reformách • Dva základní typy: • Korekce – proporční část kompenzuje (vyrovnává) disproporce způsobené většinovou volbou – Itálie, Nový Zéland, Německo • Navrstvení – oba typy systémů fungují vedle sebe, nezávisle na sobě – např. Maďarsko, Litva

Volební systémy