Frederick Winslow TAYLOR

1. Frederick Winslow TAYLOR 20. března1856 - 21. března1915 Vojtěch Makový Lukáš Kortus Pavel Hořeňovský

2. Vývoj managementu • O systematickém studiu managementu můžeme hovořit teprve na konci 19. století. Vývoj názorů pak můžeme rozčlenit do pěti časových etap zhruba po 20 letech: • mechanistický přístup (do 20. let XX. století) • škola lidských vztahů (20. a 30. léta) • humanistický přístup (40. a 50. léta) • moderní názory (60. a 70. léta) • postmoderní názory (80. a 90. léta)

3. Mechanistický přístup (do 20. let XX. století) • Přesné fungování strojů bylo pro klasiky managementu vzorem při navrhování organizačních systémů. Mechanistická organizace aplikovala vztahy jednotlivých částí strojů, pák, ozubených koleček, převodů – na řízení lidí. Ideálem byl perfektně fungující systém s přesným vymezením rolí, pravomocí a odpovědností, kde člověk vykonával rutinní práci a vystupoval vlastně jako součást velkého stroje. (Císař Friedrich Veliký a pruská armáda – inspirace mechanickými hračkami).

4. Mechanistický přístup (do 20. let XX. století) • Teorie byrokracie (Max Weber) • Klasické řízení (Henri Fayol, F. W.Mooney, Lyndall Urwick) • Vědecké řízení (Frederick W. Taylor)

5. Biografie • Frederick W. Taylor (1856–1915) patřil k zakladatelům managementu. Pracoval v ocelárnách a měl rozsáhlé praktické zkušenosti. Zaměřil se na zefektivnění činnosti dělníků vevýrobě. Snažil se pochopit, čím je způsoben rozdíl mezi výkonností dobrých a špatných dělníků. Podrobně sledoval a zaznamenával jejich pohyby při práci. Na základě výsledků zkoumání Taylor navrhl metodu zvyšování efektivnosti práce a nazval ji časové a pohybové studie. Řízení se v této škole zaměřuje na racionalizacipráce ve výrobě a mezi jeho největší vynálezy se řadí: normování práce, časové studie a pásová výroba (někdy jsou však tyto metody nazývány jako „vědecké ždímání potu“; na pracovníka je zde pohlíženo jako na člověka líného, potřebujícího nad sebou tvrdý bič – viz také Teorie X).

6. Taylorismus • metody a prostředky řízení vytvořené na začátku 20. století v USA zejména F. W. Taylorem. Založen na oddělení úkolů vývoje a úkolů výroby a na rozkládání výrobních úkolů na jednoduché operace, které lze přesně kontrolovat. K hmotnému podněcování pracovních výkonů přispělo zavedení tzv. diferenciační mzdy. Metoda dále rozvinuta Fordem, který zavedl pásovou výrobu.

7. Charakteristika Taylorova vědeckého řízení • 1. Stanovení nejlepšího způsobu (one best way) • vykonávání každého jednotlivého prvku na základě časových a pohybových studií. Současně s pracovním výkonem byl sledován a měřen výkon pracovního stroje. Každá operace byla důkladně změřena a také byla posouzena vhodnost veškerých používaných nástrojů.

8. Charakteristika Taylorova vědeckého řízení • 2.Výběr pracovníků na základě vědeckých kritérií • preferovány byly vlastnosti jako je síla a odolnost vůči únavě.

9. Charakteristika Taylorova vědeckého řízení • 3. Výcvik a výchova pracovníků • ve kterém se učí správnému způsobu vykonávání jednotlivých prvků.

10. Charakteristika Taylorova vědeckého řízení • 4. Větší spolupráce mezi vedením a zaměstnanci • při zavádění nových postupů.

11. Charakteristika Taylorova vědeckého řízení • 5. Sledování práce dělníků • zejména zda se pro danou práci hodí, zda dodržuje stanovený postup a jestli dosahuje požadované výsledky

12. Charakteristika Taylorova vědeckého řízení • 6. Stanovení progresivní úkolové mzdy • která by měla pracovníky motivovat k vyšším výkonům, pokud odvedou více práce než ostatní a zároveň sankce za nesplnění stanoveného úkolu. Taylor jako odměnu stanovil nárůst mzdy u obyčejné práce o 30 % za pomoci prémie a na základě zkušenosti docílil u zaměstnanců dvojnásobného až čtyřnásobného pracovního výkonu. U specializovaných úkonů, navyšoval mzdu o 60 % a ve výjimečných případech o 100 %.

13. Charakteristika Taylorova vědeckého řízení • 7. Převedení odpovědnosti dělníků na manažery • . „Neočekává se od vás, že budete myslet. Za myšlení jsou tady placeni jiní“, říkal Taylor dělníkům.

14. obrovský nárůst produktivity práce + náročná a jednotvárná práce v případě, že se vytvořila větší poptávka pracovních míst v daném odvětví, lidé práci opouštěli a zaměstnavatelé byli nuceni situaci řešit růstem mezd. - Výsledek vědeckého řízení

15. Devatero všestranného pracovníka: • inteligence, • vzdělanost, • zvláštní nebo odborné znalosti; zručnost nebo síla, • takt, • energičnost, • pevná povaha, • poctivost, • zdravý úsudek, • dobré zdraví. 3 vlastnosti – nádeník 4 vlastnosti – vysoce placený pracovník 5 vlastností – pouze vyjímky 6 a více – vůbec se nevyskytují

16. 4 hlavní zásady řízení • vytvoření pravé vědy • vědecký výběr pracovníků • vědecká výchova • přátelská spolupráce správy s lidmi

17. 4 hlavní zásady řízení • vytvoření pravé vědy vedením podniku promyšlené shromáždění veliké spousty tradičních znalostí, nahromadivších se v minulosti v paměti dělnictva i v řemeslné zdatnosti a zručnosti, nabyté dlouholetou zkušeností. Vědecké řízení si dlouhodobě uložilo povinnost, sebrat spousty tradičních znalostí, zaznamenat je, sestavovat je do tabulek a někdy vyvodit i zákony a pravidla, či je upravit v matematické vzorce – nahrazení starých empirických znalostí vědou.

18. 4 hlavní zásady řízení 2. vědecký výběr pracovníků vědecký výběr a postupná výchova dělnictva. Vedení si vzalo za úkol, s rozmyslem studovat povahu, charakter a práci dělníka, aby jednak zjistilo nedostatky a co více ovlivňuje možnosti vývoje dělníka.

19. 4 hlavní zásady řízení 3. vědecká výchova spojit funkci vědce a dělníka(vědecky vybraného a vycvičeného).

20. 4 hlavní zásady řízení 4. přátelská spolupráce správy s lidmi práce v podniku se rozděluje téměř rovným dílem mezi dělnictvo a správu podniku – stálá a účinná součinnost správy s dělnictvem.

21. Přehled • byl strojní inženýr v Midvale Steel Works. Původně byl kresličem a technickým dělníkem, později se stal hlavním inženýrem. • Taylor patřil mezi největší velikány v oblasti managementu v Klasickém období a zastupoval školu klasického řízení. Ve svém řízení používal technokratický přístup. Snažil se u dělníků v hromadné výrobě eliminovat všechny zbytné pohyby a nalézt ty nejefektivnější. Velký důraz kladl na normování a ergonomii pracovních pohybů. Pro stanovení normy nepoužíval průměrnou hodnotu, ale nejlepší výkon. Tvrdil, že dělník musí jasně znát, co a jak dělat, a mít při tom normalizované pomůcky a materiál. Jen tak lze trvale zachovat vysoký výkon. Iniciativa dělníků na změnách je podle Taylora nežádoucí.

22. Zdroje • Giddens,A.: Sociologie, Argo, Praha 1999 • Ritzer, G.: Mcdonaldizace společnosti, Praha, Academia 1996 • Kol. aut.: Velký sociologický slovník, Karolinum, Praha 1996 • Výrost J., Slaměník I.: Aplikovaná sociální psychologie 1, Praha, Portál 1998 • www.sos-ub.cz • www.wikipedia.org • www.trilogiq.cz • www.wikipedia.infostar.cz