Psychologie II Analýza slovní komunikace

1. Psychologie IIAnalýza slovní komunikace Přednáška 8

2. Obsah: • 1. Počátky slovní komunikace, počet jazyků • 2. Sémiotika - denotace a konotace • 3. Egocentrická a sociocentrická mluva • 4. Paralingvistické jevy • 5. Způsoby mluvy – individuální styl. Co lze rozpoznat ze způsobu řeči? • 6. Aktivní a empatické naslouchání. • 7. Vztahová a obsahová rovina komunikace • 8. Eufemismy, implikace

3. 1. Kdy lidé začali komunikovat slovně? • Počátky slovního dorozumívání lze datovat do doby před více než 60 000 lety (člověk neandertálský). • Dochované písemné památky, z nichž nejstarší jsou nanejvýš 5000 let staré. • Na Zemi ubylo jazyků, kterými se lidé dorozumívají. • Jejich počet se v současnosti odhaduje na 6000.

4. Odhady o postupném snižování počtu jazyků • Do konce 21. století by mohlo zaniknout • (pesimistické odhady) 90% současných jazyků • (optimistické odhady) 50% současných jazyků • Důvody: • Stát klade důraz pouze na jeden oficiální jazyk, řeč původních domorodých obyvatel se snaží potlačit. • Nebo jazyk pohltí dominantní řeč, jíž se dorozumívají lidé v blízkém okolí. • Vznik nových jazyků? Periferie velkoměst. • Důležitý faktor: Významnou roli hraje schopnost lidí ovlivnit celosvětové politické, ekonomické či kulturní dění.

5. Předpoklad vývoje do roku 2050

6. 2. Poznatky sémiotiky • Věda o významu slov – sémantika, sémiotika, sémiologie. • Význam slov: má slovo pro mluvčího i příjemce stejný význam? • Sémiotika - znaky • Znak - k něčemu odkazuje • Příklad: dopravní a orientační značky

7. 2.1 Běžné používání jazyka • Pro běžné uživatelé je jazyk v první řadě prostředkem dorozumění. • Běžní uživatelé si při mluvení většinou neuvědomují, že: • Jazyk jesystém pravidel, • Otázku jazykovévýbavy (pestrost či šíři slovní zásoby). • Někdy intuitivně poznají, kdy našli "společnou řeč" s komunikačním partnerem nad daným tématem.

8. 2.2 Denotace a konotace • Určitá slova mají • objektivnědaný význam, všeobecně akceptovaný, denotace • subjektivně vytvořený význam, konotace • Denotace: společenský úzus, jaký má určité slovo či pojem význam. • Konotace: ke každému slovu si můžeme vytvářet své další, subjektivní významy, dané našimi zážitky, zkušenostmi, představami aj. Problém porozumění s jinými.

9. 2.2.1 Denotace • Lat.denotatio- vyznačování, ukázání • Proces denotování, který nás odkazuje k jistému souboru slovem označených objektů. • Příkladem denotování slova pes je potom všeobecná charakteristika: je to čtyřnohý savec, štěká.

10. Denotace • Podobné denotace jsou věcí dohody a úzu. • Denotace bývají někdy považovány za objektivní. • Denotování některých slov se postupem doby vyvíjí a mění • např. slovo soudruh – z pozitivní denotace na negativní • kariéra – z negativní denotace na pozitivní • Bez společenské dohody na denotacích by nebylo možné realizovat většinu promluv.

11. 2.2.2 Konotace • Ke každému slovu si můžeme vytvářet své další, subjektivní významy. • Významový nebo stylistický odstín doplňující základní význam slova. • Příklad: slovo vůl může znamenat zvíře, ale může mít i negativní konotace (hlupák nebo prosťáček).

12. Konotace: patologie • Každé sdělení může být dotvářeno a doprovázeno v mysli mluvčího i příjemce řadou konotací. Konotace jsou naopak subjektivní. • V patologické komunikaci uvádějí Watzlawick a kol. (1999) příklad svévolného, individuálního „připisování" významu určitému slovu. • Carrol:Alenka v říši divů, v níž postava Valihrach poučuje Alenku, že slovo "znamená to, co se mi zrovna zlíbí, aby znamenalo". • V takových případech nejen že nemáme tušení, co si náš partner konotuje nad slovem, ale mohou nastávat i případy, kdy libovolně mění významy.

13. Konotace • V oblasti konotací se při promluvě nikdy nemůžeme s nikým zcela shodovat. • Spíše lze předpokládat, že často nevíme, jaký význam přikládá slovům náš partner v rozmluvě, jaké asociace nad nimi konotuje.

14. 2.3 Důležitost společného jazyka • Nejedná se jen o stejný národní jazyk (aby oba rozuměli například anglicky), ale též o dohodnuté rozumění významům slov. • Minimalizacevýznamových rozdílů při denotaci. • Omezení nežádoucích, matoucích konotací (neadekvátních dané situaci).

15. Důležitost společného jazyka Zásady zdravé komunikace či asertivity: • Kognitivní přizpůsobování. • Přizpůsobování se slovníku druhého. • Zájem o to, jak druzí chápou komunikované obsahy.

16. 3. Egocentrická a sociocentrická mluva • Vývojově starší je egocentrickářeč malého dítěte (batolete). • Sociocentrickářeč se orientuje na příjemce • říci to, co chce/potřebuje druhý slyšet, a nabýt dojmu, že mi porozuměl, říci to takovým způsobem, aby mi rozuměl, atd.. • Sociocentričností se vyznačuje mluvapsychoterapeutů, poradců, lékařů, učitelů, knězů (a přirozeně i manažerů).

17. Egocentrická řeč v dospělosti • Egocentrická řeč v dospělosti je přednostně vztažena k vlastním duševním strukturám (snaha říci přesně to, co chci říct; mít pocit, že jsem vyjádřil přesně to, co jsem chtěl vyjádřit, apod.). • Zvláštním případem egocentrismu je použití jediného výrazu k vyjádření představ, stavu či hodnocení • „Vše" se vyjádří jedním slovem: "Skvělé!" "Klasika..," "Síla." „Fajn." • Jedno slovo tu má zprostředkovat velmi komplexní sdělení příjemci, přičemž dekódování řady možných významůje ponecháno na něm.

18. 4. Doprovodné znaky slovní komunikace: paralingvistické jevy • Pro psychologický rozbor slovní komunikace jsou podstatné tzv. paralingvistické jevy, doprovázející zvukovou produkci hlásek: • tempo mluvy, tón hlasu, jeho usazení, intonace, pomlky, hlasitost atd. • V paralingvistické rovině může mluvčí prozradit to, co vůbec říci nechtěl, či může záměrně mnohé naznačit nebo "dopovědět" (totéž platí i pro gesta, mimiku a další neverbální projevy těla). • Paralingvistické jevy se někdy zařazují mezi prostředky neverbální komunikace.

19. Paralingvistické jevy • Tímto způsobem může sdělit mluvčí jedné skupině posluchačů něco zcela jiného než jiné skupině jen proto, že členové první skupiny ho už dobře znají a vědí, co jim chce naznačit jistou modulací, zdůrazněním toho či onoho slova, volbou nebo pořadím slov. • Zasvěcenému posluchači "dojde", co mu chce mluvčí říci (umí "přečíst" náznaky), zatímco ostatní mohou pochopit stejnou řeč úplně jinak. • Triky "kouzelníků".

20. Paralingvistické jevy • Často jde o velmi závažné informace, z nichžse většina se ztratí písemným přepisem - na papíře zůstávají jen slova bez zaznamenání důrazů, pauz, modulace či mimického doprovodu.

21. 5. Způsoby mluvy • Na základě celkového komunikačního způsobu jedince vyvozujeme charakterové nebo osobnostnírysy. • Individuální styl, jakým jedinec mluví, ho často sociálně nebo profesně zařazuje. • Vindividuálním stylu se mohou zrcadlit důležité charakterové rysy jako egoismus (narcismus), naivita či negativistické škarohlídství.

22. 5.1. Co lze rozpoznat ze způsobu řeči? • Podle způsobu řeči lze rozpoznat • perfekcionistu (resp. toho, kdo jím podvědomě chce být), • silového jedince (chce se jevit jako "silný"), • uspěchané typy • takové, kteří se úpěnlivě snaží o to, aby je okolí akceptovalo(typ člověka vyhýbajícího se konfliktům). • Tyto způsoby chování a mluvy bývají neuvědomované- mluvčí si většinou neuvědomuje, co všechno na sebe, resp. o sobě vypovídá.

23. 5.2 Co lze rozpoznat ze způsobu řeči? - Styly řeči • Psychologicky velmi výrazné jsou další styly projevů, které bývají zpravidla záměrně volené, a tedy vědomé: • styl patetický (vznešený, nadnesený), • styl ironizující (zpochybňující), • styl výsměšný, • styl vůdcovský (se záměrem přesvědčit skupinu, strhnout k akci) atd. • Tyto způsoby vystupování mohou napovídat mnohé o osobnostních charakteristikách, avšaknesmíme zapomínat na to, že chování také odpovídá určité roli.

24. 5.3 Co lze rozpoznat ze způsobu řeči?Neuvědoměle x záměrně používaný komunikační styl • Ze záměrněužívaného komunikačního stylu můžeme usuzovat na méně trvalé osobnostní charakteristiky než ze stylu užívaného neuvědomovaně.

25. 6. Aktivní a empatické naslouchání • Řada odborníků (služby na linkách důvěry, učitelé, psychoterapeuti) se trénuje v aktivním a empatickém naslouchání. • Aktivní a empatické naslouchání je řazeno mezi nespecifické, univerzální léčebné faktory v řadě psychoterapeutických směrů.

26. 6.1 Poměr mluvením a naslouchání • Naslouchání druhým lidem je naše každodenní činnost, kterou si mnoho z nás neuvědomuje. • Barker a kol. (1981):studenti na college v čase, kdy komunikují: • z 53 % naslouchají, • ze 16 % mluví, • ze 17 % čtou, • ze 14 % píší. • Nestudentská populace by patrně vykazovala ještěvětší podíl naslouchání.

27. Srovnání se starší studii z Michiganské univerzity z roku 1926: • Prokomunikujeme asi 70 % svého bdělého času. • Komunikaci tvoří Výzkum z roku 1923 z roku 1981 • ze 42 % naslouchání (53 %) • ze 32 % mluvení (16 %) • ze 15 % čtení (17 %) • ze 11 % psaní (14 %) • Poměr mezi mlčením a mluvením se tedy přiklonil ještě více k naslouchání. Mluvení mezi studenty ubylo. • V éře počítačů mluvení zřejmě dále ubývá.

28. 6.2 Trénink aktivního naslouchání • I přes narůstající podíl počítačové komunikace je potřeba umět aktivně naslouchat. • Trénink aktivního naslouchání je především tréninkem soustředěné pozornosti. • Dovednost koncentrovat se (nemyslet na nápady, které nás napadají, ale naslouchat a snažit se porozumět). • Navíc jde - v případě odborníků z "pomáhajících profesí" - o trénink empatického, vstřícného a účastného naslouchání.

29. Aktivní naslouchání

30. Rozdíl mezi kritickým a empatickým nasloucháním(Tubbs,1991) Kritické naslouchání

31. Rozdíl mezi kritickým a empatickým nasloucháním Empatické naslouchání

32. 7. Vztahová a obsahová rovina komunikace • Nutnost při naslouchání oddělit vztahovou a obsahovou rovinu komunikace. • Vztah k mluvčímu může ovlivnit to, jak vnímáme obsah jeho řeči – filtrovaný příjem.

33. Herakleitos z Efesu (asi 540-480 př. Kr.):„Naslouchajíce, jemoudré souhlasit ne se mnou, ale s řečí.“ • Mnozí posluchači přijímají slova mluvčího jen proto, že je jim sympatický, event. z loajality nebo jiných vztahových pohnutek. • Jejich souhlas ještě neznamená, že souhlasí také s obsahem řeči.

34. 8. Promluvové jednotky:8.1Eufemismy • Eufemismus - zjemnění nebo zmírnění výrazu, nahrazením hrubšího výrazu jemnějším. • Namísto vyjádření "bez obalu", otevřeného až neomaleného, zvolí někdy mluvčí eufemismus - vyjádření "změkčí", snaží se být šetrnější. • Eufemismy zmírňují účinek negativného sdělení. • Mnozí adresáti eufemistických vyjádření naopak zbystří pozornost či dokonce propadnou panice nad tím, co se "doopravdy" stalo. • Časté používání eufemismů v řeči může být průhledné.

35. Některé politicky korektní eufemismy • Potrat - přerušení těhotenství • Sebevražda - svobodná smrt • Euthanasie - smrt v důstojnosti • Pedofilie - mezigenerační sex

36. Eufemismy současné české politikyautor: anonymní diskutující na zprávy.idnes.cz • zkorumpovanost - konstruktivismus • neschopnost - hledání řešení • podraz - zasedání výkonné rady • opoziční strana - strana která má hlasovat jako koalice • člověk s jiným politickým názorem - populista • člověk bez skrupulí - realista

37. 8.2 Promluvové jednotky: implikace • Spojíme-li dva výroky slovy jestliže..., pak..., dostaneme složený výrok, který označujeme jako implikaci. • V komunikaci se vyskytují často implikace, které jsou nesprávnými závěry, protože jsou vyvozeny z nepodložených nebo v dané situaci neoprávněných předpokladů. • Často jde o závěry učiněné předem. • Kdo lže, ten také krade! • Jde-li o závěr učiněný předem, pak ani není čím dokazovat a na co odkazovat, vyjma nějaké abstraktní, obecné "pravdy".

38. Příklady implikací • Implikace podkladem xenofobních, rasistických či sexistických výroků. • Příkladem rasistické implikace je úsudek, že někdo bude nespolehlivý, protože má jinou barvu pleti.

39. Implikace • Nelze říci, že v případě nesprávných či neoprávněnýchimplikací jde o nepodložená tvrzení. • Jsou to tvrzení "podložená" generalizací, předsudkem, stereotypy v myšlení nebo také úmyslem (záměrně nesprávná implikace). • Úmyslně chybně implikují demagogové, politici, ale také mnozí novináři pro zvýšení sugestibility svých tvrzení. • Kvůli účinku a také rychlosti zapůsobení implikují logicky neadekvátně i nepravdivě tvůrcireklamních sloganů atd.