300 likes | 332 Views
EURO – STŘEDOMOŘSKÉ PARTNERSTVÍ ( Euro-Mediterranean Partnership). Zpracovali: Markéta Vaněčková, Adam Hussian, Ondřej Vymazal. OBSAH PREZENTACE. Úvod Charakteristika zemí středomoří Vývoj euro-středozemního partnerství Barcelonský proces Evropská politika sousedství
E N D
EURO – STŘEDOMOŘSKÉ PARTNERSTVÍ (Euro-Mediterranean Partnership) Zpracovali: Markéta Vaněčková, Adam Hussian, Ondřej Vymazal
OBSAH PREZENTACE Úvod Charakteristika zemí středomoří Vývoj euro-středozemního partnerství Barcelonský proces Evropská politika sousedství Unie pro Středomoří Financování euro-středozemního partnerství Nástroje a dosažené výsledky
CHARAKTERISTIKA ZEMÍ STŘEDOMOŘÍ • Tvořena 10 státy při Středozemním moři • země Magrebu(jižní Středomoří) • země Mashreku(východní Středomoří) • země severního Středomoří
ZEMĚ MAGHREBU Maroko Alžírsko Tunisko
Egypt • Izrael • Jordánsko • Libanon • PAU • Sýrie ZEMĚ MASHREKU
Různorodý region z hlediska: • národnostního • jazykového • náboženského • míry urbanizace • státního uspořádání • Po rozpadu Osmanské říše pod nadvládou Evropských mocností: • Francie – Maroko, Tunisko, Alžírsko, Sýrie, Libanon • Španělsko – část Maroka • VB – Egypt, Palestina • Itálie - Libye
VÝVOJ EURO-STŘEDOMOZEMNÍHO PARTNERSTVÍ • po 2.sv. válce období dekolonizace→ samostatné státy nezávislé na bývalých koloniálních velmocech • 60. – 70. léta tzv. Globální středomořská politika – uzavření dohod o spolupráci s Marokem, Alžírskem a Tuniskem • 2. pol. 70. let – intenzifikace středomořské politiky a její rozšíření, podpis finančních protokolů umožňujících přímou ekonomickou pomoc partnerským zemím • Konference pro bezpečnost a spolupráci ve Středomoří → tento projekt se však moc nezdařil
Dialog 5+5 (evropské země – Francie, Itálie, Španělsko, Řecko a Portugalsko + Alžírsko, Maroko, Tunisko, Mauretánie a Malta) • 90. léta – tzv. Renovovaná středomořská politika • (kladla důraz na ekonomické a strukturální reformy) • 1995 – Barcelonská konference – velká změna celkové podoby mezinárodních vztahů v euro-středomořském kontextu
BARCELONSKÝ PROCES • 1995Barcelonská deklarace → vznik EURO-STŘEDOMOŘSKÉHO PARTNERSTVÍ • 15 členských států EU + 12 států J a V Středomoří • 4 cíle: • Politický a bezpečnostní dialog • Ekonomická a finanční spolupráce • Sociální a kulturní dialog • Justice a vnitřní vztahy (zavedeno na 10. výročí Euro-středomořského summitu v Barceloně 2005)
Dodržování stanovených cílů je monitorováno a zhodnoceno vždy na pravidelné Euro-středomořské konferenci ministrů zahraničních věcí či na odvětvové konferenci ministrů pro příslušné odvětví • Konference na úrovni vládních expertů a dále na bázi reprezentantů.
Právní zakotvení • Hlava 5 Smlouvy o EU • Články 133 a 310 Smlouvy o ES • Články 188 a 217 Lisabonské smlouvy
Role Evropského parlamentu v Barcelonském procesu • Podpora demokratizačního procesu v partnerských zemích prostřednictvím pozorování parlamentních voleb • 2003 – orgán Evropsko-středomořské parlamentní shromáždění (260 poslanců – složeno z Evropského parlamentu, národních parlamentů EU a parlamentů středomořských partnerů • Zasedání připravují parlamentní výbory (Výbor pro politické záležitosti, bezpečnost a lidská práva, Výbor pro hospodářské, finanční a sociální záležitosti a vzdělávání, Výbor pro zlepšení kvality života, výměny mezi občanskými společnostmi a kulturu, Výbor pro práva žen v evropsko-středomořské oblasti)
EVROPSKÁ POLITIKA SOUSEDSTVÍ(European Neighbrhood Partnersthip, ENP) • Doplňuje Barcelonský proces • Vznik v důsledku rozšířeni EU v roce 2004 • Rok 2003 - Prohlášení „Širší Evropa-sousedství: Nový rámec pro vztahy s východními a jižními sousedy“ • ENP se týká států, které mají s EU smluvní vztah v podobě Dohody o partnerství a spolupráci (Partnership and Cooperation Agreement) v případě zemí bývalého SSSR a Asociačních dohod (Association Agreement) uzavíraných v rámci Barcelonského procesu.
V první vlně byly k účasti na ENP přizvány: Alžírsko Bělorusko Egypt Izrael Jordánsko Libanon Libye Maroko Moldavsko Palestinská samospráva Sýrie Tunisko Ukrajina • Během roku 2004 byly přizvány i státy jižního Kavkazu: Arménie, Ázerbájdžán a Gruzie.
Evropská politika sousedství: • Březen 2003 – květen 2004: Evropská komise navrhla hlavní linie politiky sousedství a způsob jejího fungování • Květen 2004: Evropská komise předložila zprávy o zemích týkající se sedmi zemí zapojených do evropské politiky sousedství • Červen 2004: 25 představitelů států a vlád tento strategický dokument Komise podpořilo • Zbývající část roku 2004: Evropská komise a sedm zemí zapojených do evropské politiky sousedství sjednaly akční plány evropské politiky sousedství, v nichž stanovily krátkodobé a střednědobé priority reforem těchto zemí • Únor – červenec 2005: tyto akční plány evropské politiky sousedství byly přijaty pro Izrael, Jordánsko, Moldavsko, Maroko, Palestinskou samosprávu, Tunis a Ukrajinu – a bylo zahájeno provádění reforem • Konec roku 2004 – konec roku 2006: poté, co byly na jaře 2005 předloženy zprávy o těchto zemích, byla zahájena jednání o akčních plánech evropské politiky sousedství také s Arménií, Ázerbájdžánem, Egyptem, Gruzií a Libanonem.
Fungování evropské politiky sousedství • 3 kroky: • Evropská komise vypracuje zprávy hodnotící politickou a ekonomickou situaci jednotlivých zemí • Tyto zprávy jsou předloženy Radě • Akční plán (obsahující kapitoly – politický dialog a reformy, ekonomická a sociální spolupráce a rozvoj, otázky obchodu a tržní reformy, spolupráce v oblasti spravedlnosti, bezpečnosti a svobody, sektorální otázky a lidské zdroje)
UNIE PRO STŘEDOMOŘÍ(L´Unionpour la Mediterranée, UPM) • Založena 13. července 2008 v Paříži během francouzského předsednictví v Radě EU • Hlavní iniciátor – fr. Prezident Nicolas Sarkozy • Členové : 27 členů EU + Komise + 10 zemí barcelonského procesu + Albánie, Bosna a Hercegovina, Chorvatsko, Monako, Černá Hora a Mauritánie.
Navazuje na cíle barcelonské deklarace • Původně zamýšlena jako alternativa k tureckému členství v EU • Zpočátku negativní ohlas Evropského parlamentu a Německa → obava - Francie chce kontrolovat euro-středomořskou spolupráci na úkor Komise • Inovace UPM: rotující předsednictví (jeden členský stát EU + jeden stát středomořského regionu) • Sekretariát UPM v Barceloně - v Královském paláci Pedralbes (od roku 2010)
Generální tajemník UPM: Lino Cardarelli (Ahmed Masade) • Euro-středomořské parlamentní shromáždění (EMPA) (27 poslanců členských zemí EU, poslanceEvropského parlamentu a partnerských středomořských zemí) • 6 oblastí zájmu: snížení znečištění Středozemního moře, vybudování námořních a pozemních cest, ochrana civilního obyvatelstva při katastrofách, podpora alternativních zdrojů energie, založení Euro-středomořské univerzity ve Slovinsku a podpora výměnných programů Erasmus v regionu, vytvoření vědeckého společenství ve středomořském regionu a podpora obchodu ve Středomoří.
FINANCOVÁNÍ • Financováno z několika zdrojů • Program MEDA vznikl vydáním směrnice č.1488/96 • 1996- 1999 MEDA I. • 2000 – 2006 MEDA II. • Program TACIS • 1.1. 2007 – spojení MEDA a TACIS vznik Nástroje evropské sousedské politiky (ENPI) • Právním základem ENPI je: Nařízení EP a Rady č. 1638/2006 Nařízení Komise č. 951/2007
Prostředky jsou v rámci ENPI alokovány na bázi konkrétních programů (programy bilaterální, regionální a přeshraniční spolupráce) a zvláštního investičního fondu. • Alokace prostředkům jednotlivým zemím závisí na 3 faktorech: - potřeby dané země - absorpční kapacita - implementace dohodnutých reforem • Finanční prostředky se v současnosti přerozdělují pro 16 zemí a Rusko • Finanční prostředky ENPI: vlastní zdroje EIB, svěřenecký fond, kam přispívají členské státy a Komise na základě dobrovolných příspěvků • 2007-2013 – 12 miliard EUR • Evropská komise od roku 1995 podpořila barcelonský proces z rozpočtu Společenství částkou přesahující šestnáct miliard eur.
Nástroje • EU vyvíjí s každou zemí dvoustranné aktivity. Nejdůležitější jsou evropsko-středomořské dohody o přidružení, • na mnohostranné úrovni probíhá regionální dialog a aktivity ve všech třech kapitolách barcelonského procesu, • Nástroj pro sousedství a partnerství v rámci evropské politiky sousedství nahradil od ledna 2007 program MEDA jakožto nejdůležitější finanční nástroj EU pro realizaci partnerství.
Dosažené výsledky A. V politické a bezpečnostní oblasti • pořádání informačních a školících seminářů pro evropsko-středomořské diplomaty • síť institutů pro zahraniční politiku (EuroMeSCo) • přijetí plánu pro zvládání přírodních katastrof • přijetí kodexu chování pro boj proti terorismu • rozšířený politický dialog zahrnující podvýbory pro lidská práva zřízené v rámci dohod o přidružení s různými zeměmi • evropsko-středomořská síť pro lidská práva • spolupráce v oblasti justice
B. V hospodářské a finanční oblasti • na vnitrostátní úrovni byly na základě rozpočtových příspěvků na období let 2007–2010, jež činí 2630,3 milionu EUR, vypracovány tříleté národní orientační programy. Regionální program zahrnuje multilaterální aktivity • EIB poskytuje úvěry od roku 2003 středomořským partnerům prostřednictvím Nástroje pro evropsko-středomořské investice a partnerství (FEMIP); již dlouho se diskutuje o jeho transformaci na evropsko-středomořskou rozvojovou banku • jako důležitý krok směrem k regionální hospodářské integraci vstoupila v březnu 2007 v platnost Agadirská dohoda o volném obchodu mezi Egyptem, Jordánskem, Marokem a Tuniskem • síť ústavů pro ekonomický výzkum (Femise)
C. V sociální, kulturní a lidské oblasti • v současnosti fungují programy Euromed Heritage, Euromed Audiovisual, Eumedis (rozvoj informační společnosti) a Euromed Youth • Evropsko-středomořské občanské fórum, které sdružuje nevládní organizace, odborové svazy a regionální skupiny, se schází před každým zasedáním evropsko-středomořských ministrů a bude koordinováno nevládní platformou pro evropsko-středomořské partnerství založenou v dubnu 2005, aby se posílila koherence aktivit občanského fóra a rozšířila účast občanské společnosti na barcelonském procesu • program spolupráce v oblasti vysokoškolského vzdělávání (Tempus)
Zdroje • Fiala, Petr., Pitrova, Markéta. Evropská unie, Brno: CDK, 2003. • SVOBODA, Pavel. Právo vnějších vztahů Evropské unie. 2. vydání. Praha: Linde, 2007. 318 s. • http://www.eeas.europa.eu/euromed/index_en.htm • http://ec.europa.eu/europeaid/where/neighbourhood/overview/how-does-enpi-work_en.htm • http://eeas.europa.eu/euromed/barcelona_en.htm • http://ec.europa.eu/world/enp/pdf/information/enp_brochure_cs.pdf • http://www.euroskop.cz/8714/sekce/evropska-politika-sousedstvi/ • http://www.emwis.org/overview/fol101997/fol221357 • http://europa.eu/legislation_summaries/external_relations/relations_with_third_countries/mediterranean_partner_countries/r15006_en.htm • http://www.amo.cz/publikace/unie-pro-stredomori.html • http://www.ufmsecretariat.org/ • http://www.lefigaro.fr/international/union-pour-la-mediterranee.php • http://ces.vse.cz/wp-content/havlova.pdf • http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/rozvojova-spoluprace-es-eu/zahranicni-pomoc-eu-finance-system/1001673/56892/?page=5