NEZISKOVÉ ORGANIZACE

1. NEZISKOVÉ ORGANIZACE PARTICIPACE a KOMUNIKACE

2. Role participace „Každá centrální moc, i když má minimální pravomoci, má stálou tendenci ve jménu efektivity a akceschopnosti neustále expandovat a zvětšovat svoji moc. Demokratické systémy mohou čelit nebezpečí administrativní centralizace prostřednictvím aktivně se projevující veřejnosti“ Viz: Karel Muller: Občanská společnost v komunitaristické perspektivě.

3. Impulsy pro participační procesy • Proměna pohledu na aktéry veřejné politiky - tlak na posilování efektivity veřejných služeb - efektivita služeb-potřeby místa - finanční nároky na služby - rostoucí komplexita řízení VS x struktura místních i regionálních zastupitelů (NS, PS) • Přechod od „technických“ přístupů k lokálnímu rozvoji k „více humánním“ – např. komunitní plánování, agenda 21 aj. (specifika míst) • Government - Governance – New Public Management („Smart administration“)

4. Výsledky nových trendů • Řízení a realizace rozvojových projektů má být založeno i na principech : - otevřenosti řízení (legislativa x praxe) - participace - komunikace - efektivity (PPP, NS + identifikace komunity s problémem) - zodpovědnosti (obec – občan, občan – obec)

5. Vymezení pojmu participace • Podílet se na něčem veřejném a být za to odpovědný (realizace rozvojového plánu, vytváření veřejného mínění, podíl na rozhodovací moci aj.). • Jedná se o jakékoli jednání, které není motivováno čistě egoisticky a je vedeno s ohledem na celek • Přímá účast občanů na správě věcí veřejných

6. Pojem občanské participace • Vnitřní participace - podíl činnosti občana na VS (účast v úřadu, komisích) • Vnější participace - ovlivňování činnosti úřadu vně VS institucí - volba x referendum (obligatorní, fakultativní, rozhodovací, konzultativní)

7. Historický pohled na participaci • Motiv různosti názorů a přístupů • Středověk – nerovnost lidí jako součást systému, křesťanská univerzalita + participace různých mocí, církví, šlechta, panovníci, cechy … • Osvícenství – homogenizace územní správy, centralizace zemí – homogenizace a centralizace moci • Vznik moderních samospráv – obec jako státem vymezená forma participace • Modernizace po 1945 – zklamání veřejných institucí – tendence k vlastním aktivitám v místě

8. PARTICIPACE • Reprezentativní x participační demokracie • klesající zájem o volby (i být zvolen) • konzistentnost rozvoje (eko. x pol. čas) • participační procedury odráží specifika jednotlivých obcí • význam pro občany i místní správu (podpora efektivních rozhodnutí municipalit)

9. LIMITY PARTICIPACE V ČR • Neexistující metodika pro efektivní zapojování OS do rozhodovacích procesů – ad hoc přístupy • Nerovný přístup veřejnosti x VS (pracovní doba pro konzultace) • Malá míra informovanosti mezi jednotlivými subjekty o aktivitách a spolupráci s VS • Politická kultura x občanská kultura • Chybějící osobnosti a elity • Neochota věnovat čas obecním záležitostem, horký problém • Dobrovolná role občanů jako „neúčastněných pozorovatelů“ • Neochota místní správy otevřít rozhodování

10. Participace jako kontroverze ? • Do jaké míry je správné, aby se významná rozhodnutí činila pod náhodným tlakem a ne pod dlouhodobými koncepcemi ? • Není participace nástrojem lobby a nátlakových skupin ? • P. jako kontrola moci – ne jako nástroj moci. • Je správné, aby občané participovali na některých „nadnárodních tématech“? – obrana, policie, armáda…