1 / 31

Autoimunitní onemocnění

Autoimunitní onemocnění. Autoimunitní onemocnění. Wittebského kriteria Je charakterizován autoantigen a poškozujicí reakci lze reprodukovat in vitro nebo in vivo (přenosem faktorů séra nebo buněk na experimentální zvíře. Autoimunitní reakce.

gladys
Download Presentation

Autoimunitní onemocnění

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author. Content is provided to you AS IS for your information and personal use only. Download presentation by click this link. While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server. During download, if you can't get a presentation, the file might be deleted by the publisher.

E N D

Presentation Transcript


  1. Autoimunitní onemocnění

  2. Autoimunitní onemocnění • Wittebského kriteria • Je charakterizován autoantigen a poškozujicí reakci lze reprodukovat in vitro nebo in vivo (přenosem faktorů séra nebo buněk na experimentální zvíře

  3. Autoimunitní reakce • humorální typ - tvorba autoprotilátek s následným cytotoxickým účinkem nebo ukládáním IK (II. A III. typ imunopatologické reakce • Buněčný typ – působení Tc a Th1 lymfocyty, cytokinovými působky a aktivací makrofágů (IV. typ reakce)

  4. Tolerance • Mechanismy udržující imunitní reakci vůči vlastním tkáním ve fyziologických mezích • Prolomení autotolerance = vznik autoimunity • Centrální a periferní tolerance • Thymus a kostní dřeň • Pozitivní selekce – thymus – jsou zachovány T ly rozpoznávající vlastní • Negativní selekce – eliminace lymfocytů , které rozeznávají komplexy MHC-vlastní peptid s příliš vysokou afinitou • Kostní dřeň – negativní selekce B ly

  5. Příčiny vzniku autoimunity • Multifaktoriální • Vnitřní genetické ( 25-70% výskyt u jednovaječných dvojčat) • Zevní • Výskyt onemocnění u jednovaječných dvojčat a experimentální modely

  6. Vnitřní faktory • Asociace s MHC – asociace s určitým haplotypem – HLA-B 27 • Geny kodující cytokiny • Geny řídící a regulující apoptózu • Asociace s imunodeficity • Polymorfismus genů kodujících TCR a H řetězce Ig • Humorální faktory

  7. Vnější faktory • Infekce, stres, léky, UV záření • Infekce odkryje nedostupné autoantige ny(kryptické antigeny) • Zánětlivé cytokiny způsobí ektopickou expresi MHC molekul II. Třídy a napomáhají prezentaci peptidů , které jsou jinak nepřístupné • Exprese kostimulačních molekul • Molekulární mimikry • Mikrobiální superantigeny – polyklonální aktivace T ly včetně autoreaktivních, stejně tak B lymfocytů

  8. Rozdělení autoimunitních onemocnění • Systémová a orgánově specifická • Incidence autoimunitních onemocnění – 5% • Systémová – reakce proti konzervovaným strukturám jaderných a orgánově nespecifických antigenů

  9. Systémová autoimunitní onemocnění • SLE ( ANA, anti-ds DNA) • RA (Fc částem Ig – RF) • Dermatopolymyositida ( ENA – Jo-1, PM-Scl) • Sjogrenova choroba ( ENA-SS-A, SS-B) • Systémová sklerodermie (Scl 70) • Smíšená choroba pojiva (U1-RNP) • Antifosfolipidový sy (ACLA) • Vaskulitidy (ANCA) • Sarkoidóza

  10. Orgánově lokalizovaná autoimunitní onemocnění • Ulcerozní kolitida (ANCA) • Crohnova choroba (Saccharomyces cerevisae – nejde o autoprotilátky) • Celiakie (antigeny endomysia – tkánová transglutamináza • Autoimunitní hepatitidy (autoantigeny –enzymy CYP 450, SLA-solubile liver antigen, LKM-1 anti liver kidney microsomes • PBC (mitochondriální autoantigeny) • Plicní fibróza (ANCA, proti cytokeratinům)

  11. Orgánově specifická autoimunitní onemocnění • Autoimunitní endokrinopatie – Hashimotova tyreoiditida, Graves-Basedova choroba (tyreotoxikosa), juvenilní DM, Addisonova choroba (proti kůře nedledvin), atrofická gastritida a perniciozní anémie, autoimunitní poruchy reprodukce, autoimunitní polyglandulární sy • Autoimunitní neurologická onemocnění – Myasthenia gravis (Ab proti Ach receptoru), periferní demyelinizační neuropatie, RS • Autoimunitní cytopenie

  12. Imunofluorescence • Reakce antigen – protilátka • Přímá a nepřímá • Přímá - specifická protilátka označená fluoresceinem • Nepřímá - k řezu tkáně nebo suspenze se přidá vyšetřovaný vzorek , následně specifická protilátka se vizualizuje druhou protilátkou konjugovanou vhodným fluorochromem • Diagnostika autoprotilátek • Substráty – tkáňové řezy, buněčné suspenze, fixovaná tkáňová kultura • Protilátky – primární protilátka je přítomna v séru, sekundární protilátka ( králičí, kozí, myší) proti lidské Fc části imunoglobulinové molekuly

  13. Imunofluorescence – orgánově nespecifické • Hep 2 – (buněčná lidie lidského nazofaryngeálního karcinomu • ANA , cílová struktura – jádro • Typy fluorescence – homogenní - anti-dsDNA, periferní a zrnitá – ENA • Critidium lucilliae – prvok s kinetoplastem, kinetoplast • Lidské neutrofilní leukocyty – ANCA – cytoplazma, granula neutrofilů c- ANCA (cytoplazmatický typ, proteináza 3), pANCA (periferní typ, myeloperoxidáza) a A-ANCA (atypická fluorescence)

  14. Orgánově nespecifické autoprotilátky • Opičí jícen – antiendomysiální protilátky (EMA) cílový antigen – tkáňová transglutamináza • Krysí ledviny – AMA antimitochondriální, ledvinné tubuly , dehydrogenázy 2-oxo kyselin • Krysí žaludek – pariet. bb(GPCA) cílový antigen – K+/H+ATPáza a vnitřní faktor, hladký sval (ASMA) • Opičí ledviny – bazální membrána glomerulů (anti GBM), antigen – kolagen IV • Krysí játra a ledviny – autoprotilátky proti mikrosomům (LKM), hepatocyty a tubulární buňky ledviny, cílový antigen – cytochrom P450

  15. Fluorescence • Fluorochromy – fluoresceinizothiokyanát (FITC), ve světle o vlnové délce 490 nm emituje zelené světlo 517 nm • Tetrametylrhodamin – červené světlo (absorbce 550 nm, excitace 580 nm) • Subjektivní hodnocení, autofluorescence • Přístrojové vybavení – fluorescenční mikroskop s dopadajícím světlem • manipulace s protilátkami – rozmrazení a zmrazení, sluneční světlo

  16. Imunohistochemické metody • Vizualizace konkrétní molekuly v buňkách a tkáních • Princip vazby antigenu a protilátky – polyklonální, monoklonální • Přímá a nepřímá • Příprava buněk a tkání , parafín, zmrazené tkáně • Světelná nebo elektronoptická mikroskopie • Fixace (paraformaldehyd, aceton, metanol)) nebo permeabilizace buněčné membrány (Triton X-100) • Vyšetření buněčných suspenzí – příprava pomocí cytocentrifugy (cytospin) – BAL, likvor

  17. Imunohistochemie • Imunohistochemická reakce – nespecifická (hydrofobní nebo iontová interakce), proto blokace • Hovězí albumin nebo neimunní imunoglobuliny(ředěné sérum zvířete) • Ředění • Značení protilátek – alkalická fosfatáza nebo peroxidáza • Metoda vícenásobného značení – protilátky od různých zvířecích druhů – myší a králičí/kozí, protilátka druhého kroku je značená fluorescenčně • Subjektivní hodnocení – preparát vs. Pozadí • Úskalí metody – ko vzorky , blokující peptid od výrobce – syntetický peptid použitý k imunizaci a získání protilátky –smíchání vzorku protilátky s blokujícím peptidem dojde k vyvázání Fab fragmentu ¨protilátky a reakce by měla být negativní

  18. Imunohistochemie • Využití • Složení buněčného infitrátu u autoimunitních chorob, detekce imunokomplexů a složek komplementu v tkáních, typizace lymfomů • Vybavení – mikroskop , mikrotom, lednice -80C, pH metr • Cave!!! Opakované rozmrazení a zmrazení • Zvýšení dostupnosti antigenního epitopu – opracování v mikrovlnné troubě nebo enzymatickým natrávením komerčně dostupnými systémy

More Related