EKONOMIE

1. EKONOMIE

2. Ekonomie oikonomia: oikos (=dům), nomos (= řídit) – (= vedení domácnosti) Věda, která zkoumá souvislosti hospodářského života společnosti Věda, zabývající se lidským jednáním ve světě omezených zdrojů a neomezených potřeb Teoretická disciplína Ekonomika • Oblast společenské praxe • Využívá teoretických poznatků ekonomie • Hospodářství, finanční toky, bankovnictví, ...

3. Hlavní ekonomické otázky Hlavní problém ekonomie: CO vyrábět? JAK? PRO KOHO?

4. Ekonomie – dělení: Pozitivní ekonomie - objektivní rozbor a popis stavu a chování reálné ekonomiky bez kvalitativního hodnocení Normativní ekonomie - kvalitativní hodnocení ekonomiky, hledání ideálního stavu fungujícího ekonomického systému Mikroekonomie – zabývá se ekonomickým chováním jednotlivých subjektů, tedy jednotlivců, domácností, firem a státu Makroekonomie - zkoumá ekonomiku jako celek (na úrovni ekonomických agregátů) – např.: HDP, nezaměstnanost, inflace

5. Ekonomika - dělení Zvyková (tradiční) – hospodářský život společnosti probíhá na základě rodových zvyků, tradic Např.: melanéská kula (kolo), potlač indiánských kmenů na západním pobřeží Severní Ameriky Plánovaná (příkazová) - Převládá státní vlastnictví, vláda plně rozhoduje a výrobě a rozdělování, masivní přerozdělování Tržní - převládá soukromé vlastnictví, funguje trh na základě – zákonů poptávky a nabídky, svobodná soutěž jednotlivých ekonomických aktérů Smíšená: současná ekonomika, jedná se o tržní typ obohacený o státní zásahy v zájmu společnosti, fungování trhu (řeší nedostatky tržního systému)- zejména v oblastech ekologie, školství, zdravotnictví..

6. Dějiny ekonomického myšlení Merkantilismus, fyziokratismus Klasická politická ekonomie Keynesiánství Monetarismus

7. 1. Předchůdci ekonomie Merkantilismus Ekonomická teorie 16. – 17. stol bohatství země je určeno množstvím drahých kovů v zemi bohatství se vytváří v obchodních vztazích (mezinárodní obchod) cílem obchodu je aktivní obchodní bilance k tomu slouží protekcionismus, státní subvence a vydávání ochranných cel Fyziokratismus Ekonomická teorie 18. stol bohatství národů pochází hlavně ze zemědělství důraz na produktivní práci jako na zdroj národního bohatství.

8. 2. Klasická politická ekonomie Liberalismus „laissez-faire, laissez-passer“(= nechat dělat, nechat probíhat) – maximální omezení pravomocí vlády, ve prospěch svobody podnikání. Adam Smith (1723 – 1790) Zakladatel ekonomie Dílo: „Bohatství národů“ (1776) Neviditelná ruka trhu - svobodné obchodování a podnikání by nemělo být regulováno a omezováno, víra v samoregulativní funkci trhu John Stuart Mill (1806 – 1873)

9. 4. KeynesiánstvíJohn Maynard Keynes (1883 – 1946) Dílo: Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz (1936) • vliv velké hospodářské krize • Klasický ekonomický tržní systém nezaručuje plnou zaměstnanost a dostatečnou rovnost příjmů a bohatství • Stát by měl podporovat investice prostřednictvím nízké úrokové míry a zaměstnanost programem veřejně prospěšných prací • rozpočtová stimulace poptávky v dobách deprese a krytí jejího schodku v době konjunktury – tj. v době krize, kdy ekonomika stagnuje, stát vydá množství veřejných zakázek a tím dá práci firmám a lidem. Takto vzniklý schodek rozpočtu se vykryje z daní, které stát vybere, až takto zmírněná krize přejde. • New Deal (1933 - 37) - soubor opatření ekonomických a sociálních reforem zavedených během vlády prezidenta Franklina D. Roosevelta (1882 - 1945) v USA • K. dominovalo státním ekonomikám v 50. – 60. letech

10. 5. Monetarismus moneta (lat. = mince) Neoliberalismus, moderní neoklasická ekonomie Důraz na automatické tržní mechanismy, které jsou samy schopny udržovat ekonomiku ve stavu optimálního (tj. nejefektivnějšího) využívání zdrojů doporučuje opětovnou ekonomickou liberalizaci Vláda by měla usilovat o vyrovnaný státní rozpočet a omezit přerozdělovací procesy Friedrich Hayek (1899 – 1992) Milton Friedman (1912 - 2006)

11. Základní ekonomické pojmy Potřeba - stav, kdy ekonomický subjekt cítí nedostatek a vynakládá úsilí o jeho překonání 1) Základní 2) vyšší 3) nahodilá 4) umělá Užitek – stav ekonomického subjektu, který vzniká spotřebou statků Statek - schopnost osob nebo předmětů sloužit k vyhovění potřebám ekonomických subjektů 1) volné 2) vzácné Služby - užitečné činnosti, které provádějí pro druhé; uspokojují svým průběhem 1) hmotné 2) nehmotné Výroba - činnost, jejímž výsledkem je poskytování služeb, které přinášejí současný nebo budoucí užitek Výrobní faktor – předměty nebo činnosti, které podmiňují výrobu statků: 1) práce 2) přírodní zdroje 3) kapitál= peníze

12. Základní ekonomické pojmy II Dělba práce - specializace ekonomických subjektů v různých činnostech, ve kterých získávají vyšší výkonnost Vzácnost – omezená dostupnost statků Efektivnost – nepřítomnost plýtvání, nejhospodárnější využívání zdrojů ekonomiky k uspokojení ekonomických potřeb Ekonomické subjekty – účastníci ekonomického života společnosti: 1) domácnosti (jednotlivci,rodiny), 2) podniky (firmy, podnikatelé), 3) stát Směna - činnost, při které si ekonomické subjekty navzájem vyměňují statky 1) naturální, 2) peněžní Trh, nabídka, poptávka

13. Subjekty trhu • domácnosti - jedinci, rodiny, kteří své příjmy utrácí za nákup statků, cíl: maximalizace užitku – koupit hodně zboží za málo peněz, nabízejí svoji schopnost pracovat – pracovní sílu • firmy a podniky – subjekty, které organizují podnikání- cílem je maximalizace zisku, poskytují prostřednictvím obchodu zboží nebo služby, snaží se prodat hodně za hodně, nakupují suroviny, stroje, práci • stát/vláda - státní orgány, jejich funkcí je kontrola, regulace trhu - formou daní, cel, zákonů, nakupují pro své úřady počítače, kancelářské potřeby, auta… a pracovní sílu.

14. Trh • místo, kde se střetává nabídka s poptávkou, a kde dochází ke směně zboží, abstraktní • trhy mohou být děleny dle území na: místní; národní; světové • dle funkce: • trh výrobků a služeb • trh práce • trh finanční • dle množství a druhu zboží: • trh dílčí (určitý druh zboží) • trh agregátní (veškeré zboží)

15. Role státu v ekonomickém procesu: Fiskální politika - státní rozpočet – tj. výdaje a příjmy státu Monetární politika - zabývá se bankovnictvím, úrokovými sazbami. Vymezuje nabídku peněz centrální bankou Zahraniční ekonomická politika - je to obchodní politika státu jako celku. Důchodová politika - zahrnuje mzdy a ceny, Snaha zabránit inflaci, používá se zákonná regulace mezd a cen

16. Ekonomické sektory: Primární - těžba nerostných surovin, zemědělství, lesnictví, lov, ... Sekundární - průmysl, výroba hmotných statků, stavebnictví Terciální – služby, poradenství, obchod, doprava, cestovní ruch, peněžnictví, zdravotnictví, Kvartérní – školství, věda a výzkum, přenos informací

17. Trh a tržní ekonomika Základem tržního hospodářství je trh, který se řídí tržním mechanismem. Na trhu dochází k výměně činností mezi subjekty prostřednictvím směny. Trh poskytuje informace (především cenu), od kterých se odvíjí očekávání tržních subjektů a jejich chování Předpokladem fungování trhu je: 1) soukromé vlastnictví 2) cenový systém 3) konkurence Trh určují dva hlavní principy: 1) nabídka, 2) poptávka Nabídka: souhrn všech zamýšlených prodejů, se kterými přicházejí na trh (statků a služeb) výrobci (firmy). Její rozměr je určen objemem výstupu výroby a cenami, za které jsou výrobci ochotni prodat nabízené zboží Poptávka: souhrn zamýšlených koupí a je určována poptávaným množstvím a cenou za kterou jsou kupující ochotni nakupovat

18. Základní ekonomické kategorie • 1. Poptávka: (demand - D), křivka má klesající charakter, pohled ze strany kupujícího, je to souhrn všech zamýšlených nákupů, které kupující chtějí uskutečnit za určité ceny; množství zboží, které jsou kupující ochotni za určitou cenu koupit • zákon klesající poptávky: roste-li cena zboží, poptávka klesá a naopak • 2. Nabídka: (supply - S), křivka rostoucí, pohled ze strany prodávajícího, souhrn všech zamýšlených prodejů, které chtějí prodávající uskutečnit za určité ceny; množství zboží, které jsou prodávající ochotni dodat na trh za určitou cenu • zákon stoupající nabídky: roste-li cena zboží, roste i nabídka - za vyšší cenu se vyplatí prodat více zboží (na trhu je nedostatek určitého zboží – roste cena – nabídka také – cena klesá, na trhu je přebytek zboží – nabídka překračuje poptávku – snižování ceny – možný růst poptávky/krach firmy) • substitut - náhrada za něco jiného, co již není na trhu nebo je nevyhovující (káva, čaj) • komplement - Statek či služba, který si musíme koupit, aby nám daná věc byla k užitku (např. benzín k autu, elektřinu k elektrospotřebičům)

19. Základní ekonomické kategorie II 3. Rovnovážná cena, (equality – E) ideální případ, rovnováha trhu, poptávka se rovná nabídce, vyskytuje se málokdy, ale trh má tendence se k tomuto bodu přibližovat Cena čistící trh = nabídka i poptávka jsou v rovnováze (stabilní trh), co se vyrobí, to se i prodá (ani nadbytek ani nedostatek)4. Konkurence - neustálé vstřebávání nabídky a poptávkyProtitrastové zákony - přijímány pro efektivnější působení trhu (vydává stát)- Zákony chrání spotřebitele ne výrobce Zakazují1. Omezování obchodu na určitém místě dohodami2. Cenové zvýhodňování určitého okruhu zákazníků - cenová diskriminace3. Majetkové slučování firem + zkupování akcií konkurenční firmy- Horizontální - slučování firem ze stejného odvětví- Vertikální - slučování firem výrobce, dodavatel- Konglomerální - slučování čehokoliv

20. Typy tržní nabídky: Agregátní (celková)- je určena objemem výroby všech tržních producentů a cenami, za které jsou ochotni své výrobky prodávat Individuální - nabídka jediného výrobce. Vyjadřuje jaké množství při určité tržní ceně je ochoten produkovat a nabízet Dílčí - nabídka jediného výrobku, který může být dodáván na trh i více výrobci

21. Trh statků a služebTržní mechanismus je procesem vzájemného ovlivňování tvorby nabídky, tvorby poptávky a tvorby ceny

22. Střet nabídky a poptávkyzákladní ekonomický graf Přebytek zboží Rovnovážný stav mezi nabídkou a poptávkou Nedostatek zboží P – cena Q - množství

23. Změna tržní rovnováhy Graf 2 Graf 1

24. Změna tržní nabídky Pokud zboží na trhu zdražuje a zároveň roste jeho spotřeba, mohou za růst ceny spotřebitelé (růst cen je vyvolán poptávkou). Toto je například případ vysokých cen ropy na světovém trhu v období 2004-2006. Spotřeba ropy se zvyšuje a spolu s ní i cena (graf 1). Jestliže zboží na trhu zdražuje a zároveň dochází k poklesu jeho spotřeby, mohou za růst ceny výrobci (růst cen je vyvolán nabídkou). Na trhu s ropou nastala zmíněná situace při 1. a 2. ropném šoku (1973, 1979). Zdražení ropy bylo tehdy způsobené "uzavřením kohoutků" některých ropných producentů, pocházejících z kartelu OPEC. Světová spotřeba ropy klesala, cena se však zvyšovala (graf 2).

25. Selhání trhu I. Makroekonomické: cyklické výkyvy ekonomiky inflace II. Mikroekonomické: selhání konkurence (dokonalá/nedokonalá konkurence) Externality - je označení pro vnější účinek nějakého ekonomického rozhodnutí, resp. činnosti, tzn. část dopadů činnosti, kterou nese někdo jiný než její původce. Jako externality se označují náklady či výnosy jiných subjektů, za které se neplatí: původce si tyto výnosy (tzv. pozitivní externality) nemůže přivlastnit, příp. tyto náklady (tzv. negativní externality) od něj nelze vymáhat.

26. Selhání konkurence: Monopol Oligopol Kartelová dohoda

27. Možné situace na trhu 1. Dokonalá konkurence (n-firem, stejná velikost, volný vstup)- působí zde mnoho firem, žádná nepřevládá, nemá na trhu výrazný podíl a neovlivňuje cenu. Výrobek je stejný. Vstup do odvětví je volný. Cena se vytváří působením nabídky a poptávky. Firma je příjemcem ceny. Maximální využití prostředků, nedosahuje se čistého ekonomického zisku.2. Čistý monopol- jediná firma dodává na trh celou produkci odvětví. Produkt je jedinečný. Vstup do odvětví je velmi nesnadný. Monopolní firma ovlivňuje cenu. Monopolní cena je vysoká. Často se dosahuje čistého ekonomického zisku.3. Oligopol- malý počet firem (alespoň jedna má výraznější podíl na trhu). Výrobek je stejnorodý nebo diferencovaný. Vstup do odvětví je volný. Jsou zde určité prvky monopolu i konkurence. Může se dosahovat i čistého ekonomického zisku. Významná firma může začít snižovat cenu za účelem krachu menších firem - zbavení se konkurence.4. Monopolistická konkurence- větší množství malých či středních firem. Vstup do odvětví je volný. Výrobek diferencovaný. Výrobky od různých firem jsou zaměnitelné (substituty). Zisk nebývá příliš velký, nedosahuje se čistého ekonomického zisku. Např. trh s automobily.

28. Selhání konkurence se stát snaží bránit: • Antimonopolním zákonodárstvím, které zabraňuje fúzím velkých firem, kartelovým dohodám a zakazuje zneužívat dominantního postavení na trhu (to se nemusí týkat jen monopolu, ale i firem s velkým podílem na trhu). Antimonopolní politiku státu vykonává Úřad pro ochranu hospodářské soutěže • Monopolní daní, která je uvalena na zisk monopolů • Cenovou regulací - regulace zisku - stát určuje limity pro ceny a zisk firem • Zestátněním - monopol se tak stává administrativním monopolem

29. Zásahy státu do ekonomiky Ochrana trhu Péče o veřejné statky Péče o stabilitu ekonomického systému

30. 2. Péče o veřejné statky Stát zajišťuje některé „služby“, které by nebylo možné realizovat v rámci soukromého podnikání (obrana země, ochrana veřejného pořádku, zákonů, justice, zdravotnictví, školství...) Tento servis stát zajišťuje prostřednictvím přerozdělování Finanční prostředky získává stát pomocí daní Daň je povinná a nenávratná platba, kterou platí občané a podniky do státního rozpočtu v zákonné výši a ve stanoveném čase

31. 3. Péče o stabilitu ekonomického systému • Stát se snaží zamezit výkyvům v ekonomice, zabránit inflaci a depresi. Činí tak prostřednictvím: • Fiskální politiky – (rozpočtová politika státu) Je to nakládání státu s příjmy (daně) a výdaji. • Státnírozpočet může být: • vyrovnaný - výše výdajů se rovná výši příjmů • přebytkový - výdaje jsou nižší než příjmy • schodkový /deficitní/ - výdaje jsou vyšší než příjmy. V důsledku schodku vzniká státní dluh. • Monetární politiky – stát reguluje banky a finanční systém, určuje nabídku peněz, stanovuje úrokovou sazbu

32. Daňová soustava ČR I. Daně přímé • Daně z příjmů: • daň z příjmů fyzických osob • daň z příjmů právnických osob • Daně majetkové: • daň z nemovitostí • daň silniční • daň dědická a darovací • daň z převodu nemovitostí II. Daně nepřímé • daň z přidané hodnoty • daně spotřební • daň z uhlovodíkových paliv a maziv • daň z lihu a lihovin, vína a piva, • daň z tabáku a tabákových výrobků. • Ekologické daně • daň ze zemního plynu, pevných paliv a elektřiny (2008)

33. Další platby mající charakter daní: • pojistné na sociální zabezpečení • pojistného na důchodové pojištění • pojistného na nemocenské pojištění • příspěvek na státní politiku zaměstnanosti • pojistné na všeobecné zdravotní pojištění • místní poplatky ukládané na úrovni měst a obcí mající charakter daní: • poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt, za užívání veřejného prostranství, ze psů, z provozování výherních hracích automatů atd. • poplatník daně - PO, FO, která nese daňové břemeno • plátce daně - FO, PO, která je povinna daň vypočítat a odvést do veřejného rozpočtu pod svou majetkovou odpovědností • u přímých daní je často poplatník a plátce ta samá osoba

34. Daně • přímé daně - uloženy konkrétnímu subjektu podle jeho důchodové a majetkové situace • nepřímé daně - nepřihlížejí ke konkrétní situaci poplatníka a jsou vybírány v cenách zboží a služeb • Zdanění může být: • lineární - % je stále stejné, nezávisí na daňové základu • progresivní - % daně roste s růstem daňového základu • Degresivní - % daně se snižuje s výší daňového základu • Daň z přidané hodnoty – vztahuje se na podnikatelskou činnost. Zdaňuje se postupně ta část hodnoty výrobku nebo služby, kterou k výrobě nebo službě jednotlivý podnikatelský subjekt přidal. Je tedy zahrnuta do cen zboží a služeb. • základní sazba DPH 19 %. • Snížená sazba 9 %. Některé druhy zboží a služeb (zejména potraviny, léky apod.) • Spotřební daň – vztahuje se na výrobky, jejichž spotřebu chce stát omezit • Daně z příjmů fyzických a právnických osob – daň ze všech příjmů – ze mzdy, z odměn, z podnikání, z kapitálového majetku /úroky, dividendy/, z pronájmu atd. • Daň z nemovitosti – platí ji všichni vlastníci nemovitostí • Daň silniční – platí ji všichni, kdo užívají automobilů k dosažení příjmů a kdo se zabývají dopravou jako podnikatelskou činností, všechna vozidla, jejichž hmotnost je 12 a více tun

35. Banky a bankovní soustava • Banky (peněžní ústavy) jsou podniky, které obchodují na peněžním trhu. • Centrální banka • Má zvláštní postavení v bankovní soustavě, je zřizována vládou. Neposkytuje běžné bankovní služby. • Komerční (obchodní) banky • Jsou hlavní složkou bankovní soustavy. Soukromé podniky a usilující o dosažení zisku.

36. Centrální banky • První centrální banka - Bank of England - byla založena v roce 1697 v Anglii • Českou centrální bankou je Česká národní banka (ČNB) – Ústava (hlava VI.). • Evropská unie (Eurozóna) má Evropskou centrální banku (ECB) • V USA plní funkci centrální banky Federální rezervní systém (Fed).

37. ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA • Existence ČNB je zakotvena v Ústavě (hlava VI.). • ČNB je řízena bankovní radou ČNB • Bankovní rada je sedmičlenná • složení: guvernér, 2x viceguvernér, 4x člen • Členy bankovní rady jmenuje prezident ČR na dobu 6 let • Současným guvernérem ČNB je: • Miroslav Singer (od 2010) • ČNB vydává (emituje) peníze • ČNB provádí monetární politiku: • tj. reguluje množství peněz v oběhu • ČNB reguluje finanční trh prostřednictvím: • Diskontních půjček • Operací na volném trhu • Povinnou mírou bankovních rezerv

38. Diskontní půjčky • Půjčky, které poskytuje centrální banka komerčním bankovním ústavům. Od komerčních bank peníze poté putují směrem k firmám a ke spotřebitelům. • Komerční banky musí ČNB zaplatit úrok, diskontní sazbu. • Pokud si bankovní rada myslí, že je peněz v ekonomice příliš, diskontní sazbu zvyšuje, jestliže se jí naopak zdá, že je peněz v ekonomice málo, diskontní sazbu sníží. • Peníze na diskontní půjčky získává ČNB tiskem nových bankovek • Pomocí diskontních půjček reguluje ČNB množství peněz v ekonomice. • Množství peněz v ekonomice ovlivňuje inflaci

39. Operace na volném (otevřeném) trhu je opatření, kterými se zvyšuje nebo snižuje množství peněz v oběhu. Provádí se to především nákupem a prodejem státních obligací (dluhopisů). Jestliže centrální banka kupuje obligace, uvádí víc peněz do oběhu, jestliže prodává obligace stahuje peníze z oběhu. Operace na volném trhu

40. Aby se předešlo případným problémům s nedostatkem peněz v libovolném bankovním ústavu a následné nestabilitě bankovní soustavy, stanovila centrální banka procentuální hodnotu, pod kterou nesmějí klesnout rezervy žádné z komerčních bank. Pokud například centrální banka stanoví povinnou míru bankovních rezerv ve výši 10%, nesmí žádná komerční banka rozpůjčovat více než 90 procent vkladů. Výši povinných minimálních rezerv (PMR) stanovila ČNB na 2,00% (z celkových vkladů) Povinná míra bankovních rezerv

41. Další nástroje ČNB • Lombardní sazba - sazba, za kterou si obchodní banky mohou půjčit u centrální banky peníze oproti zástavě cenných papírů • 1,75% (rok 2010) • Repo sazba - úroková sazba, za kterou odkupuje centrální banka od komerčních bank jimi eskontované směnky • 0,75% (rok 2010)

42. Komerční (obchodní) banky • Aktivní operace – poskytují úvěry. Za poskytnutí úvěru žádá banka úrok. • Pasivní operace – přijímají vklady. • Zprostředkovatelské operace: • bezhotovostní placení • směnárenská činnost • depoziční služby

43. Pohyb peněz v ekonomice

44. Burzy • Instituce, kde se obchoduje s cennými papíry podle zvláštního zákona a burzovních předpisů • U nás činnost burzy zabezpečuje Burza cenných papíru Praha, a.s. (BCP Praha) • Typy: • Peněžní – obchod s cennými papíry • Zbožové /komoditní/ - obchod se zbožím • Burzy lodního prostoru • Mimoburzovní trh – RM systém, česká burza cenných papírů a.s

45. Burzy České republiky a) BCP Praha b) Plodinová burza Brno c) Českomoravská komoditní burza v Kladně d) Moravskoslezská obchodní burza Brno

46. Obchodníci na burze – makléři: • banky – obchodují z podnětu klienta nebo na svůj účet • brokeři – obchodují z podnětu klienta • dealeři – obchodují na svůj účet

47. Cenné papíry • listiny, která opravňují toho, kdo je vlastní, k určitému nároku vůči tomu, kdo je vystavil. • Emitent - ten, kdo cenný papír vystavil (tj. provedl emisi cenného papíru) • Komitent - kdo jej vlastní • Dluhopis (obligace): je cenný papír, na jehož základě má jeho vlastník právo uplatňovat vůči emitentovi nárok na finanční částku uvedenou v dluhopise. Emitent vyplácí komitentovi předem dohodnuté úroky a po určité době proplatí dluhopis zpět. • Akcie:cenný papír, který vydává akciová společnost. Vlastník akcií se nazývá akcionář a má právo podílet se na řízení společnosti, hlasovat na valné hromadě společnosti a má majetková práva, tj. pobírat dividendu = podíl na zisku, a také právo na podíl na likvidačním zůstatku při zániku firmy. • Směnka: cenný papír, obsahující písemný závazek emitenta zaplatit v určité době, na určitém místě, určitou peněžitou částku určité osobě • Šek: cenný papír, který majitel účtu v peněžním ústavu přikazuje peněžnímu ústavu zaplatit doručiteli šeku

48. Makroekonomické agregáty (veličiny) a výkonnost ekonomiky • míra inflace • HDP (anglicky GDP), HNP • míra nezaměstnanosti • obchodní platební bilance magicky čtyřúhelník: pokud snížíme jeden z těchto jevů, bude to na úkor jiného; nutná snaha o vyváženost

49. Inflace • Inflace je makroekonomický jev • Znehodnocování kupní síly peněz zvyšováním jejich množství v oběhu • Projevuje se růstem cenové hladiny v ekonomice. Zdražují suroviny, zboží, služby, zvedají se nájmy. Lidé přesto nechudnou, protože veškeré zdražování je kompenzováno plošným nárůstem jejich příjmů. Zvyšují se jak mzdy, tak dividendy, renty i úroky z vkladů.

50. Jak se měří inflace? • Index spotřebitelských cen – CPI (Consumer Prime Index) • Index spotřebitelských cen měří statistický úřad pomocí tzv. spotřebního koše. Spotřební koš je sestaven tak, aby popisoval strukturu spotřeby průměrné domácnosti. Koš obsahuje několik stovek položek roztříděných na několik desítek oddílů.