220 likes | 353 Views
Záchranné stanice pro volně žijící zvířata z pohledu zákona č. 246/1992 Sb. na ochranu zvířat proti týrání, v platném znění, zákona č. 166/1999 Sb. (veterinární zákon), v platném znění, a souvisejících předpisů. MVDr. Zdeněk Císař
E N D
Záchranné stanice pro volně žijící zvířata z pohledu zákona č. 246/1992 Sb. na ochranu zvířat proti týrání, v platném znění, zákona č. 166/1999 Sb. (veterinární zákon), v platném znění, a souvisejících předpisů MVDr. Zdeněk Císař ředitel Krajské veterinární správy Státní veterinární správy pro Středočeský kraj
Definice volně žijících zvířat a handicapovaných zvířat a povinnosti záchranných stanic jsou stanoveny v zákoně č. 246/1992 Sb. na ochranu zvířat, v platném znění: § 3 b) volně žijícím zvířetem je zvíře, patřící k druhu, jehož populace se udržuje v přírodě samovolně, a to i v případě jeho chovu v zajetí, f) handicapovaným zvířetem volně žijící zvíře, které je v důsledku zranění, nemoci nebo jiných okolností dočasně či trvale neschopno přežít ve volné přírodě, V ustanovení § 3 písm. k) tohoto zákona je stanoveno, že ten, kdo provozuje záchrannou stanici je chovatelem.
Ochranou handicapovaných zvířat se zabývá § 14b zákona č. 246/1992 Sb. (1) Každý, kdo se ujal handicapovaného zvířete, je povinen zajistit péči o ně podle odstavce 2 nebo předat toto zvíře záchranné stanici, popřípadě oznámit místo jeho nálezu záchranné stanici.(2) Chovatel, který poskytuje soustavnou nezbytnou péči handicapovaným zvířatům, je povinena) vytvářet podmínky pro zachování jejich fyziologických funkcí a biologických potřeb, a to zejména vybavením prostor pro handicapovaná zvířata, b) předcházet jejich únikům, c) mít osvědčení o odborné způsobilosti osoby odpovědné za péči o handicapovaná zvířata, udělené příslušným orgánem ochrany zvířat, nebo zajistit, aby péči o handicapovaná zvířata zajišťovala osoba s tímto osvědčením, pokud se jedná o záchrannou stanici,
odst. 2 § 14b zákona č. 246/1992 Sb. pokračování Chovatel, který poskytuje soustavnou nezbytnou péči handicapovaným zvířatům, je dále povinen d) dodržovat podmínky chovu handicapovaných zvířat, vybavení a minimální velikost prostor pro handicapovaná zvířata, stanovené prováděcím právním předpisem. (3) Osoba, která provozuje záchrannou stanici, je povinna stanovit alespoň 1 osobu odpovědnou za péči o handicapovaná zvířata. Osoba odpovědná za péči o handicapovaná zvířata musí úspěšně absolvovat odborný kurz a získat osvědčení o odborné způsobilosti osoby odpovědné za péči o handicapovaná zvířata; další osoby, které provádějí činnosti související s chovem a péčí o handicapovaná zvířata, musí osoba odpovědná za péči o handicapovaná zvířata poučit tak, aby uvedené činnosti prováděly kvalifikovaným způsobem.
Osoba, která provozuje záchrannou stanici, je povinna uchovávat osvědčení o odborné způsobilosti osoby odpovědné za péči o handicapovaná zvířata a vést dokumentaci o poučení osob, které provádějí činnosti související s chovem a péčí o handicapovaná zvířata, uchovávat ji od doby zahájení činnosti těchto osob související s chovem a péčí o handicapovaná zvířata, a to ještě po dobu 3 let od ukončení této činnosti. Rozsah odborných znalostí nezbytných pro získání osvědčení o odborné způsobilosti osoby odpovědné za péči o handicapovaná zvířata, obsah odborného kurzu pro získání této odborné způsobilosti, požadavky na školicí pracoviště, složení zkušební komise, průběh zkoušky, podmínky a způsob vydávání osvědčení a vzor osvědčení je stanoven ve vyhlášce č. 114/2010 Sb. o ochraně handicapovaných zvířat při chovu. Tato vyhláška dále upravuje podmínky pro chov handicapovaných zvířat, vybavení a minimální velikost prostor pro handicapovaná zvířata.
Vyhláška č. 316/2009 Sb. o držení živočichů dočasně nebo trvale neschopných přežít ve volné přírodě a o péči o tyto živočichy v záchranných stanicích (vyhláška o handicapovaných živočiších) stanovuje bližší podmínky pro držení živočichů, neschopných v důsledku zranění, nemoci nebo jiných okolností dočasně nebo trvale přežít ve volné přírodě (dále jen "handicapovaný živočich"), v záchranných stanicích, zejména s ohledem na možnost zapojení těchto živočichů zpět do volně žijících populací, a způsob péče o tyto živočichy. Záchranná stanice při péči o dočasně handicapované živočichy musí zajistit: a) aby nedocházelo k jejich nadměrnému kontaktu s člověkem, s přirozenými predátory nebo s jedinci domestikovaných druhů, který by mohl ohrozit schopnost handicapovaných živočichů reagovat na přirozené nepřátele; za nadměrný kontakt s člověkem se nepovažuje zejména kontakt nezbytný pro ošetření nebo krmení handicapovaných živočichů, případně pro nezbytný úklid prostor určených pro jejich držení,
Záchranná stanice při péči o dočasně handicapované živočichy musí dále zajistit • - jejich krmení potravou odpovídající biologickým nárokům daného druhu; potravou odpovídající biologickým nárokům daného druhu se rozumí přirozená potrava nebo potrava obdobného charakteru, včetně možnosti předkládání živé kořisti predátorům, • jedná-li se o péči o mláďata ptáků a některých savců, je-li to vhodné, bezprostřední přiložení do hnízd v přírodě, nebo odchov v záchranné stanici • u adoptivních rodičů stejného nebo blízce příbuzného druhu; při umělém odchovu mláďat bez adoptivních rodičů umístí tato mláďata do blízkosti jedinců téhož druhu, jsou-li v záchranné stanici • chováni, • respektování při odchovu mláďat i držení • dospělých jedinců přirozenou sociální • strukturu daného druhu, • upravení prostředí pro držení dočasně • handicapovaných živočichů tak, aby co • nejvíce odpovídalo jejich přirozenému • biotopu a nárokům druhu, zejména • s ohledem na pohybové aktivity a potřeby • úkrytu.
Handicapovaní živočichové musí být před zapojením do volně žijících populací náležitě připraveni, aby jim zdravotní stav ani žádné zjistitelné překážky nebránily zapojit se plnohodnotně do života v přirozeném prostředí.V rámci přípravy handicapovaných živočichů na zapojení do volně žijících populací záchranná stanice zajistí, pokud je to možné, jejich držení v prostoru s výhledem do okolí, podle možností s výhledem do prostředí odpovídajícího přirozenému biotopu nebo podmínkám v místě předpokládaného vypuštění. Vypuštěním vyléčených živočichů do volné přírody nesmí dojít k ohrožení zdravotního stavu volně žijících jedinců nebo populace a k narušení populační nebo sociální struktury volně žijící populace.
Vypouštět vyléčené živočichy do volné přírody je možné jen v rámci areálu výskytu populace daného druhu, pokud to není možné, pak v oblasti výskytu populace geneticky příbuzné vypouštěným jedincům. Záchranná stanice zajistí, aby byli vyléčení živočichové vypuštěni do volné přírody přednostně v místě, kde byli nalezeni. Vypustit vyléčené živočichy lze pouze v ročním období, které odpovídá období aktivity daného druhu. Podle ustanovení § 5 odst. (2) zákona č. 449/2001 Sb. o myslivosti, v platném znění, vypouštět zvěř do honitby může jen držitel honitby; jiná osoba jen s jeho souhlasem. Vypouštět zvěř lze jenom se souhlasem orgánů státní správy myslivosti, lesů a ochrany přírody pro danou honitbu.
Zákon č. 166/1999 Sb. (veterinární zákon), v platném znění se problematiky dotýká pouze obecně: Ustanovení § 3 odst. (1) písm. a) zákona č. 166/1999 Sb. uvádí, že: chovatelem je každý, kdo zvíře nebo zvířata vlastní nebo drží, anebo je pověřen se o ně starat, ať již za úplatu nebo bezúplatně, a to i na přechodnou dobu. Podle ustanovení § 4 odst. (1) zákona č. 166/1999 Sb. je chovatel povinen: a) chovat zvířata způsobem, v prostředí a podmínkách, které vyžadují jejich biologické potřeby, fyziologické funkce a zdravotní stav a předcházet poškození jejich zdraví,
Podle ustanovení § 4 odst. (1) zákona č. 166/1999 Sb. je chovatel povinen: b) sledovat zdravotní stav zvířat, v odůvodněných případech jim včas poskytnout první pomoc a požádat o odbornou veterinární pomoc, c) bránit vzniku a šíření nákaz a jiných onemocnění zvířat a plnit povinnosti stanovené tímto zákonem nebo na jeho základě k zdolávání těchto nákaz nebo jiných onemocnění zvířat, d) poskytnout nezbytnou součinnost a pomoc k tomu, aby mohlo být řádně provedeno nařízené vyšetření zvířete, odběr vzorků, ochranné očkování nebo jiný odborný veterinární úkon, například fixace zvířete, předvedení zvířete v zájmovém chovu.
Podle ustanovení § 4 odst. (1) zákona č. 166/1999 Sb. je chovatel dále povinen e) podávat zvířatům léčivé přípravky, jejichž výdej je vázán na předpis veterinárního lékaře, jen podle jeho pokynů, f) zajistit, aby byli lišky a jezevci držení v zajetí, ve stáří od 3 do 6 měsíců platně očkováni proti vzteklině, h) zajistit, aby bylo neprodleně a v rozsahu nezbytně nutném pro vyloučení podezření z onemocnění vzteklinou veterinárně vyšetřeno zvíře, které poranilo člověka nebo s ním přišlo do přímého kontaktu způsobem nebo za okolností, které mohou vyvolávat podezření z onemocnění touto nákazou,
Ustanovení § 7 zákona č. 166/1999 Sb. stanoví obecné podmínky přepravy zvířat včetně zvířat volně žijících do nebo ze záchranných stanic odst. (3) § 7 zákona č. 166/1999 Sb.: k přepravě zvířat lze používat jen dopravní prostředky a zařízení, které a) odpovídají svou konstrukcí, uspořádáním a vybavením požadavkům na přepravu zvířat příslušného druhu, nepoškozují jejich zdraví, nepůsobí jim bolest a utrpení, brání jim v úniku nebo vypadnutí a chrání je proti nepříznivým povětrnostním vlivům, b) jsou zabezpečeny proti vypadávání nebo vytékání vody, krmiva, steliva, výkalů a jiných odpadů, c) byly před přepravou a po jejím skončení vyčištěny a dezinfikovány, d) odpovídají dalším požadavkům stanoveným zákonem na ochranu zvířat proti týrání a předpisy EU upravujícími ochranu zvířat během přepravy.
Do záchranných stanic se dostávají zvířata s narušeným zdravotním stavem, proto je důležité ustanovení § 11 zákona č. 166/1999 Sb. (1) Chovatel, jím zaměstnávané osoby při chovu a přepravě, které vzhledem ke svému povolání, kvalifikaci a zkušenostem mohou rozpoznat příznaky nasvědčující podezření z výskytu nebezpečné nákazy nebo nemoci přenosné ze zvířat na člověka, jsou povinni neprodleně uvědomit krajskou veterinární správu nebo zajistit její uvědomění o tomto podezření. 3) Pro uživatele honitby, vlastníka nebo nájemce rybníka nebo zvláštního rybochovného zařízení, jakož i pro další osoby podílející se na chovu a lovu zvěře nebo ryb, platí ustanovení odstavců 1 a 2 obdobně.
Ustanovení § 12 zákona č. 166/1999 Sb. (1) Chovatel, na jehož zvířatech se projevují příznaky nasvědčující podezření z výskytu nebezpečné nákazy, je povinen a) do příchodu úředního veterinárního lékaře především zajistit, aby- zvířata podezřelá a vnímavá na příslušnou nákazu neopustila svá stanoviště, - předměty, které mohou být nositeli původců nákaz, nebyly vynášeny nebo vyváženy a používány jinde,
Povinnosti chovatele pokračování – chovatel zajistí aby: - stanoviště podezřelých zvířat byla dezinfikována, - osoby, které ošetřují podezřelá zvířata, nepřicházely do styku s jinými zvířaty a aby do prostorů sloužících chovu podezřelých zvířat nevstupovaly jiné osoby bez vážného důvodu, Po příchodu úředního veterinárního lékaře je chovatel postupovat podle jeho pokynů a poučení.
§ 40 zákona č. 166/1999 Sb. Chovatelé a osoby zacházející se živočišnými produkty jsou povinni zajistit neškodné odstranění vedlejších živočišných produktů, (VŽP) které vzniknou v souvislosti s jejich činností nebo v jejich zařízení;
VŽP – kadávery , předané k přepravě, musí být doprovázeny obchodním dokladem. Kopii tohoto obchodního dokladu chovatel uchovává po dobu 2 let (§ 40 odst. 1 písm. c) (2) Chovatelé u nichž se obvykle vyskytují VŽP jsou dále povinni a) zřizovat nepropustné, dobře čistitelné, dezinfikovatelné a uzavíratelné kafilerní boxy pro krátkodobé ukládání VŽP, čistit a dezinfikovat je po každém vyprázdnění,
Postup při nálezu uhynulé zvěře: je vhodné cobrátit se na myslivecké sdružení nebo starostu obce (viz zákon č. 449/2001 Sb. o myslivosti ustanovení § 2 písm. h) - právem myslivosti je souhrn práv a povinností zvěř chránit, cílevědomě chovat, l ovit, přivlastňovat si ulovenou c nebo nalezenou uhynulou zvěř, její vývojová stadia a shozy paroží).
Záchranné stanice využívají často ke krmení zbytky ze zpracovatelských závodů (nejčastěji drůbežích jatek). V tom případě musí záchranné stanice mít krajskou veterinární správou vydaný doklad o schválení výjimky týkající se použití VŽP.
Základní kontrolované body při kontrole záchranných stanic: Kontrola chovných prostory, vybavení, možnost čištění a dezinfekce, zacházení s dezinfekčními přípravky (sklad, bezpečnostní listy). Kontrola pomocných prostor (skladů, přípravny krmiv, umývárny apod.). Oplocení areálu, možnost uzavření areálu. Vybavení odchytovými a přepravními pomůckami. Odborná způsobilost personálu. Provozní řád. Zajištění veterinární péče. Vedení evidence týkající se zvířat. Zacházení s VŽP (kafilerní box, obchodní doklady)