Fiskální teorie a politika C

1. Fiskální teorie a politika C Pracovní výukový materiál pro studenty - přednášky ZS 2011 Nenahrazuje studium původní literatury Pouze pro interní použití

2. Cíl a zaměření předmětu Předmět má klasické obsahové zaměření, v české odborné literatuře reprezentované prof. Englišem a jeho knihami, které vycházely pod názvem Finanční věda a Malá finanční věda. Zaměřuje se tak nejen na veřejné finance, ale i na regulaci soukromého sektoru a propojení veřejného a soukromého sektoru. Obsahuje aktualizaci klasických národohospodářských schémat o moderní koncepty governance, veřejné a sociální politiky a efektivnosti ve veřejném, soukromém, ziskovém a neziskovém sektoru.

3. Karel Engliš (1880-1961) • Český národohospodář • Poslanec • Rektor MU Brno • Ministr financí • Guvernér ČNB • Po válce diskriminován • „Kdo sloužíš vlasti, odměny nečekej“

4. Osnova 1. Dějiny finanční teorie a politiky. Teleologická koncepce K. Engliše, individualismus a solidarismus. Veřejná ekonomika v dnešním světě. Suverénní fondy. 2. Veřejný sektor – teorie a politika na úseku podniků ve vlastnictví státu a samospráv. 3. Management veřejného a podnikatelského sektoru. Public governance. Corporategovernance. 4. Neziskové organizace a jejich management. 5. Regulace soukromého sektoru. 6. Veřejná správa a její ekonomika. 7. Teorie a politika na úseku veřejných výdajů. 8. Daňová teorie a politika. 9. Sociální politika. Teorie a politika sociálního pojištění. 10. Penzijní teorie a politika. Modely a pilíře veřejného a soukromého důchodového zabezpečení. 11. Zdravotní teorie a politika. Modely a produkty zdravotního zabezpečení, propojení soukromého a veřejného sektoru. 12. Zápočtový test.

5. Literatura Není jedna učebnice či skripta, pro orientaci jsou klíčové prezentace + účast na výuce Engliš, K. Malá finanční věda. Praha: F. Borový, 1932 : filozofické východisko, pokud seženete, doporučuji přečíst Hamerníková, B. a kol. Veřejné finance: Praha: ASPI, 2007 Krebs, V. a kol. Sociální politika. Praha: ASPI, 2010 Vostatek, J.: články v časopise Forum sociální politiky; ročník 2009 – online http://www.vupsv.cz/index.php?p=social_policy_forum&site=default Vostatek, J.: Zdravotní pojištění a zabezpečení (základní vývojové tendence). Zdravotnictví v ČR, č.3, 2010 Ochrana, F.: publikace vCESES – online http://ceses.cuni.cz/CESES-20.html OECD o governance: http://www.oecd-ilibrary.org/governance/oecd-working-papers-on-public-governance_19934351

6. Dle Karla Engliše Všeobecné pojmy hospodářské

7. Hospodařící člověk Dívá se na svět z hlediska toho, co by k čemu mohlo být Věci chtěné, nechtěné, smysluplné, zbytečné Individuální užitky a jejich součet: individuální hospodářství Maximum užitku, minimum nákladu Individuálně: osobní spokojenost

8. Směna a peníze Peníze vznikají zobecněním naturální směny „soustava hospodářských čísel“ – peněžní stavba Věcný podklad hospodaření: statky, jejich výroba a spotřeba Nad tímto věcným podkladem je číselná stavba=soustava hospodářských čísel. „V peněžní jednotce je celá soustava hospodářských čísel jako v oříšku stěsnána“

9. Subjektivní užitek a objektivní užitek Engliš: subjektivní užitečnost kouření a objektivní škodlivost kouření Omezení pracovní doby je užitečné pro zdraví a zotavení dělníka, škodlivé úbytkem výroby a mzdy Stát: společenská užitečnost a škodlivost Dnes kategorie objektivního užitku neexistuje

10. Nabývání prostředků státních Stát si opatřuje prostředky objektivní škodou Progrese: bohatí jsou schopni přispívat více nežli méně majetní „jednotka příspěvková způsobí jim poměrně menší objektivní škodu“ Příspěvky podle únosnosti: daně Ukládá li stát příspěvky občanům, táže se po škodě, kterou jim způsobí újma peněžní jednotky

11. Individualismus-kolektivismus(solidarismus) Individualismus – hospodářství soukromé, individuální Stát – hospodářství kolektivní, solidaristické Stát – nucený svazek občanů „silní a slabí se nuceně spojují ke vzájemné pomoci“ Stát nečiní to, co se jednotlivcům líbí, nýbrž je donucuje k tomu, co si myslí, že je pro zlepšení národa dobré (jako otec nedělá jen to, co se dětem líbí, ale co je vychová) Egoismus x altruismus Plný solidarismus i plný individualismus ztroskotává na egoismu ( v solidarismu na dispoporci mezi egoismem ve spotřebě a egoismem v produkci) Altruismus funguje ve společenstvích důvěry: rodina

12. …. Kdyby se lidé dokonale milovali, pak by bohatí sami od sebe dávali chudým, odpírajíce si od zbytných potřeb, aby ukojil nezbytné u slabých a pomoci potřebných Jenže stát musí tento princip uskutečňovat donucením protože lidé se navzájem nemilují a jsou egoisty

13. Státní podniky • Státní podnik = soukromý podnik ve službách veřejného zájmu • Snaha po výnosu x snaha o plnění veřejného zájmu • ČEZ??????????????? • „veřejný zájem žádá, aby se stavěly železnice i tam, kde není zajištění výnos, ale kde je potřeba spojení železničního ve smyslu národohospodářském“ • Stát nahrazuje kooperativní svépomoc občanstva • Občanský sektor: viz dále

14. Poplatek versus daň Poplatek platí občan dobrovolně, protože shledává prospěšným si opatřit za něj úkon, s nímž je poplatek spojen Daň je neúčelová, platí se jen podle své únosnosti Co se platí jako poplatek, má kořen soukromohospodářský ve smyslu bilance daného podniku poskytujícího službu a rozkládajícího náklady mezi „zákazníky“

15. Stát Stát obepíná určité území a není žádnému vyššímu podřízen Účelnost decentralizace: nebylo by účelno, aby každá obec měla svou vlastní měnu EU ?????????? €????????

18. Rozpočtová reforma 1927 Státní hospodářská a sociální politika (státní správa, vzdělání, zdravotnictví, obrana), která byla kryta vlastními daněmi. Státní sektor a samospráva, která poskytovala služby na základě nevýdělečného principu (udržování silnic, kanalizací, vody...). Tato skupina získávala za tyto služby poplatky formou určitého podílu na daních. Státní podniky. Bedlivě se zde sledovaly výsledky jejich hospodaření. Správa státního dluhu.

19. Co je a co má být: teleologická koncepce v ekonomii Immanuel Kant: to co je, funguje na principu ontologickém: tedy systém příčina-následek, pozorujeme fungující ekonomické jevy a popisujeme, jak fungují v určitých případech Mimokauzální skupina způsobů nazírání na svět: svět jenž má býti; viz i normativní teorie právní Chtění: chtít musí subjekt, jemuž chtěný obsah přičítáme

20. Teleologie 2 V přírodních vědách neexistuje polarizace v pozitivním a negativním smyslu, existuje je různý stupeň pozitivní kvality Naopak normy nelze kauzálně poznat Lze je jen „teleologicky“ konstruovat, ve smyslu vysvětlení určitého jednání za určitým účelem: tj. smysl jednání je dán účelem, kterého chce daný subjekt dosáhnout To co je chtěné: postuláty

21. Engliš, K. Malá finanční věda. Praha, 1930

22. Makroekonomické přístupy po Englišovi Keynesiánství (vládní výdaje, hosp. cyklus, investiční optimismus) Monetarismus (důraz na monetární politiku) Liberalismus a libertarianismus Teorie veřejné volby (Public choice) Přístupy veřejné a sociální politiky

23. Za Engliše to bylo jasné …. respektive tak evidentní, že se o tom nediskutovali Problém: co je ono veřejné dobro ?

24. Engliš, K. Malá finanční věda. Praha, 1930

25. Byrokracie, veřejná volba Politici, voliči, lobby, byrokracie Stát není automatická výrobna dobra, ale politika a alokace veřejných zdrojů je výsledkem veřejné volby Teorie veřejné volby je výsledkem náhledu pozitivní ekonomie na rozhodování o veřejných zdrojích

26. Downsův model politického cyklu Zdroj: Hamerníková, B. 2007

27. Zdroj: Ochrana, F. 2003, Hamerníková, B. 2007

28. Zdroj: Ochrana, 2005

30. Rozhodování volbou, hlasováním – „nakonec to musí někdo rozhodnout jak to bude“ – jen orientační přehled, nikoli detaily ke zkoušce! pravidlo rozhodování jedince (diktátorské) - výsledek veřejné volby rozhoduje jedinec + nízké transakční náklady - riziko prosazování vůle jedince b)pravidlo jednomyslné shody (konsensuální) - lze dospět k efektivnímu řešení + Pareto efektivní – nikdo si nepohorší - vysoké transakční náklady, časová ztráta, vydírání jedincem c)většinové pravidlo tj. prosté většiny, relativní většiny, Condorcetovo hlasovací pravidlo (Condorcetovo kritérium), pluralitní hlasování, pravidlo přidělování bodů, Bordův počet

31. Veřejný zájem Univerzálně dostupné statky Společně produkované statky Proměny v čase: od obecně definovaných kategorií až ke konkrétní produkci specifických a segmentovaných statků Různé zájmové skupiny: segmentace původně univerzálního zájmu; ovlivnění politiků; lobby

32. Veřejná volba • rent-seeking • modely volebního chování (koncepty voliče mediána, většinového hlasování) • analýza individuální motivace jednotlivce • teorie zdanění a fiskální federalismus • fiskální politika (problematika fiskální iluze, růstu veřejného zadlužení) • efektivita poskytování veřejných statků • modely zájmových skupin a lobbyingu • politická motivace při rozhodování centrálních bank (otázky nezávislosti CEB, souvislost s politicko-ekonomických cyklem) • vliv governance (typ vlády a institucionálního prostředí) na ekonomickou efektivitu a růst

33. Jak vládnout ????????

34. CorporateGovernance (OECD) OECD Principles ofCorporateGovernance 2004, http://www.oecd.org/dataoecd/32/18/31557724.pdf Ensuring the Basis for an Effective Corporate Governance Framework The Rights of Shareholders and Key Ownership Functions (práva akcionářů) The Equitable Treatment of Shareholders (rovné zacházení s akcionáři) The Role of Stakeholders in Corporate Governance (role zúčastněných zájmových skupin v řízení) Disclosure and Transparency (transparentnost dovnitř i navenek) The Responsibilities of the Board (odpovědnost správního orgánu)

35. Public Governance • Za Engliše: vrchnostenský model správy doplněný o uskutečňování obecného dobra • Dnes: Vláda má kormidlovat, nikoli veslovat (Osbourne a Gaebler) • the economy, effectiveness and efficiency of services for citizens providing; • the system of offices and authorities management decentralisation enabling the more qualified way of decisions making respecting the amount of allocated resources and improving the way of services providing; • more flexible assessment of alternative ways of services provided by the public sector in the municipal and regional levels; • the standardisation of public services ; • the strategic planning principles implementation in services providing; • the principles of market research, services contracting and benchmarking utilization

36. Zásady governance EU (Bílá kniha 2001) 1. Otevřenosti - v níž instituce EU pracují otevřeným způsobem a široce informují o svých činnostech v celé Evropské unii i mimo ni, užívaje jazyka, jenž je přístupný a srozumitelný široké veřejnosti, aby se zlepšila veřejná důvěra ve složité instituce . 2.Participace - protože přímá demokracie má omezenou použitelnost. Komise hledá širokou účast pomocí toho, co nazývá politickým řetězcem – od záměru až po implementaci. Tato účast spoléhá na to, že národní vlády budou princip účasti prosazovat při formulování a realizaci politik EU. 3.Odpovědnosti - ve formě lépe definované role pro legislativu a exekutivní procesy s každou s institucí EU, zdůvodňujících co dělají a za co přebírají odpovědnost.Všechny instituce potřebují vytvářet větší zřetelnost a odpovědnost. 4. Účinnosti - která je dalším prvkem identifikujícím, které politiky jsou účinné a včasné a přinášející to,co je potřebné na základě jasně stanovených cílů s vyhodnocením budoucího dopadu tam, kde existují, i minulých zkušeností. Účinnost také závisí na implementaci politik EU proporcionálním způsobem a na přijímání rozhodnutí na nejvhodnější úrovni. 5. Konečně Bílá kniha identifikuje „soudržnost“ jako zásadní prvek dobrého vládnutí

37. Moderní schéma zásahů státu Governance + Regulace + specifické politiky odvětvové (zdravotnictví: Stewardship)

38. Kulturní transformace vládnutí Zdroj: OECD

39. Komparace Engliš: • Stát a trh • Domácnosti a podniky • Veřejný zájem: státní podniky + redistribuce • Obecně nízká úroveň • Veřejné dobro bylo jednoduché! Dnes: • Situace je složitější • Vyšší výchozí úroveň • Regulace soukromého sektoru spíše než státní podniky • Pluralizace aktérů • Větší rozsah univerzálních služeb (sociální politika …) • Globalizace, finanční trhy

40. Englišův kruh

41. Neziskové organizace „ne pro zisk“ Případný zisk je reinvestován do předmětu činnosti Typicky v některých sektorech vysoký podíl Umožňují lepší management cílů „třetí“ subjekt ke státu a trhu

42. Princip neziskovosti • Neziskovost tedy nevylučuje možnost tvorby zisku, který však musí zůstat či jinak řešeno být reinvestován v organizaci v souvislosti s předmětem její činnosti. • Tím, že neziskové organizace jako každá výrobní jednotka hospodaří v rámci omezených zdrojů, musí respektovat ekonomickou realitu a pravidla skutečného nebo fiktivního trhu. • Může fungovat i jako mechanismus zabraňující zneužití finančních zdrojů organizace k jiným účelům než je realizace univerzální služby či předmětu veřejné zakázky

43. Vymezení + družstvo jako specifický subjekt dle obchodního zákoníku

44. NO - financování Pluralitní charakter Dotace Dary, fundraising Členské příspěvky Tržní příjmy (typicky nikoli dominantní)

45. Trojúhelník moderní ekonomiky Občanský sektor (médium: vztahy, hodnoty) Trh (médium:peníze) Stát (médium:moc)

46. Ziskovost, neziskovost, veřejný, soukromý sektor

47. Sociální politika „Snaha, aby společenský celek byl vypěstěn co nejideálněji“ Orientována na člověka, jeho životní úroveň a možnosti rozvoje Prevence a řešení „sociálních havárií“ v úzkém i širším pojetí Zabývá se penzijním systémem, zdravotnictvím, školstvím, rodinnou politikou, sociálními službami a sociálním zabezpečením obecně Princip spravedlnosti (vždy subjektivní; různá kritéria) Princip ekvivalence Princip solidarity (dobrovolná, povinná) Princip subsidiarity (nejprve pomoc sám, pak rodina, obec, nakonec stát) Princip participace

48. Modely sociální politiky Sociálně-demokratický (univerzalistický, koncept určité úrovně sociálních práv) Výkonový (založen na zohlednění pracovní a sociální participace jedince) Liberální (tržně-konformní, s minimální-reziduální rolí státu)

49. Základní funkce soc. politiky • ochranná • rozdělovací a přerozdělovací • homogenizační • stimulační • preventivní

50. Nástroje přerozdělování • uskutečňuje se prostřednictvím daní a transferů • výsledkem procesu přerozdělování je konečné rozdělení důchodů, pro něž je typická menší nerovnost než pro rozdělení prvotní