POLITICKÉ DĚJINY ČR A EVROPY

1. POLITICKÉ DĚJINY ČR A EVROPY

2. CO JE POLITIKA? Politika (z řeckého polis - město, politiké techné - správa obce) je proces a metoda závazného rozhodování určité skupiny lidí s pluralitními zájmy a názory. V rámci těchto kolektivních rozhodnutí je politika uměním spravovat věci veřejné, uměním řídit stát a hájit zájmy jednoho státu vůči druhému, vytvářet a udržovat vztahy mezi těmito státy. Pokud pluralita názorů a zájmů neexistuje(v nevyvinutých společnostech), nebo nemůže být uplatněna (v totalitních společnostech), nemůže dojít k politickému rozhodnutí.

3. Prostředkem politiky je politická moc, kterou lze získat buď demokratickými prostředky nebo násilím. V otevřených společnostech demokracií vstupují do politiky politické subjekty politickým přesvědčováním (argumentací zúčastněných stran) a vyjednáváním (často kompromisním dohodnutím se) a tak vytvářejí či spoluvytvářejí politická rozhodnutí. Mezi takové subjekty mohou patřit jednotlivci (občané), stejně jako organizace (politické strany a hnutí, občanská sdružení a jiné zájmové skupiny). Vynutitelnost politického rozhodnutí je zajištěna autoritou (která vykonává politickou moc). V přeneseném smyslu znamená politika chovánía jednání jednotlivce nebo skupiny a/nebo nasazení prostředků (ať legitimních nebo ne) k dosažení určitého cíle.

4. Politika jako správa věcí veřejných byla chápána již v antickém Řecku. Ve středověku se pak do jisté míry stala dědičnou záležitostí feudálů, o něco později výlučnou záležitostí politiků. V novější době přechází tato tradice do pojetí politiky jako věci občanů. Věda o politice se nazývá politologie. Je to společenská věda. Zabývá se člověkem, lidmia společností. Existuje mnoho faktorů, které ovlivňují politiku. Dějiny nám ukazují způsoby vlády v jednotlivých historických dobách. Politika je založena na určité ideologii (filosofii, náboženství, hodnotovém systému)a ekonomické realitě. Vytváří propojení mezi zájmy pluralitní společnosti, mezi ideologií a ekonomikou.

5. CO JE ČLOVĚK? Existuje mnoho pohledů a aspektů, jak se dívat na člověka. Z biologického hlediska - opice s vyšší nervovou soustavou Z psychologického hlediska – soubor psychických pochodů Ze sociologického hlediska – součást a člen společnosti Z ekonomického hlediska – pracovní síla Z materialistického hlediska – vysoce rozvinutá hmota

6. Všechna hlediska jsou zároveň pravdivá i zavádějící Redukcionismus - zdůrazňuje se jeden úhel pohledu na úkor jiných pohledů co se stane, když zredukujeme dimenze reality?

7. Viktor FranklZakladatel logoterapie, 3 roky strávil v koncentračním táboře „Existuje přímá spojitost mezi redukcionistickým pohledem člověka a historickými katastrofami, které se odehrály v našem století. Koncentrační tábory nebyly původně vymyšleny ve vládních úřadech v Berlíně, ale byly připravovány mnohem dříve nihilistickými vědci, filosofy a v jejich posluchárnách.“

8. HOLISTICKÝ PŘÍSTUP Vzájemné propojení skutečnosti. Věci neexistují samy o sobě. Realitu lépe pochopíme, když ji budeme chápat jako propojení vztahů než jako řetězec nezávislých objektů bojujících o vlastní přežití. Fritjof Capra: jeden z největších podporovatelů „holistického paradigmatu“ (Napsal: Tao fyziky) Redukcionismus může být velice užitečný, pokud je doplněn holistickým přístupem.

9. Význam studia dějin Proč je důležité studovat dějiny? Pokud chceme rozumět přítomnosti, měli bychom znát minulost a poučit se z ní. Vývoj myšlenek a dějin se promítá do našich politických systémů, ekonomických formací, vzdělávacích institucí a v konečném důsledku do našich vlastních myslí a srdcí. Cílem politiky je dovést společnost do stavu všeobecné spokojenosti. Ale vidíme, že žádná instituce (OSN, Světová banka, Červený kříž) nedokážou vyřešit tyto problémy. Tyto problémy začínají totiž u člověka.

10. ZÁKLAD ZDRAVÉ SPOLEČNOSTI –HARMONICKÝ JEDINEC Protože člověk má v sobě konflikt, přenáší se tento konflikt do společnosti. Svět a společnost se svými problémy jsou prodloužením problémů člověka. Klíčem ke zdravé společnosti není zásadní změna parlamentu, ale změna člověka.

11. Člověk má mysl a tělo. Ideálně by měly být mysl a tělo v harmonii. Mysl by měla vést tělo. Mysl: hodnoty pravdy, krásy, lásky atd. Tělo: uspokojit potřeby po potravě, spánku, přístřeší atd. Konflikt mezi nimi má historické vyjádření v lidské kulturní tradici a politických zápasech. Vývoj v dějinách a v politice zahrnuje zápas mezi dobrem a zlem.

12. Stupněvývoje společnosti rodová společnost kmenová společnost feudální společnost monarchie demokracie – imperialismus - komunismus

13. POLITIKA – EKONOMIKA – IDEOLOGIE V dějinách je důležité sledovat vztah mezi politikou, ekonomikou a ideologií Zvláště v dějinách západní Evropy se politika snažila spojit ekonomický rozvoj, který úzce sledoval vědecký pokrok s cestou křesťanství, jemuž často scházelo jasné pochopení vlastního směru Dějiny politiky západního světa jako první ukázaly způsob, jak uvést v soulad náboženství a ekonomiku.

14. POLITIKA Sleduje vztah mezi ekonomikou a ideologií. Znamená správu věcí veřejných Vytyčuje metodu a postupy vedoucí k dosažení vytyčených cílů. Usiluje o konsensus pluralitních názorů

15. EKONOMIKA Ekonomika (hospodářství) je shrnutí hospodaření určitého subjektu například státu, organizace nebo jednotlivce. Věda, která zkoumá chování subjektů, které se ekonomicky projevují, se nazývá ekonomie. co a kolik vyrábět: definice struktury a množství výroby jak vyrábět: stanovení vyrábějícího subjektu, způsobu výroby, určení zdrojů a nástrojů výroby pro koho vyrábět: pravidla, podle kterých dojdek rozdělení produktů mezi spotřebitele

16. Vzhledem k tomu, jakým způsobem výše uvedené otázky řeší různé ekonomické systémy, je možné rozeznávat následující významné skupiny: zvykový systém: v současnosti existuje už jen u primitivních kultur, ekonomické chování je zde určováno tradicí (zvyklostmi) centrálně plánovaný systém: v minulosti aplikovánv ekonomikách východního bloku a v průběhu 20. století v některých dalších zemích, ekonomika je řízena na základě centrálního plánu, další činnosti jsou určovány plánováním na nižších úrovních, charakteristický je státní (a podnikový) monopol

17. tržní systém: v 19. století částečně uplatňovaný vyspělými (především) evropskými zeměmi, charakteristická je zcela (liberální) neregulovaná ekonomika, na kterou má vliv pouze trh, bez jakýchkoliv zásahů ze strany státu smíšený systém: vychází z tržního systému, zapracovává však možnost zásahů státu, a to v případech, kdy standardní tržní mechanismy selžou, dnes smíšený systém zcela převládá ve vyspělých ekonomikách

18. IDEOLOGIE Ideologie je propracovaná soustava názorů, postojů, hodnot a idejí s apologetickou nebo ofenzivní funkcí založenou na formulování politických, světonázorových nebo podobných zájmů určité skupiny. V politické a společenské praxi se ideologie vládnoucí skupiny projevuje např. ve formě filosofie, práva či morálky, obecně se skrze svou subjektivitu snaží o formulaci celkového výkladu společnosti a člověka jako takového.

19. V angloamerickém prostředí je obvyklé i užívání termínu ideologie pro neutrální označování ucelené soustavy myšlenek a výpovědí. V evropském prostředí má termín častěji pejorativní vyznění a vyjadřuje též uzavřenost, jednostrannost a iracionální a propagandistické rysy soustavy označované jako ideologie. Často se pojmem ideologie označují pouze politické ideologie.

20. Termín ideologie poprvé zmínil FrancouzAntoine Destutt de Tracy roku 1795v souvislosti s učením o idejích,které mělo napomoci k vytvoření politických, morálníchi vzdělávacích pravidel. Termín následně dostal negativní význam jako soubor iracionálních, nepraktických či falešných představ o světě. Např. marxismus ideologii chápe jako prostředekk legitimizaci daného společenského řádu a odmítá ji jako idealistickou a spekulativní. Ve 20. století se zkoumání ideologie věnovala především sociologie vědění.

21. LITERATURA VESELÝ, Z. - Přehled dějin českého státu. Praha: VŠE, 1999 VESELÝ, Z. - Nástin dějin české zahraniční politiky. Praha: VŠE-Oeconomica, 2005 JOHNSON, P. - Dějiny 20. století. Praha: Rozmluvy, 1991 MAKRLÍK, V. – Češi a Evropa. Praha: Ideál, 2007 KANTŮRKOVÁ, E. – Jan Hus. Praha: Melantrich, 1991