Klient s rizikem chování aneb kdo je uživatelem služeb sociální prevence

1. Klient s rizikem chováníaneb kdo je uživatelem služeb sociální prevence Společnost pro vzdělávání a reflexi v sociální práciwww.ispolu.cz

2. Motivy – cíle – kritéria • Jaké jsou vaše motivy pro účast v kurzu – co vás k tomu vedlo? • Co čekáte od kurzu – co si chcete odnést? • Na čem nejprve poznáte, že je pro vás kurz přínosem?

3. Co s dnešním dnem? • Co je to sociální prevence? • Klient s rizikem chování – co se za tím všechno může skrývat? Jak se na to lze podívat z jiného úhlu? • Základy psychopatologie (do kapsy). • A co s tím vším může pracovník?

4. Zákon 108/2006 sb. služby sociální prevence: • raná péče • telefonická krizová pomoc • tlumočnické služby • azylové domy • domy na půl cesty • kontaktní centra • krizová pomoc • nízkoprahová denní centra • nízkoprahová zařízení pro děti a mládež • noclehárny • služby následné péče • sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi • sociálně aktivizační služby pro seniory a osoby se zdravotním postižením • sociálně terapeutické dílny • terapeutické komunity • terénní programy • sociální rehabilitace

5. Sociální prevence • Služby sociální prevence napomáhají zabránit sociálnímu vyloučení osob, které jsou tímto vyloučením ohroženy pro krizovou sociální situaci, životní návyky a způsob života vedoucí ke konfliktu se společností, sociálně znevýhodňující prostředí a ohrožení práv a oprávněných zájmů trestnou činností jiné fyzické osoby. Cílem služeb sociální prevence je napomáhat osobám k překonání jejich nepříznivé sociální situace a chránit společnost před vznikem a šířením nežádoucích společenských jevů. • Jaké riziko mají uživatelé těchto služeb? Popište „standardního“ uživatele, zpracujte jeho příběh a najděte jeho potřeby v sociální službě.

6. Trochu z učebnic Psychopatie – nevyvážená osobnost, není chorobou ve vlastním slova smyslu, znamená pro jejího nositele minus, zejména ve vztahu k lidem, není to jen v tom, že se psychopati jeví svému okolí jako podivíni, ale svým chováním nepříznivě ovlivňují celé okolí, vytvářejí atmosféru nepříjemného napětí Neuróza – funkční nervové onemocnění bez organického nálezu, nejde o org. poškození CNS, je to choroba, i když postižený na pohled obyčejně nepůsobí dojmem nemocného člověka, často se stává, že ho okolí nechápe a nevěří mu, přitom pacienti snášejí obtíže velmi těžko, příčiny jsou psychogenní, tzn. nejčastěji chybné sociální učení v dětství, konfliktní mezilidské (interpersonální) vztahy v okolí dítěte a vytvoření neadaptibilních způsobů chování na zátěžové situace a jejich odraz v dospělosti, jde o nemoc reverzibilní = léčitelnou psychoterapeuticky Psychóza – označení těžkých duševních chorob, při nichž je zpravidla ztracen kontakt jedince s realitou, chybí vědomí nemoci, vnímání a prožívání je těžce deformováno- paranoia – podstatou je blud či soustava bludů bez dalších poruch osobnosti; podle bludů se dá rozlišit na perzekuční (stihomam, slavomam) – podstatou je utkvělá představa o pronásledování nebo bránění ve slávě; kverulantskou – nemocný si stále stěžuje, soudí se, obviňuje druhé apod.; erotickou – utkvělá představa, že osoby druhého pohlaví nemocného milují; projevy nemocného lze dále dělit na stenické (nenávist, útočnost, zabíjení) a astenické (strach, utíkání, sebevražda)- schizofrenie – rozštěpení osobnosti, z nejčastějších symptomů sem patří porušená afektivita od plačtivosti až po lhostejnost, rozpad logického myšlení, halucinace, bludy, poruchy jednání, poruchy řeči, ztráta kontaktu s realitou aj.; IQ většinou zachován, jeho výše je pro vážnost choroby nepodstatná, nejčastější formy jsou paranoidní, katatonická, hebefrenická, prostá a smíšená- parafrenie – pestré bludy a halucinace, toto onemocnění se častěji objevuje u žen než u mužů, často v období přechodu nebo po něm- maniomelancholická psychóza – střídání fáze melancholické a manické, fáze mohou být různě dlouhé a různě se střídat

7. Porucha osobnosti je když….. Trvalé a nápadné projevy nepřizpůsobivého chování, které jsou hluboce zakořeněny ve struktuře osobnosti jedince, např. nestability v interpersonálních vztazích, sebehodnocení, emocích, kontrole impulzů, začínající v časném věku dospělosti a objevující se v různých souvislostech. Porucha je vymezena nejméně pěti z následujících příznaků: • horečné úsilí vyhnout se reálnému nebo domnělému odmítnutí • projevy nestálých a intenzivních meziosobních vztahů, charakteristických střídáním nadměrné idealizace a znehodnocování, • poruchy identity: trvalé a zřetelně narušené, převrácené nebo nestálé sebehodnocení nebo mínění o sobě, • impulzivita nejméně ve dvou potenciálně sebepoškozujících oblastech, např. utrácení, sexualita, abúzus látek, bezohledné řízení vozidla, záchvaty vlčího hladu, • opakované suicidální tendence, pokusy, hrozby nebo sebepoškozující jednání, • emoční nestabilita vlivem výrazně reaktivní nálady, např. intenzivní epizodická dysforie, podrážděnost nebo úzkost, obvykle trvající několik hodin a pouze zřídka déle než několik dnů, • chronické pocity prázdnoty, • zbytečně intenzivní rozhněvanost nebo ztráta kontroly nad hněvem, např. časté projevy zlosti, neustálý hněv, opakované rvačky, • přechodné a se stresem související vztahovačné představy nebo těžké disociační příznaky.

8. Přehled poruch osobnosti • Specifické poruchy osobnosti • paranoidní porucha osobnosti • schizoidní porucha osobnosti • disociální porucha osobnosti • emočně nestabilní porucha osobnosti • histrionská porucha osobnosti • anankastická porucha osobnosti • anxiózní porucha osobnosti • závislá porucha osobnosti • jiné specifické poruchy osobnosti • poruchy osobnosti nespecifické

9. Práce s kazuistikami. • Přečtěte si příběhy průběhu práce s lidmi trpícími poruchami osobnosti. • Stanovte rizikové projevy chování těchto lidí. • Najděte hlavní příčiny vzniku poruchy. • Sestavte účinnou strategii pro jednání s danou osobou.

10. Uživatel služeb sociální prevence Jeho situace je dynamická: • má potenciál ke změně • má potenciál vrátit se zpátky do společnosti jako nevyloučený • žije v konfliktu se společností • zdroje konfliktu častovnímá vně: • Vlastní selhávání připouští málo nebo vůbec (nebo účelově) • Vnímá křivdy od okolí • Vnímá vinu okolí A na vše má nárok ?!?!

11. Specifické nároky uživatele • Co se stane, když zaměníme: Klient s rizikem v chování versus Klient se specifickými nároky • V čem je ta změna??

12. Není to o něm, ale o mně a mé přípravě na tyto nároky: • Přijmout realitu jeho nároků (přijetí). • Nezapomínat legitimizovat jeho nároky a emoce (pochopení pro klienta). • Neustále sám sebe konfrontovat s otázkou „komu/čemu patří jednání uživatele? Patří mně?“ • Vědět, čí potřeby řeším (zařízení, své nebo klienta).

13. Už všemu rozumím • Vím, že nemohu ovlivnit diagnózu, výchovu, vrozené dispozice uživatele…. • Když to vím, zjišťuji, že za to nenesu zodpovědnost a to je úleva. • Když to vím, tak netlačím na změnu – diagnózy atd. (a všem, kteří to ještě neví, to klidně vysvětlím) A stále ještě mohu • pomoci klientovi sdělit, co skutečně potřebuje (najít jeho zakázku). • vědět, co mu z toho, co potřebuje mohu skutečně nabídnout (mám hranice a vím, jak s nimi zacházet). • a tuto svojí potřebnou nabídku realizovat.

14. Závěrečná reflexe. • Je něco jinak s vašimi motivy pro účast v kurzu – pokud ano, co? • Splnil kurz vaše očekávání – co si odnášíte? • Co pro vás bylo přínosné, co nebylo – co by příště mělo být jinak, aby to pro vás bylo užitečné?

15. Těšíme se na další vzdělávání s námi Společnost pro vzdělávání a reflexi v sociální práciwww.ispolu.cz Centrum nové naděje www.cnnfm.cz