Rozmach češtiny ve 20. století PaedDr . Helena Chýlová, PhD .

1. Rozmach češtiny ve 20. století PaedDr. Helena Chýlová, PhD. Katedra českého jazyka a literatury FPE ZČU V Plzni chylova@kcj.zcu.cz

2. První polovina 20. století, vývoj v meziválečném období • Návaznost na předchozí stav: Historizující kodifikace (Matiční brusy, Gebauer: Příruční mluvnice jazyka českého pro učitele a školy soukromévyšla v Trávníčkově přepracování v r. 1939 – poslední vydání Gebauerovy mluvnice). • Snaha odstranit dublety, zavést pravidelnost (Pravidla českého pravopisu 1903, 1913). Ustálení normy. • Vznik Československé republiky: čeština státní oficiální jazyk (československý jazyk).

3. První polovina 20. století, vývoj v meziválečném období • Nové úkoly: komunikace v nových oblastech (politika, právo, soudnictví, vojenství atd.) • tvorba terminologie (vojenská – návaznost na tělovýchovnou terminologii, příklady leteckéterminologie: vrtulník, větroň, nálet, kulomet, • železniční– oficiální pojmenování zaměstnanců strojvůdce, vlakvedoucí, průvodčí atd., poštovní) • Jiné terminologické okruhy – sport, přejímky z angličtiny, také domácí pojmenování: kopaná, házená, košíková, odbíjená • Demokratizace jazyka. Stírání nářečních rozdílů, konstituování interdialektů – zejm. středočeský. • Obecná čeština. Rozvoj profesní mluvy, slangu. Ústup česko-německého bilingvismu • 1923 – rozhlas, spisovná mluvená čeština proniká na celé české území

4. První polovina 20. století, vývoj v meziválečném období Jazyk literatury:výrazný rozvoj literárního jazyka: spisovný jazyk, ale jazykové prostředky odpovídající soudobé spisovné normě, někdy v rozporu s historizující kodifikací. Hovorové jazykové prostředky. Stylistické využití jazykových prostředků v jejich rozpětí od archaismů až po nespisovné prostředky (např. nářeční, slangové). Příklady: Vl. Vančura, Karel Poláček. Práce s jazykem v poezii (zejm. poetismus). Jazyk publicistiky:zhovornění jazyka – Lidové noviny. Naproti tomu bulvární publicistika – využívání klišé Jazyk administrativy:kritika nedostatečné úrovně – vznik časopisu Úřední čeština

5. První polovina 20. století, vývoj v meziválečném období • Názory teoretiků na jazykovou správnost (kodifikace): • Snaha uchránit češtinu před cizími vlivy (za války, v druhém desetiletí 20. stol.) • Časopis Naše řeč(1916, 1. roč. 1917) - časopis pro vzdělávání a tříbení jazyka. • Hl. měřítko správnosti opět jazyk starší. Pohled historický, ne vždy historický purismus

6. První polovina 20. století, vývoj v meziválečném období • Hlavní představitelé – názory: • Josef Zubatý (1855-1931) - články věnované jazykové kultuře, odmítání názorů puristů/ brusičů, které vycházejí z apriorní spekulace, jsou odrazem osobních zálib a preferencí. Zdůraznění středočeského základu spisovné češtiny, odmítání např. snahy zavést více prvků moravských • Václav Ertl(1875-1929) - Časové úvahy o naší mateřštině: teorie dobrého autora(ne konkrétní autor, ale souhrn jazykových prostředků získaný srovnáváním řady autorů skutečně existujících. Správné je to, v čem se největší počet vynikajících jednotlivců shoduje. Obrat k současnému jazyku • Další představitelé:Emil Smetánka, Jaroslav Vlček

7. První polovina 20. století, vývoj v meziválečném období • Jiří Haller(1896-1971), opět historický přístup. Polemika s českými spisovateli (kritika jazyka S. K. Neumanna, I. Olbrachta, O. Fischera, V. Nezvala a dalších) • Reakce - mladá generace PLK.

8. Pražský lingvistický kroužek • Ustaven 1926, Obecné zásady pro kulturu jazyka předloženy r. 1929 I. mezinárodnímu sjezdu slavistů v Praze, cyklus přednášek sborník Spisovná čeština a jazyková kultura(1932). • Časopis: Slovo a slovesnost. • Proti purismu položili otázku jazykové kultury: vytýkají násilné zavádění historických neologismů, zásadu historické čistoty a přímočaré pravidelnosti. Kritériem správnosti jazykového prostředku není jeho historické stáří nebo čistota, ale to jak vyhovuje konkrétním účelům a cílům. Návaznost součas. kodifikačních kritérií (systémovost, noremnost, funkčnost).

9. PLK • Ovšem opět zdůrazňování protikladu jazyk spisovný – jazyk nespisovný: odlišení spisovného jazyka od ostatních nářečí dáno požadavky na něj kladenými (vyjadřuje kulturní a civilizační život - potřeba intelektualizace spisovného jazyka) - jazyk nespisovný (ne jazyk psaných projevů proti jazyku mluvených projevů). Základ péče o spisovný jazyk: teoretické poznání existující normy spisovného jazyka. Pramen poznání normy – průměrná literární praxe za posledních 50 let.

10. První polovina 20. století, vývoj v meziválečném období • Vývoj spisovného jazyka – spontánní, stabilizace vyžaduje teoretické zásahy, které ji podporují: • Ne násilná archaizace, ale příklon k funkčnostia současnosti jazykových prostředků. • Ne prohlubování rozdílů mezi jazykem knižním a hovorovým. • Ne odstranění veškerého kolísání – existence dublet. • Zásady kodifikace gramatické – nepotlačování funkčních dublet. Zásady kodifikace pravopisné – vystižení fonologické soustavy. Zásady kodifikace ortoepické – opírá se o výslovnost aktivních uživatelů spisovného jazyka. Zásady kodifikace slovní zásoby – nejméně zásahů, primární hledisko funkční, teoretická podpora utváření terminologie.

11. První polovina 20. století, vývoj v meziválečném období • Předpoklady dalšího vývoje: • Spisovný jazyk je funkčně úplný - je schopen plnit všechny komunikační funkce vzdělaného mluvčího. Převážná část české společnosti má k spisovnému jazyku kladnývztah - spisovné vyjadřování považuje za závazné, za prestižně vzorové. • Spisovná norma se bude v povědomí českých mluvčích postupně upevňovat. • Z úzu vzdělaných mluvčích ustoupí postupně prostředky nespisovné a i v jejich každodenní komunikaci se prosadí uvědomělé vyjadřování spisovné - hovorová čeština. Mezinárodní kontext – strukturalismus. Systém, funkce.

12. První polovina 20. století, vývoj v meziválečném období • Kodifikační díla: • Pravidla českého pravopisu(1941) s abecedním seznamem slov a tvarů. • Příruční slovník jazyka českého (od r. 1935, dokončen 1957): Kancelář českého slovníku založena roku 1911 při České akademii věd a umění (dnes Ústav pro jazyk český). Zachycena slovní zásoba od 80. let 19. století.

13. Čeština za protektorátu • Oficiálně: omezování češtiny – učebnice – starší upraveny, začerněny; nové nevydávány, úprava pojmenování městském prostoru; • konec čechoslovakismu; dvojjazyčnost oficiální; • z hlediska Čechů: lingvocentrismus; humor: rozhlas z Kroměříže, vtipy • Češtinanebyla v období protektorátu příliš poznamenána: esesák, totálně nasazen, zglajchšaltovat, pracovat na plné obrátky, být plně vytížen, • mluvená čeština: kenkarta, ajntopf, arbajtsamt/pracák, vekšuc(ák), luftšuc(ák); Vůdce, nahrazen v Máchově Máji • Po 1945 obratem zanikly protektorátní neosémantismy: synagoga, volavka, Louny

14. Druhá polovina 20. století • Vliv poválečných společenských podmínek na vývoj jazyka: • Postupující nivelizace nářečí, rozvoj interdialektů, vliv obecné češtiny. • Rozvoj tzv. městské mluvy. Rozvoj slangů, profesní mluvy, ústup argotu. • Utváření mluvy nově osídlených pohraničních oblastí – útvary, které mají nejblíže k interdialektům sousedních oblastí. • Běžně mluvený jazyk – dokládá regionální zakotvenost mluvčích. • Jazyk politické propagandy a publicistiky – klišé, fixní obraty (široké masy pracujících, aktuální problémy současné etapy rozvoje naší společnosti, strana a vláda). • Jazyk beletrie využívající nespisovných jazykových prostředků (obecná čeština, slang).

15. Druhá polovina 20. století • Konstituování a rozvoj administrativního stylu – charakteristická multiverbizace, vyjadřovací schémata, využívání zkratek • Odborný styl – ústup češtiny ve prospěch světových jazyků, zejm. angličtiny, zároveň cílevědomé dotváření české terminologie • Pramen kodifikace – nejen jazyk literatury, význam má publicistika

16. Vývoj v jednotlivých jazykových rovinách: • Gramatická stavba spisovné češtiny: vliv obecné češtiny, mnohdy vznik dubletních tvarů • Hláskosloví • Úžení é v í (létat / lítat) • Tvarosloví • Deklinace substantiv: Budějovicům / Budějovicím; teplákách / teplácích; husité / husiti; měšťané / měšťani, fotbalisté / fotbalisti; akademici / akademikové. • Deklinace zájmen: do něho / do něj; otevři je (okno) / otevři ho; s mou (kamarádkou) / s mojí. • Deklinace adjektiv: ústup jmenných tvarů – jsem dojat / dojatý; náhrada adjektiv přivlastňovacích genitivem přivlastňovacím. • Konjugace: ústup přechodníků; ústup infinitivu na –ti; dubletní tvary péci / péct; peku / peču, pekou / pečou; kupuju / kupuji; napnul / napjal; napnut / napjat; sází / sázejí. • Vývoj nepůvodních předložek – prostřednictvím, zásluhou, v důsledku, díky, kvůli.

17. Druhá polovina 20. století • Syntax • Ústup genitivních vazeb – dosáhnout čeho. • Nepravé vedlejší věty spojkové a vztažné: Rozběhl se, aby po špatně vypočítaném odrazu laťku srazil. Mladistvý se pokusil přepadnout mladou ženu, která se však ubránila. • Slovní zásoba • Produktivita slovotvorných typů: jména přechýlená – policistka, starostka, poslankyně; problém přechylování příjmení; jména konatelská -ář/ař, -ista– školkař, trávníkář; názvy prostředků děje –(ov)né – vodné, stočné, výpalné, - ka/-enka – slevenka; názvy vlastností a stavů s významem četnost – nemocnost, rozvodovost; pojmenování dějů (modifikace) – zrealizovat, dofinancovat. • Produktivita kompozice: rychlovýtah, velkoodběratel; hybridní kompozita – autoškola, supernabídka, megaúspěch.

18. Druhá polovina 20. století • Tvorba univerbizovaných pojmenování – tiskovka, úřad, obec. • Přejímání slov – přejímky a kalky z ruštiny (pětiletka, narušitel, požárník, slučovací složeniny matematicko-fyzikální), přejímání internacionalismů jiného původu – angličtina (brífink, marketing). • Zkratky a zkratková slova – Čedok, Sazka; IKEA, ČEZ; ZČU, FPE.

19. Druhá polovina 20. století • Teoretické práce o českém jazyce • Ústav pro jazyk český (1911) • Slovní zásoba: • Odborné názvosloví: Příručka o českém odborném názvosloví (1955), O české terminologii (1983); terminologické slovníky • Příruční slovník jazyka českého (1935–1957), doklady, od 1880, beletrie hlavně. • Slovník spisovného jazyka českého (1958–1971) – nová metoda: důsledně uplatňované funkční a stylistické hodnocení, slang • Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost (1978, 1994, 2006)

20. Slovníky • MARTINCOVÁ, O. a kol. Nová slova v češtině. Slovník neologismů (1995). • Akademický slovník cizích slov (1995). • Český národní korpus (budovaný od roku 1994), dostupné z: [http://ucnk.ff.cuni.cz/] • Český slovník věcný a synonymický (1986, J. Haller) • PALA, K.; VŠIANSKÝ, J. Slovník českých synonym (1994, 2001) • Frekvenční slovníky, retrográdní slovníky

21. Druhá polovina 20. století • Ortografie: • Pravidla českého pravopisu (1941 – shoda velmi často s úpravou z roku 1993, 1957): snaha fonologizovat český pravopis. • Pravopisná reforma – vydání Pravidel v roce 1993, diskuze, Dodatek k Pravidlům českého pravopisu / Pravopisná poznámka (1994). • psaní cizích slov: s / z, délka; Velká písmena; zjednodušení?, dublety • PČP: 1902, 1913, 1941, 1957, 1993 (5x ve 20. stol.)

22. Druhá polovina 20. století • Mluvnice: • Trávníček, Fr. Mluvnice spisovné češtiny,(1947-1949) • Česká mluvnice B. Havránka a A. Jedličky – 1951, přepracované vydání 1960, rozšířené 1963. další vydání až do konce 20. Stol, pro ZŠ jako: Stručná mluvnice česká. • ŠMILAUER, V. Nauka o českém jazyku, 1972. • Mluvnice češtiny I – III (tzv. akademická, vědecká mluvnice, 80. léta, 1986 – 1. díl) • Příruční mluvnice češtiny (1995) • Čechová, M. Čeština – řeč a jazyk (1996, 2002)

23. Druhá polovina 20. století • Dialektologická bádání: • Jančák, P. a kol. Český jazykový atlas, 5 dílů • Etymologická bádání: • Machek, V. : Etymologický slovník jazyka českého, 1957; REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník • Stylistická bádání: • Teorie funkčních stylů ( Havránek, B). • Stylistiky: CHLOUPEK, Jan., J. V. Bečka, ČECHOVÁ, M. A kol. • Řešení otázek jazykové kultury: • Diskuze o postavení obecné češtiny (od 60. let 20. století). Diskuze o preskripci a deskripci spisovného jazyka. Názory pražských lingvistů, Mluvnice současné češtiny Václava Cvrčka a kolektivu autorů.

24. Texty Naše řeč 2, ročník 1/1917 Zahostilať se pohříchu u nás jakási pohodlnost jazyková, ba zvykové už nedbání ryzí a přesné mluvy. Řeč bývá přeplněna slovy cizími, chybnými tvary a vazbami a pozorovati možno dokonce i zálibu ve slovech a tvarech obhroublých a vulgárních. Tyto kazimluvy, vulgarismy a cizomluvy slýchati jest bohužel i ve škole. Žáci zvykše jim jinde, přenášejí je do školy a odtud do dalšího života svého a neodkládají jich ani, když již vstoupili do řad vzdělanectva. Tento zjev nemůže býti nazván než kormutlivým.

25. Texty • Český národ ovšem přírodní polohou svou jest vydán hojným jazykovým vlivům národů sousedních. Tím více tedy jest mu pečovati o to, aby jazyk jeho netrpěl při tom zkázy ani poruchy. U všech velikánů našeho písemnictva doby staré i nové vidíme horlivé snahy po zdravém a neporušeném rozvoji jazyka, po ryzosti a správnosti jeho, jakož i po obohacení a vzdělání jeho schopnosti, stejně dokonale vyjadřovati v něm nejvyšší pomysly vědecké jako nejlepší výtvory básnické. Jazyk jest nejdražší dědictví po předcích u každého národa, přední význak národnosti. Proto i největší národové bdí ostražitě nad tím, aby se nevetřela do jazyka nevážnost k němu, neupadalo povědomí jeho správnosti. Mužové školy i vědy, největší básníci a spisovatelé, učené společnosti a akademie tam stojí svorně na stráži. • Naše řeč 2, ročník 1/1917

26. Texty Národní listy, 13. 7. 1939 Úcta k jazyku je východisko úcty k národnosti. Koho nebolí, je-li komolen jeho rodný jazyk, toho nebude brzy bolet, bude-li deptána jeho národnost. (…) Komu je lhostejno, jak se zachází s jeho mateřským jazykem, tomu bude brzy lhostejno také, jak se zachází s jeho národem. Čím čistší udržíme štít mateřské řeči, tím čistší udržíme štít své národní cti. (…) Mluvte česky. Vždy a všude. Nejde jenom o jazyk. Jde o národnost.

27. Texty Christian Morgenstern: Jak si šibeniční dítě zapamatuje jména měsíců Sněden / úhoř. // Vezem / buben. // Svět ten / čert vem! // Na věnec / lupen.// Lháři / lži jen. // Tys dopad! / Blázinec. Ze sbírky Šibeniční písně, přeložil Josef Hiršal

28. Texty Ukázky pravopisu cizích slov podle jednotlivých Pravidel: 1941 analysa, analýza president benzin, benzín balkón 1958 analýza, analysa prezident, president benzín, benzin balkón 1993 Analýza prezident benzin, benzín balkon po úpravě 1993: analýza/analysa prezident/president benzin/benzín balkon/balkón